pokračování z http://poutnicicasem.blog.cz/1303/rodinna-karma-v-jakych-programech-zijeme-nastavujeme-je-i-nasim-detem-1-cast

Z mého obsahového pohledu je to čistý fakt. Modlitba je hybnou silou. Zkuste to. Zkuste věřit. Věřit v lásku a pokoru. Ten muž se naučil věřit, věřit v jiné hodnoty, sám v sebe a proto se mu daří. Vše je o pokoře a o uvědomění si. Nestaví již pozemské hodnoty na první místo. To mnozí stále nechápou. Chtěli by dostávat, ale neumí děkovat. Chtěli by dostávat, ale neumí prosit. Chtějí dostávat, ale neumí dávat. A pokud ano, nečiní tak z hloubky svého srdce.
Modlitba je prostředek k něčemu vyššímu. Nemusí jít o modlitbu z modlitební knížky. Modlitba je meditací, cíleně zaměřena ke svému nitru i k celému vesmíru.
Když jsem jako dítě ve své rodině zažívala útrpné chvilky, každý večer jsem se modlila. Modlila jsem se, ať nejsou mí rodiče na sebe zlí, ať se tatínek s maminkou mají rádi, ať mě Bůh chrání před vším zlým atd. Byly to jednoduché, laické modlitby. Nejsem katolík ani křesťan. Nejsem pokřtěná. Od dětství mě provázel intuitivní vztah k něčemu vyššímu. A fungoval. Nebylo to sice hned, ale časem mě vždy vesmír vyslyšel. V dospělosti se mi stala velice pozoruhodná věc. Byla jsem tehdy pracovně v Itálii. Zdálo se mi o mém zesnulém dědečkovi, kterého jsem velice milovala. V tom snu jsem šla přes malý most, který se pode mnou propadl, a já padala do hluboké bažiny. Když jsem klesala k jejímu dnu, najednou mě uchopily neviditelné ruce a vynesly nahoru. Byl to můj dědeček. Pohladil mě a řekl mi, že mě miluje a chrání.
Probudila jsem se s pláčem a modlila jsem se. Pak jsem jela za prací s mými přáteli.
Projížděli jsme dlouhým tunelem, když před námi dostal kamion smyk a jeho návěs začal přejíždět ze strany na stranu. Jeli jsme vysokou rychlostí a nebyla jsem připoutaná. Pouze jsem rychle reagovala a zavřela oči, očekávajíc silný náraz. V tu chvíli jsem ucítila vedle sebe na sedadle něčí přítomnost. Přitom jsem vzadu seděla sama. Stiskla jsem rty a v duchu jsem se modlila.
,,Bože, nedopusť, abychom zemřeli. Prosím, chraň nás. Dědečku, pomoz mi."
Ozvalo se uši rvoucí skřípání plechů. V jediném okamžiku jsme jako zázrakem projeli mezi stěnou tunelu a hranou návěsu. Od neštěstí nás dělily zlomky vteřin a milimetry. Vyvázli jsme živí a zdraví.
Tolik k modlitbě.
Není nutné být věřící tak, jak nás to učí společnost a církev. Ježíš nic takového nevymyslel. Jeho myšlenky společnost pokřivila a dala jim materiální smysl, ve prospěch zastrašování a získávání prostředků.
Líbí se mi v knize pana S. N. Lazareva - Diagnostika karmy, krátký příběh:
,,Žena pravidelně natírala svého ochrnutého muže medem. Pak si ho naložila na záda, odnesla ho do parní lázně a tam ho nelítostně šlehala březovou metlou. Po dvou měsících ten člověk vstal a začal chodit."
Tenhle případ nemusíme nijak zvlášť diagnostikovat. Nemoc je mimo jiné nestrávený stres. A strávit stres nedokážeme obyčejně tehdy, když máme v duši málo lásky. Ta žena dávala svému muži maximum lásky a přitom mu způsobovala nepřetržitý těžký stres. Naučila tak muže, aby si lásku v duši dokázal uchovat v jakékoliv situaci.
Mohu vám s upřímností říci, že když jsem v sobě já začala nacházet více a více lásky, postupně vymizely i mé zdravotní problémy. To mě naučila regrese. Osahala jsem si své problémy. Jejich původ. Odpustila jsem sama sobě a také těm ostatním. Tím jsem v sobě objevila více lásky. Zjistila jsem, že vše je naprosto pomíjivé a že je důležité žít v přítomném okamžiku.
Zase o krůček blíže k lásce. Naučila jsem se pokoře a pochopení. Láska. Začala jsem si vážit krásných okamžiků a toho co jsem měla. V lásce. Objevovala jsem v sobě více a více lásky. Postupně vymizely mé gynekologické problémy, bulky v prsu, latentní tetanie, bolesti zad a další neduhy.
Nevážíme-li si vlastní duše, nevážíme si ani vlastního těla. To je stejné jako s láskou. Chceme ji. Toužíme po ní. Ale jak ji můžeme dostávat, když jí nemáme v sobě dostatek? Chceme milovat, ale nemilujeme sami sebe. Chceme být milováni, ale nejde to.
Pokud jí oba partneři nemají v sobě dostatek, jaká duše k nim může přijít? Jaké dítě zplodí? Se silnou karmickou zátěží. Budou-li se oddávat pouze pozemským záležitostem, budou stavět své cíle na dokonalosti, úspěchu, disciplíně, pýše, urážlivosti, nespokojenosti, budou věčně nazlobení a vinit svět ze svých neúspěchů a nezdaru, začne se v nich rodit podvědomá agrese a opovrhování celým světem. Pak se může stát, že si k sobě přitáhnou duši dítěte, které onemocní rakovinou či jinou těžkou chorobou. Tyto programy v nich mohou být již z předešlých reinkarnací a na ně se pouze nabalily další. Najdou-li v sobě v těchto těžkých situacích čistou lásku, pokoru, odpuštění a pochopení a budou-li na sobě pracovat společně, dostane se i jejich dítěti uzdravení.
Také modlitbou. Možná vám to zní opět fanaticky, ale modlíte-li se, nedáváte prostor ve svém vědomí negativním myšlenkám. Časem je vytěsníte úplně. A myšlenka je silná. Jak negativní, tak pozitivní.
Já jsem v sobě objevila hlubokou lásku v meditaci. Byl to opravdu hluboký stav. Stav úžasného přílivu vesmírné energie. A vesmír je láska. Tam není místo pro nic negativního.
Ve vesmíru jsme láska sama.
Proto jsem si vytvořila svou vlastní meditaci, kterou učím své klienty. Dostat se do vesmírného prostoru a jen jím proplouvat za doprovodu nějaké příjemné meditační hudby. Pouze plynout a vychutnávat si ten nádherný čistý prostor. Vnímat jen svou energii. Pouze svoji duši. Žádné tělo. Jen duši, která je láska sama. Jakmile tohle pochopíte, jste na správné cestě. K vyššímu zdroji. A tou je čistá láska.
Často se setkávám s tématem neplodnosti nebo s problémy mít děti. Faktorů je mnoho.
Jedním z nich je žárlivost. Podvědomá žárlivost. I mnoho reinkarnační. Extrémní žárlivost, podvědomá žárlivost spouští proces mnohogenerační. Žárlivost se může projevit i při hře, tedy přílišná soutěživost již hraničí s žárlivostí. Pak se nám to vrací v podobě blokace. Nabaluje se a nabaluje a pak to přijde. Dříve či později. Přesně můj případ.
V mých mnoha minulých životech jsem opovrhovala dětmi a stavěla nad ně jiné a vyšší cíle, ale k tomu se pojila velká žárlivost na vše a všechny. Chtěla jsem být tou nejlepší a mít vše. Pýcha a ego. Nepokora a odsudky těch druhých. A dnes to čistím, doslova a do písmene. Ovšem nelpím na tom, zda dítě nebo děti mít budu či ne. On už vesmír ví, co je pro mě nejlepší.
A nestavím už tyto aspekty na první místa.
Cítím, že mé děti jsou všude. Ke spoustě přátelům a klientům mám doslova rodičovský vztah. Je to jako mít děti vlastní. Naučím je postavit se na vlastní nohy a chodit už musí samy. Občas spadnou, tak je stabilizuji a mohou jít zase dále. Takhle to funguje a mě to naplňuje větší a větší láskou.
V regresích není třeba procházet nespočtem minulých životů. To není účelem. Účelem je pochopit na příkladech. Není třeba pitvat věci do hloubky a počítat, kolika lidem jsem ublížil nebo kolik jich ublížilo mně. Kde všude jsem byl a co jsem dělal. Je to pouze názorný příklad k pochopení sebe sama a pochopení, že naše existence může být dlouhá, věčná. Pokud se klient dostane do období mezi životy, o to je pochopení ještě silnější. Ovšem je to individuální. Mnohdy stačí jít pouze do dětství, i tam se zrcadlí spousta našich neduhů a programů z minulosti. Pokud tam nalezneme tyto zdroje a projdeme si je, můžeme pochopit.
Pochopit a opět opakuji, že vše je o lásce a odpuštění. Odpustíme-li tam sobě a rodičům, odpustíme tak celému vesmíru a tím rušíme negativní rodinný karmický proces zátěže. Minulý i budoucí. Náš. I našich dětí.
Naši rodiče nám v podstatě zračí mnohé, co si neseme z minulosti. Mám na mysli postoje a negace. A především tam je původ našich problémů.
Budu-li dítě od malička napomínat.
,,Oblíkej se pořádně, uvidíš, že jednou budeš nemocný, budou tě bolet ledviny a záda," vězte, že při častém opakování tohle nastane. Pak stačí sebemenší mechanický spouštěč a program se spustí.
Tohle byl případ mé klientky. Ve svých ani ne třiceti letech byla hodně nemocná. Bolesti zad, záněty, bolesti ledvin, kloubů atd. Mnoho z těchto neduhů bylo způsobeno v minulosti. V jejím programu byly zakódovány sebe tresty a podvědomé obviňování sebe sama, za to, jakým byla člověkem. Ovšem to netušila vědomě. Chovala se tak k sobě od dětství již automaticky. Byla tu ale ještě celá řada dalších negativních programů, které ji vštěpovali rodiče.
Naše duše jsou velice křehké a zranitelné. Dětské duše obzvlášť. Stačí sebemenší negativní zážitek a může se spustit silný ničivý proces. Může vyvolat i negativní vzpomínku na minulý život, kde již prožil něco podobného.
Velkou motivací pro práci na sobě mohou být také naše děti. Pokud nejsme lhostejní, v jakých podmínkách vyrůstají. Pěstujme v nich lásku a nový přístup k životu, vychovávejme je v milující bytosti, které mohou tuto lásku šířit dál. Uzdravíme-li naše duše, máme šanci uzdravit celý svět. Tím lékem je láska.
KONEC
Více v mé knize: Karmická sinusoida - Z deníku regresní terapeutky
ZDROJ:
