MAGICKÝ PRAŽSKÝ HRAD A MILOŠ ZEMAN - J.Staněk / 1.část

7. května 2013 v 12:15 |  nevšední zajímavosti

.
Byl jsem vysokoškolsky "vzdělán" odborníky s typem myšlení Sisyfos. Moje překvapení po nástupu do praxe v roce 1963 spočívalo v tom, že jsem začal zjišťovat, že celá realita ne zcela běží podle "vědeckého světového názoru". Odchylky se vyjevovaly jak při stanovování diagnóz a prognóz nemocí zvířat, tak v chování lidí. Navíc jsem se oženil a záhy dostal do sporů se švagrem, nadšeným katolíkem a biblistou. A argumentačně prohrával. To moje mužská ješitnost nesnáší a rozhodl jsem se jej argumentačně porazit na jeho vlastním poli. Sedl jsem na židli a třikrát přečetl celou bibli. Ne z pilnosti nebo zbožnosti, ale proto, že po prvních čteních jsem z ní byl, jak říkal major Těrazky, "vola ako zmätený".
Mám v povaze, že čím víc něčemu nerozumím, tím jsem zaťatější v úsilí do věci vniknout. Později jsem se dověděl, že Buddha tomuto přístupu k životu říkal opravdovost. A tehdy se to stalo. Když jsem potřetí četl evangelia, začal jsem náhle přímo vidět a vnímat jejich hlavní postavu, světle zářícího Ježíše. A nejen to! Cítil jsem, co evangelijními podobenstvími myslel, co je jejich zapisovateli buď nepochopené, nebo omylem vložené či neúplně zachycené. Zřejmě od té doby cítím skrze vibrace čehokoliv napsaného jasně autora textu, jeho způsob myšlení a záměry. Navíc na fyzických místech také "ducha" místa a města.

S těmito pocity jsem si nevěděl rady a radši se nevyjadřoval, abych nebyl za blouznivce. Nebylo divu. Veřejné mínění bylo a je formované a manipulované nikoliv věděním, opřené o znalost podstaty světa a člověka, ale materialisticky pojatou vědou.

Pak jsem však v roce 85 potkal tehdy zcela neznámého, později celostátně známého léčitele a malíře pana Karla Kožíška. Chtěl, abych mu pomohl zavést chov včel, protože také cítil jejich léčebné vyzařování, ale bál se jich. Slovo dalo slovo a já jsem jen žasnul. Ve srovnání s ním jsem se rázem začal cítit být jen slabě vyciťujícím břídilem. Ale sešli se dva pokusy konající "blázni"! On mi pomocí automatické kresby a ovlivňováním bioplazmy těla ukazoval věci, které jsem si přes svou velkou fantazii i jemné odciťování nedovedl do té doby ani představit! Ukázal mi měření vyzařování ikon a obrazů, lidí, zvířat, stromů a magické ovlivňování a léčení na dálku.

U ovlivňování zdravotního stavu pomocí "vyzařování" obrazů jsem pochopil, jak se to děje. Jestliže se pozorovatel obrazu plně vcítí do obrazu, ikony, může se na něj přenášet rozpoložení autora. (Stav vlnění mozku alfa.) Tímto naladěním se pozorovatel odpoutává od blokování svého vlastního uzdravení. (Zapomene na vadné nastavení vědomí.) Zdravotní obtíže zmizí neboli objeví se zázračné uzdravení. Z těchto úkazů se odvinulo uctívání "léčivých" ikon jednoduše myslícími lidmi. "Obrazoborci" ovšem mají pravdu. Neléčí obraz, ale jen energie Boha. Jde jen o to, nepřekážet ji špatným myšlením.

Tento jev, působení obrazů, je znám od nepaměti. Právě k vyloučení magického působení malířů mágů na člověka vznikl zákaz tvoření obrazů v islámu a židovství a hledění na ně! Všechny obrazy totiž nějak ovlivňují podvědomí přihlížejícího! Aniž to dotyčný tuší. Závisí na duchovní kvalitě malíře. Proto ikona smí být tvořena jen ve stavu duchovního očištění a půstu. Pak působí kladně. Naproti tomu obrazy mnoha "moderních" malířů přenášejí rozvrat duše autora na pozorovatele. Já bych si např. drahý obraz Pabla Picassa nepověsil ani na záchod! Aniž jsem dříve věděl, že oslavovaný Picasso trpěl bolestmi hlavy. Zbavoval se jich právě malováním v kubistickém stylu.

Šokující pro mne mimo jiné bylo, jak se Karel Kožíšek duchem dovedl napojil na jakéhokoliv zemřelého nebo živého malíře. Automatickou kresbou mu ruka začala napodobovat styl kresby dotyčného. Přes obraz nebo foto se napojil i na styl těch, které do té doby vůbec neznal. Přes Karla jsem se seznámil ještě s řadou jiných, podobně "střelených". Když se u mne k pozorovaným nepochopitelným jevům přidružilo několikeré samovolné vymístění z těla (OBE), můj život se dále zpestřil. Vnímání skrytých rozměrů reality v konfrontaci s názory četných okolních "dialektiků" typu Sisyfos, když vidím, jak nositelé vědeckých titulů kecají, jsem začal vnímat svět jako jedno velké panoptikum. To se stalo zdrojem oné mé stálé dobré nálady a smyslu pro paradox a tím pro humor.

Už si nevzpomenu kdy, ale jednoho odpoledne jsem v TV v "české meditační poloze" (ležíc na divanu) sledoval vynikající muzikál "Noc na Karlštejně". Začalo mi být divné, že pokaždé, když se v něm děj přesune do kaple Svatého kříže, celý pokoj se mi nějak "rozsvítí". Nejprve jsem si myslel, že rozsvěcování dělá venkovní slunce. Při pozdějších sledováních jsem přišel na to, že dojem je vytvářen tím, že jsem vcítěn do děje. Tím se ocitám jakoby v kapli a její vyzařování vnitřně "rozsvěcuje" mé vlastní naladění, jakoby uvádí do euforie. Napadlo mě, že kaple musí být tak vystavěná, že nějak působí na vnímavého neboli se mu zdá, že "vyzařuje"! To podnítilo můj zájem o osobu jejích stavitelů, zejména císaře Karla IV. Moje podezření o výjimečnosti tohoto místa zesílilo, když jsem se dočetl, že kapli císař používal k rozjímání a nikdo kromě něj a arcibiskupa do ní nesměl. Domyslel jsem se proč. Protože lid živočišný, řízený pudem "hlavně když nám chutná", kazí svými zanechanými vibracemi auru jakéhokoliv posvátného místa.

Ihned jsem se začal shánět po knize "Vita Caroli", životopisu psaném samotným Karlem IV. Při čtení se mi začalo vyjasňovat. Císař Karel IV. měl pootevřené třetí oko a viděl věci, které ostatní neviděli. K této schopnosti přišel shodou okolností. Jeho otec jej jako malého chlapce v rámci bojů o moc věznil ve sklepě bez oken na hradu Lokti. (Aby jej Češi neunesli.) Několika měsíční tma (zakopání pod zem) je známým východním iniciačním cvičením k otevření třetího oka. V dalším životě byl malý kralevic, budoucí císař Karel, "vláčen" Janem Lucemburským po zemích a dvorech celé Evropy. Jako malý hoch skoro nerozuměl jinojazyčně říkanému. Mohl jen intuitivně vnímat a vnímat. Tím se naučil vidět zdánlivé maličkosti, vyciťovat neříkaný stav věcí a stal se částečně jasnovidným.

Takto disponovaní se ve světě mlčky a snadno seznamují s podobně vnímajícími. Už proto, že se vzájemně poznají! Navíc Karel pochopil, že mezi tupými je výhodné mlčet!!! Podřeknutí mezi nevědomými náboženskými slepci vždy ohrožuje život. Vědom si těchto rizik, budoucí císař Karel IV. se naučil a ostentativně respektoval mechanizmy církevní organizace a představitele hierarchie. A také využíval právě tyto a dědické mechanizmy k uskutečnění svých záměrů. Dosahoval svých záměrů, aniž v životě začal nebo vedl jedinou válku! Pouze "prozíravostí" a využitím církevních a politických her. Němci mu pro tento způsob vlády a posilování osobní moci říkají císař-pletichář. Z učebnic dějepisu ovšem vypadlo, že často navštěvoval tehdy známé poustevníky, "slepé mládence", moudré představitele klášterů a soukromě s nimi debatoval. Nelze se proto divit, že když se na svých cestách po Evropě setkal s disponovanými talenty, typu "činící kámen mluvícím" (Petr Parléř), ihned je nejen poznal, ale přijímal do služeb. A posílal do Čech. Disponované pověřoval výstavbou a "výmalbou" všeho. Ovlivněný legendou o Grálu v tichosti organizoval jeho jeviště. Nesměl na něm chybět hrad svatého Grálu (Karlštejn), nový Jeruzalém (Praha), posvátné relikvie a všechny možné i nemožné magické atributy. Důraz položil na magickou sílu svatováclavské koruny, pro jejíž konstrukci vybral italského mága zlatníka.

Karlovým nenápadným úsilím se v Praze objevily magické mosty, chrámy, útvary prostorové geometrie. Z celé Evropy se do ní stěhovaly relikvie, magické obrazy (Svatovítský veraikon) a magické předměty. Praha byla jako místo budoucího nového duchovního centra Evropy vybrána proto, že když se kralevic Karel po letech vrátil do vlasti, ihned vycítil její mimořádné místní vyzařování. To tam bylo už předtím a císař jej přičetl působení svatého Václava. Od velkolepého přebudování města jej neodradilo ani to, jak byla Praha v době jeho návratu zanedbaná a rozvrácená. Přítomnost cítěného vyzařování jej pohnulo k tomu, že ji chtěl učinit třetím duchovním centrem evropské civilizace. Ovládaným Lucemburským rodem. (Vedle Paříže a Říma.) Myslel si, že jeho rod bude tomuto centru vládnout, zejména s příchodem doby svatého Grálu.

Císař Karel IV. ale opomněl duchovní axiom, platný pro všechny. K čistému cíli je možné dojít jen čistými prostředky!!! V originálu legendy o Grálu a obnově lidstva se říká: k cíli dojde jen "der reine Tor durch das reine Tor"! Česky "čistý bloud čistou branou (prostředky)". V staroindické Bhagavádgítě se o jednotě cílů a prostředků říká: není možné dosáhnout čistých cílů nečistými prostředky! Také: špinavé prostředky vždy zašpiní cíl! Tedy k říši duchovní čistoty nelze postupovat pletichami, intrikami a politickými hrami, ani s odvoláním na čistý cíl! A to přesto, že jeho prostředky k dosahování politické moci na tomto světě byly u Karla IV. "o třídu mravnější" než násilí a války jiných! (Oproti Karlu Velikému, nově komunistům a nacistům.) Jak nám historie nakonec ukázala, za tyto nečistoty zřejmě rod císaře Karla IV. vymřel! Všichni jeho potomci byli neplodní. Pro uctívače náhod (dialektiky) náhoda. Pro moje pojetí dějin vyjevení neúprosného chodu karmy pro každého.

V něčem tedy Čechy (i mnou) milovaný císař Karel udělal chybu? Podle typu následků si dovozuji: ve vztahu k ženám! V celkovém pojetí vztahu muže a ženy! Měl své manželky (kromě Blanky z Valois) a ženy obecně jen za přinašečky věn a ploditelky potomků. Tento přístup neodpovídá stavu ve vyšší duchovní úrovni. Ta vykvete, (po předchozím sebezničení současné machisticko-feministické perverze,) na rozvinutí kvality vztahu muže a ženy. Na plném pochopení významu lásky a rodiny ve hmotnosti.

pokračování článku : http://poutnicicasem.blog.cz/1305/magicky-prazsky-hrad-a-milos-zeman-j-stanek-2-cast
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya