JOSEF ANTONÍN ZENTRICH ODEŠEL.../ 1

6. září 2012 v 10:29 |  různé, k zamyšlení

Nejznámější český bylinkář, Josef Antonín Zentrich, včera odešel do jiné dimenze
Zpráva J.A. Mareše: V raných hodinách dne 4. 9. 2012 zemřel jeden z velikánů našeho národa. Zemřel JOS. A. ZENTRICH. Měl jsem čest ho zvát svým přítelem a spolu jsme napsali i několik knih. Také i jeho myšlenky stály u zrodu Skutečné demokracie (SKDE) a spolu s dalšími lidmi se snažil, aby zlořád, který zachvátil tuto zemi, byl přemožen. Vy, kteří jste ho znali, mu věnujte tichou vzpomínku. Nebuďte smutní, to on by nechtěl, ale uchovejte si v srdci jeho odkaz, jeho víru v člověka.
Tak jak jsem znal Josefa Antonína Zentricha, byl chodící encyklopedie léčivých bylinek. Měl také výrazné spirituální znalosti a vědomosti, bohužel se podle nich - jako většina lidí jeho generace - pramálo řídil. V posledním čase, kdy jsem se s ním příležitostně asi jednou ročně setkával, už hodně pil. Nyní jsem ho asi rok neviděl.. přesto, zůstane v mém srdci! jiří maria mašek





A zde zopakování našeho (rozhovor jsem vedl s mou tehdejší ženou Barborou) 11 let starého rozhovoru.



Pan Zentrich nám před časem zanechal vzkaz v naší "osudové" Knize návštěv, že se mu naše stránky líbí a že je často navštěvuje, ač se s internetem teprve seznamuje. OSUD.cz byly jedny z prvních internetových stránek, na které se prý podíval a "náhodou" je objevil. Takže tento zásah osudu jenom urychlil naše setkání a povídání. S panem Zentrichem jsem strávil báječné 3 hodiny nejen v jeho pražské "úřadovně-kamrlíku" hned vedle stadionu Bohemians, ale také u večeře v jedné z blízkých výtečných vináren. Tento "šedesátník" kolem sebe šíří takovou pozitivní energii, že je radost se k němu jenom přiblížit, natož dělat rozhovor....
1. Pane Zentrichu, jste pro mě velká autorita nejen v oboru bylinkářství, ale obecně - lidském (viz Vaše příspěvky v Regeneraci, okamžitá reakce na článek o "zakázaném vegetariánství" na Osudu aj.). Zkrátka jste živým symbolem nejen velmi inteligentního, ale také nesobeckého, eticky jednajícího člověka. Kde berete sílu a kde čerpáte energii pro Vaši práci?
(smích) Tak teď jste mě trochu zaskočil, ta otázka zní málem jako můj vlastní nekrolog. No, prostě mám v sobě nějaký motor, který mě žene a neumím moc odpočívat. A mockrát se mi už stalo, že jedu do práce a jsem málo živý a jedu z práce, prozpěvuji si a jsem ve výborné formě. Doufám, že nefunguji jako energetický vampír, to bych nerad. Jsem ale přesvědčen o tom, že když člověk dělá to, co má, tak je mu shůry dáno.
2. Jste jedním z největších znalců bylinek v českých zemích. I byliny, stejně jako vše ostatní, mají svoji energii, svoji duši. Můžete to ze své praxe potvrdit?
No, řekl bych tak. Nevládnu žádnými mimořádnými schopnostmi (autor článku hlasitě kýchá) - vidíte, je to pravda. Bohužel nevidím třeba elfy, bytosti pečující o bylinky. Ale jsem do určité míry romanticky založený, takže si s bylinkami normálně povídám a rozumíme si. Já sám jsem však znal člověka, který hospodařil na ostrově - zahradnictví na jézéďáckém poli. Ten pán se jmenoval Časta a ačkoliv měl úplně stejnou půdu jako JZD, jeho plodiny byly nesouměrné. Jednou mi řekl, pane Zentrichu, vám to říci můžu. Já vidím elfy a já si s nimi povídám, takže mi říkají, kdy bude pršet a všechno co k tomu patří, takže se vždy podle nich zařídím. No takže to vidíte....
3. Při své práci s pacienty používáte pro určení diagnózy irisdiagnostiku - "přečtení" nemoci z oční duhovky. Co všechno se dá z oka vyčíst?
Pokud se mě na to někdo ptá, tak vždy odpovím, že poznám daleko více, než si myslí lékaři, a daleko méně, než si myslí nemocní. Lékaři si myslí, že tam není poznat nic a pacienti, že je tam poznat všechno. Ono to funguje asi tak, že do oka (hovoříme o duhovce) se dostává signál z mozku. Pokud vám někdo přerazí železnou tyčí nohu, což by byl dost silný signál, tak by vyskočila trhlinka u pomyslné číslice 6 na oku na počkání. Když vám lékaři nohu amputují, tak tam ta trhlinka vyskočí taky, ale později. Má to zpoždění týdnů až měsíců. Takže tato diagnostika není vhodná pro akutní stavy, naopak je vhodná pro sledování chronických potíží. V oku jsou vidět slabá místa organismu a já tedy v podstatě vidím choroby, které teprve přijdou, pokud proti tomu člověk nebude nic dělat. Jasnější plošky naznačují hyperfunkci orgánu, nebo zánět, tmavší znamenají hypofunkci nebo oslabenou činnost. A pokud se vytvoří trhlinka, tak již skutečně jde o vážnější nemoc. Velmi dobře se dají diagnostikovat játra, plíce, ale třeba taková štítná žláza je velmi obtížně z oka diagnostikovatelná. A např. krevní tlak se nepozná vůbec....
A já, resp. můj předchůdce, jsme zjistili, že většina lidí má stejně ten "ciferník" pootočený, takže to nejde dělat přes rastr a navíc např. orgány gynekologické a močové leží velmi těsně u sebe a je těžké určit co je co. Takže já raději využívám ještě lékařskou diagnózu.
4. Používáte při práci i nějaké další metody, aby si nemocný člověk uvědomil, že nemoc není náhoda, ale pomoc (etikoterapie, klasická homeopatie), nebo to už v rámci léčby kvůli návalu pacientů nestíháte?
Pro první knížku, kterou jsem napsal a ironií osudu zrovna v nákladu 190.000 výtisků, zatímco teď mi náklad jako "pokročilému" autorovi neustále klesá, jsem sbíral podklady všude. Myslel jsem si, že když obejdu babičky a dědečky a načerpám rozumy, tak budu schopen zázraky dělat na počkání a nemožné do 3 dnů. Naštěstí jsem z toho vyrostl. Zjistil jsem, že nemoc není náhoda a je to varování přírody, že člověk něco buď dělal, nebo ještě stále dělá špatně. A pokud se chceme z vážné nemoci uzdravit, pak musí platit ta rovnice téměř matematická "uzdravit=učinit se lepším". Tzn. lepším po té stránce morální. Hojně používám etikoterapie. Když přijde babička 90 let a bolí jí koleno, tak řešíme koleno. Ale lidé chodí s těžkými nemocemi a pak je nutné to "politické školení mužstva", jak já říkám. V podstatě se těm lidem snažím v kostce vylíčit, jak je ta nemoc zasazena ve vesmíru a že na sobě musí začít pracovat, chtějí-li se uzdravit. On se člověk může uzdravit i bez toho, když jde k léčiteli energetikovi, který do něj napere energii, ale to jsou všechno přechodné stavy. Bylo to dobře vidět po revoluci, když jezdili nějací Kanaďané nebo kdo a s výkřiky "Ježíš léčí" uzdravovali nemocné, takže nějaký člověk na vozíčku vstal a několik hodin chodil. Právě že jen několik hodin a pak zase usedl a bylo to beze změny, takže to bylo zbytečné až možná škodlivé.
Snažím se být tedy léčitelem v tom, že mu nejen podám bylinku či nějaké homeopatikum nebo akupresurní zásah moxu, ale čím dál více stavím na tom, co by se dalo shrnout pod pojmem etikoterapie.
5. Jsou za vámi zřejmě již celé generace vyléčených pacientů. Posílají své děti? A máte vůbec přehled, kolika lidem jste již pomohl?
Vedl jsem si docela přesnou evidenci až do povodně. Nikdo jsme nečekali, že v Otrokovicích voda dosáhne do 3-metrové výšky, takže jsme to ani nijak neuklízeli a veškerý archív mi voda vzala. Nyní v souvislosti s novými zákony a zajišťováním písemného souhlasu o ochraně osobních údajů od pacientů se mi klienti podepisují a mám tedy podrobnou evidenci od ledna. Jinak lidé chodí a vždy přivedou někoho dalšího. Myslím, že jsou spokojeni, i když samozřejmě nastane i opak, vždyť není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Stal se mi např. takový příklad, že přišli 2 mládenci a že jdou kvůli tatínkovi, který má pokročilou rakovinu a cestu by již nesnesl. Tak jsem ji vše vysvětlil a ještě začal své "politické školení", že to má jakýsi smysl, že by měli v tatínkovi ve dnech, které mu zbývají, probudit chuť udělat něco užitečného, alespoň třeba pro sebe, když třeba nemůže pro druhé. Ten starší se neustále vrtěl a najednou to nevydržel, začal se hlásit a povídá mi, pane Zentrich, prosím vás promiňte mi, ale neřekl jsem vám důležitou věc. Jsem vysokoškolsky vzdělaný, takže ty kecy si nechte pro nějaké primitivy....
Nebo přišel důchodce, děda, že chce poradit, ale že mi 160,- Kč nedá, že má málo peněz. Vzal jsem ho tedy zdarma. A že má velkou zácpu. Tak jsem mu poradil Psylium, což je balené semeno severoindického jitrocele. Za týden jsem ho tam měl znova a již ve dveřích křičel, pane, vy jste mě podvedl, to vůbec nefunguje! A jak jsem člověk mírný, tak jsem přes celou ordinaci zařval a ven! I takovíto jsou lidé...
6. Takže co do počtu troufal byste si odhadnout?
Já si knihy průběžně čísluji. V současné době jedu 260. knihu, každá kniha má 100 listů, takže s kopií je každá kniha 50 klientů, (počítá na kalkulačce) takže to máme rovných 13.000 klientů, odbavených profesionálně. Za komančů jsem to nepočítal. Po smrti svého učitele, pana Franěce, jsem převzal jeho klientelu a dojížděl do jeho bytu, pak jsem se uchýlil pod křídla Národního výboru, který provozoval očistné lázně ve Skalce u Prostějova, to bylo v roce 83. V 86. roce jsem přešel do JZD Slušovice. Takže celkem to může být tak kolem 16.000 lidí.
7. Aha, tak to je ten slušovický zázrak, pan Zentrich je dával do pořádku zdravotně! Moc hezký je váš výrok "Uzdravit se = učinit se lepším". Kolik lidí, kteří se k Vám dostanou, je toto schopných napoprvé pochopit?
Víte, ono je to tak. Kdybych tyto řeči, které vedu k těmto lidem, vedl ve stavu, kdy jsou zdraví a vše se jim daří, tak by si zřejmě řekli, že jsem blázen. Ale ve chvíli, kdy jsou většinou vážně nemocní a houpe se nad nimi Demoklův meč, sami cítí, že třeba již zítra mohou odejít na druhý břeh, tak i lidé, kteří se sami hlásí k ateistické víře, najednou začnou měknout a jakoby se otvírat. Já se jich vždy ptám, zda jsou věřící. Jinak totiž musím mluvit s ateistou, jinak s ortodoxním katolíkem. Moje zkušenost je jednoznačná, spíše se dohodnu s ateistou, resp. už bývalým ateistou, než s ortodoxním katolíkem. To byla např. moje maminka. Ty jsou nesmiřitelní. Můj tatínek byl absolutní, až protivný ateista. Když však umíral, tak maminka honem zaběhla pro pana faráře, aby přijal poslední pomazání, takže ona do dneška věří, že je v nebi. Mě však bere jako těžkého neznaboha, protože jsem porušil Svátost manželskou a rozvedl se. Takže ke mně nejezdí, protože jsem "hříšník".
Takže je to různé. Nejraději se bavím s lidmi, kteří o věci přemýšlejí. V nemoci jsou lidé nesmírně vnímaví a spoustu věcí si zapamatují....
Tyto myšlenky jsem také zpracoval i do knihy, které se jmenuje Třetí cesta ke zdraví. Stal se mi třeba takový případ, velmi zajímavý a poměrně ojedinělý. Paní měla klinicky prokázanou rakovinu prsu. Když si šla tehdy pro výsledek k lékaři, tak on v puse cigaretu, kafíčko, nohu přes nohu, chi chi chi, cha cha cha, kolem něho sestřičky. Paní tam stála čtvrthodiny v koutě a nevěděla, jak je upozornit, že tam je. Tak zakašlala. Všimli si jí, pan doktor zalistoval v papírech a řekl Nováková, je to pozitivní, musíme to ufiknout, běžte si na příjem. Paní se ještě stihla objednat na příjmu, kde jí řekli, že mají plno a termín je za 3 týdny a doma se sesypala. "Náhodou" přišla kamarádka, která ji vyslechla a navrhla jí, že jí přinese mou knížku Třetí cesta ke zdraví. Paní si myslela, co mi asi tak může pomoci nějaká knížka, já jsem odsouzená k smrti. V noci však nemohla spát a za 2 noci to přečetla. Zalíbila se jí zejména kapitola V nouzi Hospodine Ti odevzdávám duši svou. V této kapitole hovořím o tom, že nejenom slovo Boží, ale i slovo lidské má poměrně velkou sílu. Východní národy to znají odedávna a i jako bývalý jogín jsem se učil různé mantry, které mají léčebné účinky. V té kapitole jsem ale psal, že proč bychom měli drmolit nějaké mantry, když třeba naši předkové utíkali k četbě žalmů. A protože náhoda přeje připraveným, tak jak jsem tak házel za komunistů starý papír do lisu, našel jsem neobyčejně cenné poklady. Byl tam i sešit, vypsaný písmem staršího člověka, který zřejmě umřel a pozůstalí sešit hodili do sběru.Jmenovalo se to esoterický význam žalmů. Mě to silně oslovilo. Ke každému žalmu tam byl napsaný esoterický význam a k čemu se to dá použít. Z těch 150 biblických žalmů jich asi 50 bylo léčivého charakteru. Paní si vybrala žalm č. 10, který je určený pro nejtěžší nemoci, a povídá mi pane Zentrich, mě pes nikdy nekous´, tak nevím, zda vám to vypovím dobře, ale když jsem se to modlila asi popáté, najednou jsem v prsu pocítila tak šílenou bolest, jako kdyby se mi tam zakousl pes a chtěl mi to vyrvat. Uviděla hvězdičky jak v těch komiksech, položila Bibli na stůl, lehla si na kanape a ztratila se. Sama neví, zda usnula či omdlela. Bylo to v sobotu ráno a v neděli večer se vzbudila. Šla se osprchovat a zjistila, že boule zmizela. Tak to říkala primářovi, který jí poslal na CT. Výsledek byl bez nálezu a primář prohlásil, že se při prvním vyšetření zřejmě spletli. Buďte prý ráda, že to dopadlo takto, také jsme se mohli splést obráceně a tvrdili bychom, že jste zdravá a byla byste nemocná. Proto přišla ke mně a chtěla vysvětlení. To máte tak, řekl jsem jí. Když jdete na vysoký kopec, tak já osobně jdu kolem dokola a trvá mi to hodinu, než to vůbec vylezu. Můj vnuk jde přímo po vertikále nahoru a je tam za čtvrt hodiny. Něco podobného jste byla vy. Kluci "nahoře" vám naplánovali cestu, aby jste něco poznala. Ale protože vám to v nemocnici řekli tak necitlivě, byla jste raněna a vzala jste to přes ty vrstevnice. A ti kluci řikali herdek když už tady tu babu máme, tak jí vodoperujeme a to byl ten "pes". A ti doktoři tak přišli o body. A ona řekla, že asi na tom něco bude, protože už je někdo úplně jiný. Přehodnotila celý svůj život, všechny své zvyklosti. A o to vlastně jde. I takové věci se stávají, i když to není každý den....
8. Kdysi jsem narazil na váš tip: při počínajícím nachlazení užívat Echinaceové kapky, které povzbudí vlastní imunitu. Mohl byste se s čtenáři Osudu poděli i o nějaké další "zázračné" recepty pro časté použití?
Těch receptů je celý kotel! Jde o to, který vyhmátnout. Tak třeba si lidé dost často stěžují na to, že je bolí dutiny, vedlejší dutiny nosní, se to jmenuje. Lékařská věda nabízí prošťourání drátem, což je krutě bolestivé a rychle se to může i obnovit. My na to máme účinný recept, 2 objemové díly silného odvaru z přesličky, 1 objemový díl glycerinu lékárenského, natáhnout do stříkačky 5 ml (to je ta narkomanská), zaklonit a stříknout do každé nosní dírky. Chvilku se vám bude zdát o čertech, ale pak to začne vytékat a za pár dní jste z toho venku. Nebo starší lidé si dost často stěžují na otoky kolena. Na to funguje perfektně v oslazeném mléce uvařit heřmánek a mléko vylít. Tu heřmánkovou hmotu smíchat s čerstvým bílkem, udělat kašičku, naplácat na hadr a obalit nohu. První den se neděje nic, ale druhý den již otok odchází a třetí den splaskne úplně. Nebo vynikající preventivní recept je udělat si sirup z červených bezinek. Kromě černého bezu totiž existuje i červený bez. Lidé ho nesbírají, protože si myslí, že je jedovatý. Není to pravda. Tento bez je možno buď kandovat, nebo z něj protlačit šťávu a sterilovat, má to mohutné antivirové a imunostimulační účinky. To je tedy jen pár věcí, které mě zrovna teď napadly....
9. Váš tatínek byl "velký" komunista (pan Zentrich: ááánoo!, smích), Vy "velký" antikomunista, na což jste doplatil ztrátou zaměstnání v roce 1968 a dostal se tak vlastně "na druhou stranu", protože to předvídal Váš horoskop z roku 1966, čemuž jste se před tím smál. Osobně si myslím, že právě "zažitý" socialismus včetně sovětské invaze je (především) pro naši generaci ohromně cenná zkušenost. Co sI o tom oyslíte Vy?
Já jsem prožil značné peripetie, protože strana a vláda si mě hlídala, abych nevylezl zpod pokličky, až vlastně do revoluce. Ale nelituji toho, ani tenkrát jsem se nezlobil a ani teď se nezlobím! Bylo to sice vůči mně nespravedlivé, protože jsem se ničeho nedopustil, ale dostaly se ke mně takové informace, které jsou nezaplatitelné. Kdybych dělal místo nádeníka kariéru, tak by se ke mně nikdy nedostaly. Toto období zcela výrazně přeformovalo mou osobnost a myslím, že do té lepší stránky. Hlavně mi to ukázalo jiné vidění světa. Já tehdy viděl pouze komunismus, jako materiální směr, a katolicismus, jako spirituální směr. Vůbec mě nenapadlo, že by bylo něco mezi tím. Až na základě svých debaklů a toho horoskopu, kterému jsem se vysmíval a on vyšel, jsem zjistil, že to funguje všechno nějak jinak, než tvrdí komunisti, ale i pan farář. A tím vlastně začal můj "duchovní" růst...
10. Jste velmi činorodý spisovatel a překladatel (Duchovní slovník vodnářského věku, mnohadílné herbáře spolu s panem Jančou, Třetí cesta ke zdraví, knihy Věčně zelené naděje se dokonce prodalo 190.000 výtisků, aj.). Co Vás vedlo napsat tak rozsáhlé dílo, jako je Duchovní slovník vodnářského věku?
Toto dílo pokládám za své "fundamentální" dílo. Vedlo mě k tomu to, že si myslím, že člověk, dojde-li k poznání, neměl by si to nechávat pro sebe. Těch duchovních směrů je u nás poměrně hodně. Teď teprve po revoluci vidíme, kolik je všelijakých duchovní směrů. Ale stojí otázka, kde je pravda. Já sám pro sebe jsem si stanovil takové kritérium, že budu věřit či vyznávat ten duchovní směr, který bude nabízet co nejkoherentnější vysvětlení zkušeností. Např. když jsem se coby vychovávaný katolík maminky ptal, proč existuje utrpení, tak mi maminka odpověděla víš, Jožko, koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje. A já si to nemohl v tom svém mozečku desetiletém srovnat, protože jsem nechápal, proč by někoho měl milovat víc a někoho míň, a už vůbec jsem nemohl pochopit, proč by toho, kterého miluje víc musel nejdříve zmlátit. Dnes vím, že učení, která musí určité věci překlenovat buď dogmaty, nebo dosazenými polopravdami, já nemohu ctít. Hledal jsem tak dlouho, až jsem našel učení, které se mi jeví hodně koherentní a zdá se mi to nejvíce Pravdě se blížící. Nikoho nepřesvědčuji, že by to byla Pravda jediná. Toto učení má svého "přednostu", který ho vyslovil, je to Abd-ru-shin, v díle Ve Světle Pravdy. Je to ale čtení neobyčejně obtížné a jen málo lidí mu může věnovat tolik času, kolik si ta kniha vyžaduje. Já jsem se k ní dostal na několikrát a teprve počtvrté (nejdříve jsem to odložil jako naprostý blábol, podruhé jsem přečetl pár kapitolek, potřetí jsem si řekl že by to možná mohlo být) a teprve potom jsem začínal poznávat zrnka Pravdy.
V tom slovníku stavím na údajích z této knihy, ale seřadil jsem to abecedně a myslím si, že se mi podařilo lidskými slovy pravdu, kterou Abd-ru-shin rozebírá na třiceti stránkách, tak já jí vysvětlil do 1 nebo 2 odstavců. Můj cíl byl probudit v lidech touhu hledat dál. To byl můj cíl!
POKRAČOVÁNÍ:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 7. září 2012 v 14:43 | Reagovat

Moc pěkný blog.

2 Anna Anna | 8. září 2012 v 7:46 | Reagovat

děkuji, těší mě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya