close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2013

PRACOVNÍCI SVĚTLA III

31. března 2013 v 10:37 transformace
Pracovníci světla se inkarnují na Zemi


PŘIJMUTÍ SKUTEČNOSTI

30. března 2013 v 15:37 transformace
Přijato channelingem



NOVÝ POHLED NA REALITU

26. března 2013 v 11:43 vývoj vědomí






Žijeme podle toho, čemu věříme. Pokud se důkladně zamyslíme nad tím, kolik pravdy se v tomto sdělení skrývá, okamžitě si uvědomíme překvapující fakt: ať už v životě děláme cokoli, základem všeho, čeho si vážíme, o čem sníme a čeho dosahujeme, je to, čemu věříme. Od ranních rituálů, jimiž vítáme nový den, přes moderní vymoženosti, kterými si usnadňujeme život, až po technologie, jež jsou ve válkách zneužívány k ničení života - naše všední činnosti a zvyky, společenské zvyklosti, náboženské obřady i celé civilizace jsou založeny na tom, čemu věříme. Nejenže naše přesvědčení určuje, jak žijeme, ale teď nám ukazují dokonce i výzkumy, které naše vnitřní pocity dříve braly na lehkou váhu, že naše vnitřní pocity jsou s okolním světem úzce spjaté a výrazně jej ovlivňují. Věda dnes konečně nachází společnou řeč s nejstaršími duchovními naukami, jež nám vždy říkaly, že svět není nic víc než odraz toho, co přijímáme za své. Pokud v sobě ukrýváme takovouto sílu, pak tvrzení, že je pro náš život důležité přesvědčení, opravdu ani zdaleka nevystihuje pravou podstatu věci. Svými názory tvoříme svůj život! Stojí na začátku všech našich činů a udržují náš život v chodu od imunitní reakce a hormonů, které regulují a vyrovnávají pochody v těle, až po naši schopnost léčit kosti, orgány i kůži - a dokonce počít nový život - se role lidského přesvědčení dere na přední místo v nových oblastech kvantové biologie i fyziky.
Pokud se v našich přesvědčeních skrývá tolik síly a pokud žijeme podle toho, čemu věříme, pak vyvstává otázka: odkud se naše přesvědčení berou? Odpověď vás možná překvapí. Až na několik málo výjimek je tvoří to, co nám říká věda, historie, náboženství, kultura a rodina. Jinými slovy podstata našich schopností a omezení vychází z toho, co nám řekl někdo jiný. A to nás nutně vede k další otázce: Žijeme podle toho, čemu věříme - ale co když jsou naše přesvědčení mylná? Co když žijeme obklopeni falešnými hranicemi a nepřesnými předpoklady, jež jiní lidé formovali po celé generace, staletí, a dokonce tisíciletí? Učili nás například, že z historického hlediska jsme jen bezvýznamná smítka, jež se tu objeví jen na krátký okamžik a která jsou omezována zákony vesmíru, atomů a DNA. Podle tohoto názoru máme jen velmi malý vliv na to, co se děje během našeho pobytu na tomto světě, a když odejdeme, vesmír si ani nevšimne, že jsme pryč. Může to znít poněkud tvrdě, ale v podstatě se to moc neliší od toho, čemu jsme všichni nuceni věřit, a právě proto se často cítíme tváří v tvář největším životním výzvám malí a bezmocní. Ale co když se v nás skrývá něco víc? Co když jsme ve skutečnosti mocná stvoření? Co když ve skutečnosti můžeme dělat zázraky a rodíme se na tento svět se schopnostmi, o nichž se nám nezdá ani v nejdivočejších snech? Co když jsme na to všechno prostě zapomněli, protože nás životní podmínky vyděsily natolik, že pouze přežíváme v jakémsi snovém stavu a domníváme se, že jsme bezmocní? Jak by se například naše životy změnily, kdybychom přišli na to, že se rodíme se schopností léčit nemoci? Nebo co kdybychom si mohli zvolit život v míru a v blahobytu i to, jak dlouho budeme žít? Co kdybychom se dozvěděli, že samotný vesmír je ovlivněn silou, jež se v nás skrývá tak dlouho, že jsme na ni mezitím úplně zapomněli? Takovýto radikální objev by vše změnil - měl by vliv na to, jak smýšlíme o sobě, o vesmíru a o své roli v něm. A přesně to nám nejnovější objevy ukazují. Vždy existovali lidé, kteří odmítali přijmout omezení, jež tradičně určují pravidla života na tomto světě. Odmítali věřit, že se tu jen tak objevíme a nemáme pro to vysvětlení.

Popírali představu, že po zázračném zrození musí následovat jen život plný utrpení, bolesti a osamění, na jehož konci odejdeme stejně záhadně, jako jsme se tu objevili. Tito lidé naopak prahli po tom, aby se dozvěděli pravdu, a tak se museli odvážit za hranice běžných konvencí. Odloučili se - od přátel, rodiny i společnosti - a zbavili se (myslím opravdu zbavili) toho, co jim ostatní vštěpovali o světě. Poté v jejich životě došlo k něčemu velmi vzácnému a nádhernému: objevili nový rozměr svobody, jež otevírala nové možnosti jim i ostatním. Všechno to začalo tím, že si položili otázku, k níž tehdy potřebovali stejnou dávku odvahy jako my dnes: co když jsou naše přesvědčení mylná? Jak uvidíme v následujícím příběhu jednoho jogína, záleží jen na tom, zda jsme ochotni přijmout možnost, že objevíme svobodu, a teprve pak se dozvíme, kdo doopravdy jsme. Myslím si ale, že není třeba, abychom kvůli tomu žili v chladné a vlhké jeskyni uprostřed pustiny, a domnívám se také, že cesta k osobní svobodě začíná tím, že se odhodláme odhalit, jaká je naše role ve vesmíru. Pokud takovéto rozhodnutí učiníme, změní se vše - od způsobu, jakým o sobě smýšlíme, až po to, jak milujeme. Musí se to změnit, protože ve světle nového porozumění se změníme i my. Vše záleží jen na tom, čemu věříme. Možná to zní příliš jednoduše na to, aby to byla pravda, ale jsem přesvědčen o tom, že vesmír funguje právě takto.
V 11. století n. l. se velký tibetský jogín Milarepa odebral do ústraní, protože chtěl ovládnout své tělo. V ústraní pak žil až do té doby, než v osmdesáti čtyřech letech zemřel. Milarepa už předtím ovládl některé zdánlivě zázračné jogínské dovednosti jako například užití "psychického tepla", aby si v kruté tibetské zimě zahřál tělo. Poté, co mu obyvatelé znepřátelené vesnice zabili rodinu a přátele, rozhodl se své umění využít k pomstě. Zabil mnoho lidí a snažil se najít smysl v tom, co udělal. Jednoho dne si uvědomil, že zneužil svých psychických a jogínských schopností, a tak odešel do ústraní, aby našel útěchu a ovládl své schopnosti ještě lépe. Ačkoli do té doby žil v blahobytu, brzy přišel na to, že k životu nepotřebuje kontakt s okolním světem, a začal žít jako poustevník. Když mu došly zásoby jídla, přežíval jen ze skrovného porostu kolem své jeskyně. Po dlouhá léta nejedl nic jiného než kopřivy, které rostou v pustině tibetských hor. Neměl žádné jídlo, oblečení ani společnost, jež by ho rušila, a tak se mohl plně soustředit na svůj úkol. Setkával se jen s poutníky, kteří náhodou zabloudili do jeho jeskyně. Ti pak vyprávěli, že na něj byl příšerný pohled. I to málo oblečení, jež měl původně, se mu roztrhalo a prořídlo tak, že chodil téměř nahý. Byl podvyživený, takže vypadal jako kostlivec, a z přemíry chlorofylu mu zezelenaly dlouhé vlasy i kůže. Vypadal jako strašidlo! Strádání, jež dobrovolně podstoupil, bylo sice extrémní, ale dovedlo ho do cíle - mistrovského ovládnutí jogínských dovedností. Předtím, než v roce 1135 n. l. zemřel, zanechal po sobě důkaz toho, že se osvobodil ze zajetí fyzického světa. Tento důkaz ovšem působí jako zázrak a vědci jej dodnes nedokážou vysvětlit. Při pouti po Tibetu, kterou jsem podnikl v roce 1998, jsem pro naši skupinu zvolil cestu, jež nás dovedla přímo do Milarepovy jeskyně a k zázraku, jejž po sobě zanechal. Chtěl jsem na vlastní oči vidět místo, kde porušil fyzikální zákony, aby nás všechny osvobodil od přesvědčení, jež nás omezují. Devatenáct dní poté, co jsme se vydali na cestu, jsem konečně stanul v jeskyni velkého jogína, a to přesně na místě, kde stál před téměř devíti sty lety on. Tvář jsem měl jen pár centimetrů od stěny jeskyně a zíral na záhadu, kterou po sobě Milarepa zanechal.
Tibetský mystik Milarepa
Pokud se chcete dostat do Milarepovy jeskyně, musíte vědět kudy. Nenarazíte na ni při běžné pěší výpravě po Tibetu. Poprvé jsem o tomto slavném jogínovi slyšel od sikhského mystika, který mě v osmdesátých letech dvacátého století učil jógu. Po léta jsem zkoumal záhady obklopující Milarepův život bez majetku, jeho cestu po posvátné náhorní plošině v centrálním Tibetu, a co všechno za života odhalil. Studium mě přivedlo až k tomuto okamžiku v jeho jeskyni. Zíral jsem na zázrak v hladké černé skále a představoval si, jaké to muselo být bydlet po mnoho let v takovém chladném, temném a vzdáleném místě. Milarepa během svého odloučení od světa bydlel asi na dvaceti různých místech, ale tuto jeskyni od těch ostatních odlišuje jedna událost: setkání s jeho žákem. Milarepa chtěl svému žákovi předvést své jogínské schopnosti, a tak provedl dva úkony, které se skeptikům nikdy nepodařilo napodobit. Nejprve pohnul rukou tak rychle a s takovou razancí, že vytvořil "tlakovou vlnu", která se se hřmotem rozšířila po celé jeskyni. (Zkusil jsem to, ale bez úspěchu.) Čekal jsem patnáct let, abych mohl spatřit výsledek druhého činu. Cestoval jsem přes půl světa a devatenáct dní se aklimatizoval v nejvyšších polohách na Zemi. Milarepa chtěl předvést, že ho neomezují běžná pravidla tohoto světa. Proto asi ve výši ramen přitiskl dlaň ke stěně jeskyně … a pak tlačil dál do skály před sebou, jako by stěna vůbec neexistovala! Skála se pod jeho dotykem proměnila v měkkou a tvárnou hmotu, v níž zůstal jasně viditelný otisk jeho ruky.






Když se žák, který byl svědkem této události, pokoušel udělat totéž, podařilo se mu jen se rozčílit a poranit si ruku. Přitiskl jsem dlaň na otisk Milarepovy ruky a cítil jsem, jak mé prsty hladce zapadly přesně do pozice, v níž je velký jogín držel před stovkami let - cítil jsem zároveň pokoru i inspiraci. Ruka do otisku pasovala tak perfektně, že všechny mé pochybnosti o jeho autenticitě zmizely. Pomyslel jsem na Milarepu. Toužil jsem pochopit, co se s ním dělo, když splynul se skálou. Na co myslel? Co cítil? Jak se vzepřel přírodním zákonům, jež nám říkají, že ty dvě "věci" (ruka a skála) nemohou ve stejnou chvíli sdílet stejné místo? Náš tibetský tlumočník předpokládal, na co se chci zeptat, a odpověděl dřív, než jsem tak stačil učinit. "On věří," prohlásil nevzrušeně. "Geše [velký učitel] věří, že on a kámen nejsou odděleni." Fascinovalo mě, jak náš průvodce mluví o jogínovi, který žil před devíti sty lety, jako by tam byl s námi. "Rozjímal a zjistil, že je součástí skály. Skála ho nemůže obklopovat. Pro gešeho tato jeskyně není překážkou, takže se může pohybovat, jako by skála vůbec neexistovala." "Zanechal tady ten otisk, aby sám sobě předvedl, čeho dosáhl?" zeptal jsem se. "Ne," odpověděl tlumočník a průvodce v jedné osobě. "Geše sám sobě nemusí nic dokazovat. Žil na tomto místě po mnoho let, ale vidíme tu jen jeden otisk." Rozhlédl jsem se po malé jeskyni. Náš průvodce měl pravdu - žádné další otisky jsem neviděl. "Ruka ve stěně není pro gešeho," pokračoval průvodce. "Je pro jeho žáka." Dávalo to dokonalý smysl. Když žák viděl, jak Milarepa dělá něco, o čem tradice i jiní učitelé říkali, že je to nemožné, pomohlo mu to překonat jeho přesvědčení o tom, co je a není možné. Viděl mistrné dovednosti svého učitele na vlastní oči a tento prožitek mu pomohl uvědomit si, že se nemusí omezovat zákony reality, které znal. V přítomnosti takovéhoto zázraku čelil Milarepův žák stejnému dilematu, s nímž se setkají všichni, kdo se chtějí osvobodit ze svazujícího omezení vlastního přesvědčení: musel se vyrovnat s tím, že na vlastní oči viděl svého mistra udělat zázrak, a přece se všichni ostatní pořád řídí zákony, jež přijali za své. Dilema spočívá v tomto: lidé, s nimiž se žák setkával (jako například rodina, přátelé a další), měli jasný pohled na to, jak vesmír a všechno ostatní funguje, a chtěli, aby to žák viděl stejně. Součástí toho všeho bylo i přesvědčení, že stěna jeskyně tvoří neprostupnou bariéru. Na druhou stranu mistr žákovi právě ukázal, že z těchto zákonů existují výjimky. Ironie je, že oba pohledy na skutečnost jsou absolutně správné. Každý z nich totiž závisí na tom, co si o nich dotyčný v daném okamžiku myslí. Zeptal jsem se sám sebe: co když se teď totéž děje nám? Možná, že se tato otázka může zdát ve světle vědeckých poznatků a technologického pokroku poněkud nepatřičná, ale moderní vědci pomalu začínají popisovat podobně paradoxní situaci. Místo zázraků v jeskyni k tomu sice užívají jazyk kvantové fyziky, ale čím dál tím víc předních vědců naznačuje, že vesmír je takový, jaký je, právě díky síle samotného vědomí: díky tomu, čemu věříme a co jsme přijali jako svou realitu. Je ale zajímavé, že čím lépe rozumíme vztahu mezi našimi vnitřními prožitky a okolním světem, tím méně se nám toto téma zdá nepatřičné. Milarepův příběh je působivým příkladem toho, kam až může člověk dojít při objevování svého vztahu k okolnímu světu, ale já si myslím, že není třeba žít v jeskyni a jíst kopřivy, abychom tuto pravdu také objevili! Vědecké objevy posledních sto padesáti let nám ukazují, že vztah mezi vědomím, realitou a přesvědčením rozhodně existuje. Jsme ochotni přijmout existenci tohoto vztahu i odpovědnost, jež z takovéto moci plyne, a zodpovědně nové poznatky aplikovat do každodenního života? Na to nám odpoví až budoucnost.
*
Článek je úryvek z knihy:

Gregg Braden - Kódy vědomí - Poutavé vysvětlení, založené na moderním vědeckém výzkumu, jak naše myšlenky a přesvědčení ovlivňují naši skutečnost. Zároveň návod, jak se vymanit z pout starých, omezujících názorů. Impulzy našich myšlenek se šíří jako vlny na vodě a přinášejí nám buď zdraví, hojnost a spokojenost, anebo nemoci, nedostatek a utrpení. Myšlenky ale můžeme směrovat tak, aby nás vedly k tomu, co si zvolíme. V tomto vesmíru, kde se vše od atomů a buněk mění podle toho, čemu věříme, jsou naše možnosti omezeny pouze tím, jak o sobě smýšlíme.


zdroj: http://www.2012rok.sk/


ODPUŠTĚNÍ

24. března 2013 v 16:34 meditace
Ať nepříjemné situace ve vašem životě způsobilo cokoliv, "nechte to být" prostřednictvím odpuštění. Minulost je pryč - je to historie. Minulost se nikdy nevrací aby vás ovlivnila, když ji sami necháte odejít. Jak dlouho chcete trpět? Něco bylo v minulosti uděláno. Ale neděje se to nyní - bylo to před hodinou, včera , před několika roky… Ti lidé na které nemáte hezké vzpomínky se možná s velkou pravděpodonosí už změnili, přestěhovali se, litují svého skutku... nebo už zemřeli. Minulost je pouze myšlenkou ve vaší mysli. Pokud dovolíte, aby tato minulost přetrvávala do přítomného okamžiku, pak bude váš život otráven a vaše budoucí okamžiky tímto jedovatým prostředím poškozeny.
A co když jste to byli vy, kdo něco zlého způsobil ? Jak si odpustíte něco, co jste udělali vy sami - v minulosti? Změňte svůj přístup. Přiznejte si že jste udělali chybu. Ale osviťte se - byla to chyba, ale byla to "učící zkušenost". Poučili jste se z toho ? Chybou je, když jste se z toho nepoučili a opakovali to. Vezměte si z toho poučení, dopřejte si příležitost vyrůst z toho. Dopřejte si příležitost odpustit si láskyplně i sami sobě, neopakujte stejné chyby - uzdravte sami sebe. I zpětná omluva očistí pole vztahů.



LIVE PHARMACY – AYAHUASCA

24. března 2013 v 13:38 různé, k zamyšlení

Ayahuasca je především obrovská záhada. Poprvé jsem se setkal s touto vpravdě posvátnou a podivuhodnou rostlinou asi před 20-ti lety a to ve Venezuele. S jejím potenciálem mě seznámila indiánsko-černošská čarodějka. Po užití se mi zjevil komplexně plán mého života - jakýsi kosmický manuál na využití toho, čemu říkáme inkarnace. Pochopil jsem, že liána ayahuasca má neuvěřitelný účinek na lidskou bytost. Dokáže člověku odhalit, čím je. Už tehdy mi ale ona čarodějka sdělila, že přeci jen nejdůležitější složkou ayahuascového rituálu je člověk sám. Naše komunikace probíhala neverbálně, v živých obrazech. Přesto jsme si ji dobře uvědomovali, byla naprosto skutečná. Této vlastnosti ayahuascy - totiž umožnit telepatickou komunikaci mezi dvěma nebo více lidmi - si všimli už první vědci, kteří účinek této pralesní liány zkoumali. Není bez zajímavosti, že účinný alkaloid, izolovaný během laboratorních analýz z této liány byl pojmenován TELEPATIN. Byl to v podstatě naprosto převratný objev, srovnatelný nejméně s vynálezem letadla nebo spalovacího motoru - vědci poprvé v historii vlastnili prostředek, který byl schopný zcela změnit způsob naší druhové komunikace. Později se zjistilo, že TELEPATIN je indentický s alkaloidem, který byl vlastně objeven už dříve - a sice s HARMINEM. Tento alkaloid byl izolován z jiné posvátné rostliny, a sice z harmaly mnohodílné - Peganum harmala.
To bylo pro mě velice zajímavé, protože i tato rostlina se objevila za zvláštních okolností v mém životě - daleko dříve, než ayahuasca. Během studia biologie jsem vyjížděl na výzkumné výpravy do Střední Asie a zde jsem měl možnost se seznámit s tradicí islámského mysticismu, především s tzv. SUFISMEM. Islámští mystici mi prozradili, že k navozování stavů, během nichž jsou schopni opustit tělo, létat nad krajinou a číst myšlenky, používají rostlinu harmalu. Vlastnili speciální receptury na přípravu této pro ně posvátné rostliny, přičemž někdy používali pouze samotnou harmalu a jindy i další podpůrné přísady, především jeden druh pouštní kopřivy. V době, kdy jsem získával tyto poznatky, jsem se mohl pohybovat na územích, která byla běžně nedostupná - a kde zřejmě přetrvávaly velmi staré mystické tradice a "dovednosti". Bohužel v dalších letech byly, dle mých informací, tyto podivuhodné mystické školy doslova smeteny z povrchu zemského - a to po nástupu Talibanu k moci. Ostatně už v době, kdy jsem vyzkoušel účinek nápoje z harmaly, kterému islámští mystici říkali SUOMA, žila jen hrstka starých mistrů, kteří tato tajemství střežili. SUOMA se pila v noci v "čajchanách", tedy čajovnách uprostřed pouště. Tyto čajovny, ve skutečnosti jakási meditační centra, byly stavěny ve zvláštních místech, kde se křížily zemské siločáry. O rostlině harmala se v Koránu píše, že "za každým jejím listem je anděl" - je považována za nesmírně mocnou.
Amazonští Indiáni tvrdí, že ayahuascu stvořili bohové aby umožnili člověku opouštět vězení jeho těla a iluzorního světa, ve kterém je nucen žít. I islámští mystici se domnívali, že harmala, resp. SUOMA je jakýmsi darem poslů Alláhových, který má člověku sloužit jako brána z vězení pozemského světa. Je možné, že existuje jakýsi globální princip, umožňující lidské bytosti přesahovat hmotu - a ten se skrývá v použití určitého typu klíče v podobě jistých alkaloidů. Pokud by opravdu existovali jacísi architekti světů, proč by nemohli zabudovat do systému naší reality záměrně klíče, které - pokud je najdeme a správně použijeme - nemohly odemknout brány naší reality a umožnit nám vstup do říše kosmické svobody?
O ayahuasce se rozšířila spousta novodobých mýtů. Je to dáno především tím, že původní znalci ayahuascové technologie byli z větší části vyhubeni. Mnoho zkreslujících informací o ayahuasce přichází především z Brazílie, kde byli původní obyvatelé tařka úplně zlikvidováni (zbylo jich dnes jen jedno promile počtu současných obyvatel). Bez šamanských znalostí je velmi těžké s ayahuascou pracovat a také ji kvalitně připravit. Ayahuascy se v Brazílii zmocnila řada novodobých sekt a její použití v tomto kontextu se nesmírně liší od toho, jak ji používají indiánští šamani. V dobách svého mládí jsem delší dobu mohl pobývat v jednom z center velké křesťanské ayahuascové sekty ve státě Acre v Brazílii a byla to zkušenost k nezaplacení. Měl jsem možnost v detailu studovat zneužití silného a posvátného prostředku pro účely hierarchie, moci a ega. To mi zpětně připomnělo pravdu, sdělovanou čarodějkou ve Venezuele - totiž že nejdůležitějším prvkem práce s ayahuascou je sám člověk. Ayahuasca je neutrální síla - stejně jako síla motoru. Motor může umožnit pohyb sanitky stejně jako pohyb tanku. Ayahuasca je bezpochyby jedna z nejmocnějších sil, s níž se kdy lidstvo setkalo - a to není přehnané tvrzení. Cítím, že v budoucnu získá značné uplatnění v naší kultuře a možná bude jedním z důležitých nástrojů její změny.
Co je to vlastně ayahuasca? Název AYAHUASCA se vztahuje k liáně z čeledi Malpighiacea, k rostlině druhu Banisteriopsis caapi. Je to nádherná, velmi silná liána, připomínající obrovskou pralesní pupeční šňůru. Jiným zase silně připomíná svojí strukturou molekulu DNA. Dnes se velmi často setkáte s tvrzením, že k výrobě "ayahuascy" potřebujete dvě rostliny - a sice liánu Banisteriopsis a keřík Psychotria viridis. Tyto názory se rozšířily především v souvislosti s aktivitami brazilských "ayahuascových" sekt. Doopravdy je tato příprava ayahuascy jen jednou z mnoha set zcela funkčních receptur. Ayahuascové sekty samozřejmě nedisponují obrovským šamanským věděním - jejich postoj k původnímu moudrému užívání tohoto posvátného prostředku dobře ilustrují slova šamana kmene Apurina, s nímž jsem se kdysi v Brazílii setkal: "Tito lidé ukradli náš poklad, ale neumějí ho využít. K ničemu jim není. Jen mohou ohrozit sebe a jiné." Indiáni - jak jsem během nesčetných expedic do nitra amazonského pralesa postupně zjišťoval - původně používali zcela čistou ayahuascu bez přísad. Šamanská tradice říká, že lidé si všimli, že liánu ayahuasca - tedy rostlinu Banisteriopsis caapi - ohryzávají jaguáři, kteří jsou nemocní. Mnohé kmeny v Amazonii odvozují svůj původ od jaguára jako jakéhosi mýtického předka. Tedy toto chování jejich nejposvátnějšího zvířete jim rozhodně nemohlo uniknout. Poté prý začali lidé jaguáry napodobovat, tedy žvýkali kůru této rostliny. A co zjistili - ayahuasca je neuvěřitelně rychle zbavovala mnoha zdravotních problémů. Indiáni zjistili, že ayahuasca je rázem zbaví všech nepříjemných parazitů, kteří se nashromáždili v jejich těle.
Ayahuasca je skutečně vynikající antihelmintikum - tedy zbavuje tělo všech červů a také dalších střevních parazitů. V současné době ayahuascu povinně pijí vojáci peruánské armády, dislokovaní v džungli - jednoduše proto, aby zde vůbec přežili. Ayahuasca nesmírně zvyšuje naši vitalitu a tak přirozeně v přírodním výběru uspěly ty indiánské kmeny, které se s ayahuascou seznámily. Ayahuasca navíc zlepšuje zrak, posiluje rozvoj svalstva a - což je asi nejpodstatnější - zvyšuje intelekt. Ovšem je nutné vědět, jakým způsobem ji užívat. Šamani vždy užívali ayahuascu tak, aby umožnili svým žákům vstupovat v klidu hluboko do sebe sama. Pokud je ayahuasca užívána tímto způsobem, vznikají v mozku nové dráhy přenosu informací a intelekt - jak emocionální, tak i všechny ostaní jeho druhy - skutečně roste. Pokud je ayahuasca zneužita jako nástroj novodobé sekty, kdy jsou lidé po požití tohoto prostředku nuceni zpívat "náboženské písně", uctívat nějaký symbol, nějak se kolektivně pohybovat apod., děje se pravý opak. Obnažené podvědomí nevytváří nové dráhy, které osvobozují člověka a obohacují ho, ale je do něj vyryto násilně jen pár "robotických" drah, což se velice podobá manipulativním hypnotickým technikám. Stav, do kterého se po vypití ayahuascy ponoříte, se fyziologicky velmi podobá stavu hluboké hypnózy. Sice si uvědomujete vše, co se děje, ale do vašeho podvědomí je možné vkládat nové obsahy, nebo ho naopak od různých obsahů čistit. Pokud na vás během obřadu dohlíží zkušený šaman, nic se vám nemůže stát. Pokud se ovšem v tomto stavu dostanete do rukou členů náboženské sekty - ve stavu kdy je vstup do vašeho podvědomí dokořán otevřený - pak "potěš pán bůh". Musíme si uvědomit, že ayahuasca je především nesmírně mocný nástroj k "otevření" nás samých. K práci s ayahuascou bychom měli přistupovat se stejnou odpovědností, jako k fyzické operaci. Tedy měl by se jí účastnit pouze odborník, nic jiného není přípustné.
Šamanský výcvik trvá řadu let. Je nesmírně náročný. Šamani vybírají adepty tohoto velmi těžkého studia pouze mezi dětmi, které jsou obdařeny speciálními schopnostmi. Mohli bychom říci, že jde o jasnovidné děti. A i tak nemají tito adepti zaručeno, že "dostudují". Šamanův žák prochází řadou zkoušek a také obdobími až jakési absolutní askeze. Sám jsem se částečně s šamanským výcvikem měl možnost seznámit. Neznám nic náročnějšího. Během tohoto výcviku nelze podvádět, vše je nesmírně vážné - v podstatě se velmi často pohybujete doslova mezi životem a smrtí. Například je samozřejmostí, že musíte strávit v naprostém osamění, bez ohně a zásob potravy v džungli opakovaně týdny, ale také měsíce a roky. Mladý adept šamanismu nesmí např. dva roky s nikým promluvit, nesmí mít sexuální styk, jí jen kořínky, které si vyhrabe... Ovšem výsledky takového "školení" jsou neuvěřitelné. Skutečný šaman vás vidí skrz naskrz. Skenuje vaše orgány, kosti - je dokonce schopen bez mikroskopu vidět, co se děje ve vaší krvi i ve vašich buňkách. Není bez zajímavosti, že amazonští šamani znali molekulu DNA dávno před námi. Šaman je super-lékař a super-terapeut. Tak to prostě je. Šamani zdůrazňují, že pití ayahuascy je velmi vážná věc. Pokud jste při tom s někým, kdo skutečně vidí a vnímá, co se s vámi děje a co se odehrává v energetických orgánech vašeho biopole, nic vám nehrozí. Konečně - i vědci a lékaři, kteří zkoumali účinky ayahuascy delší dobu, raději zaměstnávají staré indiánské šamany, pokud používají ayahuascu k terapeutickým účelům.

PRO LÁSKU K VODĚ

22. března 2013 v 12:19 země - modrá planeta


Vizuálně velmi atraktivní dokument natáčený na všech kontinentech přináší komplexní pohled na problematiku vodních zdrojů. Západní civilizaci, která chápe dostatek pitné vody jako samozřejmost, poskytuje vhled do života lidí, pro něž je naopak nedostatek tohoto cenného přírodního zdroje neustálým ohrožením. Znečištěná voda každým rokem zabíjí více lidí než AIDS a války. Více než třicet tisíc lidí denně umírá na nemoci, které se přenášejí kontaminovanou vodou. Režisérka Irena Salinová mimo jiné dokládá, jakým způsobem a za jakou cenu se nadnárodní korporace pokoušejí vodu privatizovat a výhodně zpeněžit. Vybízí rovněž k zamyšlení nad tím, jakou vodu pijeme, proč si ji kupujeme a od koho, a hledá také odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: může vodu někdo skutečně vlastnit?




PRACOVNÍCI SVĚTLA A JEJICH RODIČE....

22. března 2013 v 11:23
PRAVDĚPODOBNĚ MNOZÍ Z VÁS JSTE SI TĚMITO POCITY A ZKUŠENOSTMI PROŠLI NEBO PRÁVĚ PROCHÁZÍTE...ZAČÍNÁTE SI UVĚDOMOVAT TENTO PROCES. ♥ JE TO POCHOPENÍ PRO VÁS ÚLEVA ? ♥♥♥

CO JSOU TO tzv "ÉČKA" ?

21. března 2013 v 10:07 zdraví
Jsou to přísady ( konzervanty, umělá barviva, umělá sladidla a glutamáty) obsažené téměř ve všech kupovaných potravinách, v menším či větším množství. Sledujte proto informace na obalech potravin, zejména těch trvanlivějších, ale i těch běžných.

DIVOKÁ KUCHAŘKA

18. března 2013 v 13:33 návrat k přírodě a zkušenostem našich předků



"Divoká kuchařka" byla vytvořena primárně jako výukový materiál pro výběrové semináře studentů středních škol, ale zároveň může být využita i pro další vzdělávání učitelů a k osvětě široké veřejnosti zabývající se touto problematikou.
Kuchařka obsahuje celkem 60 rostlinných druhů. Zároveň informuje o zásadách sběru, některých obsahových látkách a o historickém využívání jedlých planých rostlin od neolitu po současnost.



NAJDETE TAM HODNĚ PŘÍSPĚVKŮ O DIVOKÝCH BYLINÁCH VE STRAVĚ A DALŠÍ. TEXTŮ TAM BUDE PŘIBÝVAT.

SODA BICARBONA - VŠESTRANNÝ POMOCNÍK

17. března 2013 v 11:07 zdraví


Sóda bicarbóna všestranná pomocníčka

Jedlá sóda je cenovo dostupná a tak nám môžu poslúžiť v mnohých oblastiach života. A okrem toho, bez akýchkoľvek vedľajších účinkov. Určite ju máte v domácnosti no veľmi ju nevyužívate. Tu je pár tipov ako ju správne využiť:

MANTRA, KTERÁ PRACUJE NA VÍCERO ÚROVNÍCH

3. března 2013 v 19:24 zdraví
RaMaDaSa - Snatam Kaur - Love Vibration

CO JE PRO ČLOVĚKA DŮLEŽITÉ

2. března 2013 v 11:56 různé, k zamyšlení
♥ ZAJÍMAVÝ FILM- udělějte si čas ( délka 100 minut ) ♥
Co je pro člověka důležité? A co vlastně doopravdy potřebuje k životu? Na tyto otázky hledá odpověď čtrnácti festivalovými cenami ověnčené kanadské drama, dějově situované do 50. let minulého století, kdy na dalekém severu řádila ničivá epidemie tuberkulózy. Hlavní hrdina vyprávění Tivii je inuitský lovec, který byl donucen opustit rodinu a musel se vydat do zcela neznámého světa velkoměsta, aby se zde léčil v sanatoriu. Jelikož neumí francouzsky, a téměř vůbec nechápe, co se kolem něj vlastně děje, stává se naprostým vyděděncem, který jen odevzdaně doufá v brzkou smrt. Naštěstí je zde jedna sestra, která si nedokáže nevšímat, jak jinak hrdý a statečný muž trpí. Ta dostane spásný nápad, jak Tiviiho zachránit. Ne zcela v souladu s pravidly propašuje na oddělení Kakiho, malého inuitského sirotka, který je také nemocný, ale má velikou výhodu - dokáže se dorozumět s okolím. Mezi chlapcem a větrem ošlehaným mužem, který se rozhodl vše vzdát, vzniká velmi křehké pouto, jež postupně sílí. ♥

..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.