ŽIVOT..

18. září 2013 v 11:13 |  vývoj vědomí
Všechno co se ve tvém životě děje, situace, které se ti dějí, lidi, které potkáváš, komplikace a problémy, které musíš řešit, to vše je naprogramované. To vše se děje proto, aby si neměl čas přemýšlet, doopravdy přemýšlet o sobě, o svém životě, o tom, proč se to všechno děje. Protože duši stačí chvilka zastavení a zamyšlení se, a musí jí být jasné, že to co prožívá není skutečné. Je v tobě záměrně vytvářen pocit strachu, strachu o sebe, o své přežití v tomto životě, strach o své blízké, o to jak uživíš děti, strach o dostatek peněz, strach o majetek... Pocit strachu je pro tvé ovládání naprosto ideální, protože zaměstná celou tvou mysl. Nemáš čas si vůbec uvědomit, že to celé co se děje ve tvém životě je nesmysl. Uměle vytvořený strach. Duše, která trochu přemýšlí ví, že se nemusí bát vůbec ničeho. Je nesmrtelná, tak proč se bát přijít o toto hmotné tělo. Je napojená na nekončící zdroj bohatství a hojnosti, tak proč se bát o nedostatek. Je to právě pocit strachu, který dokonalou a chápající duši oddělí od zdroje všeho, co může mít. Jakmile toto duše pochopí, začne si klást otázky a logicky na ně odpovídat a je jí jasné, co se s ní stalo. Přestane se bát a začne se vracet ke svému zdroji, k pocitům, které zná a vždy je prožívala, a to především k pocitu sjednocení se vším, co je kolem ní, k pocitu, že je milována tím, co jí stvořilo, k pocitům hojnosti, k pocitům blaženosti a radosti z existence, které stále prožívala. Takže stačí jen na chvíli se zastavit, přestat vnímat tu neskutečnou kulisu uměle vytvořených problémů, které bytost za problémy považuje. Problém neexistuje. Jen jsme si sami řekli, že to je problém. Žádný problém doopravdy není. Není hlad, není nedostatek, není nemoc, není bolest, n e n í p r o b l é m . To jen my tomu dáváme důležitost. Ale když začneme přemýšlet, tak proč by se měl mít někdo špatně? Proč? Proč by to tak chtěl? Proč by někdo chtěl být nemocný? Proč? Proč by někdo chtěl mít nedostatek?




Duše si sama může vytvořit život jaký chce. Tak proč by chtěla ten život mít nepříjemný? Není k tomu jediný důvod. Ten důvod proč to tak ale je, je ten, že jsme uvězněni a jiní ovládají naši mysl tak, abychom si mysleli, že takto musíme žít. A tak tak i žijeme.
Ale duše se může osvobodit, kdykoliv, je to snadné. Stačí jen vědět že "uvěznili tvou mysl". A pokud to pochopíš a uvěříš tomu, můžeš se začít osvobozovat. Prostě si řekneš "a dost" už to takto nechci. Mohu žít nádherný život, být zdravá, krásná, bohatá, šťastná, spokojená, mohu dělat to, co dělat chci. Ano mohu. Jsem nesmrtelná duše.
Někteří mají názor, že být šťastný a nemít problémy je nuda. Ale opravdu to tak není. Je to spíše myšlenka lenocha, který bude raději otrokem, než aby začas přemýšlet a měnit a posilovat sám sebe. Je to myšlenka lenocha, který se bojí přijít o svou roli oběti, chudinky, která může kdykoliv přijít za jinou chudinkou a říkat jí pofoukej mi bolístku, jsem chudinka.
Ale silná bytost nepotřebuje být oběť, ona sama pomáhá těm, kteří ještě nepochopili, že jsou také silní, dodává jim odvahu a podporu k tomu, aby i ony zesílili.
Být obětí a otrokem je v širším pohledu Kosmu a Bytí parazitování. Jsme vlastně paraziti, protože nic nedáváme. Jen sajeme novou a novou životní energii, protože je nám otrokáži odebírána a abychom alespoň mohli přežívat, musíme ji někde odebírat. Ale nic nevracíme. Zamořujeme část Bytí těžkými energiemi strachu a utrpení a tím že dobrovolně krmíme ty pekelné stvůry zla, mu vlastně pomáháme se šířit a růst. Naše planeta je v izolaci, aby nenakazila těmito energiemi další části Bytí. V podstatě se nemůžeme nyní vrátit domů, nikdo z nás se nemůže vrátit domů, dokud planetu neočistíme od dravčí energie a tvůrců utrpení.
Ano někdo má takový názor, že zlo vlastně je součástí bytí, je dobro a zlo, že to je v pořádku prožívat radost ale i bolest. Pokud chce někdo prožívat bolest, tak ať ji prožívá. Je ale velmi nemocný, pokud řekne ano, chci prožívat bolest. Myslím že každá zdravá bytost si raději vybere prožívat rozkoš, radost z tvoření, zdraví a vitalitu, sílu a moudrost.
Všechno co si mysl dokáže představit a vymyslet EXISTUJE. Všechno existuje. Jen duše, tím na co se soustředí a na co myslí si k sobě přitahuje, nebo sebe přitahuje do takových světů. Představuj si nádherné světy lásky a blaha, a budeš se v nich nacházet. Představuj si peklo, mučení a týrání a budeš se tam nacházet. To je vše. Takto funguje tvoření své reality. To, na co myslíme a na co se soustředíme, to se nám děje. Pokud myslíme na bolest, kterou nám způsobil přítel, rodiče, děti... stále se nám to opakuje. Zase nám podobnou bolest způsobí další bytost. Protože jsme se na to soustředili a přitahli si do života další takovou podobnou událost. Fungování zákonů existence je velmi jednoduché. NA CO MYSLÍME, NA CO SE SOUSTŘEDÍME, to si přitahujeme do života. Když na bolest způsobenou druhými rychle zapomenu a myslím a stále si představuju to, co chci prožívat, to, jak si představuju svůj budoucí život, tak se mi takový brzy ukáže. Ne znovu bolest, ne znovu zrada, ale to na co MYSLÍM. Ale aby to doopravdy fungovalo, je třeba mít co nejvíce aktivní a čistá naše energetická centra. Tedy to, čemu často říkáme v naší kultuře čakry. Programy, které zpomalují vytvoření námi představované situace je třeba z center odstranit, říkáme tomu často vyčistit energetická centra a více je aktivizovat. Otevřít přijímání velkého množství vysoce vibrující a příznivé energie blaha z kosmického zdroje. Čím více je energetické centrum, tedy čakra čistá od ovládajících programů, a čím více je aktivizované, tím dříve a intenzivněji se mi Z H M O T N Í má představa budoucnosti.
To co je ale potřeba vědět a to co vlastně bytost dělá vyspělou a zušlechtěnou bytostí je ZO DPOVĚDNOST. Zodpovědnost za to, co vytvoříme. Zodpovědnost za to, že nebudeme svými činy a skutky ubližovat vědomě jiným bytostem a nebudeme omezovat jejich volbu.
Pokud se například náš přítel nebo manžel rozhodne od nás odejít a být s jinou ženou, je třeba mu v tom nebránit a okamžitě mu odpustit jeho rozhodnutí. V podstatě se neděje vůbec nic zvláštního. To jen vesmír koriguje situace a stav života tak, aby se mohlo dít něco nového, příznivějšího pro nás pro oba. Naše myšlenky vytvořili tuto situaci. Myšlenky jeho a mé vytvořili situaci, která vede k dalším změnám tak, aby se mohly ty změny uskutečnit. Až budeme mít vědomě přístup k tolika informacím, které potřebujeme k tomu, abychom chápali celou kosmickou hru, bude nám naprosto jasná každá situace našeho života. Budou nám naprosto jasné souvislousti, které byly vytvořené k ideálním situacím a prožitkům, abychom se mohli vyvíjet. Abychom dostávali stále nové příležitosti a možnosti pochopit celou logiku hry na člověka. Vždyť nevíme co krásného a obohacujícího nás zítra potká. Vždyť nevíme co krásného a obohacujícího potká toho druhého.
Čím jsou naše energetická centra čistší a aktivizovanější, tím více začínáme chápat logiku života v lidských tělech a logicku života jako celku. Život začíná být pro nás dobrodružná a zábavná hra na objevování sebe sama, na objevování radosti z tvoření a vědomého pozorování toho co jsme vytvořili. Je to VĚDOMÁ ZÁBAVNÁ hra na člověka a jeho vývoj. Přestáváme být otrokem a začínáme být tvůrcem svého života. NÁDHERA. Život je nádherné dobrodružství a škola. Je tolik variant toho, co můžeme začít dělat, tolik variant toho, jak pomáhat druhým a být prospěšný pro celé okolí, pro celou planetu, jen se stačí trochu vyladit sama na sebe a duše pozná, co jí samotnou nejvíce uspokojí. To, aby duše byla opravdu šťastná, nemůže udělat žádná jiná bytost. Duši nemůže udělat šťastnou to, že bude s někým, že bude mít něco. Duše může být šťastná jedině tehdy, když bude tělat to co ji uspokojuje. Jedině to nás může udělat šťastnými. Být prospěšní a užiteční druhým. Aktivizovat především své srdeční centrum, protože když miluji druhé, tak druzí milují mě. Je to tak jednoduché. Co dávám, to dostávám.
Pouze šťastná maminka a tatínek může být užitečný svým dětem. Jinak ne. Jinak jim předáváme mnoho špatného a ani si to neuvědomujeme. Děti není třeba vychovávat. Děti je třeba milovat. Být šťastní a milovat. To je lék pro tuhle planetu. Když budou duše šťastné a budou milovat, přestávají být otroky a začínají se vracet DOMŮ . Milující duši není možné ovládat. Dravci se bojí energie lásky. Živí se bolestí a strachem. Láska je odpozuje. Duši, která velmi miluje, oni už nevidí. Ztrácí se z jejich zorného úhlu. Jakmile začneme doopravdy milovat, vytvoříme si život podle svých představ a dostaneme se do světů, kde na nás už nyní čekají naše sestřičky a bratříčkové, do světů, které jsme opustili kvůli této kosmické hře a kam se zase rádi vrátíme zpět.



zdroj:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya