TOUHA PO DUCHOVNÍM VZESTUPU.

21. června 2011 v 10:15 |  vývoj vědomí
Autor foto Maria Sefferova.jpg



Mám touhu po duchovním vzestupu?
Ano, mám, ale co to vlastně přesně znamená? Ještě tak před půl rokem jsem si myslela, že až duchovně postoupím, že budu moci léčit lidi - bytosti, že uvidím aury, toky energií, má rodina bude žít v harmonii, vyléčím se ze svých nemocí atd.......
Hm, tak to bylo, ale pak se to postupně nějak vše vyvíjelo úplně jinak. A dnes? Co je vlastně pro mě duchovní vzestup? Je to pocit, že se mi uvolňuje karma? A existuje....? Je to pocit, že se zlepšily zdravotní problémy? Možná. Každý z nás v tom vidí něco jiného. A tak to má být. Ale jedno je jisté, to ego si přeje tzv. duchovní vzestup. Proč ? Duše si přece přeje jenom být, být svobodná a žít v lásce. Ona nic jiného nepotřebuje, protože kdyby takto žila, tak to vyzařuje do okolí, a jak víme - to co vysíláme se nám mnohonásobně vrátí. To by hned ubyly všechny starosti.....
Takže co je vlastně dnes pro mě důležité? Být šťastná teď a tady. Ale když jsem nemocná jak můžu být šťastná? No přeci právě proto, že jsem nemocná, mohu být šťastná, protože mi duše jasně ukazuje že je potřeba něco změnit. Mám ve svém životě něco změnit, ale co? Co mi chceš dušičko říct? Já ti nerozumím, tak dlouho se snažím pochopit, co mi tou nemocí říkáš, už jsem myslela, že tomu rozumím, ale bohužel stále nejsem zdravá. Tak kde je ten problém? Proč mi nedáš jasnější odpověď? Já to chci pochopit, chci to rozpustit a už se tím nezaobírat. Tak proč mi nerozumíš.......? Kdo z nás prochází či si prošel podobným obdobím mi dá možná za pravdu, že až za čas tomu mohl porozumět a porozuměl lépe.
Dobře, takže to je získání si odstupu od dané situace? Mohlo by být, ale jak mohu být nezúčastněná, když jsem ztratila třeba práci, například nemám na nájem a hrozí mi, že mi vezmou střechu nad hlavou? Je to opravdu těžké. Jak na to tedy jít?
Žít.
Žít tak jak nejlépe umím. Najít odvahu dělat věci, které mi dělají dobře a mininalizovat věci, které mě ničí. Překonat strach z něčeho.... nebát se udělat změnu do neznáma, do propasti. Pokud mám silnou víru, že mě vede moje duše-intuice, tak ta víra hory přenese. Jenom je potřeba každou minutu si uvědomovat co dělám a proč to dělám, jaký program za tím stojí. Když si budu stále uvědomovat, proč ty věci dělám tak a tak a že to je pro mě příjemné nebo naopak nepříjemné, tak jsem na začátku toho, překonat daný strach.
Víra v to, že jsem si naplánovala svůj život, že si tím procházím záměrně a že mě to posune. Podívat se na danou situaci tak, jako by už byla vyřešená a uplynuly od té doby cca 2 roky. Co si asi o té situaci budu myslet za dva roky? Nebo velice účinné je také uvědomovat si, jak bych tuto situaci vyřešila, když by to byl můj poslední den života. Bylo by to i v tuto danou chvíli tak důležité nebo bych upřednostnila něco jiného? A co? Tak běž a udělej to. Je jedno co si o tom myslí ostatní, důležité je že ty víš, že můžeš v klidu "umřít". Drsné, nicméně velmi účinné.
Hodně se mluví energiích zatmění, úplněk, slunovrat.... Je to důležité vědět, že teď je slunovrat nebo zatmění a já mám možnost otevřít cosi z nějaké reality minulého života a vyčistit to ? Kdyby to byl poslední den mého života, tak bych třeba řekla že to není vůbec důležité ! Odpovědět si musí každý sám.
Já jsem šla cestou zjednodušení své cesty, svého života, oprostila jsem se od informací z vnějšího světa. Chodím každý den do lesa a zde čerpám naladění Matky Země. Je ona v pohodě? Je mi v tom lese, v parku krásně? Tak co řešit. Život má být radost a radost je velmi jednoduchá. To jenom náš mozek si to moc komplikuje. Učme se od přírody, od zvířat. Od našich psích a kočičích mazlíčků. Oni nám ukazují co je důležité. Zvíře nemá tolik informací jako my a přesto žije. Jak ví co jíst, kde bydlet, jak se uzdravit? Jak to vlastně dělají ......? Já naslouchám svému tichu. V lese, doma, v práci. Všude se dá najít chvilka klidu a času poslouchat ticho. A po určité době, za 2 měsíce, za půl roku začnou postupně chodit informace. Co je pro mě dobré jíst, kde mám pracovat, co mám dělat s rodinými vztahy a pod. Naše duše všechno ví, proč tedy hledáme stále okolo nějaké informace o věcech, o vzestupu , o minulosti ? Odpovědi na naše otázky najdeme jenom uvnitř nás samotných. Ale musíme začít naslouchat. Nedivte se když hned něco neslyšíte, dlouho jste nechtěli slyšet, tak než se prolomí to ticho, jenom Vaše víra a vůle vás povedou.
Takže co je duchovní vzestup? Ticho... mé vlastní ticho. Klid , harmonie, nebojuji s ničím, jenom pozoruji, miluji a odpouštím. Jsem na své vlně života v tichu , tichu mé duše. Já miluji svoji duši, chci s ní být co nejvíc. Tak pojďme najít to ticho. Kolik vteřin, minut či hodin týdně tomu dáme? Každý jak můžeme, i jedna minuta vydá za víc než např. sledování televizních novin. V tichu najdete všechny odpovědi. V tichu uslyšíte co máte dělat, v tichu uslyšíte, zda máte mít z něčeho strach, v tichu najdete lásku k sobě. To je pro mě duchovní vzestup. TICHO.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya