JEDNODUCHOST JAKO NEJVYŠŠÍ PRINCIP ÁJURVÉDY

27. prosince 2012 v 13:11 |  transformace

V tomto článku je mimo jiné v podstatě "návod" na tolik probíraný Vzestup planety Země - najdeme zde hodně prvků které aktivním používáním v běžném životě mohou způsobit "zázrak" - přispět k Vzestupu naší planety a celého lidstva.






Rozhovor s Georgem Easseyem a jeho ženou Hankou jsme začali tématem ájurvédy, které je ovšem - ze své podstaty - nekonečné. Tato "věda o životě" v sobě propojuje všechno se vším, všechny se všemi a tento kruh se opět vrací do svého středu, kterým je sám člověk. "Pro zdraví je podstatná láska a úcta k Sobě," říká dr. Eassey.
Dalo by se říct, že cílem klasické medicíny je zmírnit příznaky a přinést úlevu, například od kašle. Cílem homeopatické léčby je - podle Hahnemannova Organonu - "plné a trvalé navrácení zdraví".
Co je cílem ájurvédy?
Cílem ájurvédy je dovést člověka k jeho vlastní vnitřní moudrosti, aby se mohl sám rozvíjet a kráčet v životě správnou cestou. Tedy aby nalezl vnitřní klid a mír. Na ájurvédskou léčbu se můžeme dívat z dvojího hlediska: zaprvé je jejím cílem dovést člověka k dobrému zdraví a naučit ho, jak si zdraví udržovat. To je aspekt pozitivního zdraví a prevence, který klade ájurvéda na první místo. A za druhé se snaží ulevit nemocnému člověku od příznaků jeho nemoci a odstranit příčinu onemocnění.
Ájurvéda nás učí jednoduchosti, schopnosti milovat a respektovat svou vlastní důstojnost i prostor, ve kterém žijeme. Učí nás porozumět tomu, že podstatou světa, do kterého jsme se narodili, je mír, a že Příroda nebyla stvořena proto, aby nám škodila. Učí nás, jak pomáhat nejen sobě, nýbrž i druhým. Věnujeme-li svůj čas druhým, mizí ze světa disharmonie. Staráme-li se jenom sami o sebe, druzí lidé pociťují prázdnotu. Kolem nás je spousta takových prázdných a nešťastných lidí, kteří se cítí sami. Lidé mají žít navzájem ve spojení, máme společné vědomí a chceme být spolu! Jako jeden celek, jako jedna planeta. Nemůžeme odletět kamsi na Měsíc a tam si žít o samotě... Zeptejte se astronautů, zda by chtěli žít na Měsíci. Odpoví, že ne. Nikdo nechce být sám.
Možná jenom někteří vědci by byli spokojení, protože by si tam mohli nerušeně bádat. Ale sama intelektuální zvídavost nás nemůže nikdy naplnit. Uspokojí nás jenom to, co máme zde na Zemi. Země je naše Matka a dává nám všechno, co k životu potřebujeme - jídlo, rostliny, stromy, déšť...
Déšť?
Ano, kde je déšť, je i štěstí a bůh... Měli bychom se znovu naučit modlit se za déšť a vodu. Ať přijde déšť ve správném ročním období. Sucho a horko není pro nikoho dobré, narušuje harmonii našeho životního prostředí a pak nemůžeme být šťastní a vytrácí se posvátné myšlení. Měli bychom se modlit za celý vesmír a všechny živé bytosti, mezi které patří i stromy, rostliny, kameny a řeky. Je dobré mít bohatou fantazii, ale nakonec stejně nemůžeme žít jinde než tady, v této zemi, na této planetě. Nemůžeme ji překročit, protože jsme lidé a jsme svázání se Zemí. Říká se, že i bohové nám náš pozemský život závidí.
Bohové nám závidí? A co?
Chtějí být jako my, lidé. Proč? Protože se na nás dívají a vidí, že přes všechny těžkosti a zápas, který podstupujeme, jsme schopni se dobrat štěstí. Ví, že se nevzdáváme a pořád usilujeme o to, abychom byli šťastní... Oproti nám si žijí v ideálních podmínkách, bez těžkostí jaké máme my, a přesto je pro ně obtížné nalézt štěstí. Berte to jako metaforu. Lidé se o sobě často domnívají, že nejsou dost dobří. Jak si něco takového ale mohou myslet? Je tu něco, co bychom se měli naučit. Měli bychom si uvědomit si, že je krásné být člověkem. A máme-li prožitek štěstí, pak neexistuje nic takového jako nemoc.
Samozřejmě, že v dnešní době existují výjimečné podmínky, znečistěné ovzduší, toxické prostředí, zemětřesení, bomby.... To všechno je důsledek technologického rozvoje, fantazie ega. Dělají ale tyto věci svět hezčí a lidi šťastnější? Těžko. K takovému stavu by nemělo docházet. Měli bychom se o naši planetu starat, protože tu jsme všichni pro všechny. Až si to uvědomíme, přestaneme planetu trávit a shazovat na ni bomby.
Tím narážíte na jeden ze tří pilířů zdraví, které zmiňujete ve své knize (Esence ájurvédy, pozn.red.)? Vedle zdravé stravy a zdravého ovzduší totiž mluvíte o udržování šťastné mysli a vyvarování se škodlivého, sebezničujícího chování. K tomu je ale potřeba mít rád sám sebe. Rozhlédneme-li se kolem sebe, často vidíme, že lidé dělají to, co jejich zdraví právě neprospívá. Znamená to, že se nemají dostatečně rádi?
K pilířům zdraví ještě patří čistá voda. Voda je také živá bytost a jako takovou bychom ji měli uctívat. A k vaší otázce - neříkám, že lidé nemají schopnost lásky nebo že lásce nerozumí. Láska má různé úrovně a hloubky. Pro zdraví je podstatná láska a úcta k sobě - tím míním ke skutečnému vnitřnímu Já. Mám tedy na mysli pohodu vlastní duše. Budeme-li v harmonii sami se sebou, i naše čakry budou v pořádku. Budeme-li všechno vidět a přijímat takové, také to je, všechno bude v pořádku. Všechno bude v pořádku, budeme-li správně naslouchat, myslet, jednat, jíst a pít.
Jsme součástí tohoto vesmíru, ale mnoho lidí si to neuvědomuje.
Velmi ale záleží na tom, jak dobře jsme schopni trávit. Zda všechno to, co vidíme, slyšíme, sníme a vypijeme, jsme schopni skutečně strávit a vstřebat. Pak nejsme nemocní. Ne-moc je určitý stav, disharmonie. Vede nás k tomu, abychom zjistili, co tato disharmonie znamená, a zároveň si připomněli, jak krásným člověkem jsme. Protože když to zapomeneme, přijde nemoc.
Měli bychom tedy pečovat o čistotu své duše a být dobrým člověkem. A v tom nám může pomoci spousta věcí: prostředí, ve kterém žijeme, jídlo, které jíme, pití, které pijeme, přátelé, kterými se obklopujeme. Jsme součástí tohoto vesmíru, ale mnoho lidí si to neuvědomuje. Myslí pouze v rovině "já" a "moje", "já jsem udělal",, "já a oni", "oni mi udělali to a to"... Oddělování se od ostatních je začátek nemoci; protože tu existuje cosi jako karma a dharma. My na to ale zapomínáme a chceme všechno dělat po svém, za každou cenu svou vlastním způsobem. A to může být leckdy nebezpečná cesta. Že kamna pálí, ale většinou zjistíme až potom, co se sami spálíme...
Abychom všechno to, o čem mluvím pochopili, potřebujeme určité vědomosti, zkušenosti a citlivost. Máme pět smyslů, abychom jimi poznávali. Poznáváme, co máme ve svém nitru a jaké je naše okolí a své poznatky syntetizujeme. Skutečné poznání je to, co poznáme prostřednictvím smyslů a vytvoříme si z toho správné závěry. Pak neděláme chyby, protože na ně není místo. Chyby vznikají z naší nevědomosti, žárlivosti a nenasytnosti.
Věříme-li ve strach, nenávist, závist a celou řadu dalších emocí, škodíme jen sami sobě. Emoce jsou ovšem naší součástí, proto bychom se je měli naučit kontrolovat a rozvíjet v sobě vlastnosti jako je láskyplnost, pochopení, sympatie, vřelost, přátelskost a radost. Navrátit je zpět našemu nitru. Pak budeme žít v ráji. Umožněme Bohu, aby přišel on k nám. Proč bychom měli vzhlížet k božským bytostem a snažit se je napodobovat? Ať sestoupí ony k nám a dotknou se našich nohou. Bohové touží být jako my, lidé, ale zároveň po nás chtějí, abychom my byli skutečnými lidmi. Je to metafora, samozřejmě, ale má hluboký smysl.
Zrodili jsme se na této planetě, prošli jsme mnohatisíciletou evolucí. Rozhodně to není žádná náhoda ani omyl, že jsme tady. Je to dokonalost, stejně jako u květin. Každá z nich prošla evolucí, aby teď mohla být dokonalá; každý její okvětní plátek je perfektní. My máme sedm naprosto dokonalých čaker. Všechno, co máme, je dokonalé. Máme dokonalé srdce. Ale když se z něj ztratí původní nevinnost, když se přestaneme smát jako malé dítě, začínáme se oddělovat od ostatních. Přestáváme se jich dotýkat, přestaneme se o ně zajímat a začneme žít víc sami pro sebe, stáváme se "já-já". To už je druh nemoci a disharmonie.
Protože všechno živé je stvořeno tak, aby se navzájem dotýkalo. A všechno má schopnost cítit a vnímat, ačkoliv si lidé o sobě myslí, že jsou nadřazeni všem rostlinám, stromům, zvířatům a vůbec celému Vesmíru. Měli bychom být citlivější a vnímavější ke svému okolí.
Ještě se vrátím k úctě sama k sobě. Dokud se tedy člověk nebude mít rád, zevnitř, tak mu nepomůže žádná terapie, změna jídelníčku, cvičení apod., tedy nic z toho, co přichází zvenku?
Změna stravy a cvičení apod. jsou pozitivní, avšak povrchní změny, které nutně nemusí postihnout skutečnou příčinu potíží. K nalezení míru a skutečného zdraví je nutná pozitivní změna v chápání vlastního já a jeho potřeb. Léčení pro mě znamená vlídnost, soucit, lásku a péči. To je to, čemu věřím. Jedna věc je znát anatomii a všechno, co se týká fyzického těla, a druhá věc je lidskost. To, co dělá člověka člověkem. A to se mi líbí na ájurvédě, že zároveň respektuje tělo, ale současně i esenci člověka jako bytosti, která má duši a srdce, a rozvíjí v něm jeho pozitivní vlastnosti jako vlídnost, soucit a lásku. Měli bychom se ptát, kde je naše duše, co je naším smyslem tady a kdo jsme jako bytost. Poznat se se vším, co to obnáší, a vděčně přijmout, že jsme se narodili na této planetě, právě v téhle zemi a právě těmto rodičům.
Někdo ale může vůči všemu, co jste jmenoval, cítit nespokojenost...
Ano, jsou lidé, kterým se nelíbí, že se narodili právě tady a ne jinde. Myslím si ale, že bychom neměli odmítat to, kde jsme se narodili, ale naopak se s tím spojit. Protože už jen to, že jsme se narodili, je posvátné. To, že můžeme zažívat zkušenosti celého tohoto světa, je také posvátné. Rozhlédněte se kolem sebe, po světě, ve kterém žijeme, a naučte se mu rozumět.
To je to, co ájurvéda učí. Zkuste být jednoduchou bytostí. Zkuste žít prostě. Jednoduše jako květina. Objevte v sobě stejnou líbeznost a sladkost, jakou v sobě má kvetoucí růže. Proč se nám líbí? Právě pro svoji sladkost a líbeznost, kterou můžeme cítit a vidět. Proč pláčeme, když slyšíme jímavou hudbu? Protože její líbeznost rezonuje s naší vlastní líbezností. Potřebujeme se vzájemně povzbuzovat v tom, abychom tuto líbeznost a přívětivost kolem sebe vnímali a sbírali ji jako med. Jakmile pomine, pomineme i my, zahyneme.
Sánskrtská poezie Upanišad nám připomíná, abychom byli vůči světu přívětiví, protože i on je přívětivý k nám. Celá stovky tisíc let trvající evoluce tu byla jen proto, aby se vytvořily přívětivé podmínky pro náš život. Tento svět skýtá člověku mnoho laskavosti.
Mnozí si myslí, že svět je plný bolesti a hořkosti, to je ale naše velká chyba a nevědomost, jak jsem o tom už mluvil v souvislosti s emocemi. Ájurvéda také učí, jak být přívětivější, a tvrdí, že nemoc jako taková sama o sobě neexistuje.
Neexistuje?
Nemluvím o nemocích, které vzniknou jako důsledek výjimečného stavu a nenormálních podmínek. Za svůj profesní život jsem viděl spoustu lidí a pacientů a mohu říci, že co se týká běžných nemocí, je to otázka naší mysli... Samozřejmě, existují určitá karmická spojení např. v rodině, přenos od rodičů nebo prarodičů, kteří třeba měli těžkou karmu, a tu pak třeba dál nesou jejich děti. Ájurvéda říká, že si všechno jakýmsi způsobem neseme.
Prastaré formy života, bakterie a plísně, mají mnohem větší inteligenci než kterýkoli ze současných vědních objevů...
Ale neměli bychom to jenom nést anebo se snažit to potlačit. Měli bychom to vyčistit. Třeba tak, že budeme upřímní a s ostatními budeme mluvit ze srdce a staneme se přáteli. Téhle jednoduchosti rozumím a líbí se mi, protože vím, že funguje.
Ájurvéda je stará několik tisíc let a pochází z dob, kdy byla moudrost z Vesmíru sdělena rišijům. Přesto zná odpověď na tzv. "novodobé nemoci". Jak je to možné?
Dosáhli jsme obrovské kumulace informací a tzv. technologického pokroku. Prastaré formy života, ke kterým patří viry, bakterie a plísně, mají ale mnohem větší inteligenci než kterýkoli ze současných vědních objevů.
Další věcí je, že základní degenerativní nemoci zůstávají přes veškerý medicínský pokrok nevyléčené a při současném životním stylu jsou neléčitelné. To, co se dnes jeví jako novodobé nemoci, není ve skutečnosti nic nového. Moderní medicína je jakási fantazie"objevování nového", která možná uspokojuje něčí mysl, ale nepřináší zdraví.
Důvod, proč přes veškerý technologický vývoj jen stále roste míra nemocnosti a celá řada chronických onemocnění srdce, mozku, ledvin atd. se vymyká možnostem uspokojivé alopatické léčby, je v tom, že jsme zapomněli dřívější moudrost. Úkolem etické medicíny je znovu se naučit této moudrosti zdravého rozumu.
Založil jste ájurvédské centrum v Praze Aštanga ájurvéda. S jakými potížemi k vám pacienti nejčastěji přicházejí?
Jsme ve střední Evropě, kde se střídají roční období s výrazným poklesem teplot a mírou větrnosti. Lidi zde trápí převážně narušená Váta a nemoci typu Váta, tedy neuro-muskulární potíže a potíže se zažíváním. Ty patří k nejčastějším. Lidé ale chodí se všemi typy problémů.
Centrum funguje už od roku 1997. Dá se říct, že se za tu dobu nějak změnily potíže pacientů? Že by se tedy nějak změnilo všeobecné vědomí a lidé nyní "řešili" jiná témata než dříve?
Určité změny tu jsou, výrazně roste počet lidí s rakovinou... A k vaší otázce ohledně změny vědomí; ke změně kvality vědomí je potřeba delší čas klidného nerušeného pozorování a reflexe. Patnáct či dvacet let není dost na to, aby společnost došla k pozitivní změně kulturního náhledu na takové otázky, jako je zdraví a rovnováha duše. Vyžaduje to neustálé zkoumání prováděné s otevřeným srdcem.
Budete působit i v chystaných ájurvédských lázní v Rytířské ulici. Jaké vidíte výhody péče v lázních oproti centru?
V centru bylo možno poskytovat pouze omezenou škálu péče o zdraví. Ájurvédské lázně budou velkou výhodou, protože lidé budou mít k dispozici komplexní ájurvédskou léčbu. Bude to v českých podmínkách prostředí, které lidem umožní maximální podporu zdraví.
V dnešní svobodné době snadno dostupných informací je velmi jednoduché absolvovat několik víkendových kurzů a prohlásit se za odborníka, i třeba na ájurvédu. Podle čeho tedy poznáme dobrého ájurvédského lékaře?
Samozřejmě, že krátký kurz ani knižní vědomosti neudělají z nikoho ájurvédského lékaře. Ájurvéda je božského původu a svou povahou je to zkušenostní věda. Pro poskytování ájurvédské péče je podstatná praxe, vedení a požehnání mnoha dobrých učitelů a týmová zkušenost. Dobrý lékař musí být také dobrý učitel, aby byl schopen dostát hlavnímu úkolu ájurvédy, o kterém jsme se bavili na začátku rozhovoru o cíli ájurvédy. Vyžaduje to od člověka naprostou oddanost pomoci druhým, pokoru, lásku k lidem, vnitřní mír a soucit s veškerými bytostmi. A pak je tu i druhá strana - tak jako dobrý učitel potřebuje dobrého žáka, i ájurvédský lékař potřebuje, aby naproti němu seděl připravený člověk...



Za spolupráci - nejen s překladem - děkuji paní Haně Eassey.
Autor článku: Rina Komorádová


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya