RODINNÁ KARMA - – v jakých programech žijeme, nastavujeme je i našim dětem - 2. ČÁST

30. března 2013 v 15:18 |  vývoj vědomí






Z mého obsahového pohledu je to čistý fakt. Modlitba je hybnou silou. Zkuste to. Zkuste věřit. Věřit v lásku a pokoru. Ten muž se naučil věřit, věřit v jiné hodnoty, sám v sebe a proto se mu daří. Vše je o pokoře a o uvědomění si. Nestaví již pozemské hodnoty na první místo. To mnozí stále nechápou. Chtěli by dostávat, ale neumí děkovat. Chtěli by dostávat, ale neumí prosit. Chtějí dostávat, ale neumí dávat. A pokud ano, nečiní tak z hloubky svého srdce.
Modlitba je prostředek k něčemu vyššímu. Nemusí jít o modlitbu z modlitební knížky. Modlitba je meditací, cíleně zaměřena ke svému nitru i k celému vesmíru.
Když jsem jako dítě ve své rodině zažívala útrpné chvilky, každý večer jsem se modlila. Modlila jsem se, ať nejsou mí rodiče na sebe zlí, ať se tatínek s maminkou mají rádi, ať mě Bůh chrání před vším zlým atd. Byly to jednoduché, laické modlitby. Nejsem katolík ani křesťan. Nejsem pokřtěná. Od dětství mě provázel intuitivní vztah k něčemu vyššímu. A fungoval. Nebylo to sice hned, ale časem mě vždy vesmír vyslyšel. V dospělosti se mi stala velice pozoruhodná věc. Byla jsem tehdy pracovně v Itálii. Zdálo se mi o mém zesnulém dědečkovi, kterého jsem velice milovala. V tom snu jsem šla přes malý most, který se pode mnou propadl, a já padala do hluboké bažiny. Když jsem klesala k jejímu dnu, najednou mě uchopily neviditelné ruce a vynesly nahoru. Byl to můj dědeček. Pohladil mě a řekl mi, že mě miluje a chrání.
Probudila jsem se s pláčem a modlila jsem se. Pak jsem jela za prací s mými přáteli.
Projížděli jsme dlouhým tunelem, když před námi dostal kamion smyk a jeho návěs začal přejíždět ze strany na stranu. Jeli jsme vysokou rychlostí a nebyla jsem připoutaná. Pouze jsem rychle reagovala a zavřela oči, očekávajíc silný náraz. V tu chvíli jsem ucítila vedle sebe na sedadle něčí přítomnost. Přitom jsem vzadu seděla sama. Stiskla jsem rty a v duchu jsem se modlila.
,,Bože, nedopusť, abychom zemřeli. Prosím, chraň nás. Dědečku, pomoz mi."
Ozvalo se uši rvoucí skřípání plechů. V jediném okamžiku jsme jako zázrakem projeli mezi stěnou tunelu a hranou návěsu. Od neštěstí nás dělily zlomky vteřin a milimetry. Vyvázli jsme živí a zdraví.
Tolik k modlitbě.
Není nutné být věřící tak, jak nás to učí společnost a církev. Ježíš nic takového nevymyslel. Jeho myšlenky společnost pokřivila a dala jim materiální smysl, ve prospěch zastrašování a získávání prostředků.
Líbí se mi v knize pana S. N. Lazareva - Diagnostika karmy, krátký příběh:
,,Žena pravidelně natírala svého ochrnutého muže medem. Pak si ho naložila na záda, odnesla ho do parní lázně a tam ho nelítostně šlehala březovou metlou. Po dvou měsících ten člověk vstal a začal chodit."
Tenhle případ nemusíme nijak zvlášť diagnostikovat. Nemoc je mimo jiné nestrávený stres. A strávit stres nedokážeme obyčejně tehdy, když máme v duši málo lásky. Ta žena dávala svému muži maximum lásky a přitom mu způsobovala nepřetržitý těžký stres. Naučila tak muže, aby si lásku v duši dokázal uchovat v jakékoliv situaci.
Mohu vám s upřímností říci, že když jsem v sobě já začala nacházet více a více lásky, postupně vymizely i mé zdravotní problémy. To mě naučila regrese. Osahala jsem si své problémy. Jejich původ. Odpustila jsem sama sobě a také těm ostatním. Tím jsem v sobě objevila více lásky. Zjistila jsem, že vše je naprosto pomíjivé a že je důležité žít v přítomném okamžiku.
Zase o krůček blíže k lásce. Naučila jsem se pokoře a pochopení. Láska. Začala jsem si vážit krásných okamžiků a toho co jsem měla. V lásce. Objevovala jsem v sobě více a více lásky. Postupně vymizely mé gynekologické problémy, bulky v prsu, latentní tetanie, bolesti zad a další neduhy.
Nevážíme-li si vlastní duše, nevážíme si ani vlastního těla. To je stejné jako s láskou. Chceme ji. Toužíme po ní. Ale jak ji můžeme dostávat, když jí nemáme v sobě dostatek? Chceme milovat, ale nemilujeme sami sebe. Chceme být milováni, ale nejde to.
Pokud jí oba partneři nemají v sobě dostatek, jaká duše k nim může přijít? Jaké dítě zplodí? Se silnou karmickou zátěží. Budou-li se oddávat pouze pozemským záležitostem, budou stavět své cíle na dokonalosti, úspěchu, disciplíně, pýše, urážlivosti, nespokojenosti, budou věčně nazlobení a vinit svět ze svých neúspěchů a nezdaru, začne se v nich rodit podvědomá agrese a opovrhování celým světem. Pak se může stát, že si k sobě přitáhnou duši dítěte, které onemocní rakovinou či jinou těžkou chorobou. Tyto programy v nich mohou být již z předešlých reinkarnací a na ně se pouze nabalily další. Najdou-li v sobě v těchto těžkých situacích čistou lásku, pokoru, odpuštění a pochopení a budou-li na sobě pracovat společně, dostane se i jejich dítěti uzdravení.
Také modlitbou. Možná vám to zní opět fanaticky, ale modlíte-li se, nedáváte prostor ve svém vědomí negativním myšlenkám. Časem je vytěsníte úplně. A myšlenka je silná. Jak negativní, tak pozitivní.
Já jsem v sobě objevila hlubokou lásku v meditaci. Byl to opravdu hluboký stav. Stav úžasného přílivu vesmírné energie. A vesmír je láska. Tam není místo pro nic negativního.
Ve vesmíru jsme láska sama.
Proto jsem si vytvořila svou vlastní meditaci, kterou učím své klienty. Dostat se do vesmírného prostoru a jen jím proplouvat za doprovodu nějaké příjemné meditační hudby. Pouze plynout a vychutnávat si ten nádherný čistý prostor. Vnímat jen svou energii. Pouze svoji duši. Žádné tělo. Jen duši, která je láska sama. Jakmile tohle pochopíte, jste na správné cestě. K vyššímu zdroji. A tou je čistá láska.
Často se setkávám s tématem neplodnosti nebo s problémy mít děti. Faktorů je mnoho.
Jedním z nich je žárlivost. Podvědomá žárlivost. I mnoho reinkarnační. Extrémní žárlivost, podvědomá žárlivost spouští proces mnohogenerační. Žárlivost se může projevit i při hře, tedy přílišná soutěživost již hraničí s žárlivostí. Pak se nám to vrací v podobě blokace. Nabaluje se a nabaluje a pak to přijde. Dříve či později. Přesně můj případ.
V mých mnoha minulých životech jsem opovrhovala dětmi a stavěla nad ně jiné a vyšší cíle, ale k tomu se pojila velká žárlivost na vše a všechny. Chtěla jsem být tou nejlepší a mít vše. Pýcha a ego. Nepokora a odsudky těch druhých. A dnes to čistím, doslova a do písmene. Ovšem nelpím na tom, zda dítě nebo děti mít budu či ne. On už vesmír ví, co je pro mě nejlepší.
A nestavím už tyto aspekty na první místa.
Cítím, že mé děti jsou všude. Ke spoustě přátelům a klientům mám doslova rodičovský vztah. Je to jako mít děti vlastní. Naučím je postavit se na vlastní nohy a chodit už musí samy. Občas spadnou, tak je stabilizuji a mohou jít zase dále. Takhle to funguje a mě to naplňuje větší a větší láskou.
V regresích není třeba procházet nespočtem minulých životů. To není účelem. Účelem je pochopit na příkladech. Není třeba pitvat věci do hloubky a počítat, kolika lidem jsem ublížil nebo kolik jich ublížilo mně. Kde všude jsem byl a co jsem dělal. Je to pouze názorný příklad k pochopení sebe sama a pochopení, že naše existence může být dlouhá, věčná. Pokud se klient dostane do období mezi životy, o to je pochopení ještě silnější. Ovšem je to individuální. Mnohdy stačí jít pouze do dětství, i tam se zrcadlí spousta našich neduhů a programů z minulosti. Pokud tam nalezneme tyto zdroje a projdeme si je, můžeme pochopit.
Pochopit a opět opakuji, že vše je o lásce a odpuštění. Odpustíme-li tam sobě a rodičům, odpustíme tak celému vesmíru a tím rušíme negativní rodinný karmický proces zátěže. Minulý i budoucí. Náš. I našich dětí.
Naši rodiče nám v podstatě zračí mnohé, co si neseme z minulosti. Mám na mysli postoje a negace. A především tam je původ našich problémů.
Budu-li dítě od malička napomínat.
,,Oblíkej se pořádně, uvidíš, že jednou budeš nemocný, budou tě bolet ledviny a záda," vězte, že při častém opakování tohle nastane. Pak stačí sebemenší mechanický spouštěč a program se spustí.
Tohle byl případ mé klientky. Ve svých ani ne třiceti letech byla hodně nemocná. Bolesti zad, záněty, bolesti ledvin, kloubů atd. Mnoho z těchto neduhů bylo způsobeno v minulosti. V jejím programu byly zakódovány sebe tresty a podvědomé obviňování sebe sama, za to, jakým byla člověkem. Ovšem to netušila vědomě. Chovala se tak k sobě od dětství již automaticky. Byla tu ale ještě celá řada dalších negativních programů, které ji vštěpovali rodiče.
Naše duše jsou velice křehké a zranitelné. Dětské duše obzvlášť. Stačí sebemenší negativní zážitek a může se spustit silný ničivý proces. Může vyvolat i negativní vzpomínku na minulý život, kde již prožil něco podobného.
Velkou motivací pro práci na sobě mohou být také naše děti. Pokud nejsme lhostejní, v jakých podmínkách vyrůstají. Pěstujme v nich lásku a nový přístup k životu, vychovávejme je v milující bytosti, které mohou tuto lásku šířit dál. Uzdravíme-li naše duše, máme šanci uzdravit celý svět. Tím lékem je láska.

KONEC



ZDROJ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya