PŘÍBĚH DVOU SLADIDEL

13. května 2011 v 14:58 |  zdraví

Příběh dvou sladidel: aspartamu a stévie
Již přes dvacet let probíhá v USA tichá válka. Bitevním polem je multimiliardový průmysl na výrobu umělých sladidel. Bojovníky jsou na jedné straně obří agrochemický průmysl a jeho silný spojenec, FDA (Úřad pro potraviny a léčiva), na druhé pak hrstka malých soukromých firem a občanů, kterým není lhostejné jejich vlastní zdraví.
Ztráty představuje 200 milionů mužů, žen a dětí, kteří pravidelně konzumují přes 5 000 produktů slazených sacharinem, acesulfamem K a aspartamem. Činí tak proto, že jsou to diabetici, nebo že se vyhýbají cukru z preventivních důvodů nebo si prostě jen hlídají váhu. Nevědomky se stávají oběťmi tím, že konzumují umělá sladidla ve všem od žvýkaček po nealkoholické nápoje. Ještě znepokojivější je používání aspartamu, snad nejtoxičtější z těchto chemikálií, v dětských vitaminech jako Centrum Jr, Sunkist Multivitamins, Flintstones a žvýkačkových vitaminů Bugs Bunny - obojí o firmy Bayer. Aspartam je dodáván na trh pod neškodně znějícími názvy Equal a NutraSweet ( u nás i DiaChrom ap.)
Jediná varovná nálepka, která se objevuje na malých modrých krabičkách s tabletkami Equalu a produktech s aspartamem, se týká fenylketonurie (PKU), vzácného onemocnění, které postihuje zhruba jednu z 15 000 osob. Tito jedinci postrádají jeden z párových chromozomů, které vlastní většina lidi od narození, a který zajišťuje metabolismus fenylalaninu.
Na žádné nálepce však nenajdete sebemenší zmínku o tom, že aspartam vedl ke vzniku mozkových nádorů u laboratorních zvířat (třebaže u sacharinu se toto varování objevuje), nebo že podle údajů Národního institutu pro výzkum rakoviny došlo u Američanů od začátku používání aspartamu v našich potravinách na začátku 80. let k alarmujícímu nárůstu v četnosti a míře zhoubnosti mozkových nádorů.
Nikde na nálepce nejsou konzumenti informováni o tisících stížností týkajících se aspartamu, které jsou zaznamenány u FDA a ve Střediscích pro kontrolu nemocí. Údaje o 92 rozličných závažných vedlejších účincích zahrnují bolesti hlavy, nepravidelnosti menstruace, nucení na zvracení, závratě, kožní léze, vyrážky, hyperaktivitu, bušení srdce, zažívací problémy, přechodnou ztrátu vědomí, paralýzu, ztrátu paměti, slepotu, záchvaty a sebevražedné deprese. Třebaže počet zpráv o těchto vedlejších účincích dosahuje pouhých tisícovek, odhaduje se, že skutečný počet pacientů, u kterých se projevily negativní zdravotní účinky související s konzumací aspartamu, dosahuje až 700 000. Je tomu tak proto, že většina lidí si nespojuje tyto symptomy s aspartamem, a dokonce i kdyby to udělali, jen malá část pacientů nebo lékařů si ve skutečnosti udělá čas, aby to nahlásili.
Po celou tu dobu je udržováno v tajnosti před americkou veřejností zcela přirozené, nekalorické, netoxické sladidlo, bezpečné k použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky. Tato čistě rostlinná látka je bezpečně užívána již stovky let, nalézá se v téměř polovině přislazovaných pokrmů konzumovaných v Japonsku, je pěstována a studována po celém světě bez jakýchkoli zpráv o negativních vedlejších účincích, a má navíc schopnost bránit zubnímu kazu, brzdit růst určité bakterie, vyrovnávat hladinu cukru v krvi, léčit rány a snižovat chuť na sladké!
Proč FDA udržuje nejlepší sladidlo na světě před americkou veřejností v tajnosti? Proč není diabetikům, hypoglykemikům a osobám hlídajících si váhu umožněno dozvědět se o skutečně bezpečné alternativě aspartamu a ostatních umělých sladidel? Podívejme se na to důkladněji.
Co je to aspartam?
mini
Výzkumníci z mezinárodní farmaceutické společnosti G. D. Searle pátrali po léku na vředovou chorobu, když čistě náhodou narazili na bílý krystalický prášek, který byl 190x sladší než cukr. Tato lidmi vyrobená syntetická substance sestávala ze dvou izolovaných aminokyselin, fenylalaninu a kyseliny aspartové, chemicky svázaných metanolem (dřevným lihem). U Searla nazvali tuto novou složku aspartam a začali se usilovně snažit získat souhlas k jejímu používání jako přísady do pokrmů, a to i navzdory rizikům spojeným s jejím užíváním.

Fenylalanin se rozkládá na diketopiperazin, agens vyvolávající rakovinu mozku. Podle původních laboratorních studií vyvolal u krys růst mozkového nádoru astrocytomu. Zvýšené hladiny fenylalaninu vedou rovněž ke změnám chemické rovnováhy v mozku, což může být příčinou mozkových/psychických problémů jako záchvaty, mánie a silné deprese. Mezi jiné specifické typy reakcí uvedených v časopise Journal od Applied Nutrition v roce 1988 patřily: extrémní podrážděnost, silné záchvaty úzkosti, výrazné změny osobnosti, silná nespavost, a značné vystupňování různých fobií.
Kyselina aspartová je neurotransmiter, jedna ze skupiny chemikálií produkovaných a používaných mozkem. Někteří odborníci věří, že kyselina aspartová v aspartamu způsobuje mozkové léze doslovným vybuzením mozkových buněk až k jejich zániku. Kyselina aspartová vyvolala poškození mozku u pokusných zvířat.
V přírodě se metylalkohol (nebo metanol) vyskytuje v kombinaci s etylalkoholem, jeho protilátkou. Pouze v aspartamu se metylalkohol vyskytuje samostatně. Jakmile je přijat s potravou, mění se metanol na formaldehyd, který, což vůbec není překvapivé, poškozuje mozek. Dále se přeměňuje na kyselinu mravenčí (jed, který se uvolňuje po štípnutí mravencem), která způsobuje metabolickou acidózu. Vstřebávání metanolu je urychleno, když se aspartam rozloží, k čemuž dochází po jeho zahřátí (je-li přidán do horkých nápojů nebo jako přísada při pečení) nebo se rozkládá během prodlouženého skladování. Metylalkohol je toxický především pro oční nerv a je o něm známo, že způsobuje slepotu.
Je známo, že v aspartamu existuje 32 rozkladných produktů, mezi které patří: metanol, formaldehyd, kyselina mravenčí, epinefrin, fenyletylamin, fenylpyruvát, fenylaktická kyselina, diketopiperazin, aspartylfenylalanin, tyroxin, L-Dopa, dopamin a norepinefrin.
Schválení i přes polemiky a námitky
mini
Za aspartamem stojí několik velmi mocných ekonomických sil. Dokonce ještě předtím, než dostal aspartam v roce 1981 od FDA finální zelenou pro použití v suchých potravinách a v roce 1983 pak v nápojích, měli vědci námitky proti jeho schválení. Aspartam původně obdržel souhlas FDA pro použití v suchých potravinách již v roce 1974, ale později byl zakázán v důsledku námitek vznesených právním zástupcem Jamesem Turnerem a MUDr. Johnem Olneym. Vyšetřovatelé se vyjádřili o studiích ohledně bezpečnosti aspartamu prováděných společností G. D. Searle v letech 1967 až 1975 jako o "fušerské vědě" a "lajdáckých testech". V 90 ze 113 testů týkajících se bezpečnosti aspartamu se objevily nesrovnalosti. Vědci z FDA a nezaujatí výzkumníci trvali na tom, že je třeba provést pečlivější a spolehlivější testování. Navzdory těmto obavám byl 18. července 1981 aspartam schválen pro použití v suchých potravinách komisařem FDA Arturem Hullem Gatesem, který, ač to bylo k nevíře, zvrátil snahy své vlastní veřejné vyšetřovací komise, která doporučila, aby bylo toto schválení zamítnuto. Rovněž ignoroval paragraf 409(c)(3) zákona o potravinách, léčivech a kosmetice (21 U. S. C. 348), ve kterém stojí, že potravinová přísada by neměla být schválena, pokud jsou testy o její bezpečnosti neprůkazné.
Námitky proti používání aspartamu pokračovaly. V roce 1981 zveřejnil John Olney, profesor psychiatrie a neuropatologie na Washingtonově univerzitě v St. Louis rizika spojená s používáním aspartamu. Olney, který se zasadil o zákaz používání cyklamátů, varoval, že aspartam má vlastnosti vedoucí k poškození mozku. Americká akademie pediatrů nadnesla obavy ohledně účinků fenylalaninu u pacientů s PKU, kteří si nebyli vědomi, že jsou touto chorobou postiženi.
Pobídnut narůstajícími obavami ohledně bezpečnosti aspartamu svolal ohijský senátor Howard Metzenbaum slyšení Senátu kvůli NutraSweetu. 1. srpna 1985 přišel s návrhem "Bezpečnostního zákona o aspartamu". Zákon volal po klinických studiích, které by zjistily bezpečnost aspartamu, po moratoriu na použití aspartamu při výrobě nových produktů, dokud nebude ukončeno nezávislé testování, přičemž etikety na výrobcích by měly obsahovat uvedené množství aspartamu na jednu porci a maximální povolený denní příjem, jakož i varování, že aspartam není určen k používání u dětí. Zákon rovněž požadoval, aby FDA zřídila komisi zabývající se nepříznivými klinickými reakcemi, která by shromažďovala zprávy o negativních účincích při používání aspartamu a rozesílala lékařům písemné vyhlášky o aspartamu. V novinovém prohlášení z 3. března 1986 senátor uvedl: "Nemůžeme používat americké děti jako morčata, abychom určili bezpečnou úroveň používání NutraSweetu." Je to smutné, ale návrh zákona, který mohl potenciálně zastavit pokračující tragédii, byl vetován Výborem pro zaměstnanost a lidské zdroje a nikdy se nedostal na půdu Senátu.
Poté, co utrpěla farmaceutická společnost G. D. Searle v předchozím roce ztrátu ve výši 28 milionů dolarů, byla v roce 1985 prodána chemické společnosti Monsanto. Monsanto pak založila jako pobočku oddělenou od G. D. Searle samostatnou firmu NutraSweet Company. Během příštího desetiletí spotřeba aspartamu prudce stoupla a množství zpráv o negativních účincích se zvýšilo.
V červnu roku 1996 zrušil komisař FDA Dr. David Kessler veškerá omezení při používání aspartamu a zajistil mu všeobecné povolení při výrobě potravin, a to i navzdory skutečnosti, že tento neurotoxin, chybně klasifikovaný jako potravinové aditivum, je ve skutečnosti nebezpečná droga, která mění chemické poměry v mozku a vzájemně se ovlivňuje s jinými drogami. Učinil tak bez veřejného prohlášení. Rovněž ignoroval žádost senátora Metzenbauma (tehdy již na odpočinku), aby byly zahájeny další testy ohledně bezpečnosti tohoto sladidla. Aspartam mohl být od té doby používán stejně neomezeně jako cukr.

stevia ribaudia
stévie - stevia ribaudia

mini
Stévie: zakázané americké sladidlo
Stevia rebaudiana Bertoni je vytrvalý keř původem z horské oblasti Amambay v Paraguay. Příslušníci indiánského kmene Guaraní jej užívali stovky let, především ke slazení bylinného čaje maté. Do roku 1800 se denní konzumace stévie rozšířila mezi jihoamerické osadníky v Paraguay, Argentině a Brazílii. V roce 1899 stévii "nově objevil" italský botanik, Moises Santiago Bertoni. To byl počátek kulturního pěstování stévie, která do té doby rostla pouze divoce ve své rodné Paraguay.
První úroda stévie byla sklizena v roce 1908. Brzy začaly po Jižní Americe i v cizině vzkvétat plantáže. Americkou vládu na stévii poprvé upozornil v roce 1918 jistý americký botanik. V roce 1921 ji komisař Americké obchodní komory George S. Brady, vědomý si jejího nesmírného komerčního potenciálu, opět uvedl do středu pozornosti vlády, tentokrát Amerického ministerstva zemědělství. Brady prohlásil, že stévie má dlouhou historii bezpečného užívání a je ideální k použití především jako sladidlo pro diabetiky. Tato zpráva nepochybně znepokojila americké producenty cukru, a to způsobem hodně podobným tomu, jako se cítil ohrožen cukrovarnický průmysl v Německu, když tam byla stévie poprvé představena v roce 1913.
V roce 1931 izolovali Francouzi čistý krystalický prášek: steviosid. Americký vládní výzkumník Dr. Hewitt G. Fletcher jej označil za "za dosud nejsladší objevený přírodní produkt". Ač je to překvapivé, stévii se v tu dobu bohužel nepodařilo na americké sladidlové scéně prorazit.
Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byla FDA zaneprázdněna chystáním jeviště pro schválení aspartamu pro masovou konzumaci v USA. Japonsko již mezitím zakázalo nebo přísně omezilo jeho použití, stejně jako to udělalo s jinými nezdravými potravinovými přísadami. Do roku 1970 Japonsko objevilo stévii: ideální náhradu cukru a jeho syntetických náhražek.
V polovině osmdesátých let byla stévie používána několika americkými společnostmi jako zvýrazňovač chuti u bylinných čajů. Tehdy začala FDA proti stévii ostře brojit a zahájila agresivní kampaň za zastavení jejího používání. Podpořeny stížnostmi anonymní obchodní společnosti akce FDA proti společnostem používajícím stévii zahrnovaly: embarga, prohlídky a zabavování zboží, a nakonec upozornění na možnost zákazu vývozu. Stévie neobdržela statut produktu GRAS (Generally recognized as safe/všeobecně považován za bezpečný), a to i navzdory dlouhé historii bezpečného používání a četným vědeckým studiím z celého světa prokazujícím její bezpečnost. Místo toho byla klasifikována jako "nebezpečná potravinová přísada". Společnost na výrobu čajů Celestial Seasons a další firmy byly nuceny přestat stévii používat.
Zatímco stévie byla dále pěstována a užívána v takových zemích jako Čína, Japonsko, Brazílie, Izrael, Malajsie a dokonce Německo, až do roku 1994 kompletně vymizela z amerického trhu. Navzdory námitkám FDA umožnilo vydání zákona Dietary Supplement Health and Education Act stévii opětovně vstoupit na americký trh jako potravinový doplněk. Společnosti, které obchodují s produkty ze stévie, mají nicméně zakázáno uvádět sebemenší náznaky, že stévie má vlastnosti sladidla. Udělat to znamená riskovat, že stévie bude překlasifikována na nebezpečné potravinové aditivum a bude znovu kompletně vyloučena z amerického trhu.
Aby nadále chránila zájmy společnosti Monsanto, a aby pokračovala v ničení zdraví americké veřejnosti, FDA se neváhá uchylovat ke strategiím děsivě připomínajícím taktiky praktikované v nacistickém Německu. Nedávno FDA vyhlásila embargo na dodávky stévie do malé Stevita Company v Arlingtonu v Texasu. V dopise společnosti Stevita datovaném 19. května 1998 FDA dále požadovala, aby Stevita zničila skladiště plné "kuchařských knih, literatury a dalších publikací" a slíbila, že jim bude k dispozici jako "svědek zničení" pohoršujících materiálů. Následně FDA požádala Stevita Company, aby nezapomněli rovněž na více než 6 500 knih již v distribuci do obchodů a k soukromým osobám, za účelem jejich zničení.
Třebaže na pálení knih dosud nedošlo (funkcionáři FDA couvli, když se rozvrčely kamery místních sdělovacích prostředků) a FDA nyní tato obvinění popírá, dopis společnosti Stevita Company je důkazem, že tyto hrozby byly reálné. Tato záležitost neprošla bez povšimnutí také před místní pobočkou Americké unie za občanská práva (ACLU). Akce FDA, které jsou v jasném rozporu s ústavním právem na svobodu tisku, by měly být v době, kdy je proti svobodě řeči útočeno na několika frontách, primární starostí všech Američanů. Jak bylo doloženo nedávným procesem s Oprah Winfreyovou, schválení zákona o "očerňování" potravin ve 13 amerických státech potlačuje svobodu řeči vyhrožováním právní žalobou proti komukoli, kdo se odváží vědomě rozšiřovat znevažující informace o jakémkoli produktu amerického zemědělství.
mini
Sladká kapitulace
Zatímco zbytek světa svobodně a neomezeně používá zcela přirozené, netoxické, nekalorické bylinné sladidlo, které je 180-400 krát sladší než cukr, a přitom je bez jakýchkoli vedlejších účinků způsobených konzumací cukru, Američané jsou záměrně drženi ve tmě. Přestože FDA uznává, že považuje stévii za "silné sladidlo", americké firmy mají zakázáno informovat veřejnost, že stévie má jakékoli sladící účinky.
Kladné účinky stévie jako sladidla jsou bezkonkurenční. Stévie ve skutečnosti vyrovnává hladinu cukru v krvi, a je bezpečná k použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky.
Na rozdíl od aspartamu nebyly hlášeny žádné negativní účinky při používání stévie a vědecké studie na celém světě dokazují její bezpečnost. U stévie se nikdy neprokázalo, že by způsobovala mozkové nádory, záchvaty, slepotu nebo jakýkoli jiný z dalších 92 vedlejších příznaků souvisejících s užíváním aspartamu.
Na rozdíl od aspartamu stévie redukuje zubní kaz, tím že brzdí růst zubního plaku.
V Brazílii je stévie používána jako prostředek ke zlepšení trávení.
Stévie má antiseptické vlastnosti, o kterých bylo prokázáno, že urychlují hojicí procesy při kožních poraněních.
Testy dokazují, že antimikrobiální vlastnosti stévie potlačují růst streptokoků a jiných bakterií, což je obzvlášť pozoruhodné, protože některé formy streptokoka se staly rezistentními vůči antibiotikům.
mini
Boj za bezpečné sladidlo
Vím, že někteří by mohli pochybovat o mé kvalifikaci nebo motivaci k vyprávění tohoto příběhu. Je to prosté, obojí se zakládá na mé vlastní osobní zkušenosti s aspartamem a stévií. Dvanáct let jsem trpěl chronickými migrenózními bolestmi, které mne přepadaly přinejmenším čtyřikrát týdně. Byl jsem doslova závislý na Fiorinalu, léku na předpis obsahujícím butalbital, kofein a aspirin, a jediném prostředku, který mi přinášel úlevu od často nesnesitelné bolesti. Po celou dobu jsem tyto bolesti hlavy připisoval poranění krční páteře, které jsem utrpěl při automobilové nehodě zhruba ve stejnou dobu, kdy se bolesti začaly vyskytovat s častější frekvencí. Před několika měsíci, když jsem začal číst o rizicích souvisejících s umělými sladidly, jsem se rozhodl přestat používat veškeré produkty obsahující aspartam. Od toho dne mne hlava nebolela ani jednou. Přechod od chronické bolesti k životu bez bolesti pro mne neměl daleko k zázraku.Také jsem se začal dozvídat o používání stévie jako sladidla. Jistě, ze začátku je třeba si na ni zvyknout. Stévie je tak účinné sladidlo, že se musíte naučit používat jen ta nejmenší množství, abyste dosáhli požadované sladké chuti. Ovšem výsledky rozhodně stojí za to. Kromě toho, že se nemusím potýkat s krutými bolestmi hlavy, jsem si všiml, že se významnou měrou snížila moje chuť na sladké. Hovořím o snadném, bezbolestném způsobu jak se přestat přejídat sladkostmi (moje slabost!) A zjistil jsem, že koncentrát ze stévie je nejenže chutný, ale je to také nesmírně cenný prostředek k léčení kožních oděrek a skvělá výživná kožní maska.Nečekejte, až dá FDA stévii své požehnání. Může to trvat ještě hodně dlouhou dobu. Apeluji na vás, abyste neprodleně vyhodili ze svých kuchyňských zásob všechny produkty obsahující aspartam. Vyhoďte Equal, Crystal Lite, dietní limonády, žvýkačky a nezapomeňte také na zubní pastu! Nejenže se v tomto procesu stanete svobodnými, ale také o hodně zdravějšími. A pamatujte si tato slova od Dr. Juliana Whitakera: "Abych pravdu řekl, aspartam si nepouštím do domu - žijí tam děti."

autor: Gail Davis
zdroj:


mini
Moje poznámka:

stévie

stévie - stevia rimbaudiamini

Popis byliny :

Sladká tráva, Stévia, Stévie - Stevia rebaudiana. Pochází z Paraguaye, kde je odnepaměti používána indiány kmene Guaráni (kteří jí říkají "ká-hí") pro její vlastnosti sladidla a léčiva.Je 200 až 300-krát sladší než cukr a nízkokalorická, čili blahodárná pro hypoglykemiky.Keřík dospívá po 14 - 17 týdnech, přičemž z jediné dospělé rostliny lze získat až půl kila sušiny ročně, což je ekvivalent asi 100 až 150 kg cukru! Roste i u nás, ale musí být předpěstována a pak vysazena na slunném, teplém a bezvětrném místě. Lze ji však pěstovat i ve skleníku a jako hrnkovou rostlinu v bytě. S poklesem teploty nať uvadá, oddenky a kořeny přezimují při 5-10°C při velmi omezené zálivce. V našich klimatických podmínkách se nevyskytují žádné větší problémy s pěstováním. V teplých oblastech lze Stevii pěstovat obdobným způsobem jako tradiční papriku. Sklízí se nadzemní části rostlin 2 x za rok. Můžeme pěstovat v květináčích za oknem a listy průběžně využívat. Obsahuje glykosid steviosid. Ve vodě je rozpustný a na jazyku chutná příjemně sladce, ve větším množství až hořce. Používání sladidla na bázi steviosidu je tedy možné jak při výrobě dietních potravin s nízkou energetickou hodnotou, tak i do limonád, v cukrářství a v konzervárenském průmyslu. Steviosid se ukazuje jako možný prostředek proti zubnímu kazu, neboť likviduje řadu patogenních bakterií ústní mikroflóry. Je tedy vhodný i k výrobě zubních past a žvýkaček.
mini
Využití - v čerstvé podobě i sušené, výluh, krystalky, sladivé kapky:
  • Nekalorické sladidlo pro tekutiny i pokrmy
  • Stevie zvyšuje produkci insulinu a tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky (diabetes mellitus II.) - zvýšení citlivosti na hormon slinivky břišní (inzulin)
  • Snižuje projevy pálení žáhy
  • Zlepšuje trávení
  • Ústní voda k výplachům nebo žvýkání lístků - omezuje zápach z úst, pomáhá v prevenci kazivosti zubů i paradentózy, jelikož má antibakteriální a protivirový účinek
  • Pár kapek koncentrátu na vatičce k potírání poštípaných míst či hojících se ran, akné či ekzémů - uklidňující a hojivý účinek
  • Snižuje únavu a únavový syndrom
  • Snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích
mini
Sušení:
na vzdušném suchém místě, nejlépe části rostli zavěsit a následně po dokonalém vysušení rozdrtit.

mini
Použití : Steviosidy jsou stálé při vysokých teplotách. Doporučené použití je v podobě výluhů z listů do čajů i kávy, dokonce je možné s extraktem zadělávání různých těst.
Za čerstva: výluhy a extrakty (1 kapka extraktu = 1 větší kostka řepného cukru), kterými přislazujeme tekutiny a pokrmy (vhodné i do těst) nebo lze lístky, ale také části rostliny lze přímo přidávat do tekutin i pokrmů (nařezané na menší kousky)

V zahraničí se pomocí tohoto sladidla vyrábějí limonády, žvýkačky, zubní pasty a cukrářské výrobky. Zkouší se také v konzervárenství. V žádném případě není slazení stevií zdravotně závadné a je lékaři v zahraničí doporučováno i pro předškoláky.
Stevie právem patří do perspektivních rostlin příštích let.


Jak připravit výluh ze stévie a jak s ní zdravě sladit při pečení ?

Stévie je poklad nejen pro diabetiky a osoby hlídající si množství kalorií, ale pro všechny příznivce zdravé stravy, léčivých rostlin a nových chutí.

Nejjednodušší je slazení horkých nápojů stévií - pět čerstvých nebo sušených lístků spolehlivě osladí větší hrnek čaje. Stačí je do vroucí vody přihodit a nechat pár minut vyluhovat, použít je lze i opakovaně (podobně jako třeba lístky zeleného čaje). Podrcené listy uvolňují sladkost intenzivněji.
Stéviový extrakt.
Potřebujete hrníček omytých stéviových lístků a čistou vodku (v lékárnách lze sehnat i čistý etanol na výrobu bylinných tinktur apod Vysušené lístky vložíme do sklenice a zalejeme vodkou (etanolem) tak, aby byly všechny ponořené. Takto necháme odstát 24 hodin. Lístky poté přecedíme přes plátýnko. Ze získaného roztoku je třeba odstranit alkohol a to tak, že roztok zahříváme na vodní lázni cca 20 minut při nižší teplotě (etanol se vypařuje při teplotě 80 °C). Nevaříme, abychom nepřišli o cenné látky. Poté roztok nalejeme nejlépe do lahvičky s kapátkem a uchováváme v ledničce, kde vydrží až 90 dnů.

Domácí výluh ze sladké stévie
Domácí koncentrovaný výluh lze připravit z většího množství sušených lístků stévie, které se napěchují do nádoby, nejlépe předem pomleté nebo podrcené v hmoždíři, zalijí vroucí vodou či krátce povaří a nechají několik hodin luhovat. Čím více lístků bude, tím silnější koncentrát získáte. Silný odvar má chuť až hořkosladkou, ovšem po naředění je chuť výtečná. Koncentrát je vhodné uchovávat v chladničce a lze jím ochutit nejrůznější nápoje, přidat jej do náplní, pudinků, ovocných salátů, zmrzlin a sorbetů…

Zdravé pečení se stévií
Stévií ze nahradit cukr v podstatě v jakémkoli receptu, případně ji s cukrem (nejlépe nerafinovaným) nebo medem kombinovat. Koncentrátem lze těsta či náplně osladit podle chuti. Použít však lze i usušené a na prášek podrcené (například v hmoždíři) lístky, případně velmi jemně nasekané či namleté lístky čerstvé. Stévie je natolik sladká, že polévková lžíce rozemletých lístků nahradí až 20 - 50 lžic cukru. (I různé druhy cukrů mají trochu odlišné sladící schopnosti, proto nelze uvést jednoznačný údaj. Ideální množství stévie v receptech si ostatně každý postupně najde sám).
Hrníčková mramorovaná bábovka se stévií a sezamem

Potřebujeme
2 hrnky celozrnné špaldové mouky nebo polohrubé bilé mouky (případně kombinaci obou)
hrnek mléka
půl hrnku oleje (výtečnou chuť má pro pečení olej sezamový, může ale být i slunečnicový či z vinných jader)
jednu zarovnanou polévkovou lžíci prášku ze sušených lístků stévie nebo vrchovatou lžíci podrcených lístků
2 vejce
vanilkový cukr nebo mletou vanilku
kypřící prášek (nejlépe bez fosfátů)
2 lžíce kvalitního kakaa

Jak na to
Všechny suroviny smícháme, kakao však přidáme pouze do jedné části těsta
Formu vymažeme máslem a důkladně vysypeme sezamovými semínky
Do formy nalijeme světlé těsto a poté těsto tmavé
Pečeme přibližně 40 minut při teplotě 200°C, zda je bábovka propečená ozkoušíme špejlí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 prescription prescription | E-mail | Web | 8. července 2014 v 17:29 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya