ŘEDKVIČKA

28. září 2013 v 15:32 |  zdraví
Ačkoli je ředkvička (Raphanus sativus.) ředkvi velmi blízká, kříží se s ní a dala vznik řadě přechodných forem, není jisté, zda mají obě plodiny společného planého předka. Jisté je jen to, že je mnohem mladší. Pravděpodobně pochází ze severozápadní Evropy nebo k nám byla dovezena z Orientu. Tato jednoletá zelenina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) byla známa již ve starověku. Sklízí se od května do října, ale můžeme ji jíst po celý rok, protože se také pěstuje ve sklenících. Má lyrovité ochlupené listy a jedlé bulvičky, které jsou podle odrůdy kulaté, oválné, podlouhlé, s bílou, růžovou, červenou nebo fialovou slupkou.

Obsahuje především cennou hořčičnou silici, způsobující mírně palčivou chuť. Ředkvičky mají velké množství vitaminu C, také vitaminy skupiny B a PP a téměř všechny minerální látky a stopové prvky, ze kterých je nejdůležitější vápník, železo, měď, fosfor, mangan. Má velmi dobrý vliv na prokrvení mozku a celého organismu. Nemá velkou energetickou hodnotu, ale její chuťové a léčebné přednosti způsobují, že je hodnotnou zeleninou, která přispívá k pestrosti našeho jídelníčku. Do salátů a polévek můžeme přidávat i prostřední malé lístky ředkviček.

Vnitřní použití:
Působí močopudně, žlučopudně a proti zácpě, ve větším množství však může způsobit i průjem. Doporučuje se při
onemocněních jater, ledvinových a žlučových kamenech a při zvýšeném kvašení stravy ve střevech. Má antibiotické vlastnosti, uvolňuje hlen a usnadňuje vykašlávání při průduškových potížích, zlepšuje zrak, paměť, zlepšuje trávení. Je vhodná při anémii, revmatizmu, artróze, působí proti avitaminóze, skolióze. Velice dobře se osvědčuje při redukčních dietách, kdy organismu dodává potřebné minerální látky a přitom má velmi nízkou kalorickou hodnotu.

Vnější použití:
Čerstvě nastrouhanou ředkvičku můžeme používat k obkladům, které rozehřívají bolestivá místa, pomáhají při léčbě revmatizmu a otoků kloubů.


zdroj:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya