close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

BUĎ SÁM SEBOU

28. února 2013 v 12:44 |  sebepoznávání
Hledala jsem dlouho někoho, kdo mě bude chápat a našla jsem sebe,
hledala jsem někoho, kdo bude mi oporou a našla sebe,
hledala jsem někoho, kdo mě bude přijímat takovou, jaká jsem a našla jsem sebe.
Hledáním někoho jsem ztratila hodně sil, ale když jsem našla sebe, získala jsem několikanásobně více sil, než jsem ztratila. Byla to dlouhá cesta a nejsem ještě na konci, vím, že je toho ještě hodně, co musím pochopit, ale jedno vím zcela jistě, že jsem si nejvíce ubližovala já sama tím, co jsem dovolila a také já sama si můžu nejvíce pomoci tím, že budu žít podle svého vnitřního cítění. Narodila jsem se sama za sebe, sama za sebe budu umírat a proto jen já sama si můžu lásku dát.
.....................
.
BUĎ SÁM SEBOU
.
Častokrát jsme slyšeli toto doporučení. Ale jak to udělat. Je nutno vymanit se např. z vlivu tzv. kolektivní duše - informačního "pole" národa a západní kultury, postupně se zbavit všeho toho, co obsahuje, všech příkazů doby a stádních zvyků a modelů chování, které se nám neosvědčily a které neslouží našemu rozvoji a jsou vědomě či nevědomě šířeny televizí a dalšími sdělovacími prostředky.
Musíme si chtě nechtě přiznat, že sebe máme nejblíže a že se nás všichni, někdy i včetně těch nejbližších snaží nějak využít. Že kdo příliš spoléhá na druhé, závisí na nich, že ten, kdo neví co chce se stává loutkou společnosti a že nic není zdarma a že za vše platíme sami.
To jsou fakta, ale nejde o to se tím trápit, jde o to žít v těchto podmínkách co nejlépe. Ale již jen pomyšlení více myslet na sebe vytváří v nás pocit viny. A tak se kamsi ženeme ve jménu rodiny, společnosti, zaměstnavatele, pokroku… Říkají nám, že sebezáporem rosteme, že se musíme lecčeho vzdát ve jménu celku a že je důležité, co si o nás kdo myslí. Že jsme všichni na jedné lodi a že když budeme pracovat pro ostatní, tak se nám společnost odmění. Ale přitom vidíme, že se odměny dočká jen tu a tam někdo.
Co tak se na naši situaci podívat jinýma očima : Kdo bere přespřílišný ohled na druhé, je jimi zneužíván. Mírnost se považuje za slabost a svádí druhé, aby nás využívali. Téměř nikdo nám nepomůže, aniž by něco z toho měl. Přinejlepším čisté svědomí. A kdo má prospěch z naší oběti pro společnost ? Zpravidla ne společnost, ale několik prospěchářských jedinců. Toto není prohlášení pesimisty, ale body, od kterých bychom se mohli odrazit.
Máme totiž dvě možnosti. Buď se přizpůsobíme společnosti a ta nás za to bude do určité míry ochraňovat. Samozřejmě, že za to zaplatíme určitou závislostí na společnosti. Čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Odměnou nám bude možná obdiv za píli a výkon, pohodlný život v určitém omezeném rámci. A pomyslná jistota dokud budeme s nadšením hrát přidělenou roli. Ale toto vše nás tíží, ničí a oslabuje. Nejsme totiž sami sebou, jsme tou osobností, tou maskou.
Např - náš tatínek, to je pracant. Je iniciativní, obětavý, poctivý, slušný, se všemi dobře vychází, stále se usmívá. Ale chudák má žaludeční vředy a vysoký tlak. A takový dobrý člověk je to.
Druhou možností je, že si budeme žít podle svých představ. Budeme zodpovědni sami za sebe. Ale v tu ránu narážíme na dva protivníky. Jednak na okolí. To se nás bude snažit svézt z této cesty. Nesloužíme mu již tolik. Druhým a mnohdy větším protivníkem je vlastní pocit viny a strach, co tomu řeknou druzí.
Kdysi kdosi zformuloval pravidlo :
"Zabývej se sebou alespoň jako druhými a přes veškeré překážky dělej jen to, co uznáš za vhodné, ale svých cílů nedosahuj na úkor druhých."
Ale my raději hrajeme své role. Protože se to má a od nás čeká. A tak předstíráme laskavost, abychom se zalíbili, předstíráme city, které třeba nemáme, předstíráme i souhlas a nadšení. Ale tím, že druhým v podstatě lžeme, jim bráníme v jejich rozvoji.
Přinášíme spoustu obětí druhým - čas, peníze, zdraví. Jde - li však o naše štěstí, sedíme a čekáme. Snad někdy,… až jednou …. Žena se obětuje pro kariéru manžela a pro lepší život svých dětí. A oni toho rafinovaně využívají. Ona dře a oni fňukají, očekávají … . Ale tomu se říká vzorná hospodyně, vzorná matka, ta je tak zaměstnaná, že na sebe ani nemá čas, její nálada z únavy se nejbližším jeví jako hysterie… A čím víc ji ostatní za její obětavost chválí, tím více a více padá do této role. Dostane se jí příjemné chvály, ale ne od dětí a manžela, ale od sousedů. A časem se přidají psychosomatické problémy. A lítost sousedů. A proč musí tak trpět ? Taková obětavá žena.
Mnozí hledají jistotu v jiném člověku, ve straně,v sektě,v náboženství, v bankách, v medicíně. Pro ty byla vymyšlena řada jistot. Jsou schopni za ně obětovat svůj rozvoj i své štěstí. Ale všechny jsou pomíjivé. Jedinou jistotou, kterou máme, jsme my sami.
A tak podporujme i spokojenost se sebou samým, sebevědomí, nezávislost, rozhodnost, samostatné myšlení atd. Budeme - li více sebou samým,vůbec to neznamená, že nás ostatní budou mít méně rádi. Ba naopak. Naše postoje a jednání bude pro ně totiž jasnější a čitelnější a také inspirací pro jejich vlastní cestu.
Přeji hodně úspěchů na cestě k úctě k sobě samým…..
.
podle J. Kirschnera : BUĎ SÁM SEBOU
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.