NOVÝ SERIÁL AC24: O KONSPIRAČNÍCH TEORIÍCH, FUNGOVÁNÍ SYSTÉMU A TRANSFORMACI VĚDOMÍ (3. díl )

10. ledna 2014 v 9:29 |  transformace

JAK SI UVĚDOMIT, ŽE NEJEDNÁME SVOBODNĚ


Jde o příběh Tomáše Keltnera, který pracoval v tajné službě, kde získal nejvyšší prověrku NBÚ a NATO, jako bodyguard českých ministrů a coby člen elitní jednotky SOG prošel zeměmi s válečnými konflikty. Ve vyšších patrech systému si ale postupně uvědomil, že věci fungují úplně jinak, než si myslel, demokracie a lidská práva jsou jen prázdnými pojmy, které naprosto neodpovídají realitě, a vše je "připravený a naplánovaný". (Foto: Bára Prášilová)
Začal rovněž pracovat se svými emocemi a věnovat se práci s vědomím a jeho probouzením. Výsledkem byla kniha Transformace vědomí, jíž se bez reklamy prodalo na české poměry výjimečných 10 000 kusů, a následný druhý díl. Dnes přednáší a radí lidem, jak na to.
I proto jsme se rozhodli, že pro čtenáře AC24 připravíme seriál, ve kterém využijeme jeho zkušeností. Zvolili jsme poměrně odvážný způsob - jít docela do hloubky a dotýkat se věcí, o kterých jste zatím pravděpodobně nikde neslyšeli v souvislostech, maximálně sem tam nějaký střípek. Uvědomujeme si, že ne každému se bude zamlouvat, co se dozví. Někdo možná bude kroutit hlavou, někdo se dokonce bude rozčilovat a nadávat, každý ať si ale zvolí sám, co do svého vědomí připustí, a na co je pro něj ještě příliš brzy. Zpětná vazba, včetně nadávek, je vítána; ptejte se na to, co vás zajímá. Budeme společně hledat odpovědi. Podle našeho mínění nazrává doba, kdy je důležité porozumět věcem, o jejichž existenci možná tušíme, ale dlouho jsme je přehlíželi. Je načase to změnit.
Milan Vidlák: V minulém díle jsme skončili tím, že nás ovládají přítomné bytosti, takzvané egregory, které tím získávají energii. A že není lehké se jich zbavit...
Tomáš Keltner: Člověk je pro ně zdroj energie. Pokud se člověk stává vědomější, pokud je míň ovládaný, tak je menším zdrojem energie, a samozřejmě ten pastýř, egregor, jenž má své ovečky, které dojí, nelibě nese, že mu jedna ubyde. A každou, která mu vypadne ze stáda, se snaží dohonit. Člověk, který se pokouší vystoupit ze Systému, udělá pár kroků. První kroky jsou většinou snadné, a tak se poměrně rychle dostane blízko hranici mezi ohraničeným stádem, Systémem, a okolním světem. Jakmile se ale blíží k oné hranici, egregor nabírá pozornost, už ho sleduje, a jakmile se hranice dotýká, nebo ji dokonce překročí, aktivují se ochranné mechanismy egregoru, který si chrání svou dojnou krávu a snaží se ji stáhnout zpátky. Jak? Vysílá za ní pochyby o nové cestě a strach.
Lze nějak přiblížit, jak se lze uprostřed Systému dobrat k tomu, abych měl šanci uvažovat o tom, že vůbec udělám nějaký první krok?
Tím spouštěčem je úroveň vědomí, do které se člověk dostane sám od sebe. Může tam dospět například četbou nějaké literatury, zabýváním se ezoterikou a podobně. Ale to, aby vůbec začal číst nebo s tím pracovat, je záležitost, která podle mě není dána přímo námi, ale ovlivňují ji konkrétní životní situace každého člověka. Já třeba můžu ze zkušenosti říct, že ve většině případů, které prošly mojí poradnou, oním počátečním krokem k tomu začít se o něco zajímat bylo zdraví dotyčného člověka nebo jeho dětí. Na tu takzvaně alternativní cestu se většinou dostanou lidi, kterým se stane něco, s čím si nedokáže medicína poradit nebo pro ně není akceptovatelný způsob řešení. Anebo ho vyzkouší a on nefunguje. Nemusí jít jen o alternativu ezoterickou, může to být pouze medicína, která není takzvaně západní, ájurvéda, čínská medicína, něco, co funguje v některých případech lépe. Nebo se setká s psychosomatickým, celostním lékařem, který se jej neptá jenom na to, která noha ho bolí, ale i co dělal předtím a co dělal potom.
Pomáhají k tomu i velké krizové situace, kdy člověk prožije nějaký stres, psychické napětí, které může být spojeno s úmrtím někoho blízkého, či strach o život, někdo vás šikanuje, nacházíte se na válečném území… Ať už je výklad takový, že si to zadáme sami, nebo je to nějaká předurčenost, jde o zásah mimo naši osobnost. Avšak potom - a to je to místo, o kterém se v tomto díle budeme bavit - my máme možnost s tím něco dělat. Nebo taky nedělat.
Já jsem z vlastní zkušenosti přišel na způsob, který považuji za velmi efektivní. Tím nechci říct, že je to cesta jediná či jediná správná, ale je z praxe, nikde jsem ji nevyčetl. Byť mi klienti začali nosit knihy renomovaných autorů, kteří ji popisovali podobně. Chtěl bych pohovořit právě o těch místech, kde jsme se s jinými autory nesetkali a kde si myslím, že je zakopaný pes a proč po přečtení některých knih člověk nedokáže udělat ten podstatný krok.
Na co jste přišel?
Cesta, kterou jsem nalezl, je cesta skrze emoce. Emocí v tomto případě nenazývám prožitek jako takový, ale prožitek, který když mám možnost zpětně hodnotit, tak s ním nesouhlasím. Konkrétní důležitý příklad je, že se ráno pohádám s manželkou. Je vcelku jedno, o čem ta hádka je, kdo ji začal a kdo ji skončí. Hádka je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak z nás odčerpat energii. To, co jsem objevil, je cesta skrze pozorování těchto situací, kde pozorování nám umožňuje s odstupem času uvidět víc, než co jsme byli schopni uvidět na úrovni vědomí v danou chvíli.
Proč je to důležité?
Vědomí je velmi důležitá součást našeho povídání. Úroveň vědomí stoupá s časem. Stoupá automaticky a nemusíme pro to nic udělat. Ale u každého nestoupá stejně rychle. Kdybychom to vyjádřili v číslech, aby to bylo pro rozum srozumitelnější, tak u někoho může vědomí za deset let stoupnout o jednu úroveň, ale u někoho může stoupnout o jednu úroveň třeba za deset hodin. A tohle je jedna z prvních věcí, kdy je třeba začít dávat pohov rozumu. Protože pokud bude rozum zasahovat do vnímání toho, co popisuju, bude neustále argumentovat a mít námitky a neumožní vám to pochopit. My se neotočíme k rozumu zády a nebudeme ho ignorovat - naopak, rozum je jedna z našich nejdůležitějších součástí. Musíme jej ale dostat na svou stranu. My to uděláme. A uděláme to pomocí důkazů. Ale na úplném počátku je potřeba část věcí uslyšet a říct si, že si ten popis přečtu do konce a dám šanci tomu, že to sám vyzkouším. Pokud to neudělám, není možné někoho iniciovat zvnějšku.
Co je vlastně vědomí?
Není to inteligence. Nemám pro něj žádnou inteligentní definici, ale možná by mohla znít tak, že jde o vědění spojené s prožitkem. Vědomí je vlastně nějaká suma vědění, která prošla praxí a prožitkem a stala se zkušeností. Míra prožitků, kterými projdu a které zvýší moji úroveň vědomí, mi umožní, že až se ta situace bude dít znovu, můžu na ni reagovat jinak. Například ne vztekem a bojem. Úroveň vědomí je to, co nám umožňuje uvidět a uvědomovat si fakta a souvislosti. Je to první stupeň mimosmyslového vnímání, schopnost uvědomovat si fakta a souvislosti. Druhým stupněm je schopnost rozlišovat fakta od hypotéz. To jsou dva velmi důležité stupně mimosmyslového vnímání. Ale k tomu se dostaneme postupně. Protože čím pevnější budou základy, tím pevnější bude celý dům.
Úroveň vědomí sice stoupá sama od sebe, ale mnohdy nestoupá tak rychle, jak by pro nás bylo potřeba. A my máme možnost svobodně si úroveň vědomí zvyšovat, skrze prožitek, skrze rozšíření vědění. Vědění jsou informace, které se k nám dostanou. Dostane se k nám informace a my tu informaci prožijeme. Potom se dostává do úrovně našeho vědomí a zvyšuje ho.
Předpokládám, že právě proto se k nám ze škol, médií a celkově od Systému dostávají zcela jiné informace než ty, které by pro zvyšování vědomí byly vhodné…
Samozřejmě. Jak výchova, tak školy či média nepřinášejí informace, o kterých se zde bavíme, ale zásobují nás informacemi, které nás uchovávají v emocích a nevědomí. I celý zábavní průmysl je založený na emocích. Pokud prožijeme emoci tak, jak jsem ji popsal, a zpětně se na ni podíváme a nesouhlasíme s tím, co se tam stalo, můžeme si být stoprocentně jisti, že jsme v danou chvíli nejednali svobodně. To znamená, že všechno, co jsme říkali a dělali, byť v nejlepším přesvědčení, jsme říkali a dělali proto, že jsme v oné situaci byli pouze nástroji někoho a něčeho vyššího. To něco vyššího je energeticko-informační pole, nebo, jak já to nazývám, přítomná bytost, egregor. Můžeme tomu říkat i démon, je úplně jedno, jaké slovo použijeme. Pro nás je v té nejzákladnější fázi důležité to, že jsme nejednali svobodně. Tahle informace by pro vás měla být nejzásadnější k tomu, abyste se rozhodli, že byste chtěli zkusit udělat to svobodně.
Jak?
Pokuste se dovolit si být úplně na začátku, protože jedině tak může člověk vytvořit pevný základ. Pokud už máte vytvořený pevný základ, nebude vám to vůbec vadit, protože pouze popíšu, co už znáte. Základním krokem je - ideálně na konci dne - projít si zpětně to, co jsem ten den dělal, a pokusit se tam najít emoce. V okamžiku, kdy se mi podaří takovou emoci najít, mám první důležitý krok za sebou. Je totiž řada lidí, kteří tvrdí, že nic takového neprožívají. Většinou to tvrdí lidi, kteří to prožívají nejvíc, kteří jsou v emocích tak často, že už ani nedokážou rozlišit, že se s někým hádají. Protože se vlastně hádají s celým světem a jsou neustále v tenzi. Tuhle pozici živí rozum. Tím, že je v něm strach. Proto takový člověk šmahem odsoudí cokoliv za nesmysl, neboť se tím bojí zabývat. Mohl by totiž zjistit, že konstrukce jeho rozumu nejsou pevné. Mohlo by to bolet, rozpadl by se jeho svět a začal by padat volným pádem.

ze zdroje


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AndreyKem AndreyKem | E-mail | Web | 16. února 2017 v 16:40 | Reagovat

быстрое семяизвержение что делать    http://moskvadgeneriki.blogspot.ru/2017/01/blog-post_34.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya