RODINNÁ KARMA - – v jakých programech žijeme, nastavujeme je i našim dětem - 1. část

30. března 2013 v 15:21 |  vývoj vědomí




Má váš partner nedořešený vztah s rodiči či bývalým partnerem? Snaží se o dokonalost? Odsuzuje, poučuje, moralizuje a kritizuje vše kolem sebe? Nevychází dobře se svou matkou? Žárlí? Je nepřizpůsobivý? Má v sobě vzteky nebo závist? Není s něčím spokojený? Nevěří si a trpí nedostatkem sebevědomí? Má další negativní postoje, které si nehodlá přiznat?
Na začátku si myslíme, že se nám ho podaří změnit. Mám na mysli partnera. Pak nacházíme i u sebe podobné programy. Něco se nám zrcadlí. Naše pocity jsou stále v iluzi lásky a milujeme ho nadevše i s tím, jaký je. Na jednu stranu je to v pořádku. Ovšem náš energetický potenciál je silný a působí na naše tělo i na naše potomstvo.
Pak toužíme po dítěti. Touha je silná. Dítě všechno změní, říkáme si. Ale ouha. Na svět přijde tvoreček, kterého bezmezně milujeme. Pak s ním začnou problémy. Bývá často nemocný, hyperaktivní, problémový nebo zemře velice mlád.
To není možné, říkáme si, proč zrovna já? Co jsem udělal špatně, kde je chyba? Hledáme všude okolo a nenacházíme odpovědi. Buď nechceme, nebo jsme k tomu ještě nedozráli.
Tady jsou:
Naše energie se s partnery při milostném aktu propojí a vzejde z toho živá duše. Dítě. Nejde ani o to, v jakém rozpoložení dítě plodíme, ale s jakým předchozím programem ho plodíme. Po celou dobu života se v nás formují různé postoje a programy. Většinou negativní. Čím více je v nás lásky a pozitivních postojů, tím dokonalejší může být naše dítě. Jednoduše mu předáváme do vínku veškeré programy. Pak se divíme.
Má-li se duše formovat správně, musíme přicházet v průběhu života o různé hodnoty, na kterých lpíme. Je to očista naší duše. Její uzdravení. Závislosti jeden na druhém, odsuzování, nespokojenost, strachy, touha po dokonalosti, žárlivost, lpění na materiálnu atd.
,,Základní konstrukcí světa je láska."
Řekneme si, ale já mám rád a umím milovat. Opravdu? Vesmír je výsledkem tří podstat. Jedna je tvořivá, druhá bořivá a třetí stabilizující.
Milujeme, to je v pořádku. Je to etapa tvořivá. Pak přichází etapa bořivá - zkoušky. Dějí se nám nepříjemné věci. Přijdeme o zaměstnání, peníze, partnera nebo onemocníme. Tohle je podstatou bořivou. Přijímáme-li všechno, co se nám děje, s láskou, a pochopíme, proč se nám to děje, jsme schopni zvýšit svůj potenciál lásky na duchovní úroveň. Vnitřní neochota k lásce, a tedy nepřijetí těchto situací, je neochota k dalšímu vývoji. Čím více lásky k vesmíru a k Bohu při nepříjemnostech zakoušíme, tím důkladněji poznáváme lásku a vyšší smysl života. Etapa stabilizující.
Jidáš také miloval Ježíše a pak ho zradil. Prošel zkouškou víry a neobstál. Přišly pocity viny a totální úpadek jeho osobnosti. Nezradil Ježíše, ale sám sebe. Ježíš mu neměl co odpouštět.
Pochopila jsem, že nemůžeme vinit lidi, kteří páchají zlo a zabíjejí. Vše je karmický cyklus a ukážeme-li jim, že se dá existovat v lásce a pochopení, i oni jednou pochopí, že přes nenávist a násilí cesta nevede. Řekneme-li si, že tak činíme, pomáháme druhým, máme je rádi, ale nevrací se nám to, je to jen proto, že vše chce svůj čas. I my jednou sklidíme, pokud budeme věřit a neuhneme z cesty.
I po Ježíšovi šlapali, plivali, házeli kameny, mučili ho a ukřižovali. Vysílal k nim stále lásku a odpuštění. Už se nemusel narodit zpět do lidského těla. Věřím, že měl na výběr. Zvolil si být v čisté energii, která je tady s námi a dodává nám větší sílu. Sílu lásky.
Ze lpění na materiálnu a pozemskosti se rodí podvědomá agrese a následně pohromy a nemoci. Přijmeme-li životní zkoušky s láskou a pochopením, nedojde k našemu úpadku. Musíme milovat i tyto životní zrady a i své nepřátele. Nakazíme se negativy a šíříme je dál. Je to jako mor. Nakazí se jimi i ti další. Nakazíme-li se láskou, budeme ji šířit.
Proč je to tak složité? Proč je jednodušší nenávidět než milovat? Tento mor šíříme i na své potomstvo a v neposlední řadě si opět vytváříme úrodnou půdu negací do budoucna. Stále to nechápeme.
,,Ale ten člověk mi ublížil."
Znovu opakuji. Ježíš také trpěl a byl schopen automaticky odpouštět. Neodpustíme-li, budeme k sobě přitahovat totéž a budeme postupně ničeni svou vlastní nenávistí a programem zkázy.
,,A jak to mám tedy udělat?" zní vaše otázka. Začněte hned.
,,A jak?" ptáte se znova.
Nedávno ke mně přišla klientka, která nebyla schopna odpustit rodičům.
,,Chcete mít děti?" ptám se jí.
,,Jistě," odpovídá.
,,A myslíte si, že máte v sobě dostatek lásky?"
,,Samozřejmě."
,,Odpusťte rodičům a začněte teď hned.
Napište jim zprávu, že je máte moc ráda. Pokud jsou tak daleko.
,,To nedokážu. Teď ne."
,,A kdy tedy?" ptám se.
,,Až přijde ta správná doba."
,,V pořádku, tak si představte, že byste o ně brzy přišla a už nebude mít možnost jim to říci. Představte si to.."
Rozplakala se.
,,Nechtěla jsem vás vyděsit," říkám jí.
,,Ale i to by se mohlo stát. Co by tedy následovalo?"
,,Vyčítala bych si to." odvětila.
,,Vidíte, další negativní program a na výčitky by se nabalil další a to ve formě frustrace a neodpuštění sama sobě. A podvědomá zlost a agrese. Pak byste onemocněla.
A vaše děti?
Ty byste naprogramovala do budoucna a odrazilo by se to v nich. Předpokládám, že by tomu přispěl i váš partner ve formě dalších negativních programů a bylo by zaděláno na ukázkovou rodinnou karmu, tedy na zatížení. Po porodu by to odnesl váš močový měchýř a ledviny. Vaše dítě by vás non stop budilo a nebylo k utišení. Odmítalo by vaše mateřské mléko a skončilo by na umělé stravě. Později by trpělo neustálými angínami a chřipkami. Mám pokračovat dále?
,,Ne, nemusíte," říká zamyšleně.






V duši každého z nás dříme jiskra lásky neboli věčná božská jiskra a její povrchové vrstvy, které vznikají z lásky rodičů, po dobu několika životů. Má-li se duše zformovat správně, musí rodiče přicházet o všechny hodnoty a negativní procesy, aby se duše jejich dětí skrze vyšší lásku očistily. Také při pohlavním aktu s určitým člověkem nebo partnerem dochází energeticky k výměně těchto programů, v někom kdo je energeticky oslabený, to může způsobit i na čas určité ochromení v určité oblasti. Energetické informace si propůjčí své pole a tím vzniká spousta vlivů, zejména těch negativních. Něco jako pohlavní nemoc. Při aktu je nám dobře, uvolníme se, ale za několik hodin nebo dní přijde kolize. Třeba ve formě silných emočních zvratů a myšlenkových pochodů.
Také se snadno zamilujeme. Mnohdy bezhlavě a beznadějně.
Tuhle energetickou citlivost snižuje použití preservativu. Nechrání nás pouze před pohlavními chorobami. Má to i hlubší podstatu. Prostitutky jej často používají a při aktu se také většinou nelíbají. Je to jaksi účelově dáno. Tím vám pochopitelně nechci upírat chuť na sex a říkat vám, že sex je něco špatného. Kdepak. Jen je třeba si uvědomit i tyto souvislosti a následky.
Nejdříve tady musí být božská láska, tedy láska k Bohu nebo vesmíru. Ke všem lidem. Teprve pak láska mezi ženou a mužem. Naučit se procítit, že svého partnera milujete jako bratra, otce, dítě, jako přírodu, zvířata, jako svět stvořený Bohem, vesmírem. BŮH je Bioenergetická Univerzální Hodnota. BŮH. Pokud je ve vás zakotvena láska k Bohu, pokud pak partner odejde či zemře, zradí vás, zklame či jakkoliv jinak ublíží, váš vnitřní cit lásky zůstane nezranitelný.
Láska k lidem je obrovské bohatství a štěstí. Když člověk učiní svým smyslem života peníze, jeho děti se mohou rodit příště jako žebráci a on také. To proto, aby očistil svou duši. Aby přežil nebo přežili, vesmír jim ty peníze nedopřeje nebo se jich zřeknou samy. Ale o tom jsem už psala v kapitole o nenaplňující práci a nedostatku financí. Pravým opakem tohoto extrému je tíhnout pouze k duchovnosti. Lpění na duchovnosti se stává fanatismem a ten snadno překlene do nenávisti. Příkladem jsou národy, které Boha postavily na první místo a využívají jej jako prostředku k ničení. Nenávidíme-li například Araby, je docela jisté, že jimi budeme v příštím životě.
Milovaný člověk se pro nás stává cílem, nikoli prostředkem k lásce. Cíl nám dává energii.
Tím cílem by měla být láska k vesmíru. Pokud svým cílem učiníme milovaného člověka, pak o sílu a lásku připravujeme jeho a to je vlastně loupež. Právě proto matky, které bezhlavě milují své děti, je nevědomky připravují o zdraví a štěstí. Tělo podléhá zkáze, ale duše žije dál, což znamená, že oděv, byt či peníze je jen plášť našeho těla, záruka stability, která tělu umožňuje rozvoj. Čistě fyzická stabilita vede k degradaci. Dinosauři také vymřeli. Želvy ukryté pod pancířem se dále nevyvíjejí. Vítězem jsou savci, pro které je vysoká váha, pevný pancíř či ostré zuby záležitostí druhořadou.
Opakujeme stále stejné chyby. Kde je problém? Existuje návod nebo rada, jak na sobě pracovat? Co mám dělat? Poradí mi někdo? Jak v sobě najít větší lásku? Jak nepředávat svým dětem další negativní program?
V těchto chvílích si vždy řeknu: Co by na mém místě dělal Ježíš? Jak by se zachoval on? Nesoudil, netrestal, konal jen ve jménu lásky. To mi velice pomáhá.
Mnohým to bude možná znít nábožensky fanatické. Já pohlížím na Ježíše jako na velkého učitele, člověka z masa a kostí. Chtěl ukázat světu, jak by se měli lidé k sobě chovat. Nezatracoval nic lidského. Vždyť jsme se narodili v lidských tělech a nemáme je jen tak.
Máme poznat radost i bolest. Na bolesti se učíme. Bude-li trpět naše duše, bude trpět tělo.
Jeho duše netrpěla ani těmi největšími ranami, které mu sázeli. On chápal, proč to tak je. Psal o tom záznamy. Říkáme jim bible. V mnohém byla pozměněna, ale pokud umíte číst mezi řádky, víte.. Je tam velký smysl, jen musíte více vnímat a být otevření.
Nedávno jsem byla svědkem rozhovoru mých známých. Bavili se o místním podnikateli, kterému se začalo velice dařit.
,,Začal chodit do kostela a modlit se," povídá moje známá.
,,Ten už vážně neví, co by, a lidem tvrdí, jak moc se mu díky tomu daří. Ten není normální."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya