close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2013

KOPŘIVA – DOKONALÁ LÉKÁRNA A POTRAVINA

29. června 2013 v 17:46 zdraví
Kopřiva dvoudomá je jednou z nejlepších léčivých rostlin.Kdyby lidé jenom tušili, jaké spektrum léčivých substancí a výživných látek obsahuje, vítali by ji na svých zahradách s radostí a s péčí.
Kopřivu můžeme využít v kuchyni, v kosmetice nebo jako hnojivo na zahrádce.
Kopřiva má svůj původ v Evropě, Asii a severní Africe. Kvete od června do října nazelenalými květy v převislých, drobných květenstvích.
Nejčastěji se kopřiva vyskytuje na okrajích lesů, při cestách, plotech, štěrku a hromadách suti, od nížin až do hor. Má ráda stinná stanoviště a vlhké půdy bohaté na dusík. Kopřiva se řadí mezi plevel. Pokud bychom chtěli kopřivu pěstovat, stačí jeden výsev, poté se rostlina vysévá volně sama. Šíří se také kořenovými odnožemi.

Nejlepší doba ke sběru kopřiv je na jaře. Od března do dubna se sklízejí především mladé výhonky, pokud však kopřivu kosíme, můžeme ji sklízet téměř celý rok.
Používáme spíše horní část listů včetně řapíku a samotného výhonku. Kořeny a semena sbíráme od srpna do listopadu.


ŽENA A MĚSÍČNÍ CYKLUS

25. června 2013 v 17:20 různé, k zamyšlení
V lunárním cyklu začíná lunární měsíc novoluním, kdy se z temnoty rodí nový měsíc, který dorůstá až do úplňku a couvá až do dalšího novoluní. Jednotlivé fáze měsíce tak působí na planetu Zemi různým způsobem ať již fyzicky, ovlivňujíc třeba výšku přílivu a odlivu, anebo energeticky či na jiných úrovních. Měsíc obíhá kolem Země zároveň s tím, jak se Země otáčí (proto taky vidíme stále stejnou stranu - přivrácenou stranu Měsíce). Měsíc je tedy přímo propojen se Zemí.

Žena je rovněž propojena se Zemí a se zemským principem, s Matkou Zemí a tudíž i s jejím Měsícem. Stejně jako ve středu Země se nachází zemské jádro, v pomyslném středu ženského těla se nachází děloha, kde se koncentruje a uchovává energie. Taoisté nazývají tuto oblast těla spodní či dolní Tan Tien, což doslovně znamená "červené místo", "zdroj elixíru", "moře chi" nebo jednoduše "energetické centrum".
.

LÉKAŘI, LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA

25. června 2013 v 16:57 zdraví


LÉKAŘI

Máme-li opravdu nějakou vážnou chorobu, mohou lékaři zaujmout dominantní postavení v našich životech.Náš vztah k lékařům je důležitý pro naše uzdravení. Nejsme však statickými položkami. Každý z nás je jedinečným vyjádřením života. Jsme podřízeni jen svému vlastnímu vědomí. " To může být pravda pro tebe, nikoliv však pro mě", je dobrá afirmace, kdykoliv uslyšíte nějakou hrozivou předpověď.

Je docela možné, že někdy pacient bude vědět o nemoci více než lékař. Koneckonců - nemoc máte vy, a tak víte přesně, co to s vámi dělá. Proto doporučuji prostudovat si vše dostupné o vaší nemoci, co vám přijde do ruky. Člověk musí být informován - lékařsky i všeobecně. Musíte se stát aktivním členem lékařského týmu. Uvědomte si, že lékař je pouze vaším odborným poradcem. Není žádnou konečnou autoritou a už vůbec ne Bohem. Úcta musí být oboustranná. Vyberte si takového lékaře, který vás vyslechne, který má ohled na vaše city a obavy a není nevšímavý k vaším otázkám. Lékaře, který vám vysvětlí podstatu různých léčebných procedur a jejich výhody.Který vás seznámí s vedlejšími účinky léků a nabídne vám, pokud to jde, alternativy. Váš lékař by vás měl také podporovat ve změně životosprávy a dalších léčebných aspektech. Pokud váš současný lékař nevyhovuje tomuto popisu, najděte si jiného.

Zcela souhlasím s názorem, že pacient by měl úzce spolupracovat s lékařem. Jsou lékaři, kteří mohou říci, že jejich pacientům se navzdor statistikám daří dobře ( rakovina, AIDS apod. ). Jsou to lidé, kteří překypují vitalitou, což je zcela v rozporu s dosud známou lékařskou literaturou a populárním tiskem. Když se s takovými lidmi setkáváme, musíme si položit otázku, proč někdo s tak vážnou chorobou, si vede tak dobře, zatímco ostatní jsou na tom tak zle.

Poznatky ze studia medicíny a biologie vedou k přesvědčení, že tyto rozdíly jsou způsobeny dědičnými faktory a kondicí. Ovšem v poslední době to spíše naznačuje to, že lidé, kterým se daří lépe, vidí prostě svou situaci jinak. Věřím tomu, že současně žijeme v několika doménách. Dvěma základními doménami jsou FYZICKÁ REALITA a životní ZKUŠENOSTI. Většina lidí považuje své životní zkušenosti za výsledek tlaku okolí. Toto pojetí je však diskutabilní. Výstižnější je tvrzení, že naše zkušenosti jsou funkcí naší interpretace okolí.

Tak tomu tak prostě proto, že žijeme v moři jazyka, což vede k tomu, že někdy špatně chápeme význam slov. Nedávno proběhly vysoce seriózní výzkumy hypertenze ( vysokého krevního tlaku ), které ukázaly, že jedním ze silných stimulátorů zvýšení krevního tlaku je lidská mluva. Jako jeden z nejlepších způsobů, jak kontrolovat patologické zvýšení krevního tlaku , je změnit lidský dialog.

Tento výzkum přispěl k rozšíření dosavadního chápání příčin nemocí o další rozměr. V tomto případě se jedná o člověka jako mluvící bytost. Znám mnoho lidí s vážnou " smrtelnou " nemocí , kterým se po zjištění jejich diagnózy podařilo navázat romantický vztah a to díky tomu, že byli ochotni změnit způsob, jak o sobě a o své situaci mluvit. To, jak se nám daří a jak se cítíme, závisí na výkladu našich životních zkušeností. Můžeme se mít dobře za všech okolností. Naopak můžeme mít příznivou každou okolnost, včetně zdraví a síly a necítit se dobře.

Pro některé lidi je to hůř pochopitelné, neboť podle této koncepce se mohou " mít dobře " i lidé s rakovinou nebo AIDS - pokud posuzujeme jejich účast na každodenním životě, pocit radosti, nadšení a lásky. Řada lidí není schopna prožít tyto pozitivní stavy mysli, pokud nejsou splněny jejich podmínky. Avšak neschopnost mít silné pozitivní zkušenosti není způsobena nedostatkem určitých okolností. Jedná se mnohem spíše o naučený způsob myšlení.

Skutečné štěstí je individuální volba. Tato volba zahrnuje posun myšlení od chápání sebe sama jako bezbranné oběti na tvůrce zážitků. Tato diskuse o zodpovědnosti je velmi obtížná, neboť řada lidí spojuje pojem zodpovědnosti s pojmem viny. To je také koncepce, podle které často vychováváme své děti. Když jsme jako děti udělali něco, co se našim rodičům nezdálo, říkali tomu " nezodpovědnost ", přičemž měli na mysli vinu. Setkáváme-li se s pacienty, kteří se brání zodpovědnosti, zpravidla se ukáže, že se brání tomu, aby jim někdo kladl za něco vinu.Pochopitelně však můžeme odmítnout vinu, , ale nemůžeme se vyhýbat zodpovědnosti. Zodpovědnost prostě máme, ať si to uvědomujeme nebo ne.

Věřím, že je to důvod, proč lidé s rakovinou nebo AIDS, kteří si uvědomují svoji zodpovědnost, brání označení " oběti " rakoviny nebo " oběti " AIDS ". Podle jejich uvažování jsou prostě lidmi s rakovinou, nebo lidmi s AIDS a neprožívají svůj život jako oběti. Vytvářejí si život plný lásky, aktivity a často na vysoké úrovni osobního štěstí.

Medicína jako přírodní věda nemůže nijak zajistit, aby se člověku skutečně dařilo dobře. Prevence nemocí či jejich léčba, to nejsou synonyma skutečné pohody. Chceme-li takové pohody dosáhnout, musíme podstatně rozlišit léčebné působení. Je třeba rozšířit pojem medicíny jako takové. Věřím tomu, že takové působení, které vede k navození pocitu vnitřní pohody, značně napomáhá vlastnímu léčebnému procesu těla. Dále věřím tomu, že je třeba vytvořit si to, čemu se říká LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA.




LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA

Minule jsme se zmiňovali o tom, že k vlastnímu léčebnému procesu je třeba vytvořit to, co nazýváme léčebnou atmosférou. Ta se skládá z následujících komponent:...
ZÁMĚR - klíčem ke každému uzdravení je záměr. Říká se tomu " nemocí k životu ". Bez tohoto přístupu si člověk neosvojí chování, potřebné ke svému uzdravení. Bylo mnoho pacientů, kteří již umírali a najednou si vytvořili tak silný záměr žít, že se jako zázrakem zotavili. Také jsou ale lidé, kteří mohou vzhledem ke svému fyzickému zdraví žít ještě řadu let, ale oni zemřou prostě proto, že se jim už prostě dál nechce bojovat.

KONTAKT S LIDMI A LÁSKA - síla prostého lidského kontaktu a lásky je něco, na co jako by naše technologicky vyspělá společnost již dávno zapomněla. Psychologové zaznamenali silné důsledky nedostatku kontaktu a lásky u dětí a nazvali to " mateřský deprivační ( sirotčí ) syndrom ". Mám pocit, že podobný syndrom citové deprivace existuje dnes i u řady dospělých lidí. Jeho důsledky sice nejsou tak zřejmé, ale podle mého názoru jsou velice významné přinejmenším v otázce zdraví. Všichni potřebujeme kontakt a lásku s lidmi. Nikde není tento nedostatek patrnější než v moderních nemocnicích. Postrádáme tak individuální, láskyplný a citový přístup. Zkrátka a dobře se chováme, jako bychom mohli bez těchto základních podmínek lidského soužití najednou obejít. Pravdou však je, že sebevětší technický pokrok nedokáže nahradit samu podstatu lidské přirozenosti. Mám pocit, že některým lidem to již začíná docházet, což se projevuje např. v odporu lidí nechat se hospitalizovat. Jako by naše nevědomí hlásilo varovný signál: " Nebezpečné pro lidskou bytost ".

SMYSL ŽIVOTA - vyhýbání se smrti není příliš mocný smysl života. Smysl života také nejde vytvořit uměle pomocí vědy a techniky. Každý člověk má podstatně větší šanci vzdorovat vážné nebo i smrtelné chorobě, pokud má něco, pro co mu stojí za to žít. Smysl života vzniká v jiných doménách, než jsou věda a technika. Jedná se čistě o soukromé domény každého jednotlivce. Dobří lékaři to vědí, byť o tom někdy nedokážou dostatečně jasně hovořit. Každý lékař se jistě pamatuje na celou řadu pacientů, kteří měli tak silný vztah k někomu nebo něčemu, že jim to pomohlo zvítězit i nad takovými nemocemi nebo úrazy, které se jinak běžně považují za smrtelné. Něco takového rozhodně nejde vyjádřit vědeckou terminologií. Je však neobyčejnou životní zkušeností být v blízkosti takto odhodlaného člověka.

OCHOTA VNITŘNÍ PROMĚNY - je opravdu úžasné, jakým způsobem je v naší západní společnosti pohlíženo na vnější autority. Pro řadu lidí je pravdou vše, o čem se dočtou v knihách. Pokud s tím máme jiné zkušenosti, zpochybňujeme tyto svoje zkušenosti. Jsme vychováváni v nedůvěře ke vlastní intuici a zkušenosti. Přesto veškeré moudrosti věků nabádají člověka k tomu, aby na základní životní otázky hledal vždy odpověď především sám v sobě. Věřím, že léčba začíná pohledem do sebe. Člověk musí odhalit svou vlastní pravdu a své vlastní léčebné síly.

Moderní medicína přispěla nesmírnou měrou ke zvýšení lidské pohody, blahobytu a štěstí. O tom snad nemůže být pochyb. Na druhé straně však byly řadu let lékařskou profesí zanedbávány další oblasti lidského bytí, které jsou pro život člověka jako jednotlivce i jako druhu nezbytné. Věřím tomu, že nyní vstupujeme do věku kooperace. Stejně jako se světové velmoci musejí naučit žít vedle sebe, aby tak zabránily celosvětovému holocaustu, musí se i medicína naučit spolupracovat s ostatními vědními obory, aby mohla nadále přispívat ke zdokonalování lidského štěstí. Pokud se lékaři nepokoří a nezačnou brát ohled i na ostatní léčebné přístupy, budou v příštích letech ztrácet důvěru lidí, kterým mají sloužit. Nastal čas skutečného holismu. Je čas zabývat se vším, co má nějakou hodnotu, bez ohledu na to, z jaké tradice či kultury to pochází. Věda stojící sama o sobě již nemá smysl.

AFIRMACE PRO LÉKAŘE - Stejně jako lékaři musí respektovat ( lépe řečeno - měli by respektovat ) alternativní léčbu a holismus, musíme i my být zodpovědní za lékaře, kteří nás ošetřují. Lékaři, které si vybíráme, jsou odrazem našich vnitřních představ o sobě a lékařské profesi. Pokud hledáte lékaře, nebo uvažujete o jeho změně, doporučuji vám nejdříve menší mentální cvičení. Zamyslete se nad tím, co si od vztahu s tímto člověkem slibujete. Pak si vytvořte afirmaci. Můžete si ji i napsat. Taková afirmace by měla vypadat asi takto:

" Nyní mám skvělého lékaře. Vážíme si jeden druhého. Oba jsme partnery jednoho léčebného týmu. Nečiní nám problém spolu komunikovat a rozumíme si. Můj lékař mě podporuje a je přesvědčen, že se mohu uzdravit. Je vzdělaný a podporuje holistické léčebné terapie. Vše, co spolu děláme, přispívá k mému zotavení. Miluji svého doktora a můj doktor miluje mě ".

Do své afirmace zahrňte vše, co očekáváte od svého lékaře. Pak si tuto afirmaci odříkejte nebo přečtěte několikrát za den. Také si opakujte afirmaci : " Přitahuji nyní jen ty nejlepší lékaře ". Pokud máte o lékařích nějaké negativní smýšlení, nebo jste od svých přátel slyšeli nějaké hororové příběhy, prostě si řekněte: " To může být pravda o jiných lékařích, ale můj doktor takový není ". Využijte svých mentálních schopností k tomu, , abyste si vybrali takového lékaře, jakého potřebujete. Nezatajujte před ním žádné aspekty svého života. Má-li se podílet na vašem uzdravení, musí o vás vědět všechno. Navíc mu tím dáváte najevo svou důvěru. Každý lékař, kterého by se to dotklo, není pro vás ten pravý. Lékař je lidská bytost, stejně jako vy. Má určité odborné znalosti, ale není ničím nadřazeným.

Iva Hédlová podle Louise L. Hay
ZDROJ:

NEMOC A JEJÍ LÉČBA - odkyselení organismu

10. června 2013 v 17:37 zdraví



Nemoc a její léčba - odkyselení organismu

"Pokud nejsi připraven změnit svůj život, není ti pomoci"

Hippokrates (460-377 př.Kr.)Překyselený organismus nemůže být zdravý. Čím větší je toto zatížení, tím závažnější je onemocnění.

ABYCH MOHL LÉČIT PACIENTA, MUSÍM ZNÁT JEHO ŽIVOT

9. června 2013 v 10:46 | MUDr Jan Hnízdil |  zdraví

Dostat se do jeho ordinace znamená počkat si pár měsíců. Tak má plno. Nebojí se prohlásit, že naše vláda je přehlídkou psychiatrických diagnóz. Lékař, který opustil klasickou medicínu a své pacienty léčí jinak. Komplexním přístupem.


Říká o sobě, že není zázračný lékař.
Říká o sobě, že není zázračný lékař.
FOTO: Petr Horník, Právo


Dva příběhy z ordinace

  • "Maminka přivedla šestiletou dceru Janu s úporným svědivým ekzémem. Dva roky se bezvýsledně léčila. Poprosil jsem matku, aby nás nechala o samotě. Jana mi záhadu hned vysvětlila. Rodiče se doma často hádají, matka na ni bývá zlá. Janu to moc trápí, chování rodičů nerozumí. Dříve každý dermatolog věděl, že kůže je dějištěm emocí. Jana svědivým ekzémem ztělesňuje rodinnou situaci. Aby se uzdravila, musí se uzdravit vztah mezi rodiči. Matka s mým vysvětlením souhlasila a přijala nabídku psychoterapie. Jana má šanci se uzdravit. Všude, kde dlouhodobě stůně dítě, je potřeba se zajímat o problémy v rodině.
  • A ještě případ mladého podnikatele Karla, jehož už několik let provázejí pocity únavy, napětí a úzkosti. Psychiatr diagnostikoval úzkostnou poruchu a předepsal léky. Karel je brát nechce. Má zájem poznat příčinu, ne jen potlačovat příznaky. Své nemoci ale nerozumí. Přišel se poradit, kde dělá chybu. "Zeptal jsem se ho, jaké měl dětství. Dozvěděl jsem se, že Karel byl nechtěné dítě, otec ho nenáviděl a dával mu to najevo. Nepoznal lásku, nenaučil se ji ani přijímat, ani dávat. Nedaří se mu navázat delší vztah. Teď to bude napravovat. Tyhle dva příběhy jsou oba o lásce. O tom, jak je důležitá a jak moc nám v této době chybí."

"Nepověsil jsem klasickou medicínu na hřebík," opravuje mě Jan Hnízdil hned v úvodu. "Byl jsem z ní pro své názory vykázán." Třiapadesátiletý lékař se už dlouho věnuje komplexní, psychosomatické medicíně. Studia na lékařské fakultě ukončil před sedmadvaceti lety. Potom byl vedoucím lékařem rehabilitačního oddělení Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Chodily za ním zástupy pacientů, kteří si stěžovali na různé tělesné potíže. Bolesti hlavy, bolesti zad… "Jak mě naučili na lékařské fakultě, rozesílal jsem je na vyšetření, ordinoval jim různé léky. Jenže oni se stále vraceli. Léčil jsem je a oni se neuzdravovali. Nevěděl jsem proč."

My neléčíme, my uzdravujeme

Pro lékaře po dvou atestacích to bylo smutné zjištění. Přemýšlel, kde dělá chybu. A pak narazil na ordinaci s nápisem Psychosomatická poradna, doktor Šavlík. "Během studia jsem o psychosomatice nic neslyšel," přiznává. "Starší pán, který z ordinace vyšel, mi sdělil, že zatímco v ostatních ordinacích kolegové léčí choroby, on radí lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili." To se Janu Hnízdilovi zalíbilo a začal se o psychosomatiku, tedy o směr, podle kterého spolu tělo a psychika souvisejí, zajímat.
Při křtu jeho knížky Mým marodům byl i herec Jaroslav Dušek.
Jan Hnízdil
FOTO: Petr Hloušek, Právo

Pochopil, že nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, kde dělá chybu. "Abych porozuměl stonání svého pacienta, musím znát jeho život," říká lékař, který je zvyklý si se svými pacienty povídat a nahlížet jejich nemoci jako volání po změně. Připouští, že v klasické, biologické medicíně se psychikou pacienta zabývá jen psycholog. "To ale nestačí," kontruje. "V komplexním, psychosomatickém přístupu by měl být vzdělán každý lékař. Je totiž základem celé medicíny."

Megalomani, psychopati, hysterky

Není to tak dávno, co se začal vyslovovat i k politice. Jeho poznatky jsou dost nekompromisní. Tvrdí, že současný politický systém nahrává psychopatům. "Naše politická scéna je živá encyklopedie psychiatrie. Najdete tam všechno: megalomany, sociopaty, narcisy, hysterky, mýtomany, kleptomany, spoustu smíšených poruch. Je to zajímavé studium pro odborníka, ale hrozivé pro občana," soudí. Poukazuje na to, že současný systém je založen na dravosti, bezohlednosti a neustálém ekonomickém růstu.
"No a tento systém přitahuje stejný typ lidí. Tedy dravé a bezohledné psychopaty, kteří nemají svědomí. Neznají stud. Zodpovědnost. Spolupráci," vypočítává. "Tito lidé obsadili vedoucí pozice, obklopili se dalšími psychopaty nebo lidmi slabými a manipulovatelnými. Říká se tomu sice pořád demokracie, ve skutečnosti je to ale patokracie, vláda psychopatů." Napadá mě, proč se vůbec Jan Hnízdil začal zajímat o politiku a letos v dubnu dokonce přišel s výzvou k občanskému vzdoru?
"Protože jsem pochopil, co je nejdůležitější pro zdraví a proč lidé stůňou. Oficiální definice zdraví zní, že je to stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Jenže kdo to dnes má?" ptá se. "Zdraví je podle mne schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud člověk má vůli je zvládat, je zdravý. Pokud však život už zvládat nemůže, nemá moc, začne být nemocný."
PF 2011
PF 2011
FOTO: archív Jana Hnízdila


Rakovina je odraz doby

Podle něj nemoc vypovídá také o tom, zda člověk žije ve zdravé společnosti. "Nejzdravější a nejspokojenější jsou lidé ve skandinávských zemích," cituje z dalšího výzkumu. "Pro ně je nejdůležitější vymahatelnost práva, důvěra ve státní správu a dobré mezilidské vztahy. Ne ekonomika a růst HDP, ale úplně jiné, nemateriální kvality. Přesně to, co tady chybí." Jan Hnízdil tvrdí, že spousta jeho pacientů stůně z nemocné společnosti. "Nemohou v ní žít zdraví lidé," přitakává.
"Proto jsem se začal zajímat o chování našich politiků. Dlouho jsem mu nerozuměl. Nenacházel jsem v něm slušnost, zodpovědnost ani zdravý rozum. Vysvětlení mi poskytla medicína. Ti lidé trpí osobnostní poruchou. Mají zmrzačený charakter. Vytvářejí nesnesitelné podmínky k životu. Proto stůněme. Co s tím? Jediný způsob komunikace s psychopatem je nulová komunikace. Měli bychom je rázně odmítnout. To je ostatně smyslem výzvy NEO2011." Tato petice, kterou zatím podepsalo přes devět tisíc občanů, vyzývá k vytvoření nového systému otevřené občanské společnosti. Pro radikálnost názorů je lékař označován za kontroverzního. Hovoří tiše a pečlivě váží každé slovo. Jeho kritika je však jednoznačná.
"V polistopadových vládách se vystřídalo na šestnáct ministrů zdravotnictví. Nebyli to hloupí lidé. Všichni chtěli reformovat zdravotnický systém. Nikdo neuspěl. Ono to totiž nejde. Propojení úřadů, pojišťoven, farmaceutických firem, medicínských špiček a politiků je tak obludné a prorostlé korupcí, že se vůbec reformovat nedá," pokyvuje smutně. "Jak s tím souvisí rakovina? Logicky. Je nastaveným zrcadlem našemu způsobu života. Říká nám, že žijeme ve stresu, dýcháme smog, jíme chemicky konzervovanou stravu, zničili jsme si životní prostředí. Přitom naivně spoléháme, že nás medicína spasí. Pokud nezměníme svoje chování, hodnoty a vztah k přírodě, není nám pomoci."
Se svou druhou ženou Lucií se poznal v době revoluce v roce 1989. Vzali se před třemi lety a mají spolu dvanáctiletou dceru Johanku.
Se svou druhou ženou Lucií se poznal v době revoluce v roce 1989. Vzali se před třemi lety a mají spolu dvanáctiletou dceru Johanku.
FOTO: archív Jana Hnízdila


Neptejte se na manželku, mě trápí záda!

Nechtěl být součástí medicínsko-farmaceutického systému a v ordinaci si začal s pacienty povídat. O jejich životě. Mnohokrát narazil. "Proč se mě ptáte na manželku, slyšel jsem třeba. Přišel jsem za vámi, protože mě bolí záda. Ty mi vylečte!" zlobil se pacient. Podle doktora Hnízdila však bolesti zad vypovídají o tom, že si toho člověk naloží víc, než unese, tedy i starostí. Bolesti hlavy zase značí, že má nějakého problému plnou hlavu, a bolesti u srdce, že mu něco leží na srdci.
"Co nemůže odhalit špičková medicína, je ukryto v lidových rčeních," myslí si. Současný stav zdravotnictví označuje za hrozivý. "Velká část léků a vyšetření je naprosto zbytečná. Často příčinu nemoci neodhalí." Jako podklad pro svá tvrzení uvádí britskou studii z roku 2001, která se zabývala tím, proč se mnoho pacientů, kteří jsou léčeni, neuzdravuje. V té studii se poprvé objevil termín nevysvětlitelné choroby.
"Za takovou je označen stav, kdy se do ordinace dostaví pacient s tělesným problémem, jako jsou bolesti hlavy, bolesti zad, zažívací potíže. S tímto problémem je dlouhodobě vyšetřován za pomoci nejnovější techniky. U čtyřiceti procent pacientů se vůbec nepovedlo zjistit, co jim je. Byli objektivně zdraví, ale neustále si stěžovali. To je pro biologickou medicínu obrovský problém. Vychází z toho, že každá nemoc má nějakou objektivní příčinu, nález. A že ji dokážeme pomocí odběrů, rentgenů a magnetické rezonance odhalit. A následně intervencí zvenčí, tedy operací, léky, fyzikálním působením, uzdravit. Ukázalo se, že to obrovský omyl," vysvětluje doktor Hnízdil. Tam, kde je biologická medicína v koncích, má ta komplexní podle něj jasno. "Ze studie vyplynulo, že potíže jsou somatizací neboli ztělesňováním složité životní situace. Pokud má člověk dlouhodobě nějaké problémy a neví si s nimi rady, tělo je začne řešit za něj. Po svém. Nemocí."

Není to věda, je to náboženství, říkají o něm

Se svými názory byl dlouho odmítán. Odborné časopisy je nepublikovaly. Mnohé špičky naší medicíny se na něj dívají skrz prsty. "Až pan doktor Hnízdil takhle vyřeší první mozkový nádor nebo arte riovenózní malformaci, tak si ho všimnu," řekl na jeho adresu v nedávném rozhovoru pro časopis Instinkt přední český neurochirurg Vladimír Beneš. "To není věda, tak jako není věda Freud a jeho psychoanalýza. Je to dogmatický systém podobný náboženství, kdy každý nový děj či poznatek pouze potvrzuje celý systém, de facto ideologii." "Je to nedorozumění," říká smířlivěji doktor Hnízdil.
Letní dovolená.
Letní dovolená
FOTO: archív Jana Hnízdila


"Jestliže má někdo cévní malformaci nebo výduť nebo prodělá akutní infarkt nebo si zlomí nohu, je potřeba mu okamžitě poskytnout všechny vymoženosti moderní, biologické medicíny. Zlomeninu odoperovat a naordinovat léky." Profesora Beneše si váží a respektuje jeho obrovské zkušenosti. Jeho pohled však považuje za typický pro biologickou medicínu. "Pan profesor si zřejmě pod pojmem celostní vybavil šarlatánský. Jenže po poskytnutí péče po akutních stavech by měl nastoupit komplexní přístup. To už pochopitelně pan profesor Beneš neřeší a nelze to po něm ani žádat. Komplexní přístup však není v rozporu s biologickým. Naopak. Je jeho doplněním." Právě o tom napsal Jan Hnízdil knihu Mým marodům, která vyšla loni o Vánocích. Prodalo se jí deset tisíc kusů.

Nejsem zázračný doktor!

"Chcete se léčit, nebo uzdravit?" ptá se pacientů ve své ordinaci v Centru komplexní péče. "Všichni odpovídají, že ano. Pak následuje povídání o životě. Chci vědět, kdy začali stonat, jak se léčili, jaký byl průběh nemoci, podrobně je vyšetřím. Současně se ale zajímám, jak šel život. O životní krize, rozvody, rozchody, práci a rodinu. Když porovnám chod nemoci a života, zjistím, že do sebe dokonale zapadají." Jenže část lidí má pocit, že narazila na zázračného doktora, který je uzdraví bez léků. "To je omyl," upozorňuje.
"Nejsem zázračný doktor, zázrak uzdravení může udělat každý sám. Tělo má samoúzdravné mechanismy. Jen je nutné přijít na to, co má člověk ve svém životě změnit. A pak to udělat." Sám homeopatika nepoužívá, nicméně je nezatracuje. "Lidé od lékaře očekávají porozumění, pochopení, srozumitelné vysvětlení. Uklidnění. To nás ale na lékařských fakultách nenaučili. Nevysvětlili nám, jak je důležité s pacienty jejich situaci rozebrat. Spousta lidí už není spokojená s biologicko-průmyslovým pojetím medicíny a intuitivně se obracejí na léčitele. Pokud je zkušený, umí poskytnout i cenné rady. A jako završení terapie dá pacientovi homeopatickou kuličku," nabízí zajímavý pohled na homeopatii, jež u nás není uzákoněna jako oficiální lékařská metoda.
Při křtu jeho knížky Mým marodům byl i herec Jaroslav Dušek.
Při křtu jeho knížky Mým marodům byl i herec Jaroslav Dušek.
FOTO: Jan Chodura


To, že klasickou biologickou medicínu nezatracuje, dokazuje i fakt, že obhajuje například očkování proti základním nemocem. "Své děti jsem samozřejmě očkovat nechal. Ale proti sezónním chřipkám, jako je prasečí, ptačí a podobně, bych to neudělal. Tlak farmaceutického průmyslu je tam obrovský. V každém případě je potřeba zvážit míru rizika a osobní odpovědnosti."

Eutanazii ne, zdravý rozum ano

Stejně zajímavý je i lékařův názor na problém eutanazie neboli usmrcení na žádost pacienta. "Eutanazie je typický produkt biologické medicíny, ze které se vytratil vztah mezi lékařem a pacientem. Nemoc a smrt se považují za biotechnologický problém a ten se také řeší prostřednictvím biotechniky. Podle komplexní medicíny je ale smrt završením životního příběhu pacienta. Pokud panuje mezi lékařem a pacientem vztah vzájemné důvěry, lékař zná pacientovu životní situaci, stav psychiky a jeho rodinné vztahy, může mu být průvodcem v poslední fázi života. Jeho úkolem je zajistit, aby to byl odchod důstojný a za případné pomoci tišících léků co nejméně bolestivý."
K tomu nepotřebuje institut eutanazie, ale především vcítění se a porozumění. Jako příklad Jan Hnízdil uvádí, jak kdysi do nemocnice, kde pracoval, přivezli osmdesátiletého pána po těžkém infarktu. Byl v konečné fázi. "Seběhl se tým lékařů a začali ho resuscitovat. Infúze, kardiostimulace… Přišla stará doktorka a řekla: Nechte ho umřít. Promluvil zdravý rozum."
Zdroj: Lucie Jandová, Právo, http://www.novinky.cz
..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.