LÉKAŘI, LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA

25. června 2013 v 16:57 |  zdraví


LÉKAŘI

Máme-li opravdu nějakou vážnou chorobu, mohou lékaři zaujmout dominantní postavení v našich životech.Náš vztah k lékařům je důležitý pro naše uzdravení. Nejsme však statickými položkami. Každý z nás je jedinečným vyjádřením života. Jsme podřízeni jen svému vlastnímu vědomí. " To může být pravda pro tebe, nikoliv však pro mě", je dobrá afirmace, kdykoliv uslyšíte nějakou hrozivou předpověď.

Je docela možné, že někdy pacient bude vědět o nemoci více než lékař. Koneckonců - nemoc máte vy, a tak víte přesně, co to s vámi dělá. Proto doporučuji prostudovat si vše dostupné o vaší nemoci, co vám přijde do ruky. Člověk musí být informován - lékařsky i všeobecně. Musíte se stát aktivním členem lékařského týmu. Uvědomte si, že lékař je pouze vaším odborným poradcem. Není žádnou konečnou autoritou a už vůbec ne Bohem. Úcta musí být oboustranná. Vyberte si takového lékaře, který vás vyslechne, který má ohled na vaše city a obavy a není nevšímavý k vaším otázkám. Lékaře, který vám vysvětlí podstatu různých léčebných procedur a jejich výhody.Který vás seznámí s vedlejšími účinky léků a nabídne vám, pokud to jde, alternativy. Váš lékař by vás měl také podporovat ve změně životosprávy a dalších léčebných aspektech. Pokud váš současný lékař nevyhovuje tomuto popisu, najděte si jiného.

Zcela souhlasím s názorem, že pacient by měl úzce spolupracovat s lékařem. Jsou lékaři, kteří mohou říci, že jejich pacientům se navzdor statistikám daří dobře ( rakovina, AIDS apod. ). Jsou to lidé, kteří překypují vitalitou, což je zcela v rozporu s dosud známou lékařskou literaturou a populárním tiskem. Když se s takovými lidmi setkáváme, musíme si položit otázku, proč někdo s tak vážnou chorobou, si vede tak dobře, zatímco ostatní jsou na tom tak zle.

Poznatky ze studia medicíny a biologie vedou k přesvědčení, že tyto rozdíly jsou způsobeny dědičnými faktory a kondicí. Ovšem v poslední době to spíše naznačuje to, že lidé, kterým se daří lépe, vidí prostě svou situaci jinak. Věřím tomu, že současně žijeme v několika doménách. Dvěma základními doménami jsou FYZICKÁ REALITA a životní ZKUŠENOSTI. Většina lidí považuje své životní zkušenosti za výsledek tlaku okolí. Toto pojetí je však diskutabilní. Výstižnější je tvrzení, že naše zkušenosti jsou funkcí naší interpretace okolí.

Tak tomu tak prostě proto, že žijeme v moři jazyka, což vede k tomu, že někdy špatně chápeme význam slov. Nedávno proběhly vysoce seriózní výzkumy hypertenze ( vysokého krevního tlaku ), které ukázaly, že jedním ze silných stimulátorů zvýšení krevního tlaku je lidská mluva. Jako jeden z nejlepších způsobů, jak kontrolovat patologické zvýšení krevního tlaku , je změnit lidský dialog.

Tento výzkum přispěl k rozšíření dosavadního chápání příčin nemocí o další rozměr. V tomto případě se jedná o člověka jako mluvící bytost. Znám mnoho lidí s vážnou " smrtelnou " nemocí , kterým se po zjištění jejich diagnózy podařilo navázat romantický vztah a to díky tomu, že byli ochotni změnit způsob, jak o sobě a o své situaci mluvit. To, jak se nám daří a jak se cítíme, závisí na výkladu našich životních zkušeností. Můžeme se mít dobře za všech okolností. Naopak můžeme mít příznivou každou okolnost, včetně zdraví a síly a necítit se dobře.

Pro některé lidi je to hůř pochopitelné, neboť podle této koncepce se mohou " mít dobře " i lidé s rakovinou nebo AIDS - pokud posuzujeme jejich účast na každodenním životě, pocit radosti, nadšení a lásky. Řada lidí není schopna prožít tyto pozitivní stavy mysli, pokud nejsou splněny jejich podmínky. Avšak neschopnost mít silné pozitivní zkušenosti není způsobena nedostatkem určitých okolností. Jedná se mnohem spíše o naučený způsob myšlení.

Skutečné štěstí je individuální volba. Tato volba zahrnuje posun myšlení od chápání sebe sama jako bezbranné oběti na tvůrce zážitků. Tato diskuse o zodpovědnosti je velmi obtížná, neboť řada lidí spojuje pojem zodpovědnosti s pojmem viny. To je také koncepce, podle které často vychováváme své děti. Když jsme jako děti udělali něco, co se našim rodičům nezdálo, říkali tomu " nezodpovědnost ", přičemž měli na mysli vinu. Setkáváme-li se s pacienty, kteří se brání zodpovědnosti, zpravidla se ukáže, že se brání tomu, aby jim někdo kladl za něco vinu.Pochopitelně však můžeme odmítnout vinu, , ale nemůžeme se vyhýbat zodpovědnosti. Zodpovědnost prostě máme, ať si to uvědomujeme nebo ne.

Věřím, že je to důvod, proč lidé s rakovinou nebo AIDS, kteří si uvědomují svoji zodpovědnost, brání označení " oběti " rakoviny nebo " oběti " AIDS ". Podle jejich uvažování jsou prostě lidmi s rakovinou, nebo lidmi s AIDS a neprožívají svůj život jako oběti. Vytvářejí si život plný lásky, aktivity a často na vysoké úrovni osobního štěstí.

Medicína jako přírodní věda nemůže nijak zajistit, aby se člověku skutečně dařilo dobře. Prevence nemocí či jejich léčba, to nejsou synonyma skutečné pohody. Chceme-li takové pohody dosáhnout, musíme podstatně rozlišit léčebné působení. Je třeba rozšířit pojem medicíny jako takové. Věřím tomu, že takové působení, které vede k navození pocitu vnitřní pohody, značně napomáhá vlastnímu léčebnému procesu těla. Dále věřím tomu, že je třeba vytvořit si to, čemu se říká LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA.




LÉČEBNÁ ATMOSFÉRA

Minule jsme se zmiňovali o tom, že k vlastnímu léčebnému procesu je třeba vytvořit to, co nazýváme léčebnou atmosférou. Ta se skládá z následujících komponent:...
ZÁMĚR - klíčem ke každému uzdravení je záměr. Říká se tomu " nemocí k životu ". Bez tohoto přístupu si člověk neosvojí chování, potřebné ke svému uzdravení. Bylo mnoho pacientů, kteří již umírali a najednou si vytvořili tak silný záměr žít, že se jako zázrakem zotavili. Také jsou ale lidé, kteří mohou vzhledem ke svému fyzickému zdraví žít ještě řadu let, ale oni zemřou prostě proto, že se jim už prostě dál nechce bojovat.

KONTAKT S LIDMI A LÁSKA - síla prostého lidského kontaktu a lásky je něco, na co jako by naše technologicky vyspělá společnost již dávno zapomněla. Psychologové zaznamenali silné důsledky nedostatku kontaktu a lásky u dětí a nazvali to " mateřský deprivační ( sirotčí ) syndrom ". Mám pocit, že podobný syndrom citové deprivace existuje dnes i u řady dospělých lidí. Jeho důsledky sice nejsou tak zřejmé, ale podle mého názoru jsou velice významné přinejmenším v otázce zdraví. Všichni potřebujeme kontakt a lásku s lidmi. Nikde není tento nedostatek patrnější než v moderních nemocnicích. Postrádáme tak individuální, láskyplný a citový přístup. Zkrátka a dobře se chováme, jako bychom mohli bez těchto základních podmínek lidského soužití najednou obejít. Pravdou však je, že sebevětší technický pokrok nedokáže nahradit samu podstatu lidské přirozenosti. Mám pocit, že některým lidem to již začíná docházet, což se projevuje např. v odporu lidí nechat se hospitalizovat. Jako by naše nevědomí hlásilo varovný signál: " Nebezpečné pro lidskou bytost ".

SMYSL ŽIVOTA - vyhýbání se smrti není příliš mocný smysl života. Smysl života také nejde vytvořit uměle pomocí vědy a techniky. Každý člověk má podstatně větší šanci vzdorovat vážné nebo i smrtelné chorobě, pokud má něco, pro co mu stojí za to žít. Smysl života vzniká v jiných doménách, než jsou věda a technika. Jedná se čistě o soukromé domény každého jednotlivce. Dobří lékaři to vědí, byť o tom někdy nedokážou dostatečně jasně hovořit. Každý lékař se jistě pamatuje na celou řadu pacientů, kteří měli tak silný vztah k někomu nebo něčemu, že jim to pomohlo zvítězit i nad takovými nemocemi nebo úrazy, které se jinak běžně považují za smrtelné. Něco takového rozhodně nejde vyjádřit vědeckou terminologií. Je však neobyčejnou životní zkušeností být v blízkosti takto odhodlaného člověka.

OCHOTA VNITŘNÍ PROMĚNY - je opravdu úžasné, jakým způsobem je v naší západní společnosti pohlíženo na vnější autority. Pro řadu lidí je pravdou vše, o čem se dočtou v knihách. Pokud s tím máme jiné zkušenosti, zpochybňujeme tyto svoje zkušenosti. Jsme vychováváni v nedůvěře ke vlastní intuici a zkušenosti. Přesto veškeré moudrosti věků nabádají člověka k tomu, aby na základní životní otázky hledal vždy odpověď především sám v sobě. Věřím, že léčba začíná pohledem do sebe. Člověk musí odhalit svou vlastní pravdu a své vlastní léčebné síly.

Moderní medicína přispěla nesmírnou měrou ke zvýšení lidské pohody, blahobytu a štěstí. O tom snad nemůže být pochyb. Na druhé straně však byly řadu let lékařskou profesí zanedbávány další oblasti lidského bytí, které jsou pro život člověka jako jednotlivce i jako druhu nezbytné. Věřím tomu, že nyní vstupujeme do věku kooperace. Stejně jako se světové velmoci musejí naučit žít vedle sebe, aby tak zabránily celosvětovému holocaustu, musí se i medicína naučit spolupracovat s ostatními vědními obory, aby mohla nadále přispívat ke zdokonalování lidského štěstí. Pokud se lékaři nepokoří a nezačnou brát ohled i na ostatní léčebné přístupy, budou v příštích letech ztrácet důvěru lidí, kterým mají sloužit. Nastal čas skutečného holismu. Je čas zabývat se vším, co má nějakou hodnotu, bez ohledu na to, z jaké tradice či kultury to pochází. Věda stojící sama o sobě již nemá smysl.

AFIRMACE PRO LÉKAŘE - Stejně jako lékaři musí respektovat ( lépe řečeno - měli by respektovat ) alternativní léčbu a holismus, musíme i my být zodpovědní za lékaře, kteří nás ošetřují. Lékaři, které si vybíráme, jsou odrazem našich vnitřních představ o sobě a lékařské profesi. Pokud hledáte lékaře, nebo uvažujete o jeho změně, doporučuji vám nejdříve menší mentální cvičení. Zamyslete se nad tím, co si od vztahu s tímto člověkem slibujete. Pak si vytvořte afirmaci. Můžete si ji i napsat. Taková afirmace by měla vypadat asi takto:

" Nyní mám skvělého lékaře. Vážíme si jeden druhého. Oba jsme partnery jednoho léčebného týmu. Nečiní nám problém spolu komunikovat a rozumíme si. Můj lékař mě podporuje a je přesvědčen, že se mohu uzdravit. Je vzdělaný a podporuje holistické léčebné terapie. Vše, co spolu děláme, přispívá k mému zotavení. Miluji svého doktora a můj doktor miluje mě ".

Do své afirmace zahrňte vše, co očekáváte od svého lékaře. Pak si tuto afirmaci odříkejte nebo přečtěte několikrát za den. Také si opakujte afirmaci : " Přitahuji nyní jen ty nejlepší lékaře ". Pokud máte o lékařích nějaké negativní smýšlení, nebo jste od svých přátel slyšeli nějaké hororové příběhy, prostě si řekněte: " To může být pravda o jiných lékařích, ale můj doktor takový není ". Využijte svých mentálních schopností k tomu, , abyste si vybrali takového lékaře, jakého potřebujete. Nezatajujte před ním žádné aspekty svého života. Má-li se podílet na vašem uzdravení, musí o vás vědět všechno. Navíc mu tím dáváte najevo svou důvěru. Každý lékař, kterého by se to dotklo, není pro vás ten pravý. Lékař je lidská bytost, stejně jako vy. Má určité odborné znalosti, ale není ničím nadřazeným.

Iva Hédlová podle Louise L. Hay
ZDROJ:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya