♥ VÝSADOU ČLOVĚKA JE MOŽNOST VOLBY a další zamyšlení...♥

16. června 2014 v 9:33 |  různé, k zamyšlení
A to nás liší od celé zvířecí říše. Od celého živého stvoření na této zemi. Jak to vlastně myslím? No jednoduše. Ráno, když se pes probudí, nemůže si říct, končím s masem, a dám si k snídani kávu. Kůň si neřekne, dnes si nedám čerstvou trávu na louce, protože odjíždím do New Yorku. Už chápete? Máme obrovský dar. Dar volby. Problém je však v tom, že s ním neumíme zacházet. Mnohým z nás do života vložili program, podle kterého jedeme. Nedokážeme ho moc měnit, možná i proto že nechceme. Někdo si to vůbec neuvědomí, někdo nechce, někdo by chtěl a neví jak. Mnozí se snaží a nejde jim to. Přesto tu možnost máme. Chodíme do práce, která nám nevyhovuje, a máme možnost to změnit. Můžeme žít jinak, lépe, na lepších místech, v lepších podmínkách. Můžeme jít cestou správnou i cestou špatnou. Důležité je vědět, spíše si uvědomovat co dělám, jak to dělám a proč jsem se tak rozhodl. Pokud to tak není, náš život zůstane jen prázdnou cestou. Cestou, kterou jsem si nezvolil. Jen jsem ji žil. Nevyužil jsem tu jedinečnou možnost volby, kterou jsem dostal jako největší dar k mému narození na této zemi. Volba, naše volba by měla být plně vědomá. Ne jen podvědomá na bázi co je pro mě nejlepší. To je pudová záležitost. Všichni se snažíme dělat jen to, co je nejlepší. Je to přirozené. Ale ne lidské. To ale neznamená, že naše volba je vždy správná. Nakonec celý náš život, který teď žijeme, je souborem našich rozhodnutí. Naší volby. Má matka je nemocná. Je v nemocnici. Má rakovinu a pochybuji, že ji lékaři vyléčí. Přesto je to výsledkem její volby. Dříve kouřila. Měla to ráda, tak se proto rozhodla. Ve svém produktivním věku. Vždy jsem ji říkal, ať toho nechá, že jí to nepřinese nic dobrého. A jak to bývá, rodiče své děti neposlouchají. Myslí si, že nejsou dost moudré. Ve svém čtyřicátém roce života dokonce přestala sportovat. Když ji bylo asi 55 let, konečně přestala kouřit. Dokázala to a má můj obdiv. Ale zdraví už měla zničené. Samí lékaři, prášky. Vybrala si takový život. Teď je jí 70 let. Ale přesto, i když věděla celý život, že kouření zabíjí, měla možnost volby a zvolila si. Dnes sklízí toto rozhodnutí. To je to co myslím, když říkám "pokud uděláte rozhodnutí, volbu" buďte k sobě upřímní. Kdyby si dříve dokázala říct, chci kouřit. A je pravděpodobné, že dostanu rakovinu. Nakonec mě takový životní styl zničí život. Opravdu to chci? Možná by udělala jiné rozhodnutí. Ať bude vaše volba jakákoliv, snažte se z toho mít prospěch do budoucna. Něco co vás životně obohatí. Povznese. Ne zničí. Buďte lidmi. Vždyť máte možnost volby…



Malé děti a my dospělí. Proč občas nechápeme jeden druhého?
Dva rozdílné světy, mezi kterými to občas skřípe. A není divu. Odlišnost našeho náhledu na svět kolem nás je věcí, která nám dospělým nedochází. Je v tom zajímavý paradox, nebo možná spíše harmonie. Pokud ovšem víme, o co jde. Naše dospělá mysl je zaměřena především materiálně, dětská spíše čistě duchovně. A tady je to místo "sváru". Dva dospělí lidé, jeden materialista a druhý duchovně zaměřený se většinou nedokážou dohodnout. Nakonec se jeden i druhý pousměje nad protějškem. Ale jak tedy naložit s rozdílností u dospělého a u dítěte? Inu není v tom tak velké tajemství. Jen uvědomění nás dospělých, jaký má vlastně význam tento zřejmý protipól. Děti jsou zde od toho, aby nás dospělé materialisticky zaměřené jedince, naučily se alespoň trochu odpoutat od hmoty. Chtějí nás naučit více naslouchat, být více ve svém "středu". Ukázat nám, jak se dá žít tady a teď, jak být šťastný každým okamžikem, jak lásku dávat i si ji užívat. Důležitost denního rytmu a stereotypu pro rozvoj člověka. Je toho mnoho, co bych mohl jmenovat. Ale bude lepší, když i vy se zamyslíte nad tím, co nás vše mají vlastně naučit. Náš dospělý postoj je pro dítě důležitý v jednom ohledu. V materialistickém životě se tito malí andělé nevyznají a to očekávají od nás, že je naučíme. Problém však je v tom, že my dospělí je začneme hned všechno učit, ale my se od našich dětí neučíme nic. Není v tom soulad, harmonie, vyváženost. Nenasloucháme jim, bereme jim sebevědomí. Nahrneme na ně pravidla, zákazy, příkazy, sebereme jim jistotu, mnohdy i osobnost. Vytvoříme jim závislosti, mentální bloky. Za to, že nás přišly na tuto zemi naučit něco, co tolik potřebujeme. Nakonec jim vezmeme to nejcennější, jejich svobodu. Stanou se členem společnosti, jejich nevolníkem, následovníkem, ovečkou. Převálcujeme je našimi argumenty, názory, penězi. A jejich křehká duše se pomalu vytratí, a stanou se z nich materialisti, kteří jsou daleko "drsnější" než my sami. A proč? No protože, když se děti něco učí, učí se to celou svou bytostí. Vidí to u nás, vidí to ve škole, vidí to u svých učitelů. Žijí tím, co cítí. Apeluji na vás všechny, naslouchejte pozorněji svým dětem. Najděte více harmonie ve vztahu dítě-dospělí. Učte se vzájemně, duchovně i materialisticky. To že jsme dospělí a oni děti neznamená, že jsme vždy chytřejší.

Děti nejsou božské jak tvrdí "duchovní lidé"…
Udělejme si pořádek v tom co mnozí kolem nás tvrdí. Jsou to většinou lidé jdoucí po "duchovní cestě". A dovolím si říct, že nemají pravdu. Děti nemají božskou podstatu. Sic to tvrdí většina duchovních lidí. Jak to tedy je? Děti a jejich čistota, respektive čistota jejich mysli je branou k božskosti. Ale není to božskost sama. To, že se mi dospělí od dětí máme učit, pravda však je. Ne ovšem jejich božskosti, ale jejich stavu mysli. Dítě má mysl čistou a neposkvrněnou svým sobeckým egoismem, tím všeprostupujícím "jástvím" na rozdíl od nás dospělých. Malé děti nemají totiž povahové vlastnosti prospěchářů, egoistů, podlézáků, vlez do zadků, sobců, rozlišování dobrého a lepšího apod. To jsou vlastnosti nás dospělých. A tyto dospělácké projevy jsou tím, co nám zastírá to čisté vidění malých dětí. To je ten markantní rozdíl proč jsou děti daleko blíže k "božskému" než my dospělí. Ovšem oddělme od sebe "božskost" jak tvrdí někteří a "neposkvrněné vnímání". Malé děti mají právě to neposkvrněné vnímání, které jim dovoluje vidět věci, které mi dospěláci nevidíme. Dokážou vnímat energie, vidí astrální bytosti, jsou citlivější k událostem, které mají nastat. Jejich vnímání je jako velmi citlivá elektronická ladička na hudební nástroje. Dokáže zaznamenat jakoukoliv nepatrnou odchylku od správného tónu. My dospělí jsme v poměru k nim jako ladič piana s dvacetikilovým kladivem v ruce. Pokud se tedy dospělí mají učit od svých nebo i ostatních dětí, je to především o otevřenosti, nesobeckosti, sdílení, naslouchání, podpoře, lásce, emocích. Není to o nařizování, určování pravidel, postoje silnějšího a moudřejšího. Ano děti je potřeba vychovávat a naučit je mnoho věcí do života. Ale to lze i sdílením, vlastním příkladem, jemným přístupem, empatií, otevřeností. Bohužel to ale není o tom, že já takto děti budu vychovávat i když takový nejsem. Já sám se musím změnit, aby tuto změnu zaznamenali i mé děti. Jinak ze mě bude rodič bez autority, který mluví jako papoušek ale nedokáže si sám nic uvědomit. V případě, že na sobě budete pracovat, pak společná cesta rodiče i dítěte může vést k opravdové božskosti



Strážný duch domova je v každém obydlí…
Podle tradic starých mistrů Feng-shui má každé obydlí strážného ducha. Ti se však liší od bytostí či parazitů z "jiných vesmírných dimenzí". Duch domova není bytost ani strašidlo, jak by se mohlo z názvu zdát. Už vůbec to není žádné božstvo. Nesmýšlejte o duchu domova takovým způsobem. Duch domova je přirozenou součástí každého domu. Ať věřících nebo nevěřících lidí. S vírou to nemá nic společného. Naopak má hodně společného s naším myšlením, naladěním, naším projevem. Když je duch domova šťastný, prostupuje celý dům (či byt) energie štěstí. Naopak když je nešťastný, vysílá v domě nešťastné energie. Myslím, že tohle chápete. Není na tom nic složitého. Co je však podstatné, kde se tato energie bere, a jak se tvoří. Duch domova je souhrnem energií, které vnášíme my sami. Je to energie reagující na události a lidi, kteří jej obývají. Na mysl, která v domě žije, na osoby které dům navštěvují, na události které s v domě a uvnitř nás samotných odehrávají. Na vybavení domu a jeho uspořádání. Všechno toto má velký vliv na "koktejl" energie vyzařující z Vašeho obydlí. Tento koktejl pak určuje kvalitu ducha (energie) domova. Pokud například lidé dovolí, aby se v domě často vybíjel jejich hněv v prudkých hádkách, bude jejich duch domova také rozhněvaný. Návštěvníci se v takovém domě nebudou cítit dobře. A takovým způsobem zpětně duch domova působí. Ať pozitivně či negativně. Jednoduše řečeno "šťastné ovzduší a mysl člověka vytváří šťastného ducha". Kdežto sklíčené a negativní ovzduší přitahuje negativní reakce a výsledky všech jejích obyvatel. Takový duch pak postihuje všechny z účastněné včetně jejich dětí. Reakce a události pak na sebe nenechávají dlouho čekat. Je jasné, že stěny budov dokážou na sebe vázat energetické události dějící se uvnitř. Ty pak ještě dlouhé desetiletí vyzařují do prostoru, který vás ovlivňuje. Proto, pokud si kupujete nebo hledáte dům či byt, vybírejte pečlivě. Nově postavené domy v sobě ducha nemají a trvá léta, než se začne projevovat. Ale nakonec jsme to my sami, kteří tohoto ducha vytvářejí. Proto buďte opatrní na to, co doma řešíte. Pokud máte nějaké problémy či neshody, raději se běžte projít a řešte je mimo domov. Budete mít pak domov s duchem, který je šťastnější






Singles... Svoboda nebo neschopnost přizpůsobit se ?

Lidí žijící "singles" neustále přibývá. Pomalu a jistě se to stává fenoménem dnešní doby. Tento fenomén má však několik skrytých atributů, které nám rozhodně nejsou ku prospěchu. Ano modernímu politickému systému se to hodí. Singláci platí větší daně, více pracují. V podstatě se dá říci, že pro společnost více otročí než páry, které mají rodinu. Přirozeně. Paradoxem na tom je fakt, že singláci si myslí, jak jsou svobodní. Ale zdání klame. Lidem, kterým vyhovuje žit sám, mají většinou velký problém si najít stálého partnera. Dělit se o své soukromí, ubrat si ze svých aktivit, přizpůsobovat se druhému člověku atd. Je v tom kus sobeckosti člověka, který se nechce dělit ať je to cokoliv. Chce pouze brát od toho druhého, využívá ho jen ve chvíli kdy on sám "chce". Slovo láska je pro takového člověka stejně vzdálené, jako řízení auta pro blechu. Láska je dávat a neočekávat. Ne brát a užívat. Proto nejsou singles svobodní. Je to jen zkomolená interpretace slova svoboda. Singles je neschopnost přizpůsobit se, je to svázání mysli svým vlastním já. Je to stav kdy nejste ochotni k sobě připustit něco zvenčí. Z psychosomatického hlediska si takový člověk zadělává v budoucnu na velké problémy. Jak v osobním životě, tak ve svém zdravotním stavu. Kde je tedy ta svoboda? Přirozeností lidského rodu je žít v párech, komunitách, nebýt sám (i Facebook je tak úspěšný právě kvůli komunitě). Zkuste se zeptat někoho ze starých lidí, kteří zůstali sami, jaký na to mají názor. Jestli se jim žije samotným dobře či nikoliv. Neschovávejme tedy slovo singles za něco free, svobodného nebo úžasného. Je to nemoc mysli člověka nepřizpůsobivého, sobeckého. To jen naše malicherná mysl nedokáže vidět věci skryté, na první pohled neviditelné. Není to nic proti singles. Jen zamyšlení nad produktem dnešní doby…





Články z tohoto blogu je možné šířit v nezměněné podobě vždy s uvedením těchto stránek http://poutnicicasem.blog.cz/ jako zdroje, případně i těch, které já uvádím jako zdroj.
S díky Anička
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya