PROČ ŽENY V ČÍNĚ neonemocní na rakovinu prsu

18. května 2013 v 10:46 | Prof. Jane Plant, PhD, CBE |  zdraví




"Proč věřím, že vzdávání se mléka je klíčem k poražení rakoviny prsu ... "

Nemám jinou možnost, jen umřít nebo se pokusit najít pro sebe léčbu. Jsem vědkyně - opravdu existuje rozumné vysvětlení pro tuto krutou nemoc, která zastihne jednu z dvanácti žen v Anglii?
Protrpěla jsem ztrátu prsu, a podstoupila radioterapii. Procházela jsem bolestivou chemoterapií a byla pod drobnohledem některých z nejvýznamnějších specialistů naší země. Ale hluboko uvnitř jsem s jistotou cítila, že čelím smrti. Měla jsem milujícího manžela, překrásný dům a dvě malé děti, o které se bylo třeba postarat. Zoufale jsem chtěla žít.

Naštěstí, tato touha mě přivedla k odkrytí faktů, které byly v těch dobách známé jen hrstce vědců.
Kdokoliv, kdo přišel do kontaktu s rakovinou prsu ví, že určité rizikové faktory - jako stárnutí, časné mateřství, pozdní začátek menopauzy a výskyt rakoviny prsu v rodině - jsou zcela mimo kontroly. Ale existuje mnoho rizikových faktorů, které jsme schopné jednoduše kontrolovat.
Pokud tyto "kontrolovatelné" rizikové faktory proměníme na jednoduché změny, které můžeme všichni udělat v našich každodenních životech, pomůžeme tím rakovině prsu předcházet nebo ji léčit. Můj odkaz zní, že dokonce i pokročilé stádium rakoviny se dá překonat, protože mně se to podařilo.

Takový první záchytný bod k porozumění, co ve mně rakovinu podporovalo, mi dal můj manžel Peter, také vědec, který se vrátil ze služební cesty v Číně, zatímco já jsem byla napojena na léčbu chemoterapií. Přinesl s sebou pohlednice a dopisy, a také pár skvělých bylinných čípků, které po něm posílali moji přátelé a vědečtí kolegové z Číny.
Čípky mi byly zaslány k léčbě rakoviny prsu. Navzdory hrůzné situaci jsme se oba dobře od srdce zasmáli a pamatuji si, že jsem říkala, že pokud toto je způsob léčby rakoviny prsu v Číně, tak se trochu divím, že Číňanky se nemoci úspěšně vyhýbají.

Tato slova se mi ozývaly v hlavě. Proč ženy v Číně nemají rakovinu prsu? Jednou jsem spolupracovala s čínskými kolegy na studii o souvislostech mezi chemickým složením půdy a nemocemi člověka a nějaké statistiky si z té doby pamatuji. Tato nemoc v celé zemi prakticky neexistovala. Jen jedna z 10 000 žen v Číně na ni umírá, ve srovnání s tím hrozným číslem jedna z dvanácti v Británii a dokonce chmurnějším průměrem jedné ženy z 10 ve většině západních zemí, je to číslo téměř zanedbatelné. Ne je to jen věc Číny, že je více venkovskou krajinou s menším množstvím městského znečištění.

Ve vysoce urbanizovaných Hong Kong-u, čísla narostly na 34 z každých 10 000 žen. To však stále, ani zdaleka, nezbavuje západní země zahanbení.
Japonská města Hirošima a Nagasaki mají podobné výsledky. A nezapomínejte, že obě města byla napadená jadernými zbraněmi, takže kromě běžné rakoviny založené na znečištění bychom očekávali přísun i nějakých případů založených na radiaci.

Závěr, který můžeme z těchto statistik vyvodit, vámi svou přesvědčivostí otřese. Pokud by se žena ze západu přestěhovala do průmyslové a ozářené Hiroshima, snížila by riziko styku s rakovinou o polovinu. Je to evidentně absurdní. Mně se však zdá jasné, že nějaký životní faktor, který nesouvisí se znečištěním, urbanizací zda životním prostředím, vážně zvyšuje šance západních žen onemocnět na rakovinou prsu.
Pak jsem zjistila, že cokoliv stojí za obrovskými rozdíly mezi čísly ve statistikách orientálních a západních zemí, rozhodne nemá nic společného s genetikou.

Vědecký výzkum dokazuje že Číňané nebo Japonci, kteří se přestěhovali na západ, se za jednu nebo dvě generace přizpůsobili hostitelské komunitě, ve smyslu že jejich šance na onemocnění se zvýšily a stali se tedy totožnými s našimi.
Stejná věc se stane, pokud orientálci začnou žít západním životem v Hong-Kongu. Ve skutečnosti slangový výraz pro rakovinu prsu v Číně se dá přeložit jako "nemoc bohatých žen". Je to kvůli tomu, že v Číně jen ti zámožnější si mohou dovolit jíst takzvané 'Hong Kong food" nebo hong kong-ské jídlo.

Číňané nazývají západní jídlo, zahrnujíc vše od zmrzliny a čokolády, přes špagety a sýr feta, jako Hong Kong food, kvůli dostupnosti v bývalých britských koloniích a nedostatku v
někdejší čínském kontinentu. Takže mi to dává perfektní smysl, že cokoliv co způsobilo mou rakovinu prsu a mělo šokující vysoký dopad na tuto zemi obecně, mělo téměř jistě něco do činění s naším životním stylem ,,na vyšší úrovni".

Je tu však důležitý bod také pro muže. V mém výzkumu jsem sledovala stejně údaje vztahující se k rakovině prostaty které vedly k podobným závěrům. Podle výpočtů ze Světové zdravotnické organizace, počet mužů kteří čelí s rakovinou prostaty ve venkovské Číně je zanedbatelný, jen 0,5 z každých 100 000 mužů. Avšak v Anglii, Skotsku a Walesu jsou tato čísla 70násobně větší. Rovněž jako rakovina prsu, i tato nemoc postihuje většinou bohatší lidí střední třídy či vyšší socioekonomicky postavené skupiny, tedy těch, kteří si mohou dovolit jíst vydatné druhy jídel.
Pamatuji si, že jsem řekla svému muži:,, No tak Peter, akorát si přišel z Číny. V čem je čínský způsob života tak odlišný? Proč i oni neonemocní na rakovinu prsu? "Rozhodli jsme se využít naši společnou vědeckou minulost a jít na to logicky. Ověřili jsme vědecké informace, které nás dovedly k tématu tuky ve stravě.

Výzkumy z osmdesátých let objevily, že pouze 14% kalorií v průměrné čínské stravě byly tuky, ve srovnání s téměř 36% v západní stravě. Ale strava, na níž jsem žila roky před tím než jsem dostala rakovinu prsu, měla velmi malý obsah tuků a byla bohatá na vlákninu. Kromě toho jako vědkyně vím, že tuk přijatý do těla dospělého člověka, na základě vyšetření, které byly dělány na velké skupině žen během 12-jejich let, neukazuje vzrůstající riziko rakoviny prsu.

Potom, jednoho dne, se stalo něco mimořádného. Peter a já jsme spolu pracovali více než 10 let, takže si nejsem jistá, kdo z nás první řekl: ,,Číňané nejedí mléčné produkty."

Těžko se vysvětluje ne-vědci, to náhle mentální a emocionální nadšení, které cítíte, když víte, že jste pronikli k podstatě věci. Je to jako kdybyste měli v hlavě hodně kousků skládačky, které se najednou během pár vteřin složí a vytvoří jasný obraz. Náhle jsem si vzpomněla jak množství Číňanů bylo fyzicky neschopných tolerovat mléko, jako Číňané, se kterými jsem pracovala, vždy říkávali, že mléko je jen pro miminka a jako jeden z mých blízkých přátel, čínského původu, vždy zdvořile odmítl sýrový chod na společných večeřích.

Nevím o žádném Číňanovi, žijícím tradičním čínským životem, který by někdy použil kravské nebo jiné mléčné výrobky na nakrmení svých dětí. Tradice povoluje kojení ale nikdy ne používání mléčných produktů.
Kulturní Číňané považují naši zaujatost mléčnými výrobky za velmi zvláštní. Vzpomínám si na pobavení velké delegace čínských vědců, krátce po skončení kulturní revoluce v osmdesátých letech.
Na radu od ministerstva zahraničních věcí jsme požádali dodavatele jídla o pořízení dezertu, který obsahoval hodně zmrzliny. Po zjištění co dezert obsahuje, všichni Číňané, včetně jejich překladatele, slušně ale rozhodně odmítli jíst a my jsme nebyli schopni přesvědčit jejich v opak. V té době jsme byli všichni nadšený z porcí navíc!

Mléko, jak jsem zjistila, je jedním z nejběžnějších případů stravenek alergií. Více než 70% světové populace není schopna vstřebat mléčný cukr, laktózu, což vede odborníků na stravu k přesvědčení, že je to přirozená těžkost u dospělých, ne nějaký druh obrany. Asi se nám však příroda snaží říct, že jíme nesprávný druh jídla.
Než jsem měla rakovinu poprvé jsem jedla hodně mléčných produktů jako například odtučněné mléko, sýry a jogurty s nízkým obsahem tuků. Používala jsem to jako hlavní zdroj bílkovin. Také jsem jídla levné ale bílé mleté maso, které, jak si teď uvědomuji, s největší pravděpodobností pocházelo z dojných krav.

Za účelem zvládnutí chemoterapie, na kterou jsem byla nasazena při páté recidivě jsem jedla BIO jogurty, abych pomohla mému trávicímu traktu k vyzdravění a zásobila střeva "dobrými" bakteriemi.
Nedávno jsem zjistila, že v roce 1989 jogurt měl na svědomí rakovinu vaječníků. Doktor Harvardské university Daniel Cramer studoval stovky žen s rakovinou vaječníků a zaznamenal co běžně jedli. Kéž bych si byla vědoma jeho výsledků, v dobách kdy jejich objevil.
Následujíc Petrovy a moje porozumění čínské stravě, jsem se okamžitě rozhodla vzdát se nejen jogurtů ale všech mléčných produktů. Sýr, máslo, mléko a jogurt a cokoliv jiného co obsahovalo mléko směřovalo dolů dresem do odpadu.

Je překvapující jako mnoho produktů, zahrnujíc instantní polévky, sušenky a koláčky, obsahuje zbytky mléka. Dokonce množství státem chráněných značek margarínu prodávaného jako sojového, slunečnicového nebo olivového oleje může obsahovat mléčné zbytky. Proto jsem se stala zapáleným čtenářům malých písmenek na etiketách.
Do této chvíle jsem vytrvale měřila velikost rakovinového nádoru a výsledky zapisovala do grafu. Navzdory všem povzbuzujícím komentářem a pozitivním zpětným vazbám lékařů a sestřiček mi moje neomylné zápisky řekli hořkou pravdu.

Moje první chemoterapie neměla žádný efekt - nádor měl stále tu jistou velikost.Pak jsem vyřadila mléčné produkty. Během několika dní se nádor začal scvrkávat. Kolem dvou týdnů po mé druhé chemoterapii a týden po tom jak jsem se vzdala mléčných výrobků, hrudka v mém dekoltu začala svědit. Později se stávala jemnější a menší. Linie grafu, která dosud neukazovala žádnou změnu, najednou směřovala dolů jak se tumor stále zmenšoval.

A co je velmi podstatné, všimla jsem si že namísto exponenciálního klesání (ladná vlnka), jaké je pro rakovinu typické, zmenšování nádoru bylo zakresleno přímou linií vedoucí na spodek grafu, označujíc vyléčení, ne potlačení (nebo ústup) tumoru.
Jedno sobotní odpoledne, po přibližně šesti týdnech bez mléčných výrobků, jsem cvičila na hodině meditace, po které jsem si zkusila nahmatat něco co mělo zůstat z nádoru. Nemohla jsem to však najít. Ano, byla jsem dost zkušená v objevování rakovinových nádorů - všech pět jsem si našla sama. Sešla jsem schody a požádala manžela, ať zkusí nádor nahmatat. Nenašel po něm ani stopu.

Následující čtvrtek jsem se měla sejít se specialistou na rakovinu v Charing Cross Hospital v Londýně. Celou mě přehlédl, hlavně můj dekolt, kde jsem měla mít nádor. Nejdříve byl vyveden z míry, no následně mi ohromeně říká:,, Nemůžu to najít. "Vyšlo najevo, že žádný z mých doktorů neočekával někoho mého typu a v mém stadiu rakoviny (která se zcela zřejmě rozšířila po celém lymfatickém systému), že přežije, natož, že bude překypovat zdravím.
Můj specialista byl minimálně tak rozradovaný, jak jsem byla já. Když jsem s ním poprvé projednala své nápady, byl pochopitelně skeptický. Ale chápu, že dnes na svých hodinách používá grafy ukazující úmrtnost na rakovinu v Číně a doporučuje bezmléčnou stravu svým pacientům.

Nyní věřím, že souvislost mezi mléčnými výrobky a rakovinou prsu je velmi podobná s korelací mezi kouřením a rakovinou plic. Věřím, že identifikování tohoto spojení a následná dieta zaměřená na zachování zdraví mých prsů a hormonálního systému, mě vyléčili.
Bylo pro mě těžké, stejně jako může být pro vás, akceptovat, že látka tak "přirozená" jako mléko může mít takový zlověstný dopad na zdraví.

Ale jsem žijícím důkazem, že takto to funguje a od zítra odkrývá tajemství tohoto revolučního objevu.


zdroj:
Výňatek z Your Life in Your Hands (Tvůj život je v tvých rukou), Professor Jane Plant.
Z originálu přeložila : Martinka
http / www.cancersupportinternational.com/janeplant.com/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | 18. května 2013 v 17:48 | Reagovat

Již dlouhé desetiletí nesnesu nic mléčného takže pro mne dobrá zpráva ale manž. zase mléko má rád. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya