MAGICKÁ LÉČBA ZELENOU BIOPLAZMOU

4. května 2013 v 10:07



Dubnem definitivně končí zima a vše živé vstupuje do zeleného období roku. Moderní člověk se vynořuje ze svých izotermických zimních úkrytů ve stavu všeobecné jarní únavy, permanentních viróz a "nachlazení", pohybového ztuhnutí a s oživenými chronickými nemocemi všeho typu, charakteristickými pro civilizovaného člověka nad padesát let. Člověku "vědeckého způsobu myšlení" je vysvětleno, že souhrn těchto potíží je způsoben zimním nedostatkem vitamínů, a tak prodej multivitaminových preparátů všech zázračných kombinací prudce roste. Počet unavených a permanentně "nachlazených" však neklesá. Nabízím tedy pohled na pozorovaný jev z jiného zorného úhlu.
Podle mých pozorování má jev tzv. jarní únavy a všeobecného oslabení tři hlavní příčiny. První je pociťovaný nedostatek vlivu všeoživujícího slunce. S tím nelze nic dělat. Druhou je zamoření vnitřního prostředí organizmu, zejména jater, kloubů, tělního tuku a pojivových tkání, cizorodými látkami, které se tam dostaly z potravin ze vzduchu a jako metabolický výsledek použitých léků a konzervačních látek. Jejich souhrnné působení podlomí vitalitu a obranyschopnost organizmu. Tyto usazeniny je možné dostat z těla jedině jarní očistnou kúrou, (viz únorové číslo Phoenixu) silným pocením (fyzickým výkonem) za současného přívodu tekutin a dlouhodobým "macerováním" celého povrchu těla v teplém moři.
Třetí, dosud málo známou příčinou vzniku jarní únavy, je nedostatečný přívod rostlinné bioplazmy, také nazývané "magnetizmus" rostlin. Po celou zimu je civilizovaný člověk zásobován jen konzervovanými a umrtvenými potravinami. "Čerstvá" zelenina ze supermarketů, která "rychle" přijede ze španělských nebo jihoafrických skleníků, je sice lepší než nic, ale bioplazmu, tj. vyzařování živých buněk, takřka neobsahuje. Podle mého pozorování je ale zřejmé, že člověk potřebuje přijímat do svého zažívacího traktu (kromě chemií definovaných látek) určitou dávku "záření" živých buněk, tedy "živé stravy" (známý "větší" účinek přirozených vitamínů z rostlin ve srovnání s chemicky identickými). Tento "bioplazmatický náboj" živé potravy se ve střevě přemění na bioplazmu svého těla auru. Síla této aury (bioplazmyl je neviditelným znakem vitality lidského těla. Je možné si všimnout, jak je po zimě u městských lidí, zejména starších, tato tělesná aura zešedlá a pohaslá. A také je možné pozorovat, jak a kdy se obnovuje. Prvním obnovujícím činitelem je pouhý pobyt v jarní zeleni, zahrádce či lese. Bioplazmatický náboj rašícího zeleného lesa, trávy a stromů na zahrádce, jakoby nabíjel auru člověka. Toto působení se projeví menší unavitelností a pocitem příjemné únavy po větším fyzickém výkonu. Pobyt v přírodě má však krátkodobý účinek. Zimní únava po ukončení pobytu v zeleni se sveřepě vrací. Je to proto, že nadále chybí další činitel, obnovující přívod rostlinného "magnetizmu" potravou.
Dokud není plně obnoven potřebný přívod živého vyzařování rostlin (bioplazmy) "přes střevo", vitalita tělu stále chybí. Jak jsem se již výše zmínil, prostřednictví kupované zeleniny, zejména skleníkové, je její přívod nepatrný. Napíši nyní vlastní pozorování pravidel, které řídí množství bioplazmy rostlin.
Prvním pravidlem je čerstvost. Povšiml jsem si, že aura rostlin, zejména listových zelenin, poměrně rychle klesá po utržení. V minutách a hodinách. Pomaleji u zelenin, kterým zůstává kořen (nať petržele a celeru). U bulev ve dnech, u semen v měsících.
Druhým pravidlem je původ zeleniny. Všechna přirozená a polní, nehnojená uměle, má daleko silnější vyzařování než skleníková a silně hnojená.
Třetím pravidlem je druh zeleniny. Čím kultivovanější a choulostivější druh, tím méně bioplazmy. Bioplazmaticky nejsilnějšími druhy zeleniny (ve stovkách imaginárních jednotek) v našich podmínkách jsou česnek medvědí, zelená petrželka a vršky mladých kopřív. Druhý stupeň "bioplazmatické síly" (v desítkách imaginárních jednotek) vykazují listy mladých pampelišek, vršky černého rybízu, jetele a vojtěšky, pažitka, česnek, cibule, kontryhel, řebříček, kopr a jiné polní zeleniny (ale také čerstvě vytáčený med). Nejnižší hodnoty vykazují skleníkové výpěstky.
Čtvrtým pravidlem je způsob tepelné úpravy. Krátký var přenese velkou část bioplazmy rostliny do polévky či dušené zeleniny. Smažení ji více vypraží, tak jako dlouhé pečení. Po tepelné úpravě však bioplazma prchá zrychleným tempem. Vařená zelenina a brambory se po několika hodinách stávají z hlediska obsahu bioplazmy bezcennými. Každý "skeptik" se snadno může přesvědčit o rozdílu mezi bramborami a zeleninou čerstvě uvařenou a skladovanou s následným přihřátím a také např. mezi špenátem mraženým a špenátem z čerstvých zelených listů. Ohřáté je z hlediska bioplazmy zcela bezcenné a chuť a tělo to bezpečně pozná, ač chemicky jde prakticky o totéž. Mražené je téměř bezcenné.
Pátým pravidlem je způsob a délka skladování. Každý snadno pozná rozdíl u brambor právě sklizených a dlouhodobě skladovaných, u třešní trhaných ze stromu do úst a natrhaných do zásoby, u medu právě vytáčeného a dlouhodobě skladovaného. Proto neučení sedláci jedli hlavně to, co se právě sklízelo. Učení konzumní brojleři jí hlavně to, co je drahé, neboli dovezené z druhé poloviny světa, neboť podle ceny to musí být obzvlášť zdravé.
Z výše uvedeného je patrné, jak se "oživí" polévka přidáním hrsti právě utrženého pokrájeného česneku medvědího, polní pažitky či petrželky. Právě tak se zásadně oživí zmražený (takřka bezcenný) špenátový protlak přidáním česneku medvědího či spařených a nadrobno nakrájených vršků kopřiv. "Oživující bombou" je špenát ze samých kopřivových vršků.
Není daleko od věci připomenout obsah vize, kdy bulharský vizionář se při rozhovoru s andělem zeptal, jak si lidé mají uchovat zdraví. Ten mu řekl, že každý člověk by se měl jednou denně najíst polévky, vytvořené jako vývar ze všech druhů zeleniny včetně paprik. Zejména čerstvé, která se právě sklízí a kterou doma najde! Tak si podrží zdraví a vitalitu. Doma této polévce říkáme "andělská" a její účinek mohu potvrdit. Základem je jedna kostka zeleninového bujonu rozpuštěného ve vodě, ke které se přihazují hrstky nadrobno pokrájených všech zelenin. Nakonec se vývar může "zakalit" lžící sojového mléka.
Kromě polévky potíráme jarní únavu již při snídani - tence natřený chléb máslem posypeme jemně nasekanou pažitkou, petrželkou, česnekem medvědím (pokud nejdeme do společnosti), koprem, vršky kopřiv či černého rybízu. K večeři je účinná placka nebo kaše z čerstvě podrceného ječmene. V koupených ovesných a ječných vločkách je již pouze zbytek bioplazmy, ale jsou lepší než nic.
Z nápojů obsahují zbytky bioplazmy zelené a bylinné čaje v závislosti na druhu a způsobu sušení a skladování. Čaj lze spolehlivě "bioplazmaticky dokmitat" medem a šťávami.
Spolehlivými "zhášeči" bioplozmatického náboje jsou z potravin cukr, destiláty, kávy všeho druhu, rafinované tuky. Zvyšují potřebu přívodu výše uvedených "živých" potravin.
Kdo by chtěl radikálně léčit jarní únavu a ostatní civilizační nemoci, může využít následného receptu amerických adventistů na výrobu zeleného elixíru. Ti jej na svých ozdravovnách vyrábějí tak, že strojem lisují zelenou vojtěšku či jetel. Výlisky se krmí dobytku, zelená vylisovaná šťáva, vlastně plazma živých buněk, je konzumována pacienty v množství 100 ml několikrát denně. Účinek je ihned pozorovatelný. Ztrácí se únava i váha v důsledku poklesu chuti k jídlu bez poklesu chuti k pohybu (možná, že právě nadměrná chuť k jídlu nás všech má svůj původ v podvědomě pociťovaném nedostatku živé stravy). V důsledku tohoto působení ustupuje drtivá většina chorob, zvětšuje se hybnost těla. Prý tím úspěšně (z 50%) léčí i rakovinu.
Protože nemám stroj na lisování, vyrábím zelený elixír v mixéru následovně. Do malého množství vody přihazuji mladé vršky vojtěšky a jetele s malým přídavkem vršků kopřiv či listů pampelišek. Rozmixovaná hmota se přecedí s mírným přilisováním přes sítko a pije. Je hořké chuti, ale osvěžuje tělo. Pro mne má vynikající účinek v potlačení chuti k jídlu. Bohužel se nedá skladovat. Sice vydrží do druhého dne v ledničce, ale největší část zářivého efektu je již ztracena. K odstranění jarní únavy je vhodný i špenát z kopřiv. Připravíme jej tak, že čerstvě natrhané vršky kopřiv krátce povaříme ve vodě. Vodu slijeme, ale nevylijeme! Použijeme ji k umytí vlasů nebo ještě lépe přidáme do vany při koupeli. Na vlastní kůži se tak přesvědčíme o jejím ozdravujícím účinku (vodu lze dělat i ze starších kopřiv, ale účinná je jen týž den). Spařené vršky kopřiv nadrobno posekáme a přidáme na pánev s předsmaženou cibulkou. Po krátkém podušení podle chuti osolíme, opepříme, očesnekujeme a zaprášíme moukou. Můžeme zamíchat i vejce. Takto připravený špenát si podržuje oživující účinek několik hodin.
Z výše uvedeného vyplývá, jak moc je člověk svým tělem spojen s přírodou a jejími neviditelnými silami. Odtrhuje-li se od jejich vitalitu obnovujícího vlivu, jak to činí současný konzumní brojler, odtrhuje se vlastně od života a zdraví.




zdroj: Josef Staněk, časopis Phoenix
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya