Jak zrácíme Světlo ?

23. listopadu 2012 v 11:51 |  vývoj vědomí

Asi všichni máte zkušenost z pobytu v prostředí, kde se vaše vibrace velmi rychle zvýšily, vše bylo úžasné a po návratu domů jste během pár dní vibračně spadli na předchozí úroveň. Proč tato změna ve vás nebyla trvalá? Co způsobilo, že se z vás vytratilo Světlo? Vědomí pracuje se Světlem. Množství Světla, které je právě teď ve vašem vědomí určuje jak jste v tomto okamžiku schopni interpretovat okolní dění a svůj podíl na něm. Množství Světla ve vědomí značně kolísá. V prostředí vysokých vibrací je člověk schopen nashromáždit ve vědomí mnoho Světla a vystoupit ve svém chápání velmi vysoko. Nicméně duchovní síla jedince se nepozná podle toho jak vysoko je schopen vystoupat, ale podle toho, kolik Světla si dokáže udržet v prostředí nízkých vibrací, v obtížných situacích. Když si člověk udrží dostatek Světla v prostředí nízkých vibrací, pak toto prostředí ovládá. Pokud si Světlo neudrží pak je tímto prostředím ovládán. Udržet si vysoké vibrace a Světlo v prostředí nízkých vibrací, je umění mistrů a znamená respektovat negativitu, jak tu která žije v nás, tak i tu která žije v lidech okolo nás, uznat její význam a hodnotu a nesnažit se ji měnit. Jinými slovy, dát negativitě příležitost k vývoji. Uznat ji ne mentálně, hlavou, ale cítěním, pochopením důležitosti její existence. To je možné pouze tehdy, má-li jedinec zpracováné své vlastní Stíny. To co drží Světlo ve vědomí je láskyplný vztah k podosobnostem, neboť to je to, co harmonizuje jejich Merkaby. Kdo chce rychlý růst, bude se učit žít Lásku v běžném životě, nevědomě nebo vědomě. Určitě znáte někoho, kdo je spokojen v jakékoliv situaci, i když se o věci, popisované na těchto stránkách, nezajímá. To je nevědomé žití Lásky. Mnohem obtížnější je naučit se žít Lásku vědomě. K vědomému žití v Lásce je paradoxně potřeba nejprve rozvinout rozum. Kolektivně se to dělo v minulých několika stoletích. Další krok je podřídit rozum srdci. To nelze násilím proti sobě, ale pochopením sebe, a děje se to kolektivně právě nyní. Byli jsme vedeni cestou rozumu, cestou západní civilizace a rozum a morálka byla dlouho nadřazena cítění a vnitřní pravdě. Nyní procházíme, kolektivně i individuálně, řadou vnitřních změn, abychom dali rozum do služeb srdce. Začít musíme s tím co máme a tam kde jsme, tedy s rozumem. Rozum si zakládá na shromažďování informací a na jejich třídění, ale nedovede tyto informace použít v harmonii s celkem, neboť mu schází informace o tom jak správně to co zná použít, jinými slovy, schází mu moudrost. První kroky západního člověka na cestě k sebepoznání jsou jen další intelektuální disciplinou. Rozum se začne učit pracovat s energií, s kameny, možná začne používat některé discipliny léčitelství, meditovat, dělat chanelling a podobně, a protože rozum je motivován uznáním, bude se snažit vše řídit a ukázat na svou důležitost. Rozum stále vládne, jen využívá svoji druhou část - intuici, pro to, co vnímá jako duchovní hodnoty. Materiální ego se změnilo na duchovní ego. Pýcha z dosahování materiálních hodnot se změnila na pýchu z osobního duchovního pokroku. I to je pokrok, ego jinak neumí. Mám-li to vyjádřit pomocí stavu našeho vědomí, pak Merkaby našich podosobností jsou dále v neharmonii a naše energie nám dále uniká. Každý se do tohoto bodu musí dostat, aby mohl udělat jedno nesmírně důležité rozhodnutí, ať už vědomě nebo nevědomě, na tom nezáleží. Rozhodnutí, které určí jeho cestu na desítky, ne-li stovky tisíců let. Rozhodnutí je o tom zda je důležitější vědět nebo být. Archetypálně, je to ono známé, zda dále pojídat ovoce ze stromu vědění dobrého i zlého, nebo zda začít pojídat ovoce ze stromu Života. Rozhodnete-li se, že důležitější je být, odevzdáte dobrovolně rozum do služeb srdce a vaše podosobnosti se začnou harmonizovat. Nebudete mít zájem brát druhým energii, protože budete mít dost své. Nebudete mít potřebu být středem pozornosti, a možná ve středu pozornosti i budete, ale nebude vás to motivovat. Půjdete po pozitivní cestě. Rozhodnete-li se, že důležitější je vědět, začnete podvědomě hledat náhradu za energii která vám uniká neharmonií v podosobnostech, budete potřebovat být ve středu dění, aby k vám druzí vzhlíželi, aby jste mohli získat jejich pozornost - energii pro sebe. Možná se z vás stane duchovní guru, možná "významná osobnost" možná budete pracovat v zákulisí moci, nebo kdekoliv, kde na vás budou ostatní závislí, nebo k vám vzhlížet. Na rozdíl od pozitivní cesty vás nemotivuje činnost samotná, ale zastávaná pozice. Budete závislí na energii druhých. Půjdete po negativní cestě. Obě cesty se jednou spojí do jednoty srdce. Více v kapitole "Pozitivní a negativní" světy. Když jsem si uvědomil že stojím před tímto rozhodnutím, několik dní jsem to zvažoval, ne rozumem, ale vnitřním cítěním. Nakonec jsem se rozhodl, že pro mne je důležitější být. Začal jsem přijímat všechny své slabosti, hnusoty a podobně. Začal jsem se učit co to je mít se rád v běžném životě a postupně jsem otevíral cely, kde jsem až dosud věznil své negativní podosobnosti. Věznil jsem je tam jen proto, abych navenek vypadal bezchybně. Někdy je to síla, vidět sám sebe bez příkras a přitom hledat odvahu a způsob jak se nejen jako takový přijmout, ale navíc, jak se jako takový mít i rád. Je to o tom přestat se do nekonečna vinit za různé poklesky a odpustit si. Je to o tom být sám sobě moudrým a trpělivým rodičem, mít se rád se vším všudy, podobně jako máme rádi své děti, ať už vyvádí cokoliv. Neharmonie, kterou jsem si do té doby způsoboval mojí snahou být dokonalý a mým postojem k mému Stínu, začala postupně mizet. Jestliže nám podsosobnosti způsobují tolik problémů, proč je tedy vůbec máme? Nešlo by vše zařídit nějak jednodušeji? Naše Já, samo o sobě neumí nic, cokoliv chce udělat potřebuje na to program, podobně jako na vašem počítači můžete udělat jen to, na co máte program. Podosobnost je program uvnitř vědomí, je to inteligentní program, uvědomuje si svoji existenci, a je schopen sám sebe zdokonalovat a měnit. V počítači lze nechtěné programy odinstalovat, nebo vymazat, a tím se jich jednou pro vždy zbavit. Ve vědomí to nejde, každá podosobnost je malá částečka Života a nese v sobě nekonečný potenciál a proto ji nelze jednoduše vymazat - zabít. Podosobnost má jen dvě možnosti, může z nás o své vlastní vůli odejít, nebo může ze svého rozhodnutí přerůst do něčeho jiného, transformovat se. Jiná možnost není. Navíc jsme to byli my, kdo tuto částečku Života přidal do svého vnitřního uspořádání, a tak jsme za ni odpovědní. Pozitivní podosobnosti nám problém nedělají, zato negativní ano. Přesněji řečeno, negativní podosobnosti by nám také nedělali problém, kdybychom dokázali pochopit jejich význam a hodnotu a byli schopni se jim věnovat a pomoci jim. Na to nám však většinou chybí Láska. Inkarnovali jsme se do negativního prostředí, dobrovolně, abychom poznali jaké to je žít mimo Jednotu a mimo Lásku. To sebou přináší i velmi tvrdé zkušenosti, které jsme si před vstupem na Zem naplánovali prožít. Abychom pochopili cenu života, museli jsme poznat jaké to je život ztratit. Abychom si vážili druhých, museli jsme je ztratit, abychom si vážili energie jídla,, museli jsme hladovět a mnoho podobného. Nyní všechny tyto zkušenosti máme, mají obrovskou hodnotu rovnající se utrpení, kterým jsme při jejich sbírání prošli, máme je díky svým negativním podosobnostem, a namísto poděkování těmto podosobnostem je uzavíráme do nejtemnějších míst svého nitra. Při sbírání těžkých zkušeností v minulých životech, jsme potřebovali loupit a být olupováni, zabíjet a být zabíjeni, zotročovat a být zotročováni a mnoho dalšího. Člověk ale nemůže zabít, oloupit, zotročit druhého, pokud na to nemá podosobnost, která to pro něj udělá. Podosobnosti na tyto činnosti se nějak musely dostat do našeho vědomí. Přišly na na naše pozvání, nebo jen tím, že jsme jim ve vstupu nebránili. Viděli otevřené dveře do prostředí kde mohou žít a vyvíjet se. Jen tím, že na příklad přemýšlím, že by bylo lépe kdyby někdo nebyl, zvu patřičnou podosobnost do vědomí. Každý z nás má v sobě vnitřního zabijáka, zloděje, agresora, dogmatika, pomstychtivce, vyděrače a mnoho dalších. Museli jsme poznat vše, opravdu vše na vlastní kůži, abychom se následně mohli rozhodnout, co chceme žít a co nechceme žít. Většina se rozhodla, že negativitu žít dál nechce a tyto podosobnosti v současném životě neaktivuje. Tím, že nejsou aktivní, ale z nás nezmizely, jsou zavřené v temných koutech našeho vědomí. Jsou to vědomé bytosti a není pro ně nic příjemného být v temnu, ve vibracích vraha, zloděje a podobně bez šance na změnu. Stejně jako my toužíme po lepším a harmoničtějším životě, i ony by rády ve většině případů měnily, kdybychom jim to umožnili. Je čas, abychom s tím něco udělali. Podosobnosti jsou naši zaměstnanci, pokud ve firmě již někoho nepotřebujete, nebudete ho zabíjet, ani ho nezavřete do vězení. Nabídnete mu odchod, nebo rekvalifikaci, rozhodnutí je však na něm. Když schovávám svůj stín, upírám negativním podosobnostem právo na život a tím na vývoj. Zapomínám ale, že jsem s nimi spojen a abych se mohl změnit já, musí se změnit napřed vše co v sobě obsahuji, tedy mé podosobnosti. Při přechodu do vyšší reality ve stavu odpojení Merkaby od Země mi jinak moje nezpracovaná část vyplave a zabrání mi vstoupit do harmoničtějšího světa. Nemohu vstoupit do harmonie, pokud je ve mě mnoho neharmonie, to vibračně není možné. Potřebuji své negativní podosobnosti přijmout, omluvit se jim, že jsem je vytvořil v nelásce, omluvit se za utrpení, které jsem jim způsobil tím, že jsem je věznil, poděkovat za zkušenost, kterou mi pomohly získat a nabídnout jim změnu jejich způsobu žití, cestu z jejich trápení, a tím si otevřít cestu z mého trápení. Když pochopím cenu těžkých zkušeností, které nás otevírají jemnosti, pochopení a pokoře, mám napůl vyhráno. Druhá polovina, je dostatek Lásky k sobě to udělat. Spojením rozumu s emocemi prostřednictvím Lásky získám moc nad sebou. Přestanu tvořit a žít svoji ne-moc a začnu tvořit a žít svoji moc. Zde, snad více než jindy, platí, že každý stvořilel je vždy nerozlučně spjat se svým stvořením a nemůže mu uniknout. Život je věčná změna a změna je prostředek k růstu. Proto, když na sobě chci něco změnit, musím to prožít, nemohu to jen promyslet, promeditovat, tím nic nezměním. Proto změna není snadná, mnoho lidí nemá odvahu ji prožít a raději zemře, než aby se změnili, jiní potřebují vážnou nemoc, úraz, finanční nebo rodinné problémy, aby dostali motivaci ke změně. Nejlépe jsou na tom ti co mají otevřenou mysl a změnu naopak vítají. Po té co jsem se nalezl ve vědomí mého Stvořitele jako jedna z Jeho podosobností a po té co jsem pocítil že mi posílá Lásku a Světlo, bez ohledu na to jaký jsem a co právě dělám, jsem pochopil, že i pro mě bude nejlepší, když začnu dělat to samé se všemi svými podosobnostmi, tedy se sebou samým.
Jste okem i pozorovaným, vložte do svého oka lásku, získáte tím nevinnost a splynete se Životem.
Jsou jen zrcadlem toho co se z vás právě dívá. Jsou prostředkem jak poznat své podosobnosti.



Konec formuláře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya