MÁTA, TYMIÁN

12. května 2014 v 9:41 |  zdraví
Máta je jednou z nejstarších léčivých vytrvalých bylinek, která byla známá již za dob Egypťanů. Její využití není však jen v léčitelství, ale také v kosmetice a kuchyni. Je známo asi 15 druhů máty, které mají stejné nebo podobné účinky na naše tělo - čokoládová, citronová,pomerančová, marocká... U nás je nejvíce známá máta peprná, která je nejznámějším a nejrozšířenějším druhem.
Máta patří k nejmocnějším bylinám. Už středověký herbář praví: "Kdo jí každý den mátu, má pěknou barvu a je v každém čase zdráv". U nás je máta určitě jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek. Navíc je nenáročná, doslova se o ní dá říct, že roste jako z vody.

Máta a naše paměť


Název máta je odvozen z latinského slova >>mente<< neboli myšlení, protože se věřilo, že máta stimuluje činnost mozku. Mattioli - italský lékař, který od roku 1554 působil v Praze - o mátě napsal: Máta vzbuzuje žádost tělesnou a utvrzuje všechny údy. Vůně mátová posiluje mozek i paměť, působí dobrou mysl a dává chuť k jídlu. Dnes se používá jako prostředek, který stimuluje proudění krve do hlavy, posiluje paměť, soustředění, osvěžuje a vyvolává kreativitu a tvůrčí inspiraci a zlepšuje náladu. Pití mátového čaje působí i jako uklidňující prostředek při silných psychických výkyvech, bolestech hlavy a při nespavosti.
Máta patří k nejčastěji užívaným bylinkám, její uvolňující a protizánětlivé účinky z ní činí skvělý prostředek pro všechny potíže spojené s bolestí a křečemi, jako je bolest žaludku, nadýmání, kolika, nevolnosti, svíravý průjem a křečovitá zácpa. Sti­muluje také játra a žlučník. Mátový čaj povzbuzuje chuť k jídlu, je vhod­ným doplňkem při nechutenství a poruchách trávení. Pokud si ho dáte po tučném jídle, kdy je vám >>těžko<

Máta provoní omáčky, polévky, saláty a nápo­je, přidává se i k pečenému či grilovanému masu a rybám. Hodí se rov­něž do tvarohových pomazánek, dresinků a omáček, bylinkového más­la a k ochucení rýže.
Lístky máty přidávejte až ke konci vaření. Dodají čistou a svěží chuť asijským, arabským a řeckým specialitám. Báječně zvýrazní i chuť luštěnin, okurky, kozího sýra, melounu, krevet, telecího, jehněčího a drůbežího masa, koření se jí i ryby a mleté maso.
Lze ji přidávat i do různých sladkostí - krémů, zmrzlin, pudinků, ovoc­ných salátů, mátovými listy se zdobí různé poháry a nápoje. Labuž­níkům je určený tip: do palačinkového těsta vmíchejte lžíci naseka­ných lístků máty.

Sbírat můžete nať i listy, nať sklízejte ještě před rozkvětem a sušte v tenkých vrstvách ve stínu. Listy můžete sbírat po celé léto, sušení je obdobné jako u natě, pokud však chcete použít umělé teplo, nepřekračujte teplotu 35 °C.
Čerstvou mátu spotřebujte co nejdříve, jinak vám zvadne. Sušenou uchovávejte v dobře uzavíratelných nádobách, na suchém a temném místě, listy můžete i zamrazit či konzervovat v oleji a octu. Mátu uchovávejte maximálně 1 rok.

Mátový čaj - nápoj pro chytré hlavy
2 lžičky sušených listů máty, 500 ml vody
Mátu dejte do vody, nechte krátce přejít varem a pijte po malých dáv­kách po celý den.
Vyzkoušet můžete i marocký mátový čaj, který připlavíte ze zeleného čaje s čerstvými nebo sušenými lístky máty.
Povzbuzující a osvěžující nealkoholické mojito
10 čerstvých lístků máty, 1-2 lžičky cukru (nejlépe přírodního), ledo­vá tříšť, sodovka, limetková či citronová šťáva
Lístky máty a cukr lehce rozmačkejte ve sklenici, přidejte rum, citró­novou šťávu, ledovou tříšť, dolijte sodovkou a ozdobte plátkem citronu.
Část textu ze zdroje: Jarmila Mandžuková - Kniha pro váš mozek, nakladatelství Start
.
TYMIÁN OBECNÝ / Thymus vulgaris / - "PENICILIN CHUDÝCH."
.


Tymián obecný, patří mezi nejspolehlivější léčivé bylinky při léčbě bronchitidy,kašle a nemocí horních cest dýchacích. Ve Francii se říká tymiánu obecnému "penicilin chudých".

Ve Francii tymiánu obecnému říkají penicilin chudých. Je jednou z nejsilněji antibioticky působících bylin. V lidovém léčitelství patří tymián mezi nejspolehlivější prostředky při chorobách horních cest dýchacích, kašli a bronchitidě.

Lidové názvy tymiánu obecného
Tymiánu obecnému se také říká démut, démuť, douška vlašská, dymián, dymiánek, mateřídouška římská, mateřídouška vlašská, thým vonný a tymiánek.

Sběr a sušení tymiánu obecného
Nať tymiánu se sbírá od května do srpna. Suší se v silnějších vrstvách (až 30 centimetrů) na přímém slunci, nebo umělým teplem do teploty 40°C.

Účinné látky
Tymián obsahuje poměrně velké množství silice obsahující tymol (až 3,5%) , cymol, karvakrol, a-pinén, linalol, borneol a cineol; až 10 % tříslovin, organické kyseliny, hořčiny, saponiny, flavonoidy.

Použití tymiánu obecného
Tymián působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní kašel, působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických bylin, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům.

Tymiánový čaj
1 plnou lžíci tymiánu vložíme do hrnečku se 150 ml studené vody a pomalu přivedeme k varu. Poté sejmeme ze sporáku a necháme 10 minut louhovat. Scedíme a osladíme medem.

Domácí tymiánové kapky
150g čerstvě nasekané natě tymiánu dáme do zavařovací sklenice. Přidáme 300ml čistého alkoholu z lékárny a vše necháme jeden týden odpočívat. Čas od času obsah sklenice promícháme. Po týdnu scedíme, zředíme s 300ml převařené vody a naplníme do malých skleniček, které uchováme v chladu a temnu.

Tymián k inhalaci
1l vody přivedeme k varu a přidáme 3 lžíce tymiánu. Hrnec odstavíme ze sporáku. Vše necháme asi 10min louhovat. Připravený nálev vlijeme do misky a inhalujeme.

Koupel s tymiánem
Do většího hrnce dáme 1 - 2 hrsti čerstvého nebo sušeného tymiánu. Přilijeme 2 -3l vařící vody, 10min necháme louhovat a nakonec scedíme. Tento koncentrát přilijeme do teplé vody ve vaně.

http://www.mineralfit.cz/clanek/tymian-obecny

.
http://poutnicicasem.blog.cz/1405/mata

.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya