close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2013

BUĎ SE CHCETE LÉČIT, ANEBO UZDRAVIT. JE TO VAŠE VOLBA

22. dubna 2013 v 19:44 různé, k zamyšlení

"Tělo nemá jinou možnost, než nás napomenout bolestí," říká MUDr. Jan Hnízdil. "Pokud si jen vezmete prášek a informaci nepochopíte, pouze vypnete varovný signál."
MUDr. Jan Hnízdil má klasické medicínské vzdělání, je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem. Přesto je v jistých odborných kruzích považován téměř za vyvrhele.
Věnuje se totiž psychosomatice a celostní medicíně, na něž se oficiální věda dívá s určitým despektem, ale zejména pro svoji kritiku "obchodníků se zdravím".
Jeho snahou je totiž uzdravovat: "Jenže v tomhle systému je doktor placený za to, že lidi léčí, ne za to, že jim radí, co mají dělat, aby se uzdravili. Každý uzdravený člověk znamená ekonomickou ztrátu."
V současné době se věnujete celostní, komplexní medicíně a psychosomatice. Co to vlastně znamená?
Dá se to popsat na mém profesním putování a tápání. Po studiu jsem nabitý informacemi nastoupil na rehabilitační kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici. Časem jsem si všiml, že ke mně přicházejí lidé s různými tělesnými obtížemi, bolestmi hlavy, zad, kloubů. Já jsem je neustále odesílal na různá vyšetření, ordinoval jim léky, fyzikální léčbu, indikoval je k operacím… Oni se neustále léčili, ale jaksi neuzdravovali.
Všiml jsem si, že ti samí pacienti, kteří se léčí u mě, se léčí i na ortopedii, na neurologii, na interně… A léčí se, léčí, ale stále jsou nemocní.
Vrtalo mi hlavou, kde dělám chybu. Byl jsem z toho tak otrávený, že jsem chtěl skončit s medicínou. Pak jsem se potkal s doktorem Šavlíkem z psychosomatické poradny polikliniky na Karlově náměstí. Do té doby jsem o psychosomatice vůbec neslyšel. Tak jsem se ho zeptal, co to vlastně dělá.
A on mi odpověděl: "Milý kolego, zatímco v ostatních ordinacích léčí choroby, já radím lidem, co mohou udělat pro to, aby se uzdravili." Neznám výstižnější definici psychosomatiky.
Co tedy můžeme udělat pro to, abychom se uzdravili?
Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, o tom, že ve svém životě někde dělá chybu. Abychom jeho stonání porozuměli, musíme se seznámit s jeho životním příběhem.
Poznat, jaké má radosti, starosti, rodinný život, vztahy, způsoby odpočinku. Posoudit tedy nejen fyzickou, objektivní stránku, ale také stránku psychickou a sociální, musíme znát všechny souvislosti. Teprve potom pochopíme, proč právě on, právě teď a právě tímto způsobem onemocněl.
Od toho se pak odvíjí i způsob léčby. Doslova platí, že jak člověk žije, tak také stůně. Pokud nezmění způsob svého chování a života, nemá šanci se uzdravit. Na tom je postavená komplexní medicína. Psychosomatika tuto problematiku dost zužuje. Je totiž založená jen na posuzování vztahů tělesna a duševna, ale to si myslím, že nestačí. Zdravotní problémy je potřeba nahlížet celostně, komplexně, ve všech životních souvislostech.
Je komplexní přístup vhodný pro všechna onemocnění?
Pro všechny nemoci, pro každého člověka, pro každou situaci. Vůbec nejdůležitější je v první linii. Měli být v něm být vyškoleni hlavně praktičtí lékaři, protože stojí nejblíže pacientovu životnímu prostoru. Když k nim člověk přijde s problémem, tak by okamžitě měli vědět… Bez dlouhého zkoumání by měli být schopni identifikovat skutečnou příčinu jeho obtíží.
Pokud by to takhle fungovalo, byli by schopni zachytit stonání v první fázi, včas a efektivně, pouhou konzultací, poradit člověku, jak změnit chování, aby se uzdravil. Podchytit problém ještě dřív, než se z něj vyvine vážná nemoc. Tím by odpadlo obrovské množství pacientů, kteří úplně zbytečně zaplavují velké nemocnice a specializovaná pracoviště. Většina z nich by se tam totiž vůbec dostat nemusela.
Možná by byl ideální model rodinného lékaře, který zná rodinu, souvislosti…
Rodinný nebo osobní praktický doktor je základem kvalitní medicíny. S ním medicína stojí a padá, ne s megaspecializo­vanými centry s nejluxusnější technikou. Psychosomatika není nic nového. Je to návrat k původnímu, k rodinným doktorům, kteří fungovali celostně, používali selský rozum. Nám technika ten selský rozum zatemnila. Myslíme si, že s ní všechno zvládneme. To je velký omyl.
V knize uvádíte konkrétní případy ze své praxe. Často se opakuje situace, kdy lidé trvají na svých zvycích a způsobu života, přestože jim škodí. A to i v situaci, kdy si tento fakt uvědomí.
Ke mně přicházejí pacienti, kteří žijí v extrémně nezdravých vztazích; ale my žijeme i v nezdravé společnosti. V knize zmiňuji studii, kterou publikovala ekonomka z Cambridge Luisa Corrado.

Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejzdravější a nejspokojenější, a co o tom rozhoduje. Ekonomové očekávali, že to jsou lidé v zemích jižní Evropy, kde je prosperující ekonomika, svítí tam sluníčko… Byli překvapeni zjištěním, že je tomu naopak. Nejzdravější a nejspokojenější lidé žijí v Dánsku, Finsku, Švédsku… Ukázalo se, že pro spokojenost a zdraví je rozhodující důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Nikoli jen ekonomická prosperita a růst HDP, ale také nemateriální kvality.
Asi nemusím komentovat situaci u nás. Na mnoho lidí doléhá společenská atmosféra, stresuje je to… Začnou stonat, tzv. somatizovat svoji životní situaci. Přicházejí do ordinací, stěžují si na tělesné potíže a chtějí po nás, abychom je léčili. Ale tady je potřeba léčit společenské podmínky, ve kterých žijí a jež jsou hlavní příčinou jejich problému. Proto jsem začal psát o tom, jak chování našich politiků souvisí se stonáním občanů v naší zemi. O tom, že mnozí z politiků jsou nebezpeční psychopati, vytvářející nebezpečný a nezdravý společenský systém.
Tak to by bylo snazší léčit konkrétního člověka, než celou společnost…
Léčit společnost je možné jedině od konkrétního člověka. Od politiků nečekám vůbec nic. Žádné reformy neprosadí. Šance na uzdravení je jedině zdola. Od pacientů často slýchávám "Ano, pane doktore, máte pravdu, mám to ze stresu, náporu práce, špatných vztahů, jedno vedle druhého…" U nás dostane nabídku - chcete se uzdravit, ale pak je to o vaší aktivní spolupráci a snaze chybu odstranit. Pokud z jakéhokoli důvodu odmítne, tak se nabízí druhá cesta, tedy léčení, užívání léků proti… - proti bolesti hlavy, proti úzkosti, proti depresi, proti překyselení žaludku… To je ale jen odsouvání problému. To není řešení příčiny. Všeho do času, ono se to pak někde objeví.
Je každého volba, jak se rozhodne. Nechat se léčit a manipulovat je pohodlnější. Je to ale cesta do pekel. Kdo chce být zdravý, musí se starat nejen o sebe, ale také o společenské podmínky, v nichž žije. Vytvářet občanskou společnost. To je práce na plný úvazek.
Co člověka může přesvědčit, nakopnout ke změně?
Léta jsem pracoval na klinice na Karlově náměstí. Většina pacientů tam přicházela se zakázkou. "Pane doktore, vrže mi v koleni, píchněte tam injekci, ať se to promaže. Pak mám zablokovaná záda, to mi je odblokujte. Podívejte se na tlaky a tuky a nějak ty tekutiny léky dorovnejte." Připadal jsem si jako v autoservisu.
Pacient jako by do něj přijel, tělo tam odložil a čekal - a doktore, ukaž se. Když pak ještě někde něco vrzalo, klapalo, tak co to bylo za doktora, to jedu do lepšího servisu, jedu na Homolku, tam mají lepší mašiny a dražší léky.
To je úplně naivní představa, že takhle může člověk pečovat o svoje zdraví. Jediný, komu tenhle způsob svědčí a hodně na něm vydělává, je medicínsko-farmaceutický komplex.
Teď už tedy nepracujete "v autoservisu"?
Já jsem z toho systému vystoupil. Lépe řečeno "byl jsem vystoupen". Ve chvíli, kdy jsem si začal s pacienty povídat o životě, ukázalo se, že je to ve velké nemocnici nemožné. Pacienti se sice začali uzdravovat, ale já jsem přestal vykazovat body. Moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno.
Pochopení jsem našel v Centru komplexní péče, kde se snažíme nabízet jiný pohled na nemoci a jiný způsob péče. Pacienti už k nám také přicházejí s jinou zakázkou. Ne "pane doktore, odblokujte mě," ale "pane doktore, já mám problém a nevím si s ním rady, přišel jsem se poradit, jak se ho mám zbavit, co mám dělat, kde dělám chybu". To už je otázka dialogu a spolupráce. Člověka to úžasně naplňuje a přináší to výsledky. Jsem rád, že mne z toho velkého zdravotnického servisu vyrazili. Už bych se tam nikdy nechtěl vrátit.
Kolik lidí už cíleně vyhledává tento druh péče? A je vůbec kde ho hledat?
Je to běh na dlouhou trať. Ještě když jsem pracoval na klinice, snažili jsme se tento model prosadit v rámci oficiální medicíny. Posílali návrhy na ministerstvo, lékařskou komoru, odborným společnostem, zdravotním pojišťovnám. Dost dlouho nám trvalo, než jsme pochopili, že je to ztráta času. Ten systém je tak obludný, byrokratický a prohnilý, že většinu energie spotřebovává jen na udržování sebe samotného. Není mu pomoci.
Ministryně zdravotnictví z let 2004-2005, Milada Emmerová, nám odepsala, že je jí komplexní medicína velmi blízká, že ji bude ze všech sil podporovat. Jen musíme počkat, než vyřeší finanční krizi.
Té prosté ženě nedošlo, že krize je tady právě proto, jak se medicína v praxi dělá. Proto, že obrovská spousta vyšetření a léků je úplně zbytečná. Proto, že chybí komplexní pohled na pacienta. Proto, že vědecká medicína je tzv. objektivistická. Vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu. A že my ji dokážeme špičkovou technikou objektivně odhalit a následně odstranit intervencí zvenčí, tedy léky, operací, fyzikální léčbou. To je zásadní omyl.
Objektivita nestačí?
Potvrdila to velká studie publikovaná v British Medical Journal. Ve Velké Británii si všimli toho, čeho jsem si já kdysi všiml ve své ordinaci - totiž že obrovská spousta pacientů se neustále vrací, neustále se léčí, ale neuzdravuje se.
Shromáždili dokumentaci desítek tisíc pacientů za deset let zpětně, vybrali z nich několik set těch, kteří byli vůbec nejdražší a nejvíc navštěvovali doktory. Poprvé se objevil termín "nevysvětlitelné choroby". To je stav, kdy do ordinace přijde pacient s nějakým typickým tělesným problémem - bolesti hlavy, bolesti zad, tíha na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, pálení žáhy, močové potíže, gynekologické, zažívací… Je opakovaně dlouhodobě vyšetřován, pomocí nejmodernější techniky, specialisty, během hospitalizací. Jenže zhruba u 40 % těchto pacientů se vůbec nepovedlo objevit důvod. Byli objektivně zdraví, ale oni se tak necítili.
Co s takovým člověkem? Pro současnou medicínu je buďto simulant, nebo hypochondr, nebo je to blázen. Ale on není ani jedno z toho.
Co s ním tedy je?
On tzv. somatizuje, neboli ztělesňuje svoji složitou, stresující životní situaci. Má starosti, ty jej tíží, on si s tím neví rady, žije ve stresu… a postupem času to, co on není schopen udělat vědomě, začne dělat tělo za něj - nemocí. Nejlépe o to vypovídají lidová přísloví: "hlava se mu z toho zatočila…má toho plnou hlavu…naložil si víc, než unese…leží mu to na srdci…leze mu to krkem, leží mu to v žaludku…podlamují se mu z toho kolena…" Kolega Šavlík říká, že celá medicínská věda není nic jiného než složité, klopotné a velice nákladné potvrzování pravdy lidových přísloví. K tomu není co dodat.
Píšete, že čím více prostředků vynakládá společnost na zdravotní péči, tím nemocněji se její občané cítí. Čím je to dáno?
Ze zdravotnictví se stal velký byznys. Medicínsko-farmaceutický komplex zaměřuje pozornost na klientelu, která je solventní, ale v podstatě zdravá. Je pro ni potřeba vymyslet nějakou nemoc. Vzniklo nové vědecké odvětví, které se zabývá medikalizací, tedy vytvářením nemocí z přirozených problémů každodenního života.
Když moji babičku bolelo koleno, tak věděla, že to prostě přehnala, že si potřebuje odpočinout. Dala si priessnitzův zábal, dva dny odpočívala… a byla zase v pohodě. Používala selský rozum.
Dnes ale s tímtéž problémem, pod tlakem propagandy, utíkáte k doktorovi. Ten vás hned pošle na rentgen, nad snímkem se zamračí a poví: "Člověče, vy máte artrózu, vy se musíte léčit!". Automaticky dostanete prášky proti bolesti. Pomocí nich se sice zbavíte bolesti, ale tím i varovného signálu, aniž byste pochopil informaci, kterou vám to koleno chtělo sdělit. Pokračujete v přetěžování kolene - námahou, nadváhou, stresem… a s pomocí léků se velice rychle dopracujete k těžkým a nevratným degenerativním změnám, ke zbytečné operaci. Z člověka, který přišel s problémem, se stal pacient, s diagnózou. Obchodní trik se podařil.
Jaké "diagnózy" se takhle vyrábějí?
Historicky největším byznysem je cholesterol. Funguje to podle jednotného schématu. Krásně o tom píše Kathleen Taylorová v knize Brainwashing. Jaké postupy používají manipulátoři, když chtějí lidem něco vnutit. Je jedno, jestli jde o prášek na praní, prášek na klouby nebo politický program.
Nejdřív je třeba lidi vyděsit: "Cholesterol zabíjí! Hrozí vám infarkt, mozkové příhody! Okamžitě si ho nechte zkontrolovat!". Když je člověk vyděšený, přestane přemýšlet a snadno se s ním manipuluje. Vzápětí přichází uklidnění: "Nebojte se. My už to vyřešili. Máme pro vás úžasné léky. O nic se nestarejte. Musíte je jen celý život pravidelně užívat."
Mám řadu pacientů, u kterých byla náhodně zjištěna vyšší hladina cholesterolu. Oni ale neměli žádné potíže, byli zdraví. Stonat začali, až když brali léky proti cholesterolu. Najednou se objevily bolesti hlavy, únava, zažívací potíže, nespavost…Ukazuje se, že mnohem větším nebezpečím, než lehce zvýšený cholesterol, jsou pro zdravého člověka léky proti němu.
Jak se v tom ale má člověk orientovat?
Spoléhat se dá jen na selský rozum. Je potřeba se zastavit a přemýšlet. Včas poznat způsoby vymývání mozků. Je to pár jednoduchých fíglů: vyvolat strach, okamžitě nabídnout zázračný recept, do propagandy zapojit oblíbené herce zpěváky nebo sportovce. A když chybí klinické studie, objektivní důkazy o účinku, tak se to nahradí důkazem sociálním. Člověk si pomyslí: když to bere hodně lidí, je to drahé, tak na tom musí něco být, to nemůže být podvod. Ale může!
Princip nedostatku - jakmile se někde objeví "limitovaná série, do vyprodání zásob, akční cena…", tak si můžete být jistá, že toho mají plný sklad. Potřebují vyvolat hysterii. Jde jim jen o to, aby lidé nepřemýšleli a rychle jednali. Je proto potřeba udělat pravý opak: zastavit se a přemýšlet. Nenechat se strhnout davem a nepodlehnout manipulaci.
V poslední době jsme například přesvědčováni, že můžeme být věčně mladí a výkonní. Neumíme se smířit s tím, že stárneme, že některé projevy jsou nevyhnutelné. Jak poznáme tu hranici, kdy jde o běžný problém, se kterým se nemusíme trápit, a kdy bychom měli jít k lékaři, začít to nějak řešit?
Medicínsko-farmaceutický komplex okamžitě zareagoval na poptávku po věčném mládí. Vznikl specializovaný obor - anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. To je úplná pitomost. Už moje babička věděla, že proti věku není léku.
Od dětství se stále něco učíme - číst, psát, počítat, řídit auto, připravujeme se na profesi… Vůbec se ale nechystáme na to, že budeme stárnout. Mám řadu pacientů, kteří stárnutí nerozumějí. Neumějí se vyrovnat s tím, že v šedesáti nebo sedmdesáti letech nejsou tak výkonní a bolí je klouby. Od medicíny očekávají něco, co jim nemůže dát. To neznamená, že když má starší člověk nějaké velké potíže, bolesti, péči odmítnout. To určitě ne. V první řadě je ale potřeba s ním potíže probrat, vysvětlit mu co znamenají, uklidnit ho a poradit mu, jaké má vytvořit podmínky k tomu, aby se zmírnily. Když to nestačí, přijdou na řadu léky nebo operace.
Když už jste zmiňoval přísloví, "veselá mysl, půl zdraví" - platí?
Určitě. Dokládají to výzkumy oborů psychoimunologie nebo psychoendokri­nologie. Negativní emoce jsou totiž energeticky velmi náročné. Starosti tíží, vyvolávají napětí - nejenom psychické, člověk je napjatý i svalově. To vyčerpá obrovské množství energie. Když to trvá delší dobu, podlomí to i imunitu a ten člověk je náchylný ke kdejaké chorobě, začne mu špatně fungovat štítná žláza, což ho ještě víc vyčerpává… a všechno je to důsledek negativních emocí, starostí, chronického stresu.
Jestliže negativní emoce k potížím vedou, může se emocemi pozitivními vývoj otočit. Prostřednictvím změny postoje pacienta k nemoci, ale i k životu, se podpoří imunitní systém, tedy samoúzdravné schopnosti.
Dobře to ilustrují třeba nádorová onemocnění. Pokud je terapeut charismatickou, silnou osobností, s bohatou životní zkušeností, tak je schopen změnit postoj pacienta, i k rakovině. Motivovat jej, dát mu psychickou oporu. Tímhle mechanismem dojde k posílení imunity, která začne s rakovinou úspěšněji bojovat, než když ten člověk rezignuje.
Můžeme podobným způsobem vzniku nádorového onemocnění i předejít?
Na vzniku nádorů se podílí především prostředí, ve kterém žijeme. Znečistěné ovzduší a pitná voda, potraviny plné chemie, znečistěné vztahy mezi lidmi, všudypřítomný stres. A my to chceme léčit zase chemicky! Tudy cesta nevede. Je potřeba se snažit o nápravu životního prostředí, myslet a žít ekologicky. Při vzniku nádorů určitě hraje velkou roli i psychika. Není to jen útok na tělo zvenčí, ale také jeho zborcení zevnitř. Autoimunitní onemocnění obecně vypovídají o tom, že člověka něco sžírá. Třeba se sám sžírá, nebo žije v podmínkách, které ho sžírají. Výsledkem je podlomení imunity. Je to vlastně agrese vůči sobě. Také se tomu říká autoagresivní onemocnění.
Při léčení je pochopitelně třeba tu agresi otočit, naučit se jinému způsobu jejího uvolňování a jinému chování, aby se člověk začal mít rád.
Jaké vlastnosti by měl mít lékař, který chce pracovat podobným způsobem? V knize uvádíte příklad Ludmily Mojžíšové, jejíž metoda (léčba sterility) z nemalé části spočívala na její osobnosti. Nakolik se to dá naučit?
Nejcennějším lékem je osobnost terapeuta. Aby to byl člověk s bohatou životní zkušeností, měl nejen odborné ale i lidské kvality. Aby měl zájem o pacienta jako o člověka, byl schopen s ním navázat vztah, získat si jeho důvěru. Aby mu pacient pověděl všechno podstatné ze svého života a on to dokázal pospojovat do souvislostí. Paní Mojžíšová to uměla skvěle a přitom ani nebyla doktor.
Pokud přijdete do ordinace, doktor zírá do počítače, nezvedne hlavu, nepředstaví se. "Sestro, pošlete ho na rentgen." Koukne, "máte tam artrózu, tady máte recept, nazdar." Tak to je nejlepší vzít nohy na ramena.
Jenomže to je běžný model - lidé se cítí nemocní, plní čekárny, lékaři na ně pak nemají čas, šup-recept-na shledanou, ti lidé se dál cítí nemocní a jede to pořád dokola. Co tedy s tím, jak to změnit?
Je to bludný kruh. A jediný způsob, jak ho prolomit, je vystoupit z něj. To se týká jak doktorů, tak pacientů. Nenechat sebou manipulovat, používat vlastní rozum a začít se chovat jinak. To ale musí udělat každý sám.
Neudělá to žádný ministr, žádný politik, ten systém se nedá reformovat. Vidím to jako analogii Titaniku. Medicínsko- farmaceutický komplex, který ovládá zdravotnictví, je jako pyšná luxusní loď. Posádka i pasažéři žijí v představě, že se nemůže potopit. Ale může. A také potopí. My nechceme čekat na trpký konec. Rozhodli jsme se nasednout do lehkých člunů a vzdálit do uctivé vzdálenosti. Aby nás nevzal sebou.

VYPLÁZNĚTE JAZYK ANEB ČÍNSKÁ DIAGNOSTIKA PODLE JAZYKA

22. dubna 2013 v 19:10 zdraví

Jazyk zdravého člověka má mimo jiné živou a jasnou světle červenou barvu, je ohebný, není ani moc ochablý ani moc ztuhlý, není popraskaný, nechvěje se, ani když je vyplazený, není ani nateklý ani tenký, nejsou na něm vřídky, rýhy a jiné prohlubně, je lehce vlhký, není ani příliš suchý ani příliš mokrý, má přiměřený povlak. Kolik lidí však takovýto jazyk dnes má?
Diagnostika TČM
Tradiční čínská medicína (TČM) je založena na zcela jiných principech nežli západní medicína. Vychází mj. z existence životní síly čchi, která obsahuje dva základní protikladné principy, mužský (jang) a ženský (jin); výsledkem jejich působení jsou stálé změny v organizmu.
Jednotlivé orgány těla vykonávají svou funkci a ovlivňují ostatní ústrojí; celek řídí jednotlivost a jednotlivost ovlivňuje celek. Nemoc je brána jako narušení rovnováhy celku. Ke zjištění, která jeho část se na poruše rovnováhy podílí nejvíce, má TČM diagnostický systém zdokonalovaný a ověřovaný po několik tisíc let. Vychází z poznání, že vše, co se děje uvnitř těla, se projevuje navenek. Jednou ze základních metod diagnostiky TČM je vyšetření jazyka. To má oproti jiným diagnostickým metodám zásadní výhody: Je relativně objektivní, snadné na naučení a exaktní. Začátečníkovi podá základní důležité informace o tom, které orgány pacienta jsou narušeny. Pokročilému, znalému základní teorie TČM, navíc poskytuje množství informací i o druhu poškození.
Topografie jazyka
Podle čínské medicíny existuje mezi některými částmi těla vzájemná souvislost. I určité oblasti jazyka odrážejí stav jiných tělesných částí nebo vnitřních orgánů. Špička jazyka odpovídá srdci, část mezi špičkou a středem plícím, střed jazyka žaludku a slezině, strany játrům a žlučníku, kořen ledvinám.
Například tzv. srdeční rýha uprostřed jazyka, která vede úplně na jeho špičku nebo téměř k ní, svědčí, zvláště je-li spojena s červenou barvou jazyka, o závažném emočním stresu s výraznou úzkostí a duševním neklidem. Ty jsou podmíněny konstitučně, a tudíž těžko ovlivnitelné.



Barva těla jazyka poskytuje okamžitý a jasný obraz momentálního stavu. Jsme-li na pochybách o správné diagnóze, barva těla jazyka vždy upozorní na skutečný stav. Bledé tělo znamená problémy jangové složky nebo krve - podle toho, zda je jazyk lehce vlhký, nebo suchý. Červené tělo oznamuje přítomnost horkosti. Červené tečky nebo skvrny vznikají z horkosti a stagnace krve. Fialové tělo značí stázu krve
Barva jazyka je spolehlivým indikátorem např. skutečného původu citových problémů. Třeba pokud je člověk opravdu úzkostný a velmi neklidný, má zarudlý celý jazyk nebo jeho špičku. Ale pokud pouze vypadá úzkostně a neklidně, má jazyk bledý - příčinou je prázdnota životní síly čchi; ta je skutečným původcem problémů.
A například jazyk červený ve středu a černý (načernalý) po stranách ukazuje na velmi vážný stav zapříčiněný zhroucením jinové složky ledvin. Modré (modravé) tělo jazyka, který je navíc bez povlaku, vypovídá o naprostém kolapsu čchi a krve, u těhotných žen může namodralý jazyk avizovat hrozící potrat.

Tvar těla jazyka odráží spíše konstituční stav organizmu, typ jedince.
  • Široký jazyk s kulatou špičkou se vytvořil tím, že matka během těhotenství jedla potravu spíše rostlinného původu. Tělesná i duševní kondice takového člověka je obvykle harmonická, jemná a povaha je plná pochopení.
  • Úzký jazyk se špičatou špičkou vzniká v případě, že během těhotenství měla matka ve stravě velké množství živočišných výrobků. Takové dítě pak má sklon k nepružnosti v tělesném smyslu. Duševní kondice těchto dětí se vyznačuje agresivitou, nepříjemností a omezeností ducha.
  • Jazyk s děleným koncem je znamením, že se matka živila velkým množstvím živočišných produktů a zároveň přijímala i rostlinné potraviny v syrovém stavu. Jeho majitelé bývají nerozhodní a mívají proměnlivý charakter.
  • Plochý jazyk naznačuje schopnost dobře se zharmonizovat s prostředím. Mají ho lidé, jejichž matka se v těhotenství živila obilovinami a zeleninou, a lidé, kteří se takto živili v době růstu.
  • Silný jazyk vzniká tím, že dítěti bylo v období embryonálního vývoje dodáváno prostřednictvím matčiny potravy příliš mnoho živočišných produktů, bílkovin a tuků, popřípadě že tyto potraviny byly konzumovány v nadměrném množství také během růstu. Takový jazyk je známkou charakteru spíše aktivního až agresivního a nepříjemného.
  • Jazyk tenký, ochablý, rozpraskaný nebo s otisky zubů svědčí o slabé životní síle a naopak jazyk nateklý, ztuhlý, dlouhý a pohybující se svědčí o patologické plnosti čchi.
Jazyk může být např. částečně nateklý na okrajích, což svědčí o problémech se slezinou.
Také může mít dlouhé horizontální rýhy, což při výrazněji červené barvě jazyka ukazuje na problémy ledvin nebo při normální barvě jazyky na problémy žaludku a/nebo plic.
Zejména u starších lidí může mít rýhy podobné ledovým krám, které signalizují vyčerpání životní energie pocházející z ledvin. Je-li jazyk zároveň červený a bez povlaku, svědčí o pokročilé fázi problému. Postižení budou pravděpodobně trpět nočním pocením a bolestí v kloubech. Tento nález je častý u žen, které mají problémy v menopauze.
Někdy má jazyk špičku ohnutou nahoru nebo dolů, což vždy svědčí o problémech se srdcem, a to o tzv. horkosti.
Povlak
Povlak na jazyku je fyziologickým projevem činnosti zejména žaludku a sleziny. Jazyk zdravého člověka by měl mít bílý, lehce vlhký a tenký povlak pevně spojený s povrchem jazyka - nelze jej seškrábnout nebo setřít -, nejtenčí na bočních okrajích a špičce, mírně tlustší ve středu (na zóně žaludku a sleziny) a ještě silnější na kořeni.
Povlak má zásadní význam např. při diagnostikování akutních onemocnění způsobených škodlivinami; platí, že tloušťka povlaku je přímo úměrná jejich intenzitě.
Dětský jazyk
Čím je dítě mladší, tím se jeho jazyk více odlišuje od jazyka dospělých. Asi v 7-8 letech věku se rozdíly stírají. Dětské jazyky jsou nápadně bledší a vlhčí, nejsou zatíženy nahromaděním patologických stavů, proto poskytují velmi jasný obraz o aktuálních potížích. Těmi jsou u dětí zejména napadení vnějšími škodlivinami. Jazyk pak mění barvu rychleji než u dospělých. Výskyt červených teček či zarudnutí po stranách a/nebo v přední části jazyka znamená intenzivnější působení škodlivin - pokud dítě s takovými projevy na jazyku nechce do školy, pak určitě nesimuluje. Je třeba léčit, a to i po zániku běžných obtěžujících příznaků (např. kataru horních cest dýchacích, nespavosti, středoušních zánětů, trávicích problémům, opakovaných zánětů mandlí), až do vymizení těchto změn na jazyku.
U dětí většinou podávání antibiotik povlak jazyka zničí úplně nebo ho lokálně ve skvrnách sloupne. To značí poškození žaludku. (Pak se přizpůsobuje strava a/nebo ordinují byliny.)
Zvláštní nález, tzv. mapovitý jazyk, bývá u dětí s alergickým astmatem nebo atopickým ekzémem.
Pečlivá analýza barvy a tvaru těla jazyka a barvy, tloušťky a rozmístění povlaku a různých abnormálních pupínků a prasklin může jasně informovat o povaze a způsobu vzniku nemoci. Možností kombinací výše uvedených prvků je samozřejmě řada.
Znalost diagnostiky podle jazyka umožní nejen odhalit patologie a sledovat průběh léčby, ale i "vidět za horizont" - udělat prognózu života.


ČISTÝ JAZYK, ČISTÁ MYSL, ČISTÉ TĚLO

22. dubna 2013 v 18:50 zdraví
Náš jazyk je centrem chuťových receptorů. Mimo jeho jiných funkcí, s ním můžeme vychutnávat jídlo i s jeho chutěmi, příchutěmi. Aby mohli dané receptory správně fungovat, je zapotřebí udržovat je v čistotě. Tahle myšlenka je velmi důležitá a je dobré si ji osvojit. Na jazyku se totiž každý den shromažďuje více-méně slizu tmavě bílé barvy. Ten zmiňované receptory ucpává.
Proto si i jídlo vychutnáme méně (i když se nám to nezdá, ale je to tak, změny pocítíte, když se zařídíte dle tohoto článku) a tak více kořeníme, zbytečně solíme ke zvýraznění chuti. Taktéž při každém příjmu potravy, nebo tekutin daný sliz splachujeme opět do těla. Přebytečná sůl se hromadí v kloubech, také zadržuje nadbytečnou mrtvou vodu, která se usazuje v buňkách. Ty nemohou správně vykonávat svoji funkci, jsou oslabené. Lymfatický systém je rovněž přetížený. Nadbytek koření dráždí játra, žlučník a tenké střevo. Sliz se přichytává ke sliznici dýchacích a trávicích orgánů a způsobuje jejich intoxikaci bakteriemi, které se v tomto prostředí snadno množí. Jazyk máme už tak ucpaný, že nedokážeme včasně a s mírou rozeznat opravdovou chuť jídla. Proto se užívá tolik ochucovadel, syntetických stimulátorů chuti. Jak je vidět, obyčejný sliz dokáže udělat skutečnou "paseku", i když se to vůbec nezdá. Dokonce mnoho lidí ani netuší, že se jim nějaký sliz na jazyku vytváří. Postačí jenom pravidelná prevence v podobě čištění stěrkou na jazyk.

Proč se sliz tvoří?
Nevhodná kombinace potravy. Špatná sezónnost jídla (v zimě exotické ovoce, v létě mnoho masa), emoční bloky jako stres, hněv, potlačovaná agrese, pláč… To vše vede k vytváření programů, které se v našem vědomí a podvědomí usazují. Když jim nedáme šanci projevit se, tíží nás. Proto je nutné udržovat čistotu fyzického těla, rovněž podstatné je zaměřit se na očistu psychického-duchovního těla. Vaše tělo si myjete každý den. Kolikrát si sprchujete vaši duši...?

Čištění s přírodou
Organizmus má samočisticí schopnost. Čistí a vyplavuje toxiny (odumřelé buňky, jedy z potravy, zmiňovanou buňkovou starou vodu, odpadové produkty buněčného metabolizmu) přes otvory těla - oči, ústa, nos, uši, konečník, pohlavní orgány. Nejsilnější čistící schopnost nastává během úplňku, novoluní a jogínského půstu lunárního kalendáře. Taktéž ve druhé a čtvrté lunární fázi měsíce. Tedy od první čtvrti do úplňku a poslední čtvrti do novoluní. V těchto fázích se tělo rozšiřuje, tekutiny v něm obsažené stoupají k pokožce, což způsobí mohutné vyplavování odpadových látek. Jogínský půst je jedenáctý den od úplňku a novoluní, přičemž samotný den úplňku-novoluní je nultý. Ten se nepočítá. V tento den je očistní schopnost těla nejvyšší a je dobře udělat si klystýr, hladovku, či jogínskou šank-prakšalánu (očistu trávicího traktu osolenou vodou). Z vlastních zkušeností vím, že během jogínského půstu ani velmi jíst nechutná. Když si uděláte v tento den hladovku, pročistíte své tělo tak, jako byste dva týdny nejedli. Stejně dobře se čistíme přes pokožku saunou, cvičením v podobě potu. Anebo střídavou sprchou.

Vše souvisí se vším
Na čištění použijeme stěrku na jazyk. Každé ráno i večer. Hlavně při úplňku a očistných kúrách (při hladovce před každým napitím se vody) si touto stěrkou daný sliz seškrábeme. Následně si dobře vypláchneme ústa. I když na jazyku žádný sliz nevidíte, nedejte se tím oklamat. Použijte stěrku a budete překvapeni. Někteří lidé mají už na pohled úplně bílý jazyk. To není vůbec v pořádku. Čím více slizu a bělejší jazyk máme, tím více je organizmus zanesen. V čínské tradiční medicíně se dle zabarvení jazyka určoval zdravotní stav pacienta. Zdravé tělo má růžovo-oranžový jazyk. I na něm, obdobně jako na tváři, chodidlech, dlaních máme reflexní zóny. Podle nich se dá lehce určit, který orgán je v nás oslaben. I zde platí zlaté pravidlo: Vše souvisí se vším. Pravidelným čištěním jazyka každý den, oslabíte časté záněty krku a mandlí, uvolníte nezpracované emoční tlaky. Tyto potlačené emoce, stres se často mění na sliz. Rovněž i přebytek informací, které mozek již nepotřebuje, se tímto způsobem vylučují ven. Zde je na místě otázka. Co skutečně potřebujeme?

PROČ SI ČISTIT A MASÍROVAT KAŽDÝ DEN JAZYK ?

22. dubna 2013 v 18:40 zdraví

Na povrchu jazyka každého z nás denně vzniká a průběžně se koncentruje velké množství patogenních mikroorganizmů, které se pak dostávají do našeho těla.
Občas odpovídáme na dotaz ohledně pachu z úst či žaludku a jeden z posledních mě přiměl napsat něco obecnějšího na toto téma. Někdy totiž samotné hromadění epitelu na kořeni jazyka může způsobit dlouhotrvající a velmi nepříjemný zápach (podobný např. problému páchnoucích nohou apod.).

Zde může pomoci tzv. čistič a masažér jazyka, který denně úspěšně sama používám. Nasadíte jej co nejdále do úst - na kořen jazyka a tou ostrou stranou jej celý najednou očistíte! Poté opláchnete masažér proudem vody z kohoutku a dvěma tahy očistíte ještě obě strany jazyka. Opláchnutý masažér nyní v ruce obrátíte a nasadíte vlnovitou částí na jazyk. Od jeho kořene směrem ke špičce pojíždíte drobnými pohyby po reflexních zónách jazyka a tím jemně a účinně masírujete důležité orgány (ledviny, játra, slinivku, plíce, srdce), které celou noc vytěsňovaly toxiny sem na povrch jazyka! Celá práce obsáhne asi půl minuty.... Dále je potřeba dodržovat pitný režim a pravidelný pohyb do zpocení těla, abychom zabezpečili trvalý odsun toxinů z tělních buněk a mezibuněčného prostoru pomocí orgánových filtrů a močových cest ven.

BOLESTI ZUBŮ, DÁSNÍ A BYLINKY

22. dubna 2013 v 18:09 zdraví

Správné čištění zubů, odmítání potravin s obsahem cukru a bílé mouky, časté návštěvy zubaře a pilné dodržování jeho rad vás oddálí od zubních potíží. Přes všechna předsevzetí se ale nedaří z přemnohých příčin a svodů rady a pravidla dodržet a problém je tu. A kdyby jen tu, on je ve vás a to navíc na tak důležitém místě, jakým je váš úsměv. Ale ten v ten čas je obvykle na čas ten tam...
Zub je svou dolní bezesklovinnou částí usazen v dásni jako mrkev v hubeném květináči a podobně jako z mrkve kořínky drží zub v dásni filamenty, aby nevypadl ven, když se chce zakousnut do čehosi tužšího (ideální je turecký med). Mezi zubem a dásní je tedy určitý tenký prostor s filamentami úponů, který umožňuje zubu dokonce určitou pružnost a nepatrné viklání. Čím více se zub namáhá, tím více se cvičí filamenty a zub se v dásni upevňuje. Samozřejmě námaha musí být taková, aby se zub neobrousil. Není tedy od věci v případě moderní měkké stravy urychleně shltnuté bez žvýkání si tuto námahu zajistit například žvýkačkou, která alespoň částečně očistí horní části skloviny.


Prostor pro filamenty je ideálním prostředím pro chov mikrobů. Mikrobi dostávají pravidelnou stravu s množstvím cukru, po němž se silně množí. Bohužel při tom množení jejich kyselé zplodiny leptají buňky filament a ty odumírají a ubývají. Dáseň také. Mikrobi postupují po zubu k jeho kořenu a postupně ho zbavují upevnění, že ho lze bez velkého úsilí vyjmout. Kyseliny mikrobů jsou jedovaté i pro bílé krvinky a proto ony bez vaší pomoci prohrávají. Bohužel vy také, protože jste součástí téhož týmu.


Při čištění zubu dochází k jeho nepatrným pohybům různosměrným tlakem kartáčku na zub a tím se prostor filament vyplachuje. Když je období mezi čištěním dlouhé, lze asi po dvou minutách čištění pocítit hnilobný zápach, kdy se zkažený obsah z dolní části úložiště zubu (případně váček není-li opouzdřený) jakoby vypláchne do dutiny ústní. V tom případě doporučuji pokračovat v čištění pokapáním kartáčku dubovkami.


Na povrchu skloviny v méně používaných místech se vytváří povlak mikrobů, kteří zde docela dobře vegetují a vytvářejí si k tomu z potravy příbytky, které po vyzrání tuhnou v takzvaný zubní kámen a umožňují mikrobům lépe leptat kyselinami odolnou sklovinu. Trvá jim často mnoho let, než se provrtají mikroskulinkami dovnitř až k nervu, který vaším hlasem křičí o pomoc a s pomocí spřátelených nervů z vás udělá oteklého tygra.


Pakliže přemnožení mikrobi napadnou dáseň například škrábnutou o kůrku nebo semeno, vzniká zánět (parodontitida) a otok, který se do daného prostoru nevejde, vydouvá dáseň podle zubu nahoru a tak velmi bolí.


Třísloviny dubu, medvědice, krvavce totenu, mochny nátržníku, hadího kořene a řepíku jsou velkým protivníkem mikrobů, protože reagují s jejich membránami se současným stahujícím a zpevňujícím efektem na ně i okolní tkáně za tvorby tenkého povlaku, nátěru, který výrazně omezuje další napadení filament i dásně. S mikroby v zubním plaku reagují třísloviny také a malé trhlinky v zubech dokonce zalepují. Po oxidaci tříslovin asi během hodiny vznikají z tříslovin hnědé flobafeny, barvivo. Takže po aplikaci třísloviny vytváří světle žlutohnědé zabarvení skloviny a na zubu, kde sklovina již není, protože ustoupila dáseň, se flobafeny zviditelňují jako hnědočerné vybarvení spodních částí zubů jako daň za přítomnost.


Třísloviny kontaktně ničí mikroby a zatahují prostory, kde by se mohli množit, takže celkem rychle ustupuje bolestivost. Zubařův peroxid je dezinfekční ještě o stupeň víc, nevytváří ochranný povlak, nestahuje povrch a buněčnou strukturu spíše poškozuje. Ovšem nehnědí, ale bělí.


Tříslovinný odvar lze udělat povařením lžíce směsi jmenovaných bylin v jakémkoliv poměru několik minut ve čtvrt litru vody a jakmile klesnou ke dnu, zfiltrovat a použít k výplachům a proplachům. Tříslovinový odvar se nesmí provzdušňovat ani kvůli chlazení, protože ho vzdušný kyslík znehodnocuje. Zpomalení oxidace na roky lze zajistit lihem, takže vzniká lihovodní roztok Dubové kapky, které celý proces působení zjednodušují na pokapání několika kapkami nebo pohodlné prostříknutí postiženého místa častěji během dne z rozprašovače, protože neředěné dubovky nelze použít díky lihu k obkladu na sliznici.


Při pomalém polknutí slin s dubovými kapkami lze očekávat podobný efekt i při bolestech v krku, náběhu na angínu a dokonce jako zevní obkládek tlumí jedový efekt kousnutí od jakéhokoliv hmyzu, zvláště borélioklíštěte.


Vnitřně se tříslovinové byliny krátkodobě podávají při průjmech, kde tlumí přemnožené patogenní mikroby na stěnách střeva.


Při zubních i jiných potížích lze podpořit také imunitu čajem z třapatky, heřmánku, měsíčku, řebříčku, tymiánu, zlatobýlu, šalvěje, přesličky a celé řady dalších bylin. Já osobně pro tento účel pro sebe i ostatní vyrábím Tymiánovou směs, což je čajový koncentrát, který se nevaří, jen rozmíchá lžička ve vodě a je to hned k pití. Protizánětlivé byliny je vhodnější pít mimo jídla. Pakliže ale trváte na záparu ze sušených bylin (1 plná lžička jmenovaných bylin na 2 dcl vody, 10 minut spařit), je možno to pít kdykoliv.


Při zánětech dásní je ale vynikající i použití včelího propolisu (nejste-li alergičtí), kdy se asi lžička propolisu ponechá v ústech několik hodin před zuby. A to je možné navíc ještě zesílit pokapáním dubovkami.




JAK MEDITOVAT - CESTA DO NITRA

21. dubna 2013 v 9:52 meditace
Velmi jednoduché a jasné vysvětlení meditace s pomocnými animacemi. V tomto videu se dozvíte a kosmické energii, meditaci, éterickém těle, pyramidách, třetím oku, Osvícení, astrálním těle, astrálním cestování, Nirváně a životu po životě.
Video nešlo vložit, tak si klikněte na odkaz:




TRANSFORMACE - Max Igan

21. dubna 2013 v 9:49 transformace

VELMI POUČNÉ VIDEO s českými titulky





TAJEMSTVÍ DÁVNÝCH LÉČITELŮ

16. dubna 2013 v 19:14 zdraví



Starověká Indie (Ancient India)
Celé věky trvá náš sen o věčném mládí a kráse. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? V čem tkví kouzlo áyurvédy? Tak dlouho, jako existuje samo lidstvo, trvá i sen o mládí a kráse. A touha pokořit smrt. Jak zabráníme úbytku sil a vitality? Jak zabráníme stárnutí? Filozofové a léčitelé nad těmito otázkami rozjímali a někteří skutečně nalezli odpovědi... před mnoha tisíci let. Archeologové objevili překvapující poznatky starodávných kultur. Tajemství dlouhověkosti bylo pečlivě chráněno a předávalo se z mistra na žáka, aby se nikdy neztratilo.

ODPUSŤE TĚM, KTEŘÍ VÁS OPUSTILI

16. dubna 2013 v 19:07 sebepoznávání

Někdy se změní forma vztahu tak, že vás druhý opustí, nebo se s vámi bude stýkat daleko méně než dřív. Rostete a měníte se a lidé na to budou reagovat různě. Někteří se budou spolu s vámi radovat z vašeho rostoucího světla a vnitřní síly. Jiní si toho ani nevšimnou nebo je to nebude zajímat. V některých to vyvolá obavy a budou se vás snažit kontrolovat a zastavit vaši proměnu. Někteří se od vás odvrátí, protože nebudou schopni sladit se s vaší vyzrálejší, jasnější a vyrovnanější láskou. Možná stále ještě potřebují typ lekcí, které jste se učili společně, než jste se vy změnili. V takovém případě to budou nejpravděpodobněji oni, kdo bude opakovat stejné vztahové vzorce, jaké prožívali s vámi. Nový partner jim poskytne lekce, které jim vy už dát nemůžete, protože jsou za vámi.

Když vás někdo opouští nebo opustil, odvrací se od vás, začal se chovat jinak nebo vás odmítá, neupínejte se k tomu, co říct nebo dělat, abyste si byli opět blíž. Všímejte si, jak jeho či její jednání zrcadlí něco, co se děje ve vás samotných. Podívejte se, jak jste vy sami začali už dřív opouštět tento vztah. Možná jste nedávali tolik emocionální odezvy, nebo jste byli často delší dobu fyzicky vzdáleni. Dost možná, že jste měli o tomto vztahu řadu pochybností nebo dostávali vnitřní zprávy, abyste jej změnili či opustili, ale nereflektovali jste na ně.
Prolněte se se svou duší, abyste si vyléčili bolest z toho, že vás někdo opustil či opouští, a pracovali s ní jako s příležitostí probudit svá srdeční centra. Pozvedněte všechny energie zraněnosti ze svého solárního plexu do srdečního centra, aby byly vyléčeny a uvolněny. Pozvěte si do drahokamu v srdečním centru bytost lásky, aby vám v tom pomohla. Nechte bolest rozplynout se ve světle, které ještě více rozevře plátky vašeho srdečního centra. Potvrďte si, že jste láskyhodný, dobrý člověk a že jste v pořádku, že ve vás není nic špatného, co by způsobilo tento rozchod.

I když si dnes ani v nejmenším nedovedete představit jak, odchod toho druhého může být to nejlepší, co se vám oběma mohlo stát. Možná tak vznikly podmínky, abyste mohli žít ve vztazích jinak, což vám třeba umožní milovat daleko snadněji. Osvobozujete se pro nový vztah s někým, kdo se s vámi může setkat na nové úrovni. Získáváte také více času, který můžete věnovat svému životu a poznávání své duše. Potvrďte si, že nic neodchází, aniž by nepřicházelo něco ještě lepšího. Máte uvnitř všechno, co potřebujete k tomu, abyste si mohli vytvořit nový, báječný a láskyplný duchovní vztah.

* * *

- z knihy Láska duše, Sanaya Roman

zdroj:
autor: FB Svět zázraků

MEDITACE- Kniha života

16. dubna 2013 v 19:00 meditace
Mluvená - řízená meditace Vás zavádí do akášického prostoru k nahlédnutí do vlastní knihy života.







ČESNEKOVÝ ELIXÍR

16. dubna 2013 v 18:47 zdraví
Odstraňuje tuk a vápník v cévách , posiluje srdce , upravuje tlak....


NEZAPOMEŇME NA KOPŘIVU

16. dubna 2013 v 18:33 zdraví
Kopřiva dvoudomá je jedna z nejlepších léčivých rostlin. Kdyby prý lidé věděli, jak je kopřiva léčivá, nepěstovali by na zahradách už nic jiného. Kopřivu však můžeme využít v kuchyni, v kosmetice nebo jako hnojivo na zahrádce.
.
Kopřiva dvoudomá - její původ a vzhled
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.) je známá planě rostoucí bylina dorůstající výšky 30 až 250 cm. Má vejčitě zaoblené, zubaté, tmavozelené listy, které při doteku pálí. Kopřiva má svůj původ v Evropě, Asii a severní Africe. Kvete od června do října nazelenalými květy v převislých, drobných květenstvích.
Kde kopřivu najdeme
Nejčastěji se kopřiva vyskytuje na okrajích lesů, při cestách, plotech, štěrku a hromadách suti, od nížin až do hor. Má ráda stinná stanoviště a vlhké půdy bohaté na dusík. Kopřiva se řadí mezi plevel. Pokud by jsme chtěli kopřivu pěstovat, stačí jeden výsev, poté se rostlina vysévá volně sama. Šíři se rovněž kořenovými odnožemi.
Kdy sklízíme kopřivu
Nejlepší doba ke sběru kopřiv je na jaře. Od března do dubna se sklízejí především mladé výhonky, pokud však kopřivu kosíme, můžeme ji sklízet téměř celý rok. Používáme 4-6 nejvýše posazených listů včetně řapíku a samotného výhonku. Kořeny a semena sbíráme od srpna do listopadu.
Sušení kopřivy
Kořeny kopřivy se suší na slunci, nadzemní části kopřivy se suší v kyticích zavěšených na suchém a stinném místě. Sušenou kopřivu skladujeme v plátěných pytlících.
Kopřiva dvoudomá v pověrách

DIVOKÉ BYLINY NA NAŠEM TALÍŘI

16. dubna 2013 v 18:25 návrat k přírodě a zkušenostem našich předků
Jaro je tu a tak mě napadlo podělit se s vámi o několik divokých, jedlých rostlinek, které najdete na jaře snad všude a příjemně si s nimi můžete obohatit svůj jídelníček.
Divoké rostliny sice nemají tak jemnou chuť jako vyšlechtěná zelenina, ale na jejich chuť si velmi brzy zvyknete a přínos pro zdraví je opravdu velký. Plané rostliny obsahují více vitamínů, minerálů a dalších zdraví prospěšných látek. Čistí, odhleňují, posilují imunitní systém ….
Plané rostliny sbírejte jen tam, kde nehrozí jejich znečištění nebo kontaminace škodlivými látkami, ideální je vlastní zahrádka nebo místa vzdálená od lidské civilizace. Také vždy sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte nebo si na sběr planých rostlin vezměte zkušeného odborníka, který vás divoké rostliny naučí poznávat.

Česnek medvědí



PŘEKYSELENÍ ORGANISMU a zrádnost jeho jednoduchých řešení

16. dubna 2013 v 17:16 zdraví


Kyselost a její opak - zásaditost se udává v hodnotách pH (zkratka od "potential of Hydrogen" = množství volných iontů vodíku H+). Udává se ve stupnici od 0 do 14. Neutrální je například čistá voda. Její pH má hodnotu 7 a to je hodnota i všech ostatních pH neutrálních roztoků. Má-li roztok hodnotu nad 7, znamená to, že je zásaditý (převažují v něm zásadité látky). Při pH pod 7 jde o roztok kyselý - převažují v něm kyselé látky.

Pro lidský organismus je udržení přesného pH krve otázkou života či smrti (doslova!)
Ideální hodnota pH krve je 7, 4 a pohybuje se v nepatrném rozmezí od 7,35 do 7,45. To znamená, že krev musí být neustále lehce zásaditá. Tělo tedy musí nepřetržitě a za KAŽDOU CENU udržet pH v nepatrném rozptylu uvnitř těchto hraničních hodnot, jinak umíráme.
Proč jsou slova "ZA KAŽDOU CENU" zvýrazněna?
Když tělu znesnadníme udržení přesného pH krve, tou cenou, kterou platíme, je naše zdraví. Tělo prostě musí obětovat část sama sebe (níže popsanou demineralizací), jen aby se udrželo na živu - v rozmezí hodnot pH 7,35 - 7,45.
Čím vším tělo překyselujeme:

Především naším "moderním" přesněji řečeno sebevražedným jídelníčkem. Leckde na internetu najdete podrobnější seznamy, které potraviny jsou kyselinotvorné, které jsou neutrální a které jsou naopak zásadotvorné. Úmyslně se píše "kyselinotvorné" a "zásadotvorné" a nikoliv kyselé či zásadité, protože samotná chuť potraviny není rozhodující. Pro příklad - citron chutná kysele a přesto je to potravina, která tělu pomáhá udržet zásaditější (zdravější) vnitřní prostředí.
Nejnebezpečnější kyselinotvorné potraviny jsou maso, cukr a alkohol.

Maso je dvojnásob nebezpečné proto, že kromě samotného překyselení zanáší organismus ještě tzv. purinovými metabolity, které jsou také schopny vyvolat různá nebezpečná a bolestivá doživotní onemocnění.

Cukr (nečastěji sacharóza) je kromě velmi silného překyselování nebezpečný i tím, že se až příliš rychle vstřebává do organismu a tělo na něj musí velmi dramaticky reagovat - protože i hladina cukru (glukózy) v krvi musí být udržována v určitém rozmezí, i když naštěstí ne v tak těsném a život ohrožujícím, jako je udržení přesného pH.

Alkohol je dvojnásob nebezpečný proto, že (kromě překyselování) i v malém množství poškozuje nervové buňky (především myelinové obaly jemných nervových vláken). Alkohol je agresivní organické rozpouštědlo, které se hodí opravdu jen do průmyslu a nikoliv do něčeho tak složitého, jako je lidské tělo. Aceton také nepijeme.


Jako mnohaletý laktovegetarián si neodpustím poznámku: Běžný evropský jídelníček průměrného všežravce obsahuje mnohem více bílkoviny, než naše tělo požaduje pro své zdraví.


To, co z bílkovin ve skutečnosti potřebujeme, je pouze malá skupina tzv. esenciálních aminokyselin. Při přechodu na zdravější bezmasé stravování jsou jejich dostačujícím zdrojem fermentované (kysané) mléčné výrobky a bílkoviny obsažené prakticky ve všech rostlinných semenech. Z nich absolutně nejzdravější je čerstvě rozmixované lněné semínko = mimo jiné i pro vysoký obsah životně důležitých omega-3 nenasycených mastných kyselin. Semínka jsou kromě obilovin i luštěniny, ořechy, mák, sezamové semínko...


Málokdo ví, že aminokyseliny pro nás vytvářejí i různé s námi žijící bakterie = například ty, co jsou v pravém kváskovém chlebu - což většinou není ta hmota, kterou naše supermarkety za chleba vydávají. Vřele doporučuji prostudovat tento článek s podrobnou informaci o užitečnosti kváskového chleba a také o chemii v dnešních pekárnách (www.hn.ihned.cz/c1-43505500-konec-ceskeho-chleba).


Zpět k překyselování:

Druhým nejdůležitějším zdrojem překyselování je jakékoliv duševní napětí. To vede k závažné nerovnováze v řízení našeho těla - dochází k potlačení aktivity regenerujícího parasympatického nervového systému a k převaze adrenalinového (sympatikotonního) systému = který mimo jiné spouští v těle nadměrnou tvorbu různých kyselých látek, které potřebuje pro domnělý boj nebo útěk.


V průběhu duševní zátěže navíc většina z nás nevědomě potlačuje své dýchání (proto se říká "strachy ani nedýchal").


Třetí hlavní zdroj našeho chronického překyselování je nedostatečné dýchání. Až příliš často dýcháme nepravidelně, málo a povrchně. Kromě chybějícího kyslíku, který by jinak dokázal spoustu kyselých látek doslova spálit, je druhým důsledkem hromadění kysličníku uhličitého v krvi, který vytváří asi nejběžnější kyselinu naší krve = kyselinu uhličitou.


Pomalé hluboké dýchání dokáže v těle i jiné malé zázraky a tak doufám, že jeho nácvik bude součástí povinné školní výuky - ale nespíše až v nějaké příští civilizaci, která jednou nahradí tu, která zde nezadržitelně vymírá nedostatkem vlastního potomstva.


Kdo chce s hlubokým dýcháním začít teď hned, může si nastudovat třeba tento článek: Karmická medicína 10 - Energetická cvičení (bandhy)


Jak si zkontrolovat stav vlastního překyselení ?
Kupte si pH papírky na kontrolu moči. Kromě těch kombinovaných, co sledují kde co, jsou k dostání i jednoúčelové jen na měření samotné pH. První ranní moč se ještě toleruje v hodnotách pod pH 7, ale přes den musí mít Vaše moč MINIMÁLNĚ pH 7 - ale raději ještě o pár desetin vyšší. Pokud máte v průběhu dne pH moči pod 7, můžete si být jisti, že už teď je Vaše zdraví nějak poškozeno a bude to s Vámi stále horší - pokud se nezařídíte. Pokud má moč naopak již od samého rána nepřetržitě vysoké pH (7,4) mohlo by to znamenat, že ledviny mají nějak zablokované vylučování kyselin. V takovém případě bude lepší, když požádáte o radu naší internetovou poradnu.


Někdo doporučuje měřit pH slin, ale to osobně nepovažuji za lepší řešení, než je měření moči. Jednak slina nezabíhá do tak varovné vysoké kyselosti a za další před její kontrolou se nedoporučuje dvě hodiny nic jíst a pít (kromě čisté vody) a to je v kolizi s dobrým pitným režimem. Proč čistá pitná voda není pro tělo ideální, to je zas na jiné povídání. (Lež se prostě nestane pravdou jen proto, že ji stále někdo opakuje).

Zrádnost jednoduchých řešení.
Takovým rychlým a jednoduchým řešením je staronové doporučování užívání jedlé sody a dnes i podávání složitějších zásadotvorných směsí různých chemikálií. Tyto minerální zásadotvorné směsi bohužel v některých případech obsahují vápník.


Jednorázově snížit pH krve jen proto, že právě upozornila kontrola moči, že v cévách Vám asi koluje něco, co se poněkud podobá elektrolytu v autobaterii, to je sice lákavé, ale není to nic o trvalé změně dosavadního překyselujícího a sebezničujícího životního stylu.


Pokud budete jíst to, co dosud a pouze přetrvávající přebytek kyselin jen odstraníte zvýšeným přívodem neutralizačních chemikálií obsahujících vápník, tak se Vám takto vzniklé sloučeniny vápníku časem někde nepříjemně připomenou. To proto, že soli kyselin a vápníku jsou dost špatně rozpustné a mají tendenci se z roztoku zase někde vysrážet. Tenhle úkaz nás sice může naplňovat nadšením při návštěvě krasových jeskyní, ale rozhodně není dobré tvořit si v těle "krápníky" v podobě ledvinových kamenů, kalcifikací cév nebo jako výrůstků na páteři, patách a kolem všech možných kloubů.


Tato námitka se netýká jedlé sody, ta žádný vápník neobsahuje, zato obsahuje sodík, prvek, kterého máme ve stravě i tak nadbytek v podobě kuchyňské soli.
Jak nás zvýšená kyselost poškozuje a pomalu zabíjí.
Prostě tím, že tělo nadbytek kyselých látek samo ihned neutralizuje vším, co je k dispozici = především odebírá tkáním vápník. Například cévy mají velmi jemnou výstelku a opravdu nejsou vhodné pro transport kyselých roztoků. Nadbytečné kyseliny se naváží na vápník v cévní stěně a ta jednak tuhne a jednak na takové postižení reaguje "záplatou" z cholesterolu.


Vápník ale i další zásadotvorné minerály tělo odebere nejen z cév, kostí, ze zubů a kloubních chrupavek. Nadměrné množství kyselých látek v těle dokáže poškodit jakýkoliv orgán. Nejprve formou desítek různých zánětlivých onemocnění - a nakonec nás zahubí skrze rakovinu, infarkt nebo mozkovou mrtvici.

Který orgán bude napaden a poškozován přednostně - o tom rozhoduje nastavení naší psychiky, a její vliv na funkce jednotlivých orgánů.


Odkyselení organismu by mělo být vždy základním krokem při řešení jakýchkoliv zdravotních problémů. Teprve při dosažení rovnováhy mezi kyselými a zásaditými složkami krve (i všech ostatních tělních tekutin) může tělo mnohem efektivněji využít jakékoliv další kroky na cestě k uzdravení - ať už nám jde o použití detoxikačních produktů (vilcacora) nebo přírodních látek s regeneračním účinkem. Těch je celá řada, a tak zde uvedu jen několik mně nejmilejších: pravý žen-šen (panax ginseng) maca, cordyceps, polygonum mutiflorum, bacopa monnieri.


Také látky s nutričním účinkem (včetně vitamínů a minerálů) mohou tělu mnohem více prospět jen tehdy, není-li překyselené.


Naštěstí si od překyselení - této zřejmě nejčastější a nejzhoubnější odchylky od zdraví - může si každý pomoci sám. Protože to za nás stejně nikdo nemůže udělat. Takže nejrozumnější řešení je, zahájit svoji novou životní etapu a nejlépe hned teď - tím, že ještě s pohledem na tyto řádky začnete pomalu zhluboka dýchat a už nikdy nepřestanete.


Koupíte si selektivní papírky na měření pH, (jiné než selektivní totíž nemají dostatečnou přesnost), postupně změníte celý jídelníček, budete dodržovat pravidelně pitný režim (2 - 3 litry tekutin denně), začnete místo adrenalinových sportů raději chodit na pomalé meditační procházky… A snadno se tak přiřadíte k lidem, kteří po celý svůj prodloužený život nepotřebuji žádnou chemickou ani chirurgickou léčbu…

Celková nabídka přípravků snižujících překyselení organismu.

Podrobné a velmi zajímavé informace ohledně překyselení krve najdete v této knize, kterou Vám vřele doporučuji:

Seznámíte se v ní, jak vznikají nemoci, na jejichž vzniku se velkou měrou podílí chronické překyselování organismu. Samotného mne překvapilo, kolik nemocí může vzniknout z jediné příčiny, generalizovaně poškozující každou buňku živého organismu. Jedinou výhradu mám proti doporučené minerální směsi, která obsahuje příliš mnoho vápníku. Ten se v překyseleném těle dokáže usazovat - a bohužel všude jinde, než bychom si přáli (kalcifikace cév, různé kostní výrůstky na páteři, ledvinové kameny atd.).


..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.