KOLIK TOHO ZTRÁCÍŠ TÍM, ŽE SE BOJÍŠ, ŽE NĚCO ZTRATÍŠ....

2. července 2012 v 16:09 |  věk je jenom číslo




Nedávno jsem měla rozhovor s jednou kamarádkou, maminkou několika dětí. Se sklopenou hlavou a trochu rozpačitě povídala o svém problému s mužem: "Mám ho ráda, ale jsem tak strašně unavená, že už nějakou dobu vůbec nemám chuť na sex. Co mám dělat? Bojím se, že když se s ním nebudu milovat, najde si v brzké době jinou ženu."
O pár dní později jsem se setkala s další ženou. Její děti už chodily do školy. Svěřila se mi se slzami v očích s problémem, který ji trápí už několik let. "Kdybych neměla děti, už dávno se s ním rozvedu. Zkusím to ještě pár let vydržet."
Když jsme se dnes byli koupat, na pláž přišla jedna rodina. Muž s dětmi šli do vody. Žena zůstala na dece se slovy: "Ráda bych se šla vykoupat, ale někdo přece musí hlídat věci, aby nám je neukradli." Potila se celou dobu na sluníčku. Když odcházeli, byla otrávená, nadávala a křičela na děti i na manžela.
Všechny tyto příběhy mají něco společného. Vždy se jednalo o ženu, která se sama staví do jakési role oběti. Obětuje sama sebe. A tak si říkám, jestli je tohle láska. V Bibli se píše "Miluj svého bližního jako sebe samého." Znám mnoho lidí, kteří se bičují za to, že nejsou dostatečně dobří, že málo milují, a tak denně slouží lidem, mnoho takových lidí lze najít v pomáhajích profesích. Často tak hledáme lásku tím, že si myslíme, že svou obětí někoho vykoupíme z jeho bolesti. Ale copak je tohle láska?
Domnívám se, že to co ženy z příběhů spojuje, je strach. Člověk přijímá roli oběti proto, že se bojí lásky. Možná, že kořeny toho, co nás vrhá do spárů tohoto strachu sahají někde hluboko do našeho dětství, naučili nás to naši rodiče a ty to naučili zase jejich rodiče a tak bychom mohli pokračovat. Jak můžeme milovat někoho druhého, když neumíme milovat ani sami sebe?
Vlastně všem zmíněným ženám děkuju za to, co mi ukázaly a ukazují mi to denně krásně i moje děti. Je čas se společně uzdravit.





Články z tohoto blogu je možné šířit pouze s uvedením těchto stránek
jako zdroje, případně i těch, které uvádím na konci článku jako zdroj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya