DIAGNOSTIKA

14. května 2013 v 18:48 |  zdraví
Diagnostika je velice podstatné téma jak v ájurvédě, ve zdravotnictví, tak i v sociálním životě, kolektivu, práci, prostě všude. I když chceme nebo nechceme, tak naše hlava neustále diagnostikuje, tedy soustavně sleduje a následně vyhodnocuje. Diagnostikujete to, co říkáte, co vidíte, co slyšíte, co cítíte, prostě všechny tyto informace hlava zpracovává, pak je vyhodnotí, objasní a tím vznikne určitá reakce či odezva. Toto je přirozený postup, který se děje v naší hlavě, protože diagnostikování je pro nás procesem zcela běžným. My se teď zaměříme na diagnostiku, kterou používáme v ájurvédě a která se týká našeho zdraví. V prvé řadě musíme vzít v úvahu celkovou jednotku, tedy tu bytost, kterou chceme diagnostikovat. Fyziologie, nebo také fungování pochodů uvnitř našeho organismu, závisí na stavu naši mysli, duše, smyslů a těla. Pokud je pohromadě tělo, mysl a duše, tak je život. A ten život může být buď příjemný, nepříjemný, neutrální nebo se může nacházet v nějakém extrému. To jsou různé barvy života, a pokud chceme provést diagnostiku toho života, tak musíme udělat diagnostiku celkové bytosti, tedy zjistit stav duše, mysli i těla.
Diagnostika duše
Diagnostika duše souvisí s naší výchovou, je to sociální a společenská záležitost. V jednom těle je celá společnost a celá společnost je jedno tělo. Člověk cítí ve svém těle celý vesmír. Taková je duše, která se umí vcítit i do druhého člověka, cítí bolest za druhé a má soucit. Tímto je člověk jednoznačně jedinečný. Duše je tedy tou částí, která se umí vcítit do druhého, do hmotného či nehmotného. Každý ji máme. Diagnostikou můžeme rozpoznat její stav a odhalit, v jakém duševním rozpoložení se člověk nachází.
Diagnostika mysli
V dalším kroku diagnostikujeme mysl, která podává výklad veškerých informací, které vnímá z okolí pomocí smyslů a zajišťuje tlumočení zpráv, které nervová soustava vysílá do mozku. Veškeré ovládací prvky lidského těla jsou v rukách naší mysli. Mysl rozhoduje úplně o všem. Co se s tělem dělo, co se děje a co se dít bude. Toto všechno je záležitost mysli, která je zaměřená pouze na potřeby svého těla. Je to prvek, který řídí celý systém, řídí emoce, řídí endokrinologickou soustavu. Mysl má na starosti všechna ovládací čidla, která máme v těle jako například hlad, žízeň, spánek, emoce, radost a smutek. Diagnostika nám pomůže rozpoznat, jestli je naše mysl k něčemu připoutaná, jestli je svobodná a poskytne nám klíč k následnému vyhodnocení jejího celkového stavu.
Diagnostika těla
Ve třetím kroku diagnostiky celkové bytosti vyhodnocujeme stav těla. Ájurvéda rozlišuje v těle prvky hmotné a nehmotné, které se nachází v tranzitní zóně i v čistě hmotné části. Tělo je složeno z pěti prvků (pančamahábhút), kterými jsou prostor (akáš), vzduch (váju), oheň (agni), voda (džala) a země (prithvi). Prostor prvek při diagnostice není vůbec znát, vzduch prvek je lehce znát, oheň prvek je už o trošku více znát, voda prvek je jasně znát a země prvek je nejvíce znát.
Diagnostika hmotných prvků
Na hmotné části těla, kterou je zem prvek, vidíme ty pupínky, otoky, prasklinky, usazeniny, blokády, změny barvy a další a další projevy, jejichž existenci si můžeme vyfotit nebo si ji ověřit dotykem. Tímto způsobem se diagnostikuje zem prvek.
Při diagnostice vody prvku vyhodnocujeme to, v jakém stavu jsou tekutiny v těle, jestli jsou husté, řídké, jestli je jich hodně nebo málo.
Diagnostika nehmotných prvků
Při diagnostice je důležité také vnímat propojenost země a vody, dvou hmotných prvků, protože jsou s nehmotnými prvky ohněm a vzduchem přímo spojené. Přítomnost nehmotných prvků při diagnostice nevidíme, nemůžeme si vyfotit teplo ani vzduch, ale jejich stav poznáme pomocí projevů na hmotném těle. Proto, pokud vidíme hmotu, tak předpokládáme přítomnost ohně i vzduchu, a zároveň vyhodnocujeme jejich stav. Moderní medicína diagnostikuje hmotu pomocí rentgenových snímků, ultrazvuku, počítačové tomografie neboli "cétéčka" a pomocí dalších možných přístrojů, které hodnotí tvar, tedy morfologii hmoty a popisují její povrch. Tato hmotná diagnostika nám vyhodnotí například různé výrůstky, praskliny, srůsty, tedy konečný výsledek stavu té hmoty. Je to ale pouze mrtvý pohled na daný problém, ze kterého poznáme pouze zem prvek, tedy stav té hmoty, ale nepoznáme, v jakém stavu jsou dva nehmotné, neviditelné prvky, kterými jsou oheň a vzduch. Samotná hmota nikdy nemůže za různé deformace a patologické změny na hmotném těle. Za to nese zodpovědnost ten proces, který to ovládá a tím je oheň a vzduch, tedy váta a pitta. Hmota samotná se proto nikdy nezmění bez pomocí tepla a vzduchu.
Potvrzovací fáze diagnostiky
V ájurvédě nám hmotná část diagnostiky, kdy vidíme ty konečné symptomy, vidíme jejich tvar, strukturu, barvu a další jejich projevy, prozrazuje historii i aktuální stav váty a pitty. Co se tam asi dělo, že to dopadlo tak, jak to dneska vidíme. Tak to je ta diagnostika, která funguje v ájurvédě odjakživa. My vidíme projevy a tím odhadujeme stav, historii a proces vzniku toho výsledku, který si musíme nechat ještě potvrdit komunikací, tedy otázkami a odpověďmi, kterými se ujišťujeme, jestli za daný problém může váta nebo pitta. Toto je potvrzovací fáze, kdy se otázkami potvrzuje proces, který může za daný problém. Ověřujeme si například stav vyprazdňování, stav kůže, jazyka, očí, zubů, hlavy, prostě stav celého těla.
V dalším kroku otázek se prochází diagnostika mysli. Je to důležitá součást potvrzovací fáze, protože samotná vát a ani samotná pitt nemůžou za ty konečné patologické změny. Nad nimi je vládnoucí orgán, kterým je mysl a tak zkoumáme, co se v mysli přihodilo, že se váta a pitta začaly měnit. Můžeme zjistit, že tou příčinou byl třeba nějaký úraz, nějaká ztráta, přestěhování, stres, nějaká zásadní životní fáze, kterou náš život prošel nebo zrovna prochází. Tento stav způsobí šok a tím dojde k přerušení vátové i pittové soustavy, což způsobí vznik nežádoucí změny, která je tou příčinou daného problému.
K diagnostice v ájurvédě používáme všech pět smyslových orgánů, takže sledujeme a vyhodnocujeme například zrakem, čichem, sluchem či hmatem. Jsou to ájurvédské diagnostické nástroje, kterými vnímáme a posuzujeme.
Diagnostika podle jazyka
Důležitým orgánem pro diagnostiku v ájurvédě je jazyk. Je to vnitřní orgán, na kterém jsou vidět dispozice a stav vát, pitt i kaf, tedy pěti prvků (pančamahábhút). Na jazyku můžeme pozorovat například různé trhlinky a praskliny, kdy podle jejich hloubky poznáme, jak starý je daný problém. Hlubší praskliny nám signalizují chronické onemocnění, které může být 5-10 let staré. To znamená, že za daným problémem je dlouhodobý proces, protože trvá roky, než se praskliny na jazyku objeví.
Jazyk je orgánem, který je citlivý na naše napětí v těle, naši pohodu, stav hormonů, vlastně na vše, co se děje uvnitř našeho těla. Zobrazuje se na něm historie, fyziologie a je to důležitá kronika pro ty, kteří v ní umí číst, protože se z jazyku dají vyčíst úplně všechny záznamy, které se týkají našeho života.
Diagnostika podle stavu uší a nehtů
Další pomůckou pro diagnostikování je stav uší, ušního mazu, stav nehtů a jejich tvar. Celá historie života je napsaná na nehtech, na jejich tvaru. Abychom poznali, jak člověk myslí, tak se stačí podívat na jeho nehty. Člověk se zdá, že je neprůhledný, ale jeho procesy v těle, jeho historie, tedy celá lidská bytost je průhledná pro ájurvédáře, protože tělo je složeno z pěti prvků (pančamahábhút) a ájurvéda diagnostikuje pomocí všech těchto pěti prvků.
Pulsová diagnostika
Pulsovou diagnostikou v ájurvédě posuzujeme napětí v cévách a zjišťujeme stav srdce. Touto metodou se pomocí doteku zjišťují vlastnosti pulsu, který ájurvédář cítí v prstech.
Akutní potíže
Akutní, tedy krátkodobé potíže ukazují na kvalitu našeho života v průběhu 10 nebo 15 dní. V těchto případech posuzujeme stav moči, stolice a trávení. Zjišťujeme, co akutního se děje v zažívacím systému, jestli nastala nějaká změna a jaké projevy jsou následně ve stolici. A jak pracují ledviny, to poznáme podle stavu moči. Akutní projevy jsou tedy záležitosti několika minulých dnů, jsou to momentální změny, které se projevují ve stolici nebo v moči.
Specialita ájurvédské diagnostiky
V ájurvédě se pro diagnostiku nepoužívaly nikdy žádné přístroje, protože ty nám poskytují informace pouze o morfologii, tedy o tvaru tkání, ale o fungování pochodů uvnitř našeho organismu nám žádné informace neposkytují. Nejlepšími přístroji pro diagnostiku v ájurvédě jsou mozek a naše smysly, protože jedině tak poznáme stav pěti prvků (pančamahábhút) v těle a to je ta nejlepší cesta k diagnostice našeho života, která nejvíce vypovídá o celkovém stavu a fyziologii našeho těla. Tímto ale rozhodně nechceme říct, že je zbytečné vidět morfologii tkání. To určitě zbytečné není. Rozvoj chirurgie je v dnešní době podporován nástupem nové přístrojové techniky a operačních metod, kterými se sledují a napravují hmotné části lidského těla. Přístroje, které se v moderní medicíně používají, jsou úžasné zejména v případech, kdy je nutné znát tvar, tedy morfologii hmoty a její povrch. Je to například při chirurgických zákrocích, kdy je nutné znát dopředu tvar tkání, aby se mohl správně naplánovat a odhadnout chirurgický zákrok. Protože pokud tam je už nějaká patologie, která se projevuje morfologickými změnami, kdy se jedná například o srůsty, výrůstky, nějaké příznaky, projevy, které vidíme nebo nahmatáme, tak je v těchto případech chirurgický zásah nutný.
Moderní přístrojová technika nám ale neposkytuje svými morfologickými nálezy na snímcích žádné informace o tom, jak funguje náš žlučník, žaludek, nebo játra. Oproti tomu diagnostika, kterou používáme v ájurvédě, nám dává klíč k objasnění a porozumění fyziologie, tedy k pochopení fungování pochodů uvnitř našeho organismu a zjištění toho, co se uvnitř našeho těla děje. Používají se k tomu ajurvédské diagnostické nástroje, kterými je vlastní hlava ájurvédaře a jeho smysly, kterými vnímá a posuzuje každý detail a hledá příčinu. Na základě toho pak doporučí léčbu, procedury a další léčebné terapie, které jsou sestaveny každému jednotlivému pacientovi přímo na míru.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya