POSVÁTNÉ HÁJE - 2. část

3. března 2014 v 18:35 |  návrat k přírodě a zkušenostem našich předků





Na území současné České republiky byly poslední posvátné háje vypáleny na začátku 12. století. Území ztratilo svoji ochranu, začaly se šířit nemoci a došlo k řadě do té doby neznámých epidemií. Posvátné háje existovaly na našem území už v dobách Boiohaema, kdy toto území bylo spravováno mocným keltským kmenem Bójů. Bójové měli velmi mocné druidy - jasnovidné "energetické pracovníky", kteří na území současných Čech a Moravy obsadili v podstatě všechna klíčová místa síly. Bez nadsázky se dá říci, že energetickou manipulací z těchto míst řídili celou Evropu a chránili ji před průniky démonických bytostí z paralelních světů. Bójové byli duchovními panovníky Evropy. Podnikali dlouhé výpravy na všechny strany - na sever do Skandinávie, na jih až do Malé Asie. Jejich způsob života v krajině byl odlišný od života současných lidí - často se přesouvali ve velkých skupinách a to i na vzdálenosti stovek a tisíců kilometrů. Jejich způsob života se velmi podobal způsobu života starých Slovanů, kteří se běžně v obrovském území pohybovali také tímto systémem "skoků". Římané kvůli tomu říkali Slovanům "lidé ptáci", čímž měli na mysli paralelu mezi ptačími tahy a přesuny našich předků sem a tam přes velké plochy kontinentu. Nebyl to ale kočovný život - bylo to něco jiného. Naši předkové se pohybovali po energetické síti planety a vždy se skrze své citlivce - profesionály, jimž se říkalo volchvi, spojili s konkrétním silovým ohniskem. To se pak stalo nejdůležitějším středobodem jejich života. Několik generací mohli strávit v jedné oblasti a pak se opět přesunuli na původní místo, odkud odešli. Souviselo to s těsnou komunikací s krajinou a jejími potřebami. Nechtěli vysilovat zemi přílišnou orbou a poskytovali jí dost času na přirozenou obnovu. Slované se ve skutečnosti nacházeli na území Evropy již mnohem dříve, než se domníváme. Římané říkali našim předkům Venedi a používali pro jejich označení řadu dalších jmen. Díky svému způsobu života a díky zcela nenásilnému využívání krajiny, ke kterému patřily pravidelné dlouhé přesuny, prakticky nedošlo k žádným střetům mezi našimi staroslovanskými předky a keltskými Bóji. Přístup obou etnik k realitě byl hluboce spirituální a staroslovanští volchvi byli s keltskými druidy "jedna ruka". Jak Bójové, tak staří Slované věděli velmi dobře, že lidská duše se inkarnuje v průběhu mnoha životů. Jejich způsob mapování reality skrze zkušenosti jasnovidných jedinců byl shodný.

Posvátné háje byla místa, která musela zůstat vždy energeticky čistá. Nesměla zde být například nikdy prolita krev. Naši předkové velmi dobře věděli, že z prolité krve mohou načerpat životní sílu dravčí jemnohmotné bytosti, pronikající z jiných dimenzí. Svatyně starých Slovanů byly tedy přesným opakem např. svatyní Židů, kteří je pravidelně pomazávali krví nebo přímo na nich, věrni příkazům svého "boha" zvířata zabíjeli a nechávali krvácet. Mnoho etnik na Zemi podlehlo vlivu démonických sil z nižších dimenzí - nebyli to jen Židé, ale vůbec všichni, kdo na popud jemněhmotných parazitů "obětovali" živé tvory - lidské nebo zvířecí. Z krve totiž uniká jemná astrální substance, která je pro obludy z dolních světů tou nejchutnější potravou. Některá etnika - starozákonní Židé nebo Mayové - byla tvory z nižších dimenzí doslova zotročena. Židovští kněží jako prostředníci mezi lidmi a "pekly" nižších dimenzí dokonce dostávali od svého "boha Židů" děsivé konkrétní instrukce - kolik musí zabít zvířat a kolik krve musejí použít, aby jí pomazali Šalamounův chrám k uspokojení "boha" apod. Posvátné háje tedy představovaly "zóny totální energetické čistoty" v krajině. Do posvátných hájů přicházeli lidé aby se vyléčili a také sem přicházeli lidé zemřít - v těchto čistých zónách bylo oddělování se od těla bezbolestné a lehké. Posvátné háje byly vlastně brány mezi hmotným světem a vyšší kosmickou realitou. Pokud chtěl člověk vyřešit nějaký problém, navštívil posvátný háj a zde získal odpověď na své otázky. Mohl zde být také vyřešen spor mezi dvěma a více lidmi - často bylo v posvátném háji místo, kterému se říkalo PRAV - odtud pojem "právo" a "pravda". V tomto místě lidé činili důležitá rozhodnutí, navštěvoval ho i "knieže" - kmenový vůdce. Staroslovanská společenstva nebyla v žádném případě feudální, fungovala naopak na velmi demokratickém principu. Volení vůdci neměli rozhodně nekontrolovanou moc, byli to v podstatě koordinátoři, kteří se nepovažovali za žádné "vládce". Pojem vládce je dravčí pojem a existoval vždy jen ve společenstvech ovládaných dravčí energií. Čím větší moc má konkrétní člověk, tím slabší je ve skutečnosti lidské společenstvo a tím snadněji je kontrolovatelné silami z nižších dimenzí - tak je tomu vždy, v každé době a v každé zemi či etniku, nebo skupině lidí. Pokud se moc nachází v každém členovi společenství, funguje pak celé společenství jako obdoba mozku tvořeného kooperujícími nervovými buňkami. Jeden "vládce" ovládající stádo lidí bez práv - tedy dravčí model prosazovaný vždy démonickými silami na Zemi - je jako jediná opuštěná nervová buňka, obklopená mrtvou tkání.

Naši předkové - ať už staří Slované nebo Keltové - považovali za velmi silný strom především dub. Věděli, že dub ze sebe vyzařuje mocnou léčivou a také plodivou sílu, kterou nabíjí vše kolem. Považovali dub za "světový strom". Posvátný byl i brouk roháč, jehož larvy se v dubových kmenech vyvíjejí. V Polsku indikuje místa bývalých posvátných hájů častý lokální název místa či vesnice "Swiety Dab". Ctěny byly ale i jiné stromy - oblíbená byla také borovice. Naši předkové věděli, že tyto nádherné stromy ze sebe sálají uzdravující a životadárné energie. V Čechách lze najít řadu míst, označených dodnes jako "Svatobor" - na Šumavě, v povodí řeky Ohře a jinde. Borovice byl oblíbený strom síly hlavně na území jižních a západních Čech. Existence posvátných hájů na našem území dala vznik i rozšířenému českému jménu "Hájek". Tzv. hájci byli po řadu generací profesionálními strážci posvátných hájů. Jak uvádí známý kronikář Kosmas, na našem území došlo k barbarskému zničení mnoha posvátných hájů především za knížete Břetislava II. Tento panovník ať už byla jeho osobní motivace jakákoliv, sehrál roli skutečné loutky démonických sil a, jak píše kronika, "dal pokácet a spálit posvátné háje na mnoha místech". V téže době - tedy kolem roku 1100 - je na území Čech zakazováno "ctění stromů". Naši předkové dobře věděli, co je skutečně svaté - prameny, jako zdroje pitné vody, stromy, které léčí... Ctili tedy zdroje života. Jenže nepočítali s tím, že na naše území vpadne zákeřně, v roušce "nového náboženství", démonická ideologie, která vyžaduje utrpení, bezduché otroctví, poslušnost a popírání života. Vůle lidí k čistotě v projevech a skutcích musela být zlomena - a proto musela být i zničena místa, kde lidé odjakživa nabírali sílu a čistili své duše. Ne na všech slovanských územích se však podařilo posvátné háje zlikvidovat - u severních Rusů existovaly posvátné háje dokonce ještě v 19. století! Byly nazývány Boželesje a lidé se do nich chodili zbavovat nemocí a posilňovat se.

Pokud chceme pochopit skutečný význam posvátných hájů, musíme se v duchu alespoň poněkud přiblížit ke spiritualitě našich předků. Objektivně - vzhledem k výsledkům genetických analýz našeho DNA - můžeme za své přímé předky považovat samozřejmě nejen staré Slovany, ale i Bóje a všeobecně Kelty a také Germány. Všechna tato tři etnika disponovala velmi silnou a čistou spiritualitou - především pak první dvě. Díky klasickým historikům známe především keltské druidy. Římští historici je označovali jako "nesmírně vzdělané filosofy" a obdivovali je jako "nejspravedlivější z lidí". Popisovali je doslova jako jakési nadlidi, pohybující se skrze lesy Evropy v bělostných rouchách. Druidové nikdy nenosili zbraně - nepotřebovali je. Nejsilnější zbraní byla síla jejich mysli. Pokud to bylo třeba, použili své vědomí - a to dle dobových záznamů klidně i k okamžitému zastavení války. Římští historici popisují, že pokud tito lidé chtěli, v hlubokém klidu vešli ve svých bílých rouchách na pole bitvy a násilí okamžitě skončilo. Druidové byli jak muži, tak i ženy. O druidkách toho mnoho nevíme, protože křesťanští mniši sloužící ideologii pohrdající ženou úmyslně zmínky o nich ničili. Nedokázali snést představu, že "nižší tvor" - tedy žena - může zastávat stejnou spirituální funkci jako "pán tvorstva" muž a disponovat stejnými duchovními silami. Římský historik Strabon psal, že druidové "pochopili podstatu božství". Dokonce tvrdil, že tito podivuhodní lidé mezi sebou "hovoří jazykem bohů" - ne běžnými slovy. Je velice pravděpodobné, že měl na mysli telepatii. Druidové totiž vytvářeli společenstvo daleko přesahující jednotlivá kmenová území. Výuka druida byla velice náročná a v mnohém připomínala šamanský výcvik. Výuka začínala již v dětství a trvala - jak zaznamenal Caesar - nejméně 20 let. Druidové pohrdali písmem jako pokleslou formou předávání informace. Základem výuky byl výcvik mimořádných schopností. Druidové vybírali pouze silně disponované děti - rozeznávali je podle jejich vyzařování, my bychom řekli jejich "aury". Adept se musel naučit celou řadu spirituálních technik, které bezpochyby úzce souvisely s rozvojem základních energetických center našeho jemnohmotného těla - čímž se druidský výcvik velice podobal jogínskému výcviku i metodám jihoamerických šamanů. Ostatně - pokud jsme všichni bez rozdílu kultury a rasy tytéž duše, pak musíme fungovat jako energetické bytosti shodným způsobem a i techniky k rozvinutí jasnovidnosti a dalších našich schopností musejí být shodné.

Druidové dbali na to, aby lidé nezapomněli na to nejdůležitější - že LIDSKÁ DUŠE JE NESMRTELNÁ. Římští historici píší: "druidové soudí, že lidskou duši nelze zničit, stejně jako vesmír". Vědomosti a schopnosti těchto lidí byly naprosto mimo dosah Římanů, kteří ve srovnání s nimi byli naprostými primitivy a barbary. Bez pochyby můžeme říct, že veškerá římská filosofie, které se od doby renesance klaníme jako nejvyššímu vrcholu evropské kultury, byla ve srovnání s věděním druidů jen trapným žvatláním ubohých slepců. Druidové byli totiž praktickými filosofy - a jiný než PRAKTICKÝ filosof, tedy ten, kdo čerpá ze své vlastní zkušenosti, ani skutečným filosofem být nemůže. Filosof, který se neopírá o vlastní hluboké zkušenosti s podstatou bytí a neumí mimosmyslově vnímat a tedy se přesvědčit o tom, zda to co hlásá je pravda nebo ne, může být vždy jen žvanil, který kombinuje či opakuje cizí názory. Druidové uměli opouštět svá těla, uměli léčit a uměli se pohybovat bezpečně - chráněni jen silou své vůle - krajinou. Když mluvíme o druidech, může nás napadnout, že lidstvo a Evropa má svůj zlatý věk nejvyššího stupně rozvoje člověka již dávno za sebou. Jen si představme tyto absolutně zdravé nádherné muže a ženy, jak se volně procházejí panenskou přírodou. Pokud potkají smečku vlků nebo medvěda, pouhým pohledem - aniž by u sebe měli luk a šíp, kopí, nebo jen obyčejný nůž - zvíře "zpacifikují" tak, že za nimi cupitá jako pejsek. Komunikují mezi sebou bez mobilů telepaticky, pokud chtějí, vydávají se daleko do otevřeného vesmíru ve svých jemnohmotných podobách. Pijí křišťálově čistou vodu a jedí naprosto nekontaminovanou potravu. Nemoci prakticky neznají, jejich těla jsou dokonalá... Pokud k nim přijde někdo z "běžné populace", kdo je raněný, nebo onemocněl, přiloží na něj ruku, která je mocnější než každý náš operační sál a veškerá farmaceutika - a člověk odejde zdravý. Připadá nám to jako sci-fi popis života na nějaké vyspělé rajské planetě, nebo vize vzdálené ideální budoucnosti. Ve skutečnosti je to naše MINULOST. Je to to, co jsme měli a co nám bylo zákeřným způsobem odebráno. Je to obraz normálního stavu věcí - obraz toho, jak můžeme běžně fungovat na této planetě. Démonické síly udělaly vše pro to, abychom zapomněli na sebe sama - na to, kým jsme. Proto na nás popis naší vlastní evropské minulosti působí jako cosi neuvěřitelného. Lidé ve svém kolektivním podvědomí ale uchovávají tento pocit "ztraceného ráje". V současnosti bájíme o "Atlantidě". Naši keltští předkové byli vyvinutější než "atlanťané", které toužíme poznat. Vydali se zřejmě tím nejsprávnějším evolučním směrem - rozhodli se rozvíjet vnitřní schopnosti na místo konstruování vnější techniky a mechanismů. Pochopili, že energie kterou člověk disponuje, dokáže uskutečnit milionkrát více věcí, než jakákoli vnější technika. Poznali obrovskou moc lidského vědomí, která předčí jakoukoli techniku.

Keltové stejně jako staří Slované vyhledávali v krajině vždy energeticky významná místa. Na těchto místech se soustřeďovali na stromy a skály, fungující jako přirozené přijímače a vysílače energie. Kde to považovali za vhodné, tam vysazovali přímo v silových místech specielní druhy stromů - duby, borovice, lípy a další. Stromy síly nebyly ovšem vždy vysazovány. Druidové a slovanští volchvi se zaměřili na silových místech nebo mimo ně na určitou část původního pralesa a vybrali si tuto část k tomu, aby sloužila jako jejich posvátný háj. Druidové se tradičně scházeli vždy v dubových hájích. Je zajímavé, jak se slovo druid podobá keltskému výrazu pro dub - DRUIS. Dubovým hájům se tehdy říkalo drunementon - což doslova znamená "dubová svatyně". Keltové tedy nepotřebovali stavět něco tak přebytečného, jako jsou chrámy. Chrámy, v nichž přebývá absolutno, nacházeli přímo v krajině. Římané druidy nenáviděli, i když je zároveň tajně obdivovali za jejich nepozemskou statečnost a čistotu. Ještě více druidy nenáviděla církev, kterou Římané vymysleli a která tak nepříjemným způsobem pod zavádějícím názvem "křesťanství" zdiskreditovala Ježíšovo učení. Kolem roku 1000 n.l. druidismus jako spirituální systém v Evropě viditelně zanikl. Ovšem i dlouho poté udivení vesničané - otroci křesťanských potentátů a feudálů - občas potkávali v hlubokých lesích "kouzelné dědy" či "rusalky" v bílých rouchách... Je vysoce pravděpodobné, že některé komunity druidů přežily vpád křesťanství do Evropy a stáhly se do odlehlých míst uprostřed hor a lesů, kam obvykle lidé nepřicházeli. Druidové ovšem díky své schopnosti kdykoliv opustit fyzické tělo na hmotném životě na Zemi nelpěli a je možné, že mnohdy raději masově odcházeli z pro ně "nevhodného světa", který tolik snížil své vibrace, že jim začal být nepříjemný. Krajina, ve které se dříve pohybovali, se začala naplňovat těžkými a temnými myšlenkovými formami strachu z trestu, věčného zatracení atd. Nová ideologie, která se po Evropě rozšířila měla totiž lidi přimět k co největší produkci energie strachu, aby se jí mohly živit dravčí bytosti z nízkých dimenzí. Citlivá bytost takovou změnu silně vnímá a podobně zamořený prostor, nyní ve velkém užívaný démonickými tvory, raději opustí. Můžeme samozřejmě namítnout proč druidové postup křesťanů nezastavili. Je to jednoduché - nechtěli lidem vnucovat své pojetí světa a společnosti. Ustoupili tedy, aby lidé mohli absolvovat lekce, po kterých toužili - lekce násilí, zotročování, lekce popírání pravdy a glorifikace lži.

Strom byl pro Kelty i staré Slovany nejen antenou zachycující energii, byl pro ně také živou bytostí, s níž je možné komunikovat. A byl pro ně také hlubokým symbolem Života jako takového. Je zajímavé, že skoro ve všech kulturách světa nalézáme strom jako nejstarší symbol pro Život nebo Vesmír. Za nejposvátnější stromy považovali druidové dub, jasan, lísku, buk, břízu, jabloň, jilm, tis, borovici, javor a lípu. Člověk však mohl dosáhnout hlubokého spirituálního spojení v podstatě s jakýmkoliv stromem, na který se zaměřil a se kterým pocítil "jednotu". Pokud chcete pomoci sobě, své zemi a Evropě obnovením posvátných hájů, postupujte stejně jako vaši předci. Najděte někde v krajině poblíž vašeho domova - a nebo tam, kde chcete, kam se snadno dostanete - strom nebo skupinu stromů a rozhodněte se, že TO bude váš posvátný háj. Toto místo si vyberte tak, že vám ho najde tak říkajíc vaše srdce. Stromy by neměly být zraněné ani nemocné. Navštěvujte toto místo tak často, jak budete chtít. Důležité je vytvořit si s tímto místem silný osobní vztah. Objímejte své stromy, mluvte s nimi, hlaďte je - vnímejte je jako živé bytosti, které cítí. Můžete u těchto stromů, nebo v hlíně vedle nich nechat kamínek, který jste předtím drželi v ruce, můžete na větvích nechat kostku cukru, kterou jste předtím přitiskli na své nahé tělo, můžete stromy "zalít" trochou vody, kterou jste měli u sebe, nebo dokonce trochou červeného vína, které jste drželi v dlaních s pocitem silné lásky k těmto stromům nebo konkrétnímu jednomu stromu. Můžete stromy v posvátném háji pojmenovat - možná vám samy pošeptají svá jména. Až navážete s tímto místem hluboký vztah (k tomu může stačit jediná návštěva, nebo budete potřebovat i delší dobu), stane se pro vás posvátným. Začne vám vracet - a to tisícinásobně - váš zájem a péči. Přicházejte na toto místo - do svého posvátného háje - kdykoliv budete potřebovat udělat si v něčem jasno, něco vyřešit, či překonat. S údivem zjistíte, že stromy vám jakoby samy posílají "ty správné" myšlenky a že i zdánlivě neřešitelné situace a problémy se v tomto magickém místě kouzelně snadno vyřeší. Kdykoliv nechte v tomto místě prostupovat vámi léčivou a životadárnou energii - zpomalí se ve vás proces stárnutí a po každé návštěvě vašeho posvátného háje pocítíte velký příliv životních sil.

Pokud je to možné, chraňte všemi způsoby své stromy síly - chraňte svůj posvátný háj. Ideální způsob ochrany je koupit si pozemek, na kterém se váš posvátný háj nalézá. Pokud to není možné, chraňte své stromy alespoň v duchu. Můžete kolem svého posvátného háje vytvořit ochranný magický kruh z větví a ještě lépe z kamenů (nemusejí být nijak velké ani nápadné). Svůj posvátný háj můžete sdílet s kýmkoliv, pokud to uznáte za vhodné. Tento člověk ale musí vždy přistupovat k tomuto místu s hlubokou úctou a respektem. Hodí se, abyste po každé návštěvě svého posvátného háje zanechali u svých stromů malý "dárek" - kamínek, kostku cukru, pár kapek vody nebo vína. Samozřejmě tím nejhodnotnějším darem je vaše láska k posvátnému háji. Když přistupujete ke svým stromům, měli byste je pozdravit - stačí samozřejmě v duchu. Můžete přitom pozvednout své dlaně nebo paže vzhůru. Pak je vhodné alespoň jeden strom obejmout. V posvátném háji můžete požádat o pomoc - jakoukoliv - také duchy dávných druidů či slovanských vědem a volchvů. V tomto speciálním energetickém prostoru se s nimi daleko snadněji propojíte a tyto mocné jemnohmotné bytosti - z nichž mnohé fungují jako strážci různých evropských území - vám velmi rádi pomohou. V posvátném háji můžete meditovat - pokud chcete, můžete použít libovolné meditace z našich kolekcí - ať už léčebné, nebo určené i rozvoji nadstandartních schopností. Meditace, které vytvářím, jsou sice inspirovány indiánskými technikami - a to z důvodu, že jsem v indiánském prostředí absolvoval svůj výcvik - ale ve skutečnosti jsou techniky v těchto meditacích zcela transkulturní a můžeme je najít jak v józe, tak v mnoha dalších systémech po celé planetě. Osobně věřím, že výcvik druidů a volchvů probíhal velmi podobným způsobem, jako šamanský výcvik, který jsem měl možnost absolvovat. Můžete také speciálním způsobem pracovat se svými stromy - to se lze naučit na seminářích, které pořádáme.

konec

zdroj:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya