MLADÁ DÍVKA JE POŘÁD VE MNĚ...

9. července 2012 v 17:13 |  věk je jenom číslo
Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.






Mladá dívka je pořád ve mně
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte, řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá, nevnímá, když po ní něco se žádá, o světě neví, jen přidělává práci, boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte? Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala, než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset s bratry a sestrami slád' život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích, dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím, co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti, já chtěla šťastný domov pro své děti, pak přešla třicítka a pouta lásky dětí, jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází, jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí, co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu, mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný, na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen, kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím Jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá, vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně, já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, neuvidíte seschlou stařenu, Teď už - MĚ uvidíte!



zdroj: mail
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šímová Šímová | E-mail | 14. června 2014 v 17:28 | Reagovat

Moc krásné a pravdivé.. :-)

2 kristina kristina | E-mail | Web | 21. června 2015 v 19:56 | Reagovat

Moc krásné... u ničeho jsem se dlouho tak nepozastavila, jako u tohoto :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya