ŽIVOTNÍ PLÁN DUŠE

24. března 2012 v 17:00 |  vývoj vědomí


Při definování "vlastního životního plánu" si stále znovu klademe otázku: "Co vůbec znamená ono »vlastní" ?"
Tady je důležité zabývat se rozdílem mezi duší, která se nachází ve své celistvosti v duchovních rovinách, a příslušnou inkarnovanou osobností, která je svou podstatou pouze malou částí této celkové duše. Duše žije v úzké vazbě na duchovní rovinu vedení a na své cestě k božství plánuje nejúčinnější životní situace nové inkarnace dlouho dopředu. Ve vnitřní shodě s archanděly a anděly strážnými sestaví životní plán, který sice nově inkarnovaným aspektům duše do jisté míry ponechává možnost svobodného rozhodování, avšak přesto poskytuje určitou výhodu vnitřního vedení.
Každá inkarnace tvoří novou osobnost, která je v tomto složení tělesně, duchovně a emocionálně jedinečná.
Po tělesné smrti se tělo se všemi vazbami na tehdejší globální stav poznání a vývoje znovu vrací na zemi, se všemi kulturními znaky a všemi tělesnými rysy rodiny a národa, které jsou v oné době výrazné.
V emocionální a duchovní rovině pak budou moci ty části duše, které sledovaly svou vnitřní cestu vývoje a poznání, plynule opustit astrální a mentální roviny a připojit se do kauzální roviny své celistvé duše. Pokud však jisté dílčí oblasti osobnosti na určitých strukturách a "nelaskavých" orientacích trvají, nemohou astrální a mentální oblasti opustit. Jsou spoutané, avšak stále vybavené energetickou vazbou k duši. Při opětovné inkarnaci je duše podle vlastního uvážení včlení do nové osobnosti, která dodatečně přijme nové impulzy, aby rozvinula vlastní charakter.
K tomu se připojuje nevyrovnaná planetární karma, která je dobrovolně, jak to odpovídá příslušné zralosti, přijme. Osobnost tedy pracuje na svém individuálním vývoji a na planetární transformaci.
Dílčí aspekty duše, setrvávající až do této chvíle v oblastech onoho světa, mohou tímto způsobem poznat svůj charakter a v nové osobnosti mají opět možnost "vývoje". Využijí-li příležitosti, budou moci po tělesné smrti rovněž plynule opustit emocionální a myšlenkové oblasti.
Tímto se vysvětluje, že se určité sklony, k násilí i k ctnosti, v předchozích životech očividně opakují, avšak jsou to převzaté, tedy přijaté aspekty duší, které dostaly opětovnou možnost poznání v konkrétní osobnosti.
Přizpůsobí-li se ve své vnitřní struktuře vibraci své duše a přijmou-li léčivé a transformační impulzy, mohou se lidé rychle zorientovat a poznat svou pravou cestu.
Tím započne proces přeměny a vývoje v prožitcích všedního dne, jímž začne duše plnit zadané úkoly; reakce na prožité naproti tomu vyplyne nejdříve z příslušných aspektů duše, aspektů s osobními pocity a myšlenkami.
Mnohdy můžeme velmi zřetelně pozorovat, že inkarnovaná osobnost má tím více volnosti, čím méně je duše vyvinutá. Tím může v průběhu jednoho života mnoha cestami působit proti tvůrčím silám, aniž by duchovní vedení okamžitě zasáhlo a situaci změnilo. Je-li duše již dostatečně svázána s nejvyššími tvůrčími silami a s plným odevzdáním se ocitá na cestě do nebeského světa, pak bývá duchovním vedením poučována mnohem přísněji a smí si dovolit mnohem méně chyb.
Rozptylují-li tedy nějakou osobnost svody temných sil, bude nasazený "tlumič", který se většinou projeví jako bolestný zářez do života, následovat velmi rychle, aby dotyčného dostal znovu na správnou cestu a přinesl mu poznání a nový směr.
Přitom se nynější osobnost může ve svém svobodném rozhodování - tj. sloužit temným silám - přirozeně cítit maximálně omezena, duše však volila naprosto svobodně. Člověk si může příslušné dílčí oblasti představit jako školáky, kteří se ještě mají v daných "předmětech" vzdělávat. Pokud se tedy určitá dílčí oblast dobře naučila svou lekci, napjatá situace se rychle zharmonizuje.
Jedním ze způsobů, jak situaci vyřešit, je také pochopení, že se člověk musí s okolnostmi vypořádat citem, a že potlačování vyvolává zase jen další bloky. Právě tak mohou být odstraněny staré představy z dřívějších inkarnaci.
Inkarnovaná osobnost by tedy neměla mít pocit, že je samojediným pánem a mistrem svého bytí, nýbrž by měla přijmout fakt, že v její vlastní duši působí mnohem vyšší vyvinuté vědomí, které úzce spolupracuje s božskými vůdčími silami. Tím by měla být osobnost připravena na dobrovolné zrání a poznání. Je důležité dbát pokynů vlastní duše a Boží vůli přiřknout nejvyšší místo. To se mnohým svéhlavým dílčím oblastem zprvu vůbec nebude líbit, vždyť se přece, jak se zdá, musejí vzdát možnosti svobodného rozhodování a už nebudou vládnout podle své vůle. Jestliže však v nitru převládá přání růst v lásce, jsou to pouze pomíjivé pocity. Dívá-li se člověk na planetu jako na celek, je také zřetelně patrné, kam člověka onen materialistický a bezcitný postoj vesměs dovedl.
Bohužel se pak stále znovu stává, že celá osobnost musí být kvůli určité svévolné dílčí oblasti násilně přivedena do bolestných a obtížných situací a její utrpení bývá obrovské. To trvá až do doby, kdy příslušná oblast konečně rozpozná svůj egoizmus a opět mohou začít proudit tvůrčí energie.
To jsou pak situace, v nichž části naší osobnosti vykřikují: "To je konec ! Už nemůžu dál !" Nyní přichází ta chvíle, kdy dosavadní vládu svévole přebírají vyšší síly.
V mnoha případech tedy teprve velká bolest rozloupne zkostnatělou skořápku, aby pak nechala znovu proudit harmonický tok vyšší moci. Poté napětí opadne a tvůrčí energie se konečně mohou zase svobodně rozvíjet.
Vnitřní oddechnutí je mohutné a fáze regenerace trvá příslušně dlouhou dobu.
Člověk může neustále pozorovat sám sebe: zdali v určitých situacích něco bezpodmínečně nevyžaduje a zda v něm nepřevažuje silná orientace na věci tohoto světa, jestli není ovládán určitými momentálními myšlenkovými vzorci a u jiných lidí nedokáže akceptovat žádné odlišné mínění. Vždy, když ho silný vnitřní tlak přivede k myšlence, že něco s jistotou ví nebo se křečovitě pokouší na něčem trvat, neproudí svobodné tvůrčí síly, nýbrž vládne tvrdá svévole, která věří, že nyní jsou její představy správné.
Čím intenzivněji se budou svévolné představy v životě prosazovat a čím neústupněji a nerozvážněji se osobnost chová, tím méně je tato oblast otevřena a tím víc brání toku tvůrčích sil.

Cesta za poznáním proto může být ještě velmi daleká.
Země je proto pro mnohé osobnosti v jistém smyslu stále ještě plochá. Pokud je bez problémů akceptováno, že se stav technického vědění mění tak rychle, že to, co člověk dnes považuje za správné, je zítra již překonáno, mělo by být každému jasné, jak pochybné je lpět tak pevně na svém zdánlivém intelektuálním vědění, které přece vždy může odpovídat jen momentální úrovni vědomí.
Dojde-li člověk k určitým názorům a pak na nich křečovitě lpí, sám se zříká vývoje, jelikož v tom případě už by opravdu byl se svým pokrokem u konce a všechno by věděl. Kromě toho se k zachování vlastního obrazu vědomí a konstrukcí vlastní víry spotřebovává nesmírně mnoho energie.

Veliké pravdy, které si člověk může osvojit jako skutečné hluboké vědomosti, se nemusejí samy prohlašovat za moudrost. Jsou věčné a působí samy o sobě.Existují opory a síla, pokud je člověk rozpozná, avšak toto vědomí je svobodné a šíří se láskou Stvořitele. Každý může poznat svou pravdu, přijmout ji a pak žít v přetrvávající jistotě, že i druhý člověk je stejně svobodný. Každý může činit svá vlastní rozhodnutí a pravda nepotřebuje nikoho, kdo ji bude vnucovat druhým. Mnohokrát už se stalo, že duše dlící v duchovní sféře ve spojení s vyššími vůdčími silami dopravila svou vlastní inkarnovanou osobnost znovu zpět do duchovních rovin, když zjistila, že dotyčný ztratil svou cestu a začal se vázat na svět. Život takového člověka pak končí tragickou nehodou nebo smrtelnou nemocí.
Na druhé straně může být osobnost tímto způsobem přivedena "domů", jestliže úspěšně splnila všechny duchovní úkoly pro tento život.

Proměna vědomí
V současné době se uskutečňuje téměř neuvěřitelný proces proměny vědomí, který se týká nejen planety Země, nýbrž všech úrovní tvoření. Člověk tak vidí na Zemi zářit mohutné jasné energie, které prostupují všemi rovinami planety stejně jako každého jednotlivého člověka. Tento postup skýtá nejen možnost uvolnit skryté bloky, korigovat chybné orientace a vynést je na povrch, ale i všechny emocionální a myšlenkové struktury, které člověk vytvořil, tak mohou být pozvednuty na jemnější a vyšší stupeň vibrací.
Aby se toto mohlo stát a aby mohly být všechny úrovně zvýšeny, je přirozeně nutná určitá příprava. Také lidská těla se nyní podrobují změně, která se mnohdy projevuje nepříjemně a bolestivě.
Nad současnými sedmi hlavními a čtyřiadvaceti vedlejšími čakrami člověka se nachází jemná ochranná membrána, která má v individuálním energetickém poli nanejvýš důležitou funkci. Tato ochranná membrána se u lidí, kteří se mohou otevřít vyšším vibracím, rovněž rozšiřuje a otevírá. Připravují se i nová centra energie, která od určitého momentu převezmou své úkoly.

Činnost celého systému čaker se rozvíjí.
V budoucnu tedy nebudou energie jen přijímány, nýbrž budou moci také vyzařovat a být vědomě zasazeny do vnějšího světa. Celá tělesná buněčná tkáň se intenzivněji projasní a bude se muset přizpůsobit vyšším vibracím. Takto se vedle celkové buněčné tkáně mění i genetický materiál. Je to patrné už na tělesných tvarech.
Pánve dívek bývají výrazně užší, mnoha mladým lidem zcela chybějí tzv. zuby moudrosti, tělesná výška a tvar hlavy se mění, nohy se zvětšují. Růstové hormony přijímané v potravě se na tomto procesu podílejí jen minimálně. Mnoha lidem už byly implantovány potřebné kódy, které jim umožňují jasnovidné vnímání a enormně zesilují duchovní schopnosti.
Narodilo se už mnoho dětí, které jsou pro nové možnosti dobře vybavené, u jiných v danou dobu padnou dosavadní duchovní hranice, vnitřní vědomí bude existovat kompletně a bude viditelné. Pokud by se nyní duše ve své celistvosti a se všemi svými silami nastěhovala do nějakého těla, během zlomku sekundy by je zničila. Zdaleka ještě totiž není na takové energie připraveno. Nynější zvýšení vibrací je však třeba pojímat podobně. Jsou připravována nejen duchovní energetická těla, nýbrž i fyzické nosiče, aby mohly přijmout více duchovní energie.
K očistě, která je potřebná, musí samozřejmě dojít dříve, než takové energie začnou proudit.
Člověk nyní v normálním případě využívá asi deset procent mozku a stejně tak zpravidla pouze deset procent svého genetického potenciálu. Také obě tyto oblasti se v současnosti silně rozšiřují a připravuje se možnost, jak jejich potenciály obsáhleji využít. Člověku bylo dáno vše, co je pro jeho zdokonalení třeba, aby pozvedl materiální tvoření opět do duchovní sféry.
Člověk Ježíš nám jako Kristus ukázal, co se může stát, jestliže je tělo se všemi vibracemi této planety vzato a povýšeno do duchovna. "Vy mne pak budete následovat !", zněla jeho slova.
Je požehnáním, že se tvoření ve své celistvosti nachází na cestě "domů". Ukázalo se, že v průběhu jedné epochy se na onu stezku za světlem dokázala vyšplhat vždy jen menší část z celku všech inkarnovaných bytostí, avšak přesto je to cesta domů pro všechny. Jestliže se zdálo, že na konci jedné vývojové epochy získávají temné síly navrch, zasáhlo duchovní vedení a zavedlo nový vývojový krok, který se mohl uskutečnit za nových předpokladů.
Lidé tedy i dnes opět stojí před přeměnou a novým začátkem. Připravující se proces očisty a zpracování je nevyhnutelně spjat s porodními bolestmi. Ty se projevují stále znovu se opakujícími nevolnostmi, bolestí hlavy, tlakem mezi očima a ve spáncích, nespavostí, bolestmi stěhujícími se po nejrůznějších částech těla, právě tak jako kolísáním emocí až k depresivním náladám. Mnohé noci bývají poznamenány zmatenými a velmi nepříjemnými sny.
Staré zapomenuté vzpomínky a intenzivní energie jsou z vnějších vrstev aury přes solar plexus převáděny k zpracování do srdeční čakry. Takto se mohou projevit zbytky staré karmy, kterou člověk už dávno považoval za vyřízenou, avšak jejíž malé částečky se ukládaly ve vnější auře. Její zánik je součástí ne sice příjemného, avšak velmi důležitého dalšího očistného procesu, který podporuje projasnění aury.
Země sama zatím nesmírně trpí pohrdavým a drancujícím počínáním lidí, a protože veškerý život je vzájemně provázaný, prožívají a cítí senzibilní lidé ke svým osobním iterným pocitům navíc též tuto bolest, ačkoli není jejich vlastní. Potom se nabízí zvláště vtíravá otázka, co se to na této planetě děje.
Bolestivé fáze a nevolnost nejsou trvalé, nýbrž kolísají v závislosti na energetické situaci. Nekteré dny a noci se v éterických sférách transformují četná duchovní pole a každý člověk, který je toho schopen, se na tom energeticky podílí a duchovní svět podporuje. A tak se energetická práce týká nejen jednotlivého člověka, nýbrž všech živých bytostí jako celku.
Inkarnovaný člověk má prostřednictvím emocionálních a myšlenkových procesů přístup do všech struktur tvoření, a tím i možnost pozitivně zasahovat do dění na planetě. Proto lidé k této práci potřebují své anděly, avšak i andělé potřebují ke své práci člověka, především proto, aby změnili kolektivní karmu. Mnohé duše jsou v současné době inkarnované, aby se obzvlášť aktivně podílely na procesech přeměny, a dokonce je částečně vedly a řídily. Velmi často však zároveň tělesně trpí, neboť tato pomoc a zpracovávání vyžadují ohromné množství energie. Lidé se tak mnohdy brání trvající zátěži a nemohou pochopit, proč se jim tak často nedaří dobře. V takovém případě je nutné přijetí a odpuštění; pak tyto procesy probíhají bez větších problémů a harmoničtěji.
Lidská těla bývají svými duchovními energetickými poli velmi často připravována i v noci, kdy také občas dojde k vyzvednutí astrálních těl, která pak putují do duchovních rovin. To se děje bud proto, aby byla poučena, nebo aby ostatním duším sama zpřístupnila informace a pomoc. Pak se člověk ráno probouzí, cítí se celý rozlámaný a potřebuje celou řadu hodin, aby se dal zase do pořádku a mohl něco dělat.
Žijeme v obtížné a vzrušující době, přesto je to doba neuvěřitelných možností ! Je potěšující pozorovat, kolik nových lidských těl už dostalo možnost lépe využít své genetické schopnosti. Děti přicházejí na svět už částečně vybavené určitými schopnostmi. Zároveň lze pozorovat, jak se stávající programy skutečně mění a mohou se uvolňovat vyšší genetické i duchovní kapacity.
Inkarnované děti bývají v zacházení s těmito energiemi často ještě velice nezkušené. Ve svém nitru dokonce cítí, že vibrace, kvůli níž sem přišly, není v souladu s vibrací, která zde momentálně ještě panuje - a tak se mnohé dítě vzpouzí. Přesto se energie v určitou dobu navzájem sladí a potenciál se může plně rozvíjet.
Někdy se uplatňuje dělení, které děti zařadí do jistých kategorií. Ne každé dítě je dítětem nové doby, které svou přemíru netrpělivosti a svévole jenom neudrží pod kontrolou. Avšak mnohé děti, které neodpovídají určitým kritériím, jsou ve skutečnosti vysoce vyvinutými anděly, kteří mohou své energie ovládat a své síly zatím ještě skrývají.
Čím víc je člověk v harmonii se svou duší a vůlí Stvořitele, tím víc se jím duchovní vedení a bytosti, které ho provázejí a chrání, zabývají. Toho nelze dosáhnout tím, že si člověk bude stále jen říkat, jak je klidný a šťastný, nýbrž pouze tím, že aktivně pracuje na pokynech, které mu každodenní život poskytuje, a své nedokonalosti překonává láskou.
Pokud jsou charakterové vlastnosti, které mají být přeměněny, jen potlačeny a odsunuty, nutně se v danou dobu opět protlačí do popředí. Nepatrného posunu se možná dosáhne, avšak nikoli pravého zpracování.
Všechno, co člověk v tomto životě nevyřeší a nepovznese do lásky, musí si po své tělesné smrti opět vzít s sebou na onen svět.
Tam už nelze nic potlačovat, vše je zjevné a vše bez ustání působí na duši, naléhavě, vyzývavě jako zátěž. Mnohá duše tedy nemůže na své duchovní cestě pokročit, protože ještě existují propletence a vazby k této planetě. Pokud to osobnost rozpozná až v duchovním světě, zpravidla jí to přinese veliký žal nad ztraceným časem, a to pouze proto, že si odmítala přiznat realitu.
Školicí planeta Země skýtá tak báječnou možnost poznání a orientace, že by se jí každý z nás měl chopit tím, že bude usilovat o spojení se svým duchovním vedením, že začne poznávat současné hyperaktivní temné síly, bude se učit s nimi zacházet a povede si tak, aby Světlo a Láska co nejlépe pronikly jeho bytím a mohly jej chránit.
Potom zesílí pocit bezpečí a my budeme lépe slyšet pokyny z duchovních rovin a stále více chápat vůli tvořivé síly.

Z knihy: Manuela Oentiger_Aura_v každodenním živote
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya