close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2014

BUDOU KVÉST JABLONĚ. NEPODCEŃUJTE JEJICH SÍLU ♥

27. března 2014 v 9:30 návrat k přírodě a zkušenostem našich předků
ENERGIE JABLONĚ
Budou kvést jabloně. Nepodceňujte jejich sílu pro člověka...
Dnešní příspěvek bych věnoval jabloním. I když budou teprve kvést, raději píši dopředu, aby jste tu krásu nepropásli. Doufám, že i vy shledáte, jak úžasný je to strom. Jabloně a především divoké jabloně ( které najdete v remízcích, na krajích lesů atd. ) rozhodně patří mezi posvátné stromy tohoto světa. Divoké jabloně vás mohou přenést do světů na "druhé straně". Ne jen jejich energie, ale i jejich plody-jablka, se můžou stát mostem, spojnicí do říše nesmrtelných. Ten, kdo se zabývá magiemi a chtěl by někdy navštívit tyto říše, jablko mu k tomu může výrazně pomoci. Jestliže ve vaší zahradě rostou jabloně a vaše malé děti pod nimi budou vyrůstat, je dost pravděpodobné, že budou tíhnout k duchovním naukám, nebo seberozvoji. Budou oplývat empatií k druhým lidem a mít láskyplné srdce. Toto vše mají na svědomí vyvážené energie jabloní. Pomáhají nám při pocitech nečistoty a hanby. Stimulují harmonii a vnitřní očištění. Rozvíjí dlouhotrvající vnitřní mládí a blaženost člověka.
.


PROČ PEČOVAT O LYMFATICKÝ SYSTÉM

10. března 2014 v 9:36 zdraví
Víte, že pohyb prospívá srdci, plicím a svalům, což je samozřejmě příznivé pro celkově dobrý zdravotní stav. Pravděpodobně však nevíte, že pohyb snad ze všeho nejvíc prospívá lymfatickému systému.
Lymfatický (mízní) systém spojuje orgány (včetně sleziny), tkáně a mízovody prostřednictvím kapilár, které odvádějí tekutinu z tkání zpět do krve, a posilují obranyschopnost orga­nismu tím, že po celém těle roznášejí bílé krvinky. Tímto způsobem se tělo zbavuje zbytků odumřelých buněk. Tímto způ­sobem se tělo zbavuje přebytečných kyselin.


POCITY VINY, STRACHU aneb co dokáže samokletba

10. března 2014 v 9:31 vývoj vědomí
Vinit se? Kdepak, já se neviním! Z čeho? Proč? Vždyť nemám důvod. Myslíte si to také? Zkuste jít do hloubky sebe sama a zamyslete se. Když zapátráte, třeba zjistíte, že za většinou vašich neúspěchů, nespokojenosti, nezdaru, finančních omezení, vztahových i zdravotních problémů mohou stát právě pocity viny.
Pak si uvědomíte, že jste ve svém životě stále něčím a někým omezováni a obklopeni z valné části negativními lidmi. Lidmi, kteří vás obviňují, ať uděláte cokoliv, vylívají si na vás zlost, limitují vás svým strachem anebo ve vás strach spouští. Přesto je vaše touha zavděčit se velice silná. Z mé praxe vím, že strach a vina dokážou být mnoha lidem dlouho skryté. Ti, jež mají tendence zavděčit se svému okolí, rodičům, přátelům, taktéž mající spasitelské sklony a nakládající si na sebe příliš, mají v sobě silně zakořeněný program viny.
Vina spouští strach, ten vytváří omezení a paralyzuje nás v našem konání.
Také přivtěleným duším a různým entitám se daří ve vibraci strachu. Strach oslabuje energetické pole a ochranný obal. Mnozí mají tendence vytvářet si ochrany a energetická vejce, což vůbec nepomůže, pokud nejsou zbaveni svého strachu a viny. Jste-li zbaveni strachu a žijete v klidu a míru nejen sami se sebou, ale i se svým okolím, máte dostatečnou ochranu. Nikdo a nic na vás nemůže působit. Jste ucelení. Ovšem cesta k takovému ucelení je mnohdy těžká a trnitá.
Sebevražda
Sebevrazi trpí za života tolika strachy a pocity viny, že si peklo po svém skonu automaticky navibrují sami. Dostanou se do nižších energetických forem, do čekárny na další život, který může být ještě těžší výukovou látkou, než byl život předchozí. Na základě tohoto probilancování svých činů (tam mezi životy) si pak následně vyberou život adekvátní od svého minulého života ke svému budoucímu životu. Nezvládli první třídu, proto ji musí opakovat. Je třeba pochopit, že to, co vibrujeme za života, vibrujeme i po smrti a přesně tak si vytváříme další pole pro náš osobní růst v životě dalším. Často se duše sebevrahů přivtělí na žijícího jedince, jelikož ten vibruje na stejné úrovni, jako ta jejich. Žije také ve strachu a omezení.
Často říkávám lidem, že strach neexistuje, je jen v naší hlavě, je to uměle vytvořený proces, emoce, kterou nám vštěpuje okolí a společnost a funguje jako morová epidemie.
Odpuštění sám sobě
Mnozí lidé si nejsou vědomi, že se viní, dospějí k tomuto poznání teprve, když se jim opakují jejich nezdary. Je snazší odpustit druhým, ale odpustit sám sobě bývá těžké. To je delší proces, mnohdy to nejde hned. A další otázka je: chceme to vůbec? Chceme si odpustit? Pokud lidé pochopí souvislosti a hloubku svého konání, pochopí, že vina v podstatě neexistuje, protože vše ve vesmíru je dokonalé a chyby, kterých se dopouštíme, nejsou chybami, ale našimi učiteli.
Špatná a dobrá karma
My sami si vytváříme svá vlastní omezení a tím si vytváříme negativní karmu. Přitom špatná a dobrá karma neexistuje. Temno a světlo jdou ruku v ruce. Přijmeme-li temno, naše duše se prosvětlí. Vibrujeme li ve své energii vinu při opuštění těla, vibrujeme ji i dále v meziprostoru, tedy po své smrti a vytváříme si tak další životní proces pocitů viny a strachu. Následkem je, že se narodíme rodičům, kde je vina na denním pořádku, kibicují nás za chyby, které děláme, vytvářejí nám omezení a zákazy a srážejí naše sebevědomí. Naše reakce je, že se stáhneme do sebe a vědomě i podvědomě je viníme za to, jak se k nám chovají a především viníme sebe, že já za všechno můžu. Takže se opět ocitáme v kruhu a ten se stále točí a vlákna viny nás svazují čím dál více. Přitom když pochopíme celkový karmický proces, tak si uvědomíme, že tam, kde je nám sebevědomí sráženo, je nám vlastně zvedáno. Když nás někdo staví na piedestal, tak nás musí někdo jiný zákonitě srazit. Rovnováha ve všem. My se jí učíme, i když nám to přijde mnohdy nespravedlivé.


PLANÉ BYLINY V KUCHYNI

3. března 2014 v 21:48 zdraví
Spousta vitaminů a minerálů vám možná roste zadarmo pod okny nebo na nejbližší louce. Můžete je hned na jaře zařadit do rodinného jídelníčku.
.
.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Výhonky mladých kopřiv mají pro organismus vynikající čisticí účinky, takže kopřiva by se na našem stole měla objevit každé jaro hned mezi prvními. Obsahuje velmi mnoho látek, zejména draslík, vápník a železo, vitamin C, provitamin A, vitaminy skupiny B a další.
Působí močopudně, snižuje hladinu krevního cukru, pomáhá vázat železo v těle, užívá se při jaterních a žlučníkových chorobách, avitaminózách, chudokrevnosti a všeobecně k povzbuzení metabolismu.
V kuchyni můžete spařené a nahrubo pokrájené mladé výhonky kopřiv použít na mnoho způsobů. Jdou uchovat i v mrazáku na zimu. Vynikající jsou přidávané do leča, nádivek ( velikonoční nádivka se bez nich neobejde ), nákypů či do těsta na bramboráky zvané kopřiváky, dají se zapékat například s bramborami, pórkem a sýrem.


POSVÁTNÉ HÁJE - 1. část

3. března 2014 v 18:39 některé i nadčasové informace které nemusí vždy rezonovat s vaším poznáním a vnímáním současnosti
Drazí přátelé!

Pokud předávám nějaké rady nebo nějaká doporučení, snažím se vždy aby v tom bylo co nejméně "mě". Když šaman předává nějakou informaci, která může být užitečná pro jedince nebo kmen, vždy funguje jako prostředník. Tedy odsune své ego, dokonale ho zmenší a pak skrze sebe nechává protékat informaci jako "prázdná trubice", která spojuje svět hmotně žijících se světy někdy daleko méně hmotnými. Během uplynulých několika let jsem byl "vyššími světy" mnohokrát žádán, abych udělal vše pro obnovu posvátných hájů a menhirových řad na území pokud možno každého státu Evropy. Je to samozřejmě nelehký úkol a svoji roli v jeho uskutečnění vidím především v samotném zprostředkování této důležité informace. I když to budou lidé, jejichž životní filosofií je primitivní vulgární materialismus všemožně popírat, vyšší světy skutečně existují a působí na nás. Od ranného dětství jsem v kontaktu s bytostmi z jiných dimenzí. Řada těchto bytostí byla kdysi také lidmi. Můžeme těmto bytostem říkat andělé, dobří duchové, obyvatelé paralelních fyzikálních systémů - naše současná slova podle mě nedokážou jejich realitu zatím přesně vystihnout. Tyto bytosti jsou ovšem zcela skutečné - alespoň pro ty, kteří díky určitým dispozicím dokážou proniknout skrze obvyklou bariéru, která odděluje svět naší existence a ten prostor, ve kterém žijí tyto vědomé entity. Každý kdo přežije klinickou smrt a vrátí se s plnou pamětí toho, co "na druhé straně" zažil, popisuje setkání s nám neznámými formami inteligence a vědomí. Také já jsem v ranném dětství absolvoval po fyziologickém kolapsu tuto zajímavou zkušenost. Důležité pro mě bylo, že schopnost odpoutat se od fyzického těla a možnost komunikace s bytostmi žijícími mimo fyzickou sféru mě jaksi zůstala. To ovlivnilo celý můj život.

Dodnes komunikuji s obyvateli nefyzické sféry. Za ta léta, co uskutečňuji vytělesňování, jsem poznal, že nefyzických sfér existuje veliké množství. Nevěřím v smrt - vím, že nic takového neexistuje. Mohu se zkontaktovat s každým, kdo fyzicky zemřel. Každý budeme existovat po smrti fyzického těla jako "duch" - jako naprosto vědomá energetická entita. To není pro mě v žádném případě otázka nějaké víry, je to čistě poznatek získaný skrze zkušenost. Každý po fyzické smrti existujeme v tom energetickém prostoru, který kolem sebe vytvoříme a do kterého sami sebe umístíme na základě obsahů našeho vědomí. Vědomí je v energetickém prostoru totéž, co v našem světě hmota. V energetickém prostoru vládnou zcela jiné fyzikální zákony, než v našem trojrozměrném časoprostoru. Přesto je to zcela skutečný svět, který v jistém smyslu na vás působí skutečněji než fyzikální prostor, ve kterém se pohybujeme když žijeme své hmotné životy. Vesmír je plný neuvěřitelných tajemství a jen opravdu velmi komický hlupák může prohlašovat, že víme o jeho struktuře a funkcích již všechno. Nevíme o bytí naopak zatím skoro nic. Naše věda se nachází na samotném začátku svého vývoje. Naše spiritualita je deformována různými náboženstvími a je velmi roztříštěná. Většina lidí si zvykla papouškovat duchovní i vědecké "neochvějné pravdy" o povaze reality a chybí jí osobní zkušenost s nadhmotným bytím. Nikdy jsem o pobyty v nehmotné sféře nestál - má první vytělesnění byla uskutečněna v podstatě "proti mé vůli". Nicméně své schopnosti putovat nefyzickými sférami a komunikovat s jejich obyvateli se nemohu zbavit, stejně jako se jiní lidé nemohou zbavit jiných dispozic či specifických talentů, kterými je vesmír ve své pro nás jen těžko pochopitelné "štědrosti" vybavil. Vše má jistě svůj účel a pokud určití jedinci v běžné lidské populaci takovou schopností disponují - a takoví jedinci se vyskytovali v každé době a v každé kultuře - pak je jejich povinností být společnosti, ve které žijí, k užitku.

Snažím se tedy zprostředkovat užitečný kontakt mezi hmotnou a energetickou úrovní bytí. Některé vzkazy z nehmotné dimenze mohou být čistě soukromé. Příkladem může být situace, kdy mi duch otce jednoho mého kamaráda opakovaně sděloval, abych za něj dal jeho synovi "pořádný pohlavek za to, že ještě nemá hotový ten doktorát". Jiné vzkazy mohou být určeny tisícům lidí, mohou být adresovány celým populacím či obyvatelům konkrétních území. Jako je každý z nás bedlivě sledován a chráněn často celou skupinkou svých "strážných duchů", je i každé území jako celek takto sledováno. Každá země je shora hlídána "elitním oddílem" svých andělů. Velmi často jsou tyto bytosti lidmi, kteří v různých historických dobách na daném území žili a mají k němu neobvykle hluboký vztah. Nemusí vždy jít o široce známé historické osobnosti spojené s tímto územím - logika nehmotné říše je jiná, než bychom často očekávali. Duše, která zahrála nějakou známou historickou osobnost na jevišti dějin může později chtít rozvíjet sebe sama zcela jiným způsobem a k zemi, v níž působila během lidského života se už nemusí vracet. Zjistil jsem, že klíčové je pro získání funkce "ochranného anděla" bdícího nad určitou konkrétní oblastí na Zemi silné emocionální pouto, vytvořené mezi duší a touto oblastí. Člověk, který se během svého života opakovaně vciťoval do konkrétní krajiny - třeba jako básník, zemědělec, lesník - si vytváří nesčetná energetická vlákna, která spojují jeho energetická centra s touto krajinou.

POSVÁTNÉ HÁJE - 2. část

3. března 2014 v 18:35 některé i nadčasové informace které nemusí vždy rezonovat s vaším poznáním a vnímáním současnosti


Na území současné České republiky byly poslední posvátné háje vypáleny na začátku 12. století. Území ztratilo svoji ochranu, začaly se šířit nemoci a došlo k řadě do té doby neznámých epidemií. Posvátné háje existovaly na našem území už v dobách Boiohaema, kdy toto území bylo spravováno mocným keltským kmenem Bójů. Bójové měli velmi mocné druidy - jasnovidné "energetické pracovníky", kteří na území současných Čech a Moravy obsadili v podstatě všechna klíčová místa síly. Bez nadsázky se dá říci, že energetickou manipulací z těchto míst řídili celou Evropu a chránili ji před průniky démonických bytostí z paralelních světů. Bójové byli duchovními panovníky Evropy. Podnikali dlouhé výpravy na všechny strany - na sever do Skandinávie, na jih až do Malé Asie. Jejich způsob života v krajině byl odlišný od života současných lidí - často se přesouvali ve velkých skupinách a to i na vzdálenosti stovek a tisíců kilometrů. Jejich způsob života se velmi podobal způsobu života starých Slovanů, kteří se běžně v obrovském území pohybovali také tímto systémem "skoků". Římané kvůli tomu říkali Slovanům "lidé ptáci", čímž měli na mysli paralelu mezi ptačími tahy a přesuny našich předků sem a tam přes velké plochy kontinentu. Nebyl to ale kočovný život - bylo to něco jiného. Naši předkové se pohybovali po energetické síti planety a vždy se skrze své citlivce - profesionály, jimž se říkalo volchvi, spojili s konkrétním silovým ohniskem. To se pak stalo nejdůležitějším středobodem jejich života. Několik generací mohli strávit v jedné oblasti a pak se opět přesunuli na původní místo, odkud odešli. Souviselo to s těsnou komunikací s krajinou a jejími potřebami. Nechtěli vysilovat zemi přílišnou orbou a poskytovali jí dost času na přirozenou obnovu. Slované se ve skutečnosti nacházeli na území Evropy již mnohem dříve, než se domníváme. Římané říkali našim předkům Venedi a používali pro jejich označení řadu dalších jmen. Díky svému způsobu života a díky zcela nenásilnému využívání krajiny, ke kterému patřily pravidelné dlouhé přesuny, prakticky nedošlo k žádným střetům mezi našimi staroslovanskými předky a keltskými Bóji. Přístup obou etnik k realitě byl hluboce spirituální a staroslovanští volchvi byli s keltskými druidy "jedna ruka". Jak Bójové, tak staří Slované věděli velmi dobře, že lidská duše se inkarnuje v průběhu mnoha životů. Jejich způsob mapování reality skrze zkušenosti jasnovidných jedinců byl shodný.

Posvátné háje byla místa, která musela zůstat vždy energeticky čistá. Nesměla zde být například nikdy prolita krev. Naši předkové velmi dobře věděli, že z prolité krve mohou načerpat životní sílu dravčí jemnohmotné bytosti, pronikající z jiných dimenzí. Svatyně starých Slovanů byly tedy přesným opakem např. svatyní Židů, kteří je pravidelně pomazávali krví nebo přímo na nich, věrni příkazům svého "boha" zvířata zabíjeli a nechávali krvácet. Mnoho etnik na Zemi podlehlo vlivu démonických sil z nižších dimenzí - nebyli to jen Židé, ale vůbec všichni, kdo na popud jemněhmotných parazitů "obětovali" živé tvory - lidské nebo zvířecí. Z krve totiž uniká jemná astrální substance, která je pro obludy z dolních světů tou nejchutnější potravou. Některá etnika - starozákonní Židé nebo Mayové - byla tvory z nižších dimenzí doslova zotročena. Židovští kněží jako prostředníci mezi lidmi a "pekly" nižších dimenzí dokonce dostávali od svého "boha Židů" děsivé konkrétní instrukce - kolik musí zabít zvířat a kolik krve musejí použít, aby jí pomazali Šalamounův chrám k uspokojení "boha" apod. Posvátné háje tedy představovaly "zóny totální energetické čistoty" v krajině. Do posvátných hájů přicházeli lidé aby se vyléčili a také sem přicházeli lidé zemřít - v těchto čistých zónách bylo oddělování se od těla bezbolestné a lehké. Posvátné háje byly vlastně brány mezi hmotným světem a vyšší kosmickou realitou. Pokud chtěl člověk vyřešit nějaký problém, navštívil posvátný háj a zde získal odpověď na své otázky. Mohl zde být také vyřešen spor mezi dvěma a více lidmi - často bylo v posvátném háji místo, kterému se říkalo PRAV - odtud pojem "právo" a "pravda". V tomto místě lidé činili důležitá rozhodnutí, navštěvoval ho i "knieže" - kmenový vůdce. Staroslovanská společenstva nebyla v žádném případě feudální, fungovala naopak na velmi demokratickém principu. Volení vůdci neměli rozhodně nekontrolovanou moc, byli to v podstatě koordinátoři, kteří se nepovažovali za žádné "vládce". Pojem vládce je dravčí pojem a existoval vždy jen ve společenstvech ovládaných dravčí energií. Čím větší moc má konkrétní člověk, tím slabší je ve skutečnosti lidské společenstvo a tím snadněji je kontrolovatelné silami z nižších dimenzí - tak je tomu vždy, v každé době a v každé zemi či etniku, nebo skupině lidí. Pokud se moc nachází v každém členovi společenství, funguje pak celé společenství jako obdoba mozku tvořeného kooperujícími nervovými buňkami. Jeden "vládce" ovládající stádo lidí bez práv - tedy dravčí model prosazovaný vždy démonickými silami na Zemi - je jako jediná opuštěná nervová buňka, obklopená mrtvou tkání.

Naši předkové - ať už staří Slované nebo Keltové - považovali za velmi silný strom především dub. Věděli, že dub ze sebe vyzařuje mocnou léčivou a také plodivou sílu, kterou nabíjí vše kolem. Považovali dub za "světový strom". Posvátný byl i brouk roháč, jehož larvy se v dubových kmenech vyvíjejí. V Polsku indikuje místa bývalých posvátných hájů častý lokální název místa či vesnice "Swiety Dab". Ctěny byly ale i jiné stromy - oblíbená byla také borovice. Naši předkové věděli, že tyto nádherné stromy ze sebe sálají uzdravující a životadárné energie. V Čechách lze najít řadu míst, označených dodnes jako "Svatobor" - na Šumavě, v povodí řeky Ohře a jinde. Borovice byl oblíbený strom síly hlavně na území jižních a západních Čech. Existence posvátných hájů na našem území dala vznik i rozšířenému českému jménu "Hájek". Tzv. hájci byli po řadu generací profesionálními strážci posvátných hájů. Jak uvádí známý kronikář Kosmas, na našem území došlo k barbarskému zničení mnoha posvátných hájů především za knížete Břetislava II. Tento panovník ať už byla jeho osobní motivace jakákoliv, sehrál roli skutečné loutky démonických sil a, jak píše kronika, "dal pokácet a spálit posvátné háje na mnoha místech". V téže době - tedy kolem roku 1100 - je na území Čech zakazováno "ctění stromů". Naši předkové dobře věděli, co je skutečně svaté - prameny, jako zdroje pitné vody, stromy, které léčí... Ctili tedy zdroje života. Jenže nepočítali s tím, že na naše území vpadne zákeřně, v roušce "nového náboženství", démonická ideologie, která vyžaduje utrpení, bezduché otroctví, poslušnost a popírání života. Vůle lidí k čistotě v projevech a skutcích musela být zlomena - a proto musela být i zničena místa, kde lidé odjakživa nabírali sílu a čistili své duše. Ne na všech slovanských územích se však podařilo posvátné háje zlikvidovat - u severních Rusů existovaly posvátné háje dokonce ještě v 19. století! Byly nazývány Boželesje a lidé se do nich chodili zbavovat nemocí a posilňovat se.

Pokud chceme pochopit skutečný význam posvátných hájů, musíme se v duchu alespoň poněkud přiblížit ke spiritualitě našich předků. Objektivně - vzhledem k výsledkům genetických analýz našeho DNA - můžeme za své přímé předky považovat samozřejmě nejen staré Slovany, ale i Bóje a všeobecně Kelty a také Germány. Všechna tato tři etnika disponovala velmi silnou a čistou spiritualitou - především pak první dvě. Díky klasickým historikům známe především keltské druidy. Římští historici je označovali jako "nesmírně vzdělané filosofy" a obdivovali je jako "nejspravedlivější z lidí". Popisovali je doslova jako jakési nadlidi, pohybující se skrze lesy Evropy v bělostných rouchách. Druidové nikdy nenosili zbraně - nepotřebovali je. Nejsilnější zbraní byla síla jejich mysli. Pokud to bylo třeba, použili své vědomí - a to dle dobových záznamů klidně i k okamžitému zastavení války. Římští historici popisují, že pokud tito lidé chtěli, v hlubokém klidu vešli ve svých bílých rouchách na pole bitvy a násilí okamžitě skončilo. Druidové byli jak muži, tak i ženy. O druidkách toho mnoho nevíme, protože křesťanští mniši sloužící ideologii pohrdající ženou úmyslně zmínky o nich ničili. Nedokázali snést představu, že "nižší tvor" - tedy žena - může zastávat stejnou spirituální funkci jako "pán tvorstva" muž a disponovat stejnými duchovními silami. Římský historik Strabon psal, že druidové "pochopili podstatu božství". Dokonce tvrdil, že tito podivuhodní lidé mezi sebou "hovoří jazykem bohů" - ne běžnými slovy. Je velice pravděpodobné, že měl na mysli telepatii. Druidové totiž vytvářeli společenstvo daleko přesahující jednotlivá kmenová území. Výuka druida byla velice náročná a v mnohém připomínala šamanský výcvik. Výuka začínala již v dětství a trvala - jak zaznamenal Caesar - nejméně 20 let. Druidové pohrdali písmem jako pokleslou formou předávání informace. Základem výuky byl výcvik mimořádných schopností. Druidové vybírali pouze silně disponované děti - rozeznávali je podle jejich vyzařování, my bychom řekli jejich "aury". Adept se musel naučit celou řadu spirituálních technik, které bezpochyby úzce souvisely s rozvojem základních energetických center našeho jemnohmotného těla - čímž se druidský výcvik velice podobal jogínskému výcviku i metodám jihoamerických šamanů. Ostatně - pokud jsme všichni bez rozdílu kultury a rasy tytéž duše, pak musíme fungovat jako energetické bytosti shodným způsobem a i techniky k rozvinutí jasnovidnosti a dalších našich schopností musejí být shodné.

Druidové dbali na to, aby lidé nezapomněli na to nejdůležitější - že LIDSKÁ DUŠE JE NESMRTELNÁ. Římští historici píší: "druidové soudí, že lidskou duši nelze zničit, stejně jako vesmír". Vědomosti a schopnosti těchto lidí byly naprosto mimo dosah Římanů, kteří ve srovnání s nimi byli naprostými primitivy a barbary. Bez pochyby můžeme říct, že veškerá římská filosofie, které se od doby renesance klaníme jako nejvyššímu vrcholu evropské kultury, byla ve srovnání s věděním druidů jen trapným žvatláním ubohých slepců. Druidové byli totiž praktickými filosofy - a jiný než PRAKTICKÝ filosof, tedy ten, kdo čerpá ze své vlastní zkušenosti, ani skutečným filosofem být nemůže. Filosof, který se neopírá o vlastní hluboké zkušenosti s podstatou bytí a neumí mimosmyslově vnímat a tedy se přesvědčit o tom, zda to co hlásá je pravda nebo ne, může být vždy jen žvanil, který kombinuje či opakuje cizí názory. Druidové uměli opouštět svá těla, uměli léčit a uměli se pohybovat bezpečně - chráněni jen silou své vůle - krajinou. Když mluvíme o druidech, může nás napadnout, že lidstvo a Evropa má svůj zlatý věk nejvyššího stupně rozvoje člověka již dávno za sebou. Jen si představme tyto absolutně zdravé nádherné muže a ženy, jak se volně procházejí panenskou přírodou. Pokud potkají smečku vlků nebo medvěda, pouhým pohledem - aniž by u sebe měli luk a šíp, kopí, nebo jen obyčejný nůž - zvíře "zpacifikují" tak, že za nimi cupitá jako pejsek. Komunikují mezi sebou bez mobilů telepaticky, pokud chtějí, vydávají se daleko do otevřeného vesmíru ve svých jemnohmotných podobách. Pijí křišťálově čistou vodu a jedí naprosto nekontaminovanou potravu. Nemoci prakticky neznají, jejich těla jsou dokonalá... Pokud k nim přijde někdo z "běžné populace", kdo je raněný, nebo onemocněl, přiloží na něj ruku, která je mocnější než každý náš operační sál a veškerá farmaceutika - a člověk odejde zdravý. Připadá nám to jako sci-fi popis života na nějaké vyspělé rajské planetě, nebo vize vzdálené ideální budoucnosti. Ve skutečnosti je to naše MINULOST. Je to to, co jsme měli a co nám bylo zákeřným způsobem odebráno. Je to obraz normálního stavu věcí - obraz toho, jak můžeme běžně fungovat na této planetě. Démonické síly udělaly vše pro to, abychom zapomněli na sebe sama - na to, kým jsme. Proto na nás popis naší vlastní evropské minulosti působí jako cosi neuvěřitelného. Lidé ve svém kolektivním podvědomí ale uchovávají tento pocit "ztraceného ráje". V současnosti bájíme o "Atlantidě". Naši keltští předkové byli vyvinutější než "atlanťané", které toužíme poznat. Vydali se zřejmě tím nejsprávnějším evolučním směrem - rozhodli se rozvíjet vnitřní schopnosti na místo konstruování vnější techniky a mechanismů. Pochopili, že energie kterou člověk disponuje, dokáže uskutečnit milionkrát více věcí, než jakákoli vnější technika. Poznali obrovskou moc lidského vědomí, která předčí jakoukoli techniku.

Keltové stejně jako staří Slované vyhledávali v krajině vždy energeticky významná místa. Na těchto místech se soustřeďovali na stromy a skály, fungující jako přirozené přijímače a vysílače energie. Kde to považovali za vhodné, tam vysazovali přímo v silových místech specielní druhy stromů - duby, borovice, lípy a další. Stromy síly nebyly ovšem vždy vysazovány. Druidové a slovanští volchvi se zaměřili na silových místech nebo mimo ně na určitou část původního pralesa a vybrali si tuto část k tomu, aby sloužila jako jejich posvátný háj. Druidové se tradičně scházeli vždy v dubových hájích. Je zajímavé, jak se slovo druid podobá keltskému výrazu pro dub - DRUIS. Dubovým hájům se tehdy říkalo drunementon - což doslova znamená "dubová svatyně". Keltové tedy nepotřebovali stavět něco tak přebytečného, jako jsou chrámy. Chrámy, v nichž přebývá absolutno, nacházeli přímo v krajině. Římané druidy nenáviděli, i když je zároveň tajně obdivovali za jejich nepozemskou statečnost a čistotu. Ještě více druidy nenáviděla církev, kterou Římané vymysleli a která tak nepříjemným způsobem pod zavádějícím názvem "křesťanství" zdiskreditovala Ježíšovo učení. Kolem roku 1000 n.l. druidismus jako spirituální systém v Evropě viditelně zanikl. Ovšem i dlouho poté udivení vesničané - otroci křesťanských potentátů a feudálů - občas potkávali v hlubokých lesích "kouzelné dědy" či "rusalky" v bílých rouchách... Je vysoce pravděpodobné, že některé komunity druidů přežily vpád křesťanství do Evropy a stáhly se do odlehlých míst uprostřed hor a lesů, kam obvykle lidé nepřicházeli. Druidové ovšem díky své schopnosti kdykoliv opustit fyzické tělo na hmotném životě na Zemi nelpěli a je možné, že mnohdy raději masově odcházeli z pro ně "nevhodného světa", který tolik snížil své vibrace, že jim začal být nepříjemný. Krajina, ve které se dříve pohybovali, se začala naplňovat těžkými a temnými myšlenkovými formami strachu z trestu, věčného zatracení atd. Nová ideologie, která se po Evropě rozšířila měla totiž lidi přimět k co největší produkci energie strachu, aby se jí mohly živit dravčí bytosti z nízkých dimenzí. Citlivá bytost takovou změnu silně vnímá a podobně zamořený prostor, nyní ve velkém užívaný démonickými tvory, raději opustí. Můžeme samozřejmě namítnout proč druidové postup křesťanů nezastavili. Je to jednoduché - nechtěli lidem vnucovat své pojetí světa a společnosti. Ustoupili tedy, aby lidé mohli absolvovat lekce, po kterých toužili - lekce násilí, zotročování, lekce popírání pravdy a glorifikace lži.

Strom byl pro Kelty i staré Slovany nejen antenou zachycující energii, byl pro ně také živou bytostí, s níž je možné komunikovat. A byl pro ně také hlubokým symbolem Života jako takového. Je zajímavé, že skoro ve všech kulturách světa nalézáme strom jako nejstarší symbol pro Život nebo Vesmír. Za nejposvátnější stromy považovali druidové dub, jasan, lísku, buk, břízu, jabloň, jilm, tis, borovici, javor a lípu. Člověk však mohl dosáhnout hlubokého spirituálního spojení v podstatě s jakýmkoliv stromem, na který se zaměřil a se kterým pocítil "jednotu". Pokud chcete pomoci sobě, své zemi a Evropě obnovením posvátných hájů, postupujte stejně jako vaši předci. Najděte někde v krajině poblíž vašeho domova - a nebo tam, kde chcete, kam se snadno dostanete - strom nebo skupinu stromů a rozhodněte se, že TO bude váš posvátný háj. Toto místo si vyberte tak, že vám ho najde tak říkajíc vaše srdce. Stromy by neměly být zraněné ani nemocné. Navštěvujte toto místo tak často, jak budete chtít. Důležité je vytvořit si s tímto místem silný osobní vztah. Objímejte své stromy, mluvte s nimi, hlaďte je - vnímejte je jako živé bytosti, které cítí. Můžete u těchto stromů, nebo v hlíně vedle nich nechat kamínek, který jste předtím drželi v ruce, můžete na větvích nechat kostku cukru, kterou jste předtím přitiskli na své nahé tělo, můžete stromy "zalít" trochou vody, kterou jste měli u sebe, nebo dokonce trochou červeného vína, které jste drželi v dlaních s pocitem silné lásky k těmto stromům nebo konkrétnímu jednomu stromu. Můžete stromy v posvátném háji pojmenovat - možná vám samy pošeptají svá jména. Až navážete s tímto místem hluboký vztah (k tomu může stačit jediná návštěva, nebo budete potřebovat i delší dobu), stane se pro vás posvátným. Začne vám vracet - a to tisícinásobně - váš zájem a péči. Přicházejte na toto místo - do svého posvátného háje - kdykoliv budete potřebovat udělat si v něčem jasno, něco vyřešit, či překonat. S údivem zjistíte, že stromy vám jakoby samy posílají "ty správné" myšlenky a že i zdánlivě neřešitelné situace a problémy se v tomto magickém místě kouzelně snadno vyřeší. Kdykoliv nechte v tomto místě prostupovat vámi léčivou a životadárnou energii - zpomalí se ve vás proces stárnutí a po každé návštěvě vašeho posvátného háje pocítíte velký příliv životních sil.

Pokud je to možné, chraňte všemi způsoby své stromy síly - chraňte svůj posvátný háj. Ideální způsob ochrany je koupit si pozemek, na kterém se váš posvátný háj nalézá. Pokud to není možné, chraňte své stromy alespoň v duchu. Můžete kolem svého posvátného háje vytvořit ochranný magický kruh z větví a ještě lépe z kamenů (nemusejí být nijak velké ani nápadné). Svůj posvátný háj můžete sdílet s kýmkoliv, pokud to uznáte za vhodné. Tento člověk ale musí vždy přistupovat k tomuto místu s hlubokou úctou a respektem. Hodí se, abyste po každé návštěvě svého posvátného háje zanechali u svých stromů malý "dárek" - kamínek, kostku cukru, pár kapek vody nebo vína. Samozřejmě tím nejhodnotnějším darem je vaše láska k posvátnému háji. Když přistupujete ke svým stromům, měli byste je pozdravit - stačí samozřejmě v duchu. Můžete přitom pozvednout své dlaně nebo paže vzhůru. Pak je vhodné alespoň jeden strom obejmout. V posvátném háji můžete požádat o pomoc - jakoukoliv - také duchy dávných druidů či slovanských vědem a volchvů. V tomto speciálním energetickém prostoru se s nimi daleko snadněji propojíte a tyto mocné jemnohmotné bytosti - z nichž mnohé fungují jako strážci různých evropských území - vám velmi rádi pomohou. V posvátném háji můžete meditovat - pokud chcete, můžete použít libovolné meditace z našich kolekcí - ať už léčebné, nebo určené i rozvoji nadstandartních schopností. Meditace, které vytvářím, jsou sice inspirovány indiánskými technikami - a to z důvodu, že jsem v indiánském prostředí absolvoval svůj výcvik - ale ve skutečnosti jsou techniky v těchto meditacích zcela transkulturní a můžeme je najít jak v józe, tak v mnoha dalších systémech po celé planetě. Osobně věřím, že výcvik druidů a volchvů probíhal velmi podobným způsobem, jako šamanský výcvik, který jsem měl možnost absolvovat. Můžete také speciálním způsobem pracovat se svými stromy - to se lze naučit na seminářích, které pořádáme.

konec

zdroj:

ÚLOHA LISTOVÉ ZELENINY V NAŠEM JÍDELNÍČKU

3. března 2014 v 7:38 zdraví

Listová zelenina je neprávem opomíjenou složkou našeho jídelníčku, přitom nabízí nepřeberné množství enzymů, vitamínů, minerálů, chlorofylu, vlákniny a dalších důležitých látek, které se starají jak o fyzickou, tak psychickou pohodu našeho těla. Mnohé z nich jsou navíc protizánětlivé, s antikancerózními účinky, silně zásadité, pro svůj téměř zanedbatelný obsah kalorií pak vhodné do redukčních, případně diabetických diet.
Pokud bychom jednotlivé lístky natrhali na kousky, optimální denní příjem by se vešel do dvou šálků. A teď ruku na srdce, kolik listové zeleniny denně opravdu zkonzumujeme?
Dříve, než se dostaneme k jednotlivým druhům listové zeleniny, ráda bych poznamenala něco málo k chlorofylu, látce, jež dodává rostlinám zelené zabarvení, přirozeně čistí krev a která se hojně vyskytuje právě v listové zelenině.
Vše, od anaerobních bakterií až po kvasinky a houby, cestuje krevním řečištěm. Náš imunitní systém pak vytváří komplexy, které mají za úkol napadat tyto cizorodé sloučeniny a za pomoci chlorofylu je odstraňovat z těla pryč. Jedním z dalších pozitivních výčtů je, že chlorofyl zabraňuje růstu nepřátelských bakterií, odstraňuje nežádoucí zbytky, které již tělo k ničemu neupotřebí. Aktivuje důležité enzymy, je přirozeně protizánětlivý. Tímto bych ráda poukázala na to, že pomáhá při různých formách autoimunitních poruch, jako je roztroušená skleróza, diabetes 1. typu, autoimunitní zánět štítné žlázy a další.
Chlorofylu se často přezdívá krev rostlinné říše, dokonce se od té naší téměř neliší. Molekulární struktura červených krvinek a chlorofylu je téměř identická, s výjimkou centrálního atomu, kdy u červených krvinek je jím železo, u chlorofylu pak hořčík.
Zkuste tedy náš zimní jídelníček obohatit o některé druhy listové zeleniny a nachystejme tak svému tělu minerálovo - vitamínový koktejl, s třešničkou chlorofylu jako bonus. A aby toho nebylo málo, ku prospěchu nám může být také nízký glykemický index...
A pokud můžeme, konzumujme ji syrovou, právě tak si totiž zachovává tolik cenné látky, které bychom jinak varem zničili. Hovořím teď o vitamínech, minerálech, které se během varu vyplavují do vody a dále o tolik důležitých enzymech.
Pojďme si nyní předtstavit některé její druhy:
.
RUKOLA

Už jeden šálek rukoly obsahuje téměř celou doporučenou denní dávku vitamínu K, který má zásadní význam pro srážení krve (pozor při warfarinové dietě) a zároveň zastává důležitou úlohu při vývoji kostí. Stejný šálek pak obsahuje pouhopouhých 5 kalorií, trošku kyseliny listové, vitamínu A, vitamínu C, slušné množství luteinu a zeaxantinu a dva karotenoidy prospěšné pro náš zrak.
Za zmínku stojí také fytonutrienty, tzv. glukosinoláty, které obsahuje rukola v hojném počtu. Po rozžvýkání lístečků rukoly se právě tyto glukosinoláty smísí s enzymem myrosinázou, který je přemění v tzv. Isothiokyanáty vyznačující se protirakovinnými účinky. Konkrétně nás chrání před rakovinou plic, jícnu a zároveň snižují riziko dalších nádorových onemocnění, jako je karcinom gastrointestinálního traktu. Rukola čistí naše ledviny a játra, je močopudná a projímavá. Díky své jemné hořkosti podporuje chuť k jídlu, doporučuji zařadit do jídelníčku onkologického pacienta.
Můj tip: Opraná rukola s vlašskými ořechy, medem a kozím sýrem, zakápnutá troškou dobrého lněného oleje.
ŠPENÁT

Stejně jako rukola, tak i špenát poskytuje slušnou dávku vitamínu K, který, mimo výše zmíněné, aktivuje sloučeninu osteokalcin. Ta má ten dar, ukotvovat molekuly vápníku uvnitř kostí. Někdy se bohužel stává, že ačkoli konzumujeme dostatečné množství vápníku (zpravidla 10 mg/1 kg TH), není v jeho moci dostat se tam, kde je ho nejvíc třeba. Vitamín K a osteokalcin zajišťují, aby se minerály dostaly právě tam, kde je po nich největší poptávka. Špenát tedy smíme právem zařadit mezi pomocníky, kteří nás chrání před osteoporózou.
Dále nám tato listová zelenina nabízí slušnou dávku vápníku a je tedy skvělou alternativou pro ty, kteří nechtějí, či nemohou pít mléko. Rovněž obsahuje mangan, hořčík, železo, kterého, ačkoli některé zdroje tvrdí opak, je zde stále slušné množství a silně protizánětlivou látku quercetin. Díky vitamínu C a A, životně důležitým antioxidantům, dochází k prevenci oxidace cholesterolu. Zabráníme tak jeho ulpívání na stěnách cév a následnému ucpávání, které může vést až k infarktu.
Nemohu zapomenout ani na budoucí maminky a jejich zvýšenou potřebu kyseliny listové, které je ve špenátu opravdu krásné množství a jež je tolik důležitá pro správný vývoj centrální nervové soustavy plodu. Přítomný hořčík se pak postará o snížení krevního tlaku a zároveň nás uchrání před srdečními chorobami. Jen pro zajímavost, aby naše tělo dokázalo plně využít železo ze stravy, je třeba ještě mědi, vitamínu C a kyseliny listové. To vše můžeme ve špenátu najít.
Můj tip: Protože špenát, stejně jako rukola, obsahuje velmi slušnou dávku luteinu, který se však bez přítomnosti tuku hůře vstřebává. Zkusme si tedy přichystat špenát dušený v páře, který posypeme piniovými oříšky, zakápneme troškou dobrého olivového oleje a promísíme s cherry rajčátky.
MANGOLD
Málo kdo jej zná, já si jej však oblíbila a pokud mám to štěstí, že je zrovna k mání, neváhám a koupím jej. Mangold je totiž vynikajícím příkladem nutriční zásobárny, která vašemu tělo dodá to, co žádá. Pokud vše převedeme opět na šálky, jeden z nich nám dodá přesně 4 g vlákniny. Doporučená denní dávka čítá 30 g. Dále 100 mg vápníku, 960 mg draslíku a více než 30 mg vitamínu C. Dále zmiňme ještě vitamín A, opět slušnou dávku luteinu a zeaxantinu, kyseliny listové a samozřejmě, našeho starého známého chlorofylu.
A přitom všem jeden šálek obsahuje pouhých 35 kalorií, tudíž si jej mohou bez obav dopřát i ti, kteří žijí dle zásad redukční diety.
Mangold lze servírovat čerstvý i dušený, kdy podléhá stejné přípravě, jako špenát. Já sama však, z důvodu vyšší biologické hodnoty, dávám přednost syrové variantě před tou vařenou. A ještě jedno malé upozornění na závěr. Mangold obsahuje oxaláty, nebo-li šťavelany, které mohou potrápit ty, kteří mají problém s oxalátovými ledvinovými kameny.
Můj tip: Pokud jste milovníky Smoothie, zkuste rozmixovat několik mangoldových listů s banánem, chia semínky a uchystejte si tak zdravou a plnohodnotnou snídani.

ZŮSTÁVEJ VĚDOMĚ V KONTAKTU SE SVÝM ENERGETICKÝM SYSTÉMEM

2. března 2014 v 19:17 cvičení na podporu energetického systému
VĚNUJ KAŽDÝ DEN POZORNOST SVÉMU ENERGETICKÉMU SYSTÉMU. CELÉMU, TZN. NEJEN SVÉMU FYZICKÉMU TĚLU A JEDNOTLIVÝM BUŇKÁM, ALE I SVÉMU JEMNOHMOTNÉMU SYSTÉMU ( ČAKRÁM, MERIDIÁNŮM, AUŘE ). PODĚKUJ MU ZA JEHO PRÁCI. ŘEKNI MU JAK MOC SI HO VÁŽÍŠ, A JAK HO MILUJEŠ. PODĚKUJ MU ZA TO, JAK TI POMÁHÁ ZÍSKÁVAT NA ZEMI TVOJE ZKUŠENOSTI, KTERÉ JSOU DŮLEŽITÉ PRO CELÝ VESMÍR. A JE JEDNO, JESTLI SI MYSLÍŠ ŽE JSI "FINANČNÍ "BŮH". JE JEDNO JESTLI SI MYSLÍŠ ŽE JSI JEN "OBYČEJNÝ NEDŮLEŽITÝ ČLOVĚK", A ŽE STEJNĚ TAK VYPADÁ I TVŮJ ŽIVOT.VŠICHNI MÁME V KAŽDÉM ZE SVÝCH ŽIVOTŮ SVŮJ SPECIFICKÝ ÚKOL VŠÍCHNI JSME DŮLEŽITÍ JAK PRO ZEMI TAK I VESMÍR.
..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.