ZAMYŠLENÍ k Vzestupu Země

24. listopadu 2012 v 12:09 |  transformace

Zamyšlení pro tyto dny




Když jsem ještě prožívala život rozumově, přicházely situace, které neplnily mé očekávání a zraňovaly mě. Skrze zranění jsem se dostala na cestu k sobě, do svého srdce. Když jsem na začátku své cesty nevěděla, jak se mám v určitých situacích rozhodnout, a ptala jsem se Vesmíru, přišlo mi channelingem: "Tvé srdce ti napoví, zeptej se svého srdce." Byla jsem naštvaná, a jak to mám udělat? Když nevím, co to je. Neuměla jsem tehdy ještě cítit srdcem, a proto musely přicházet další a další bolestné rány do srdce, abych ho začala cítit a začala ho uzdravovat pozorností k sobě a ne k druhým, jak jsem dosud žila. Čím jsem si byla blíž, tím více ke mně mohl promlouvat Vesmír, který mi sdělil, že jsem ve spojení s energiemi z Pluta, které jsou všude okolo nás a v celém Vesmíru. Tyto energie mi pomáhaly v mé cestě k cítění a nabádaly: "Čím více budeš cítit své srdce, tím ti můžeme být blíž."
Později mě bylo sděleno, že mě předávají do energií Orionu. Orion je spjat i s egyptskými pyramidami, a proto se o nich v současné době hodně hovoří v souvislosti s koncem času. Dochází k velkému posunu energií v celém vesmíru, a tím se můžeme napojit na energie okolních světů, a užívat je k užitku či k neužitku. Záleží na tom, jak má kdo otevřené srdce. Čím více cítíte, tím více můžete být propojeni svým srdcem s energiemi okolních láskyplných světů, které hlídají vaše kroky a směřují je k radosti. Vaše radost je čím dál větší, protože začínáte plnit své poslání, které vám bylo dáno do vínku. Čím méně cítíte srdcem, protože stále upínáte pozornost k druhým, tím více směřujete k situacím, které vám budou otevírat srdce, a to lze jen přes rány do srdce. V rozumu neplníte své poslání, a proto nemůžete prožívat radost, protože se vzdalujete své cestě. A tak se může stát, že všichni budeme žít v jednom světě, ale každý v jiné realitě. Někdo bude chráněn a cesty mu budou umetány a někdo naopak se bude muset prodírat trním, aby došel k růžím.
Realita je jiná, než ji vidíme. Když je vám veselo, vaše duše je
smutná, protože na ni zapomínáte a raději věnujete pozornost druhým. Teprve smutek vás nutí k zamyšlení, a tady už může dojít ke kontaktu s vaší duší a otevření vašeho srdce pro pocity. Když jste smutní v realitě, vaše duše mimo realitu je veselá a má radost, že jdete společně k cíli, k cítění, abyste si mohli být blíž i s ostatními srdci ve Vesmíru. A tak bude stále pokračovat odpoutání lidí jeden od druhého, abychom se zbavili závislostí jeden na druhém a mohli žít vesmírnou rodinu.
Teprve dnes, když píši tyto řádky, mi dochází, jak moudré a nadčasové je mé CD Odpuštění = strach. Do konce roku je důležité se zbavit všech strachů, které žijeme věky. Je to něco, co bylo pro nás tak silné, že jsme raději přestali cítit, než abychom znovu prožili tu bolest. Je dokázáno, že když člověk prožije silný stres, že si ho ukryje někde hluboko v sobě, a vypadá to, že na něj zapomněl. Ale on tam stále je a jen čeká na okamžik, který ho spojí znovu s tím silným prožitkem, aby se znovu objevil. A tak jste si každý v podvědomí nesl svůj strach a stále čekal na ránu osudu. A nyní záleží na každém z vás, jak se k tomu postavíte. Buď si znovu prožijete skrytou minulost a rozloučíte se se svým strachem, anebo v něm zůstanete uvězněni. Každému se teď něco honí hlavou a každého nyní něco straší. Jsou to naše minulé pocity, kterých je zapotřebí se zbavit a opustit je. Je to strach, který nám kazil skutečný život, a když zjistíme, že to vše bylo jen v naší hlavě, strach zmizí a my můžeme žít naplno. A proto se nyní zbavujte svých omezení a strachů, vykročte směle do nových vizí. Někdo v současné době má problém, že se často bouchne do hlavy. Jedna paní mi napsala: "Chtěla jsem rozsvítit a zase jsem se praštila do hlavy." Krásné přirovnání toho, co se právě děje. Musí umřít její rozum - strach v hlavě, aby se mohlo zrodit světlo - láska v jejím srdci. A tak je důležité umřít v sobě, ve svých minulých energiích, aby se mohly zrodit nové. A proto, jak hovořím v meditačním CD Tělo a duše, které vyšlo současně s CD Odpuštění, teprve ze tmy se rodí světlo. A tak ta tma, o které se hovoří, je ta naše černá díra v nás, kterou musíme projít, abychom znovu v sobě objevili světlo.
Každý je ve svém vývoji v jiném čase, a proto každý bude novou dobu prožívat jinak. Ale realita, ať už je jakkoliv pro nás tvrdá, je ve skutečnosti pro nás měkká. Když je smutná, je pro nás veselá. Nedávno jsem pronesla: "Už jsem přišla o vše, už nemám co ztratit," a teprve nyní jsem nalezla sebe a mám vše.
Budeme se učit vnímat realitu jinak, než jsme ji dosud vnímali. A tak to, co nám bude připadat bolestné, bude ve skutečnosti pro nás uzdravující. Včera jsem si prožila stav, kdy jsem pronesla: "A tak teď už vím, jak to vypadá, když je člověk blízko smrti." Měla jsem netečný stav, odevzdání a vůbec jsem se nebála toho, co bude. Brala jsem to, že nic nekončí, že je o mě postaráno a nemám se čeho bát. Proto nedokážeme někdy pochopit lidi před smrtí, že jsou klidnější než my, kteří se jich nedokážeme vzdát. Nás to bolí více než je. Je to nebolí, oni jsou v jiných energiích, které jim nedovolí už cítit ostatní, oni už cítí jen kontakt se svojí duší, a tím jsou odpoutáni od okolí. A tento stav bude probíhat i v našich myslích. Vesmír říká: "Teprve, když jste mrtví pro ostatní, jste živí pro Vesmír."
Teprve, když začnete cítit své srdce, můžete být pod ochranou Vesmíru a Vesmír se vás může dotýkat. Můžete zažít dary na každém kroku, protože už víte, jak funguje realita. Pokud nevěříte, nemůžete zázraky potkávat. A tak jediná víra ve své srdce vám dává možnost se znovu spojit s ostatními srdci ve Vesmíru.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya