LEVANDULE ..... ?

13. července 2013 v 20:59 |  návrat k přírodě a zkušenostem našich předků

Levandule jako afrodisiakum?

Vůně levandule je legendární, zrovna jako modrá pole jejích květů. Jak si poradil Václav větvička s dotazem, zdali lze levanduli vkládat jako afrodisiakum do amuletu lásky?

To jsem vám nedávno dostal kuriózní dotaz. Tak kuriózní, že jsem neodolal a rozepsal se na dané téma. Podstatou dotazu bylo, že do amuletů lásky se má jako afrodiziakum vkládat i levandule. Třebaže nejsem vzdělán v tomto oboru, ba ani amatérský znalec nejsem, skočil jsem po takovém námětu a podívejte, co z toho vzešlo.
levandule

Afrodiziaka řecké Afrodity

Začněme u Afrodity, z jejíhož jména se odvozují afrodiziaka. Afrodité byla (staro)řecká bohyně smyslné lásky a krásy, mladí staří Římané ji ztotožnili s Venuší. Afrodisiaka jsou látky, u nichž se předpokládá, že zvýší sexuální aktivitu tak, že způsobí překrvení příslušných orgánů nebo ovlivní vegetativní nervstvo. Kdyby nezvýšily, nepřekrvily a neovlivnily, tak se od nich alespoň očekává, že vyvolají zájem jednoho jedince o druhého, ponejvíce jedince vzájemně opačného pohlaví. Kupodivu jméno římského ekvivalentu Afrodity, Venuše, se promítlo spíše do rubu aktů a vztahů vyvolaných afrodiziaky: Na mysli mám venerologii a rozmanité venerické problémy.
levandulová pole inspirují i malíře

Levandule, vůně Středozemí

Rod Lavandula (z latinského lavo = myji; byla užívána do koupelí), do něhož patří levandule (tady si čeština fantazii s českým jménem moc z uzdy nepopustila) zahrnuje asi 30 druhů, rostoucích převážně ve Středozemí a na ostrovech Makaronesie (Madeira, Kanárské a Kapverdské ostrovy) - tedy v podstatě nedaleko Mediteránu. Pár jich roste v Somálsku a něco v Indii. Patří do čeledi hluchavkovitých, a to jsou rostliny zpravidla silně aromatické. Vzpomeňte jen na mateřídoušku, tymián, oregano, saturejku, bazalku... Některé levandule se dokonce pěstují jako polní kultury za účelem sklizně kvetoucích lodyh, z nichž se extrahují aromatické silice.
Pro destilaci silice se levadule pěstuje ve velkém
Hlavním zdrojem silic je levandule lékařská, Lavandula angustifolia, případ ně ještě tzv. francouzská nebo španělská levandule, Lavandula stoechas. Aromatické rostliny jsou tedy zdrojem vonných substancí, především silic. Těm se také dříve říkalo éterické oleje. Jsou to komplikované směsi přírodních látek, obsažené v rostlinných pletivech. Po biochemické stránce v nich převažují terpenické sloučeniny, zejména monoterpeny a sekviterpeny a dále alifatické cyklické i aromatické sloučeniny, mající vedle uhlíku v molekule atom nebo více atomů kyslíku, dusíku nebo síry. Z rostlin se silice získávají destilací, extrakcí nebo lisováním. Silice jsou jednou z nejdůležitějších surovin pro výrobu parfémových kompozic.
Obě jmenované levandule obsahují v pletivech až 1,5 % silic, jejichž hlavní složkou v tomto případě jsou linalool, linylacetát, 1,8-cineol, limonen, pineny, karyofylen a lavandulacetát. Levadulová silice se využívá především do luxusních parfémů.
španělská levandule (Lavandula stoechas)

Parfémy a feromony

Parfémy jsou roztoky, případně tuhé látky, obsahující vonné přírodní nebo syntetické silice. Od lidské prehistorie slouží na jedné straně k potlačení přirozených tělesných pachů, a na druhé straně jako čichově akceptovatelná ozdoba svého nositele, případně jako čichové (lepší než pachové) atraktanty, látky působící příznivě, ba atraktivně a lákavě na okolí, zejména na partnery opačného pohlaví. Přírodním příkladem takových atraktantů mohou být feromony hmyzu. V boji proti invazivnímu kůrovci se v lesích využívají tzv. feromonové pasti, jejichž hlavní součástí je syntetizovaný feromon, látka, kterou vylučují samice kůrovce, a která působí na kůrovčí samce jako avízo k páření.
Levadulová silice se využívá především do luxusních parfémů.
Z nejútlejšího dětství se pamatuji, že jediný parfém, který moje maminka měla, byla levandulová voňavka. Jaký podíl měla na mém vzniku, nevím, ale sourozenců jsem se nedočkal nikoliv pro špatný účinek levandulového parfému, ale proto, že můj tatínek zemřel, když mi bylo něco přes rok.
P.S.: V knize Lesley Bremnesové, na níž jsem měl čest spolupracovat, stojí, že levandule je využitelná v kosmetice jako pleťová voda, jako antiseptikum při akné, přídavek pro parfémování mýdel, k provonění prádla a vlasů, jako čaj ke zmírnění bolestí hlavy a jako mírné antiseptikum a mírné sedativum.
Autor Václav Větvička.


Vrtá vám hlavou, jaký je vlastně rozdíl mezi dobromyslí, orgánem, tymiánem, mateřídouškou a majoránkou? Vždyť v latině se často jmenují stejně…





Fejeton Václava Větvičky: Jak voní Mediterán
Vrtá vám hlavou, jaký je vlastně rozdíl mezi dobromyslí, orgánem, tymiánem, mateřídouškou a majoránkou? Vždyť v latině se často jmenují stejně… Jenže jižní odrůdy jsou zkrátka voňavější! Zveme vás na procházku voňavým Středomořím…


Ani nemusím do Provence, a už tu tamní vůni cítím. Stejně jako jí cítil Mirek Horníček a Gérard Philipe, jemuž pan Horníček navíc adresoval jeden z voňavých Listů z Provence…
Modrý obzor levandulový
Samozřejmě, že každého hned napadnou tamní lány levandulí. A nejen té, kterou si pěstujeme i na zahrádce, lány levandule lékařské - ale třeba i té echt středozemní, té ušaté, co se jí říká francouzská levandule a po latinsku Lavandula stoechas. To ovšem bylo označení legrační, protože vlastně znamenalo (česky) levandule levandule; z řeckého stoicheo, což byl jeden z výrazů, označujících levanduli. V létě je Středozemí zvláště voňavé - a nemusí to být jen na jihu Francie. Ta vůně dokonce zasahuje i do takových "zálivů" Středozemního moře, jakými je třeba Jadran, Jaderské moře.

Voňavá kuchyně
Většinu jihoevropských vůní mají na svědomí hluchavkovité rostliny; když si to tak proberu, nejen tamní, ale i naší kuchyni by možná stačily kytky jen ze dvou čeledí: z hluchavkovitých a miříkovitých. Pyskatých a okoličnatých. Kmín, libeček, celer, petržel, mrkvičky... Možná, že bych ještě přidal i rostliny brukvovité - křen, hořčice, brokolice, zelí, kedlubínky, ředkve a ředkvičky. Opravuju se, stačily by tři čeledi. A jauvajs: Bez cibule neuvaříš! Dobrá, tak ještě přidáme česnekovité...
Dost, za chvíli by mi nestačil ani tlustý herbář.

Mediterán voní především těmi kytkami pyskatými, hluchavkovitými. Ale což takhle saturejky? Jaký by to byl bouquet garni (svazek vonných větviček vložený do polévky, omáčky či k pečeni) kdyby tam chyběla? A to se prosím tvrdí, že přibližně 30 druhů bylin z rodu Satureja nevoní jen ve Středozemí, ale navíc i v mírném a subtropickém pásmu snad celého světa. Ta zahradní je jednoletá a voní a koření víc než její sestra saturejka horská. Ta je víceletá, polokeřovitá, tj. dřevnatějí jí báze stonků - ale občas u nás taky vymrzne. Jako koření znala saturejky už starověká antika.

Oregáno na pizzu, dobromysl na čaj
Voní-li kořenně mediterán, voní tak i Itálie. A představte si pizzu či jinou tamní specialitu bez oregána! Itálie bez oregána je jako francouzské Azurové pobřeží bez levandulí. Oregano i saturejka mají původ svých běžných jmen v latině. Satureja a Origanum. Babky kořenářky i rozmanití bylinopravci by mne ale mohli opravit v tom, že nedají dopustit i v našem prostředí na dobromysl. A dobromysl je český ekvivalent právě latinského Origanum. Ale ne tak docela oregana. Dobromysl obecná, Origanum vulgare totiž vypadá na první pohled stejně, ať ji trháte za Mělníkem nebo u Neapole. Musíte jít do bližšího rozlišování, protože naší dobromyslí obecnou pizzu neokořeníte. Botanika popsala a rozlišuje řadu vnitrodruhových taxonů, které se liší třeba jen počtem přisedlých žlázek, obsahujících ony úžasné a voňavé silice. A více žlázek obsahují všechny jižní poddruhy. Na tvaru listů, květů a dalších částech nepoznáte rozdíl. Na chuti ano, za čerstva i za sušena. Pro ochucení pizzy pátrejte po oreganu jižních proveniencí, na čaj (i ten léčivý) stačí vyjít za humna a poohlédnout se po dobromysli naší.

S rodem Origanum alias dobromyslí či oreganem někteří spojují i majoránku. Ne tu konopnou! Tu, bez níž bramboračka i bramborák by byly k nejídlu. Pravé majoránky (dnes zařazené jako Majorana hortensis - ale existuje druhů víc!) pocházejí z východního Středozemí; v zahradách jsou taky od starověku.
Tam, kde voní tymián…
Levandule, oregano, saturejky, majoránky... Jsem přesvědčený, že tu pravou vůni Středozemí dělá až tymián. A s ním to je jako s oreganem. Tymián z rodu Thymus má úřední české jméno mateřídouška. A mateřídoušek jsou taky desítky druhů a jak se obtížně rozlišují! Na to je div ne vědecká disciplína, thymologie, mateřídouškoznalství! Ale jen jeden druh vám z jakéhokoliv jídla či salátu (s výjimkou krupičné kaše) udělá středozemní pochoutku. Dymián či tymián, Thymus vulgaris alias mateřídouška obecná, mateřídouška tymián případně tymián obecný. Česky si můžete vybrat, na zahrádce vám sice poroste, ale tak jako v mediteránu nezavoní. Dokonce je jeho přirozený areál ještě užší: jižní Francie a východní, případně jihovýchodní Španělsko.
Na výpravu za mediteránní, ponejvíce hluchavkovitou vůní vám přeju šťastnou voňavou cestu.


ZDROJ: http://www.ireceptar.cz/
Autor Václav Větvička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya