VIZE

23. listopadu 2012 v 11:52 |  vývoj vědomí
Téma souvisí se Vzestupem Země - i tuhle vizi můžeme prožít 21.12.2012


Jaké to je, ocitnout se sám se sebou, bez pomocné ruky Matky Země, v situaci, kdy je Merkaba odpojena od informační sítě Matky Země a přelaďuje se na jinou frekvenci? Posuďte sami. V noci jsem se probudil a byla tma tmoucí. Ve městě nesvítilo jedinné světlo, obloha úplně černá, bez jediné hvězdy. Bylo to velmi zvláštní a chtěl jsem zjistit co se děje. Vstal jsem z postele, nahmatal vypínač a ... cvak ... žádné světlo. Říkám si "hmm" asi nejde proud, nahmatal jsem tedy baterku, zmáčknu vypínač na baterce, cvak ... a ... žádné světlo. To už mě zarazilo a začal jsem přemýšlet. Najednou jsem si uvědomil, že to co vnímám není běžný svět, ale že jsem mezi dimenzemi, kde nefunguje eletkřina, oheň ani světlo. Nefungují zde proto, protože Merkaba nedostává informaci jak je stvořit. Vím, že jsem vnímal úlevu, že to již přišlo, uvědomoval jsem si, že to bude trvat 3 dny a že tudíž není kam pospíchat. Posadil jsem se na postel. Moje vědomí bylo velmi jasné a nezvykle urychlené. Začal jsem okolo sebe vnímat prostor ve tvaru vejce. Ano, v této naprosté tmě jsem si jasně uvědomoval, že jsem v prázdném prostoru tvaru vejce. Vejce nebylo příliš velké, asi 3 metry od mého těla na každou stranu. Postupně jsem začal vnímat jakousi ozvěnu, zvuk, a bylo mi jasné, že tento zvuk je ozvěna mých vlastních myšlenek. Byl jsem velmi překvapený, že myšlenky mají zvuk, ale události mě hnaly dál. Zvuk nevycházel z myšlenek rozumu, byl výsledkem myšlenek a pochodů v podvědomí, mé esence, mé podstaty, mého malého já zbaveného jakýchkoliv masek. Vnímal jsem, jak toto vejce zesiluje myšlenky. Vše co ze mě vyjde se v mírně zesílené formě vrací zpět. Nebyl jsem si příliš vědomý co vychází ze mě, zato jsem mohl dobře vnímat ozvěnu svého vnitřního dění, která přicházela z venku. Postupně jsem začínal mít podivný pocit z něčeho nedobrého. Tento pocit se rychle stupňoval a já si uvědomil, že se tento pocit týká mé podstaty, mého stínu. Po určité době můj pocit ze mě přesáhl míru snesitelnosti a já chtěl bytostně pryč, pryč (ze sebe) za každou cenu ... až ..... až jsem se najednou "probudil" ve své posteli. V tomto novém stavu vědomí ke mě přišlo moje Vyšší Já za začalo mi vysvětlovat vše co jsem právě zažil. Dozvěděl jsem se, že jsem měl možnost ochutnat jaké to bude při přechodu z této reality do reality vyšší. Mé Vyšší Já mě ukázalo, jaké to je pobývat ve své vlastní Merkabě ve stavu naprostého odpojení od všech vnějších informačních kanálů, které moje Merkaba používá k vytváření iluze reality. Moje Merkaba nebude přijímat informace jak vytvářet světlo a budu v naprosté tmě, nebude přijímat informace o druhých bytostech a budu naprosto sám, nikdo a nic mi nepomůže rozmělnit můj nezpracovaný strach a můj vlastní stín. Bude to zkouška zda ustojím sám sebe, bez pomocné ruky Země. Bude to zkouška o tom, která moje část je silnější, Láska nebo Strach, Světlo nebo Stín? Bylo jasné, že vše co v sobě mám nezpracované mi bude moje Merkaba po dobu 3 dnů zesilovat a že tady opravdu nelze podvádět, zde se není možné schovat za masku rozumu, protože Merkaba s rozumem nepracuje, zesiluje podstatu. Pochopil jsem, že zatím bych neprošel a že na sobě musím pracovat a proměnit svůj Stín na Lásku, přijetí, respekt a že se potřebuji naučit se mít se rád. Budu-li více než z poloviny Světlo pak můj zesílený Stín nemůže dosáhnout úrovně sebedestrukce, a zkouškou projdu. Tento dialog trval asi hodinu a teprve pak jsem se skutečně probudil, tedy probudil do tohoto světa. Najednou byl v ložnici opět odlesk pouličních světel, a já si uvědomil, že mé první probuzení, nebylo probuzení, ale přechod do reality, kde jsem mohl rozmlouvat se svým Vyšším Já. Teprve teď jsem začal vše přerovnávat a vstřebávat svým lidským rozumem až do svítání




MERKABA : energetický obrázek

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya