close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2014

CIBULE

30. července 2014 v 13:14 zdraví
Cibule se rozšířila do celého světa ze západní Asie, kde původně rostla divoce, jako planá rostlina. Protože místní obyvatelé brzy objevili její výrazně léčivé účinky a mnohostranné využití v kuchyni, přestěhovala se do zahrad a lidé ji začali šlechtit pro svou potřebu. Postupně se rozšířila do celého světa a dnes ji najdeme ve spoustě odrůd a typů.. bílé, žluté, červené, malé, velké, sladké, pálivé.. ať je jakákoli, v kuchyni je nepostradatelná a pro naše tělo zdravá a léčivá!
Léčivé látky obsažené v cibuli
Z pohledu lidového léčitelství je asi nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli allicin. Allicin je látka se silně antibiotickým účinkem . Cibule také obsahuje množství vitaminů a minerálů. Je bohatá na kyselinu listovou (acidum folicum , vitamin B9), ale i jiné vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E a karoteny. Z minerálů v cibuli nalezneme důležité prvky jako železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď, jód..

UMĚNÍ DÝCHAT = UMĚNÍ ŽÍT

25. července 2014 v 14:08 cvičení na podporu energetického systému
Gantulga Ganjuur (Ganaa) pochází z Mongolska, v České republice žije 15 let
Mimo jiné říká: "Dech je základem života, mezi nádechem a výdechem probíhá celý lidský život. Dýchání je lék zadarmo."


UKÁZKA Z KNIHY 2012 Zlatá brána otevřena - 1. část

24. července 2014 v 16:15 | Jiří Maria Mašek |  transformace
Konec, nebo nový začátek lidstva?
Jak se udržet v kontaktu s fyzickým tělem i duší během
probíhajících klíčových změn na Zemi?
jiří maria mašek

UKÁZKA Z KNIHY 2012 Zlatá brána otevřena - 2. část

24. července 2014 v 16:14 | Jiří Maria Mašek |  transformace
POKRAČOVÁNÍ:


NEMOC JE VÝKŘIK DUŠE

23. července 2014 v 15:31 vývoj vědomí
Co je nemoc? Chřipka, zánět, deprese nebo narušení rovnováhy? Mohou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného?
Co je nemoc? Chřipka, zánět, deprese nebo narušení rovnováhy? Mohou za nemoc pouze viry, bakterie, prochlazení nebo přetížení? Nebo se jedná o něco energetického a nehmotného?
.
Vyléčí nás pouze odstranění příznaků nemoci nebo je třeba zacílit skutečnou příčinu onemocnění? Dobrali jste zrovna třetí platíčko antibiotik, otravovala vás zase angína…Stojíte před zrcadlem s kelímkem masti na vaše akné a doufáte, že budete konečně hezčí…Proč se vám nedaří odstranit některé nemoci a stále se vrací?

S hledáním skutečným příčin onemocnění se již zabývají mnozí klasičtí lékaři po celém světě. Lidé se pravděpodobně otevírají jako lastury k novým pravdám a skutečnostem. Člověk žil v minulosti v přírodě a je nadále její součástí . V přírodě lidé hledali příčiny svých bolestí i zdroje uzdravování. Vývojem jsme se ale od přírody vzdálili. Oficiální medicína neřeší příčiny nemocí, pouze zmírňuje naše trápení mastičkami a pilulkami. Tak se z živočišných bytostí staly vaky naplněné chemickými formulemi.

LÉČBA PÁTEŘE TECHNIKAMI TUI - NA A RAINDROP

21. července 2014 v 14:16 zdraví
Liečba chrbtice technikami Tui-na a Raindrop


IMUNITA ZNAMENÁ DOBRÁ NÁLADA

16. července 2014 v 17:35 | MUDr Jan Hnízdil |  zdraví
Na člověka je třeba dívat se jako na celek a nespoléhat jen na výsledky testů klasického lékařství.


6 DŮVODŮ, PROČ SI VÁŽIT PROHER?

14. července 2014 v 18:05 sebepoznávání
Na první pohled to může někomu připadat směšné a řekne si: Tolik starostí mám a mám být za to vděčný-á? Ale vrátíme-li se ve svých životních vzpomínkách zpět, možná si vzpomeneme co nás kdy v životě poučilo. Jaké to byly "prohry" a co mně naučili ?
TAK NAPŘÍKLAD SE:
1) Začneme se o sebe lépe starat
Všichni jsme jako prosklený mrakodrap. Znáte tónovaná okna, zbarvená třeba dozlatova jako v Hongkongu? Za dne jsou nádherná - třpytí se a lesknou od chvíle, co vyjde slunce. Jenže život není jen samé slunce. Poměrně pravidelně zapadá. I ve tmě ale můžeme udržet půvab té budovy. Dokonce zajistit, že bude ještě nádhernější než ve dne. Víte jak? Když začneme dbát o své vlastní světlo. Vnitřní světlo. A zevnitř ta zlatavá okna mohutně rozzáříme - navzdory noci.
Jak to udělat? Ať se nám v životě děje cokoli, mějme v první řadě rádi sebe. Milovat se neznamená být sobecký a narcista, nebrat ohled na ostatní. Naopak. Znamená to přijmout se jako nejvznešenějšího hosta, který si zaslouží zvláštní péči a respekt. Jestliže se postaráme o sebe, to znamená že budeme na sobě pracovat a vzdělávat se, tehdy budeme i pro druhé mnohem užitečnější.
To je první důvod, proč je prohra prospěšná věc.
2) Začneme znovu objevovat
Prohry přicházejí tehdy, když nejsme na nějakou situaci dostatečně připraveni. A to, upřímně, nejsme nikdy, pokud jde o situaci, kterou jsme nikdy nezažili. A je to dobře. Protože jen situace, kterou jsme nikdy nezažili, nás může něčemu novému naučit, posunout nás kupředu.
Jasně, někdy holt z nezkušenosti vložíme příliš síly do křehké záležitosti. Nebo někdy příliš chvátáme, až to uspěcháme. Nebo jsme po sérii úspěchů až moc suverénní, moc automatičtí, chováme se více jako chladní stroje než citliví lidé. Neúspěchy nás učí znovu si začít vážit i těch nejdrobnějších úspěchů.
V byznysu to bývá nový, i malý zákazník. V soukromí upřímné, i malé objetí člověka, který ve Vás věří, několikasekundový okamžik, na který nikdy nezapomenete.
Neúspěchy nám proto vracejí do života hodnoty a krásu. Když se oklepeme, znovu začínáme snít. Snít a objevovat přestáváme ne proto, že bychom stárli. Stárneme proto, že přestáváme snít a objevovat.
3) Začneme znovu všechno dělat s vášní
Úspěch je špatný učitel. Tváří se jako přítel, přitom nás opájí a zbavuje všech dobrých vlastností. Úspěšní lidé, kterým bohatství spadlo do klína a nikdy nepoznali prohru, jsou ve vztazích nepoužitelní a nesnesitelní nabubřelci. Jejich následný pád často bývá fatální.
Muž, který dvakrát v životě přišel o všechno "I když přijdeme o všechen majetek, můžeme stejně každé ráno vstávat s úsměvem na tváři, protože nepřijdeme o mysl a srdce. Neúspěch je restart. Znovu si oživíme to, co jsme už zapomněli. Cíl, ambici, vášeň. A dříve nebo později se znovu zamilujeme. Ne do osoby, ale do nové cesty." A dodal: "Jak stárneme, zjistíme, že právě tohle je ten ohýnek, který v nás hoří. Ta spalující touha něco dokázat. Že na tom stojí veškeré úspěchy, pocity štěstí. Ten ohýnek se rozdmýchává tak, že bezprostředně po pádu si přirozeně snažíme najít činnosti, které nás vrátí do pohody. Bývají to malé koníčky. Zprvu se zdá, že jsme se zastavili. Zakrněli. Ale je to naopak. Protože naučit se mít rád maličkosti znamená seskládat první základní střípky nového života."
4) Začneme pomáhat ostatním
Všimli jste si, že největší snahu pomoci mají lidé, kteří by pomoc potřebovali sami? Kdykoli jsme na dně, je to totiž nádherný způsob regenerace, očisty, snad i vykoupení. Ať tomu říkáme jakkoli, terapie pomocí je jedna z nejkrásnějších částí života. Protože v té chvíli jen nepřežíváme, ale rozdáváme radost, vášeň, soucit, humor, štědrost i laskavost. Jsme užiteční.
Vyzkoušejte, že když se zasmějete, ostatní se zasmějí také. Stanete se na okamžik přáteli. I když byste se už nikdy neměli vidět. Pomoc je mocná. Kdykoli nemáme sílu přinést někomu štěstí, můžeme alespoň odstranit jeho neštěstí.
Jistěže nelze pomoci všem. Ani to není nutné. Všichni bychom primárně měli začít s osobou, která je nám nejbližší. A tou osobou býváme my sami…
Někdy mívám zlý sen. Že muž, kterého jsem křísil, se probral, ale měl jen jednu minutu času. Honem chce dát všem, kteří jsou pro ně důležití, najevo, že je měl rád. Držím mobil, chci vytáčet jejich čísla, ale on si nemůže vzpomenout. A čas odkapává. Díky podobným snům se mnozí učí chovat, jako by dnešek byl posledním dnem jejich života. Nakonec, nikdy nevíme, jestli opravdu není.
5) Začneme naslouchat bez odsudků
S lidmi, kteří poznali neúspěch, je radost pracovat. Říkám, že jsou selektivní ve svém myšlení. Dokážou to, co málokdo. Jen naslouchat a usmívat se.
Vědí, že být klidný a soucitný je mnohdy lepší, než mít pravdu. Neúspěchy jim daly zkušenost. A zkušenost jim dala moudrost. Přitom moudrost neznamená jen vědět, kdy se postavit a mluvit, ale daleko častěji, kdy se posadit a poslouchat.
Proč je v tom moudrost? Protože uši nás nikdy nepřivádějí do problémů (na rozdíl od úst) a vždy nám poskytují příležitost se naučit něco nového.
6) Dokážeme se zastavit
Proč lidé, kteří zbankrotovali, se dokázali odrazit ode dna a opět zbohatnout? Proč ti, kdo utrpěli největší ztráty, třeba i ve vztazích, jsou nakonec nejlepšími partnery, i když by měli být žlučovití a pomstychtiví?
Jedním z nejkrásnějších principů tohoto světa je střídání. Noc a den. Příliv a odliv. Chyba a růst. Neúspěch a úspěch. Když se sesypeme, zjišťujeme, že se učíme znovu vyhledávat ty tiché chvíle, kde nejsme konfrontováni žádnými problémy, nejsou po nás vyžadována žádná řešení, nemusíme plnit ničí nároky - prostě jen odpočíváme a znovu sbíráme síly. Možná jsme v práci byli v jednom kole, ale mít plný diář ještě neznamenalo být produktivní a šťastný.
A najednou nacházíme čas třeba na knihu. Objevujeme zázrak: není v ní žádná reklama, baterie, kterou bychom museli dobíjet, drahá grafická či zvuková karta, nepotřebujeme ani vysokorychlostní internet. A přitom nám nabízí tolik osvěty a vzdělání.
Někdy si po krachu říkáme, proč jsme takto vlastně nežili dřív?


SPECIÁL S PETREM CHOBOTEM - na různá aktuální témata

10. července 2014 v 13:20 transformace
Petr Chobot se narodil v bývalém Československu ve městě Tábor 3. července roku 1967. Jeho inkarnace byla od samého počátku velice odlišná od osudu většiny lidí. Jeho vědomí neprošlo "clonou zapomnění " a šlo tedy o tzv. vědomé vtělení. Tedy od počátku si byl vědom toho, že není tělem, člověkem atd… Pamatoval si přesně svůj vstup do embrya, výběr vhodného těla, rodičů a prostředí. Už to nesmírně silně určovalo jeho další osudy.
Od dětství vnímal aury, energetická pole, mohl vědomě a záměrně opouštět své tělo a volně komunikovat s obyvateli jiných dimenzí.
V roce 1984 byl PCH podivnou náhodou vybrán pro studium vyšší nervové činnosti a biologie mozku na univerzitě v bývalém Leningradě (dnes Sankt Petersburg v Rusku). Zde se ve velmi mladém věku seznámil s výzkumy psychiky, které patřily k možná vůbec nejhlubším v bývalém Sovětském imperiu a celém tehdejším tzv. "Východním bloku", tedy v Rusku a jeho vazalských zemích. Zde, na katedře akademika Vasiljeva (vědec známý svými výzkumy telepatie) pochopil, že masy lidí jsou doslova voděny za nos, jelikož jsou jim zcela utajovány výsledky exaktního vědeckého bádání na poli mimosmyslové ho vnímání a mentální podstaty člověka. Rozhodl se zasvětit svůj život výzkumu vědomí a rozvíjení a pochopení svých schopností.
V příštím roce poprvé navštívil Střední Asii, kde se setkal se súfijskými mistry a začal studovat techniky islámského mysticismu. Díky své senzitivitě a informacím od súfiů nalezl tehdy ve Střední Asii jakési průchody do jiné dimenze bytí, do prostoru, kterému se v místní tradici říká "Shambhallah"
V Leningradě již v roce 1984 přesně předpověděl rozpad sovětského impéria a další změny a události, k nimž pak skutečně došlo, včetně válek v Zakavkazsku atd.
Oficiálně pracoval pro zpravodajskou službu, jeho poslání bylo však zcela jiné: z vyšších dimenzí dostal úkol utlumovat konflikty na planetě Zemi vytvářením polí zvláštní mentální energie v místech válek a přímo na bojišti. PCH někdy vzpomínal na situace, kdy pomoci této energie, posílané "shora", bylo možné zastavovat tanky nebo čelit bez škrábnutí přímé palbě z kulometu - i když právě zde byl zraněn.
PCH vzpomínal na tuto misi jako na nesmírně náročnou etapu svého života, která ho značně ovlivnila. Byl konfrontován s lidskou primitivitou a zlem v jeho nejhorších podobách. V reakci na jeho zoufalství ze stavu lidstva mu zde kosmické bytosti vysvětlily, že jediná cesta k míru a radosti na Zemi je cíleně měnit vědomí lidí masově "k lepšímu" cestou veřejné výuky. Zjistil, že jakákoliv forma nacionalismu a náboženství slouží pouze k zastavení člověka na jeho cestě k Pravdě a Sebepoznání. Pochopil prý tehdy, že v člověku jsou 2 bytosti - primitivní dravec a světelné kosmické jádro. Jedinou cestou k dobru může být sebeidentifikace s nesmrtelným světelným jádrem.
I když PCH rozhodně neměl a nemá náboženské cítění, působily na něj bytosti, které se zmaterializovaly "velmi dobrým dojmem" a na základě jejich rady odjel do Prahy. Ve skutečnosti mu ovšem role veřejného mluvčího nevyhovovala a doufal, že se mu podaří se jí "nějakým energetickým manévrem" vyhnout. V Čechách ho o potřebě veřejně působit nakonec zřejmě přesvědčila mystička Míla Tomášová, které si PCH velice vážil. Vzpomínal, jak mu během jednoho jejich setkání kdesi v lese popsala přesně jeho minulost i budoucnost, jeho vztahy s lidmi, "prostě vše"… Míla Tomášová předpověděla PCH, že bude pronásledován, ale že musí svůj úkol splnit a že ho nakonec také splní. S MT spojovalo PCH jakési společné "mimozemské pole", věřil, že byla bytostí inkarnovanou též "odjinud", takže se jí její pozemské životy příliš nedotkly a zůstala v bdělém stavu vědomí. PCH začal přednášet veřejně v roce 1992 Praze a jeho neopakovatelné přednášky vzbudily okamžitě značný zájem nejen unikátním obsahem, ale také zvláštní energií v sálech, která při nich vznikala.
PCH se přes masový zájem o jeho akce nikdy neprezentoval jako guru, nebo učitel - obvykle sděloval, že mu role gurua nic neříká a že je pouze "technický pracovník".
Ve skutečnosti PCH nabízel naprosto nový model práce a výuky, tvrdil, že čas "guruů" již skončil a měla by ho nahradit epocha vzájemného přátelství, vzájemné úcty a všeobecné lásky, která nezná "uctívání" a ponižování se před dominantními "opičáky v rouchách".
V první polovině 90tých let měl PCH vizi letícího bílého kondora nad českou krajinou a údajně se během procházek v přírodě náhle ocital v neznámých místech, která vypadala jako by patřila do Jižní Ameriky. Bytosti z vyšších dimenzí sdělily PCH, že je naplánována jeho cesta do Jižní Ameriky, kterou má podniknout. A podnikl.
Pobýval u různých pralesních kmenů v Brazílii, zažil boje mezi Indiány a garim peiros - zlatokopy, pobýval v zajetí u partyzánů v Kolumbii, nakonec se dostal na zvláštní silová místa v Andách a v horské džungli, kam byl navigován "vnitřním kompasem" a za asistence indiánských šamanů. Zde se dostával do hluboce změněných stavů bytí, kdy mu i jeho tělesná hmota připadala snadno ovladatelná, jako by byla pouhou iluzí.

PCH se do Jižní Ameriky znova a znova vracel, až se stala doslova jeho druhým domovem.
Všude se seznamoval s nejsilnějšími kmenovými šamany, kterými byl nejčastěji už dopředu očekáván, a proto také jimi i celým kmenem velmi dobře přijat. Prošel náročným šamanským výcvikem a několikastupňovým "zasvěcením". PCH ovšem trávil také mnoho času v Andách, kde se seznamoval s mystickým odkazem Inků v podobě řady sofistikovaných energetických a mentálních technik, ovládaných horskými indiánskými kněžími P agos. Zde se učil především rozeznávat tzv. silová místa v krajině, místa výronu telurické zemské energie a místa, kam je koncentrována energie z kosmu. Jeho blízkými spolupracovníky se stali strážci chrámových pyramid v Andách, Indiáni Quechua a maestros od jezera Shimbe - členové mocné školy indiánských mágů z hor Cordillera Asul. Během svého výcviku v Jižní Americe začal PCH chápat, že cílem lidské evoluce musí být úplná transformace nejen vědomí, ale i fyzické hmoty těla - a jeho osobní prožitky mu dokázaly, že takováto transformace je možná.
Do Evropy se vracel pouze na kratší dobu, ale tato doba byla maximálně využita během seminářů, které zde pořádal. Začal podle vzoru šamanů vybírat stále víc pro svoji práci silová místa na zemském povrchu, která hledal pomocí map a astrálního cestování. Tvrdil, že i v Evropě jsou aktivní místa přechodu do jiných dimenzí, která vnímá. Jeho nejoblíbenějšími silovými zónami bylo pohoří Untersberg v Rakousku, hora Bardau v pohoří Rodna v Rumunsku, pohoří Pirin a melnické pískovcové pyramidy v Bulharsku, v Čechách pak Zlatý kopec u Prahy, Blaník a vápencove bradlo Pálava. Na Slovensku považoval PCH za nejsilnejší horu Križná ve Velké Fatře a jiná místa v okolí Bánské Bystrice (později se právě zde začaly objevovat tzv. kruhy v obilí) a jeskyně a kopce na východním Slovensku ve Voloveckých vrších. V Chorvatsku považoval za vibračně silný ostrůvek Maun - později zde došlo k přistání UFO, které po sobě zanechalo obrovskou stopu transformaci horniny. Místa konání seminářů volil tak, aby zóna byla v danou dobu maximálně "otevřena" a aktivní a nebylo výjimkou, že zájemci z Prahy museli absolvovat cestu např. do kopců na východním Slovensku, aby bylo dosaženo správného efektu.
Po vzoru šamanů začal také výjimečně doplňovat svoji práci fytoterapeutickými prostředky, míchal speciální směsi bylin, přičemž se orientoval především na základě aury konkrétní rostliny, její kompatibility s místem práce a s aurami účastníků. Bylinné nápoje PCH nabíjel vlastní energií - lépe řečeno energií, která byla skrze něj projektována - často za pomoci velkých krystalů nebo pyramid. Silová místa efekt jeho práce skutečně posílila, ale daleko nejsilnějším faktorem působení zůstávaly jím přímo řízené meditace, během kterých dosahovali lidé v obrovském počtu hluboce změněných stavů vědomí.
PCH během svých seminářů obnovil pro Evropany některé techniky, nepoužívané zřejmě už tisíce let - stačí jmenovat jen např. nabíjení vína energií záměru a tantrické meditace s bytostmi z vyšších dimenzi.
PCH kladl nesmírný důraz na PRAXI, kvůli praktickému výcviku velmi omezil své veřejné přednášky a věnoval se hlavně rozvíjení latentních schopností v jednotlivých lidech pomocí jím vyvinutých technik meditace.
Viděl, že Zemi navštěvuje několik typů bytostných jader z různých světů, která navzájem intenzívně kooperují. Za nejškodlivější evoluční úchylky lidstva považoval náboženství, neboť ta zastavují evoluci jedinců i skupin, zabraňují rozvinout v pozemšťanech schopnost soucitu a lásky a brzdí rozvoj mimosmyslového vnímání. Za nebezpečnou úchylku též považoval dominanci mužského principu na Zemi a potlačení ženského, považoval to za nemoc lidstva. PCH věřil, že lidstvo rozhodně čeká velmi dobrá budoucnost, ovšem nebude jí dosaženo skokem ani zadarmo, bude to vyžadovat ještě značně individuální a kolektivní úsilí. 21. století vnímal jako reinkarnaci 20. století na vyšší úrovni - tedy čeká nás v přibližně stejnou dobu cosi, jako 1. světová a 2. světová válka - ovšem ve zcela jiné, vibračně vyšší podobě, která bude překvapující právě tak, jako byly pro lidi 20. století překvapivé události jejich doby. Koncem 21. století má být lidstvo už na vyšší úrovni kooperace, soucitu bude více než dnes, inteligence se pozvolna zvýší……
Za nejdůležitější evoluční krok tohoto a nejbližších století považuje Vesmír rozvoj našeho srdečního centra - což je spojeno se schopností SOUCÍTIT. Musíme překonat zvířecí programy, umístěné v našich spodních třech centrech, které v nás spouštějí prožívání a jednání založené na bázi primitivního egoismu.
. Zvířecí programy vytvářejí v lidech potřebu shlukovat se do stád, vedených dominantními skutečnými nebo imaginárními zvířecími vůdci - do náboženství, sekt, politických stran, států… Tyto shluky mají vlastní pseudovědomí a mohou na lidi zpětně snadno působit a měnit je ve své loutky. Nejsme žádní "lidé", jsme BYTOSTNÁ JÁDRA užívající dočasně organická vozítka - a je lhostejné, jakou značku to které vozítko má, zda je černé, žluté, bílé, zda na něj někdo vychytrale nalepil nálepku "křesťan", "muslim", "Rus", "Číňan", "Žid" nebo "Arab". K tomu, abychom přešli na stupeň myšlení, musíme se přestat identifikovat s rasou, národem, náboženstvím, společenskou vrstvou atd… Teprve PAK se můžeme začít rozvíjet. "Člověk" je synonymum EGA, toho, co všichni jogíni a mudrci všech kultur a dob považovali za blok, zabraňující v cestě k naší Podstatě, k našemu Sebe poznání.

. Některé s ním praktikující bral PCH na nádherné výlety do astrálních oblastí, kde fungoval jako velice zkušený průvodce, ukazoval, že "mrtví" žijí dál a jsou naopak nesmírně živí, možná v jistém smyslu i živější než my. Takto mírnil i stesk pozůstalých po jejich přátelích či členech rodiny, kteří již museli opustit své tělesné schránky.
To, že PCH disponuje naprosto unikátními schopnostmi, museli postupně uznat i ti největší odpůrci jeho práce, což ovšem neznamená, že by se přidali na jeho stranu. Byli to hlavně lidé profitující z náboženského byznysu, duchovního podnikání i "léčitelé" atd., kteří se přirozenou autoritou PCH cítili přímo ohroženi. Přitom PCH nikdy nikoho nekritizoval, pokud byl nucen charakterizovat povahu nějakého jevu, např. církve apod., dělal to s humorem a velikým poklidným nadhledem. Nikdy nevstupoval do diskusí na téma "jaký duchovní lídr je nejduchovnější", vypadalo to tak, že ho lidské "duchovno" vlastně vůbec nezajímá, nestaral se o něj.
PCH byl stejně jako v Čechách a na Slovensku doma v Rusku, kde intenzívně přednášel a vedl náročné semináře v Sankt Petersburgu, v Moskvě a jinde, často ve spolupráci s předními ruskými senzibily, lékaři a vědci. Jeho přednášky byly úspěšné i v New Yorku, na universitách v Jižní Americe, v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Vždy se snažil co nejvíce splynout s místním "energeticko informačním polem" a oslovovat lidi jejich jazykem, řešit jejich specifické problémy, jako by příslušel k danému území a narodil se právě na něm. PCH se rozhodně neidentifikoval s žádnou národností a zemí, vlastně ani s rolí člověka ne. Stále působil jako Vědomí v určitém těle - jakoby neměl konkrétní minulost, životopis a původ. To, že je "Čech", komentoval lakonicky tím, že "někde se inkarnovat musel".
Místo své inkarnace nicméně nepovažoval za věc zcela náhodného výběru, věřil, že střední Evropa má strategický význam pro šíření změn v lidském myšlení, EU považoval za území, které sehraje v budoucnu na Zemi nejdůležitější roli, neboť se po mnoha zkouškách a zvratech nakonec přetvoří v supervelmoc nového typu, která zcela nahradí Ameriku a která bude poměrně brzy sahat až k Japonsku. I toto období považoval PCH ovšem za přechodné, cílem politiky bude zánik politiky a úplné rozpuštění všech státních útvarů na konečně civilizované, jednotné Zemi, jejíž obyvatelé budou mít zcela jiné starosti než to, jaké země jsou právě občany…
PCH vytvořil originální koncept práce v Jižní Americe, kdy kombinuje obřady a intenzivní práci kmenových šamanů s prací v silových zónách v Andách, v pouštích a na pobřeží Pacifiku. Toto jedinečné spojení umožňuje každému, kdo se takového programu zúčastní, rozvinout své schopnosti v minimálním možném čase.
Záměrná dezinformační kampaň měla vést zřejmě k zastrašení veřejnosti v tom smyslu, aby lidé přestali navštěvovat akce PCH a odvrátili se od jeho poselství a jeho práce. Církve zařadily aktivitu PCH do oficielního seznamu "sekt a náboženských hnutí", byť činnost PCH byla vším, jen ne "náboženstvím". Na akce PCH chodila spousta lidí, ale ti nebyli NIKDY nijak sebeméně organizovaní, nikdy se nikde nescházeli, ani nesdíleli nějaké společné dogma - byli to buddhisté, ateisté, věřící a nevěřící různých směrů nebo bez příslušnosti k jakémukoliv směru - a co církvím asi nejvíce vadilo - dokonce i křesťané. PCH občas veřejně říkal, že ten, kdo je "křesťan, muslim, buddhista, komunista nebo ateista", prostě nedosáhl dosud stupně myslící a opravdově cítící bytosti, ale zároveň nikoho neodsuzoval, spíše pociťoval ke členům všech náboženství a k uctívačům různých dogmat soucit.
Některá masmédia v dezinformačních kampaních proti PCH doslova excelovala - např. časopis Reflex pravidelně otiskoval rozsáhlé články o PCH, vždy od téhož autora, naplněné neuvěřitelnými nesmysly, psanými ovšem jakoby na objednávku. Nicméně zájem o práci PCH a o jeho akce v dalších letech spíše rostl.
V r. 2005 byl PCH opět zatčen, z jeho bytu byly odvezeny veškeré písemné materiály, v soudním rozhodnutí o vazbě figurovala fantastická tvrzení typu, že PCH je hrozbou pro bezpečnost státu a jeho občanů, že je schopen lidi masově zhypnotizovat, že pravděpodobně slouží cizím mocnostem - aniž bylo upřesněno jakým - atd. … PCH se opět ocitl v jemu důvěrně známých kobkách pod Pankrácí, kde dle jeho slov "pokračoval v převádění" dezorientovaných duší popravených, přičemž ho ti, které ještě nestačil převést "nadšeně přijali" s tím, ze netrpělivě ještě od minula čekali, kdy se "pro ně" vrátí. Poté pobýval PCH 8 měsíců společně s nejtěžšími zločinci, včetně masových vrahů, ve věznici Ruzyně. Zde zažil přímé kontakty s bytostmi z vyšší dimenze, které mu sdělily, že temné síly budou poraženy a sdělily mu přesně datum jeho propuštění. PCH byl v jimi uvedený den propuštěn a později zcela zbaven všech obvinění, a to v plném rozsahu.
Mnoho času tráví nyní PCH také v amazonském pralese, bojuje za uchování pralesa a domorodých indiánských kmenů - což je v současné době velmi nelehké vzhledem k tomu, že Indiáni jsou vystaveni záměrné etnocidě misionářů, ekologickým katastrofám způsobeným těžbou nafty v Amazonii a neúprosným kácením pralesa, který je proměňován v mrtvé plochy. PCH považuje indiánské šamany za důležité prostředníky mezi touto planetou a jinými verzemi bytí a zničení domorodých kultur a posledních zón neposkvrněné přírody na Zemi vnímá jako zničení důležitého energeticko informačního mostu mezi tímto světem a vyššími kosmickými dimenzemi. PCH věří, že kontaktem s čistými místy na Zemi jako jsou pralesy a s místy síly lze pozměnit významně naše vibrace, naši osobní energii a dosáhnout vyššího stavu bytí mnohem snadněji. Šamanské techniky považuje za součást funkční kosmické technologie které je tisíce let napřed oproti současným technologiím, které jsou na Zemi zatím masově používány.
PCH v současné době spravuje své centrum v amazonské džungli, velmi dobře vybavenou základnu na řece Heath , která tvoří hranici mezi Peru a Bolívií v neposkvrněné oblasti amazonské džungle. Tato základna slouží k výzkumu, léčbě a rozvoji nadstandardních schopností za asistence indiánských šamanů z kmene Ese - Eja, na jehož kmenovém území byla vybudována. Centrum je vybaveno lodí, která ho dopravně spojuje s přístavem Puerto Maldonado na peruánské řece Madre de Dios a na níž proniká PCH se svými expedicemi hluboko do džungle, která je v této oblasti v mnohem dosud neprozkoumaná, např. nedávno zde byl z letadla objeven neznámý indiánský kmen. (v současné době buduje novou základnu na řece Ňavi) PCH se snaží zprostředkovat v jihoamerické Amazonii transformační práci a léčbu (i zdánlivě neléčitelných chorob) co největšímu počtu zájemců a zároveň se snaží zachránit indiánský šamanismus a džungli, což lze jedině skrze neustálý přímý kontakt s prostředím a konkrétními aktivitami, kdy spolupracuje s peruánskou vládou, lékaři atd. …
PCH v současnosti velice úzce spolupracuje s desítkami nejlepších jihoamerických šamanů, vesměs kmenových, z nichž většině je nad 60, některým nad 80 let a kteří se nesmírně odlišují od "komerčních jakoby šamanů" známých z Evropy i USA díky hnutí New Age… Šamani, s nimiž pracuje PCH, jsou pevně spojeni s prastarou tradicí, jsou to doslova "bytosti z jiného světa", disponující často zcela neuvěřitelnými schopnostmi, pro ně normálními.
Někteří účastníci sebepoznávacích a léčebných expedic PCH dokonce referovali např. o OKAMŽITÉM odstranění zdravotních a jiných problémů, které je trápily řadu let, o dokonalém sebepoznání a poznání Reality, o jim dané schopnosti vzpomenout si na veškeré jejich minulé životy, kosmický svět, z něhož přišli na Zemi, o schopnosti zažít vědomý netělesný stav a kontakt s "mimozemskými" bytostmi a "mrtvými" atd…


JAK ÚSPĚŠNĚ ZVLÁDNOUT ROZVOD

8. července 2014 v 17:16 různé, k zamyšlení
Raději bych psala článek o něčem úplně jiném. Třeba jaké je to štěstí se každé ráno probudit v náruči partnera, kterého milujete a pro kterého jste nádherná bytost, vonící, plná inspirace. Raději bych psala o partnerství, které přetrvá věky a je dobrým domovem pro děti, které bez šrámů jednou vyplují z přístavu. Bylo by krásné, kdyby tomu tak vždycky bylo, ale bohužel není. Osud před nás staví různé lekce a je jen na nás, jak je zvládneme. Zda dokážeme změny ve svém životě udělat rychle a pokud možno bezbolestně, zda dokážeme z nezdarů vytěžit poznání, která nám budou k užitku a nebudou nás blokovat v další cestě životem a také jestli ochráníme ty, kteří jdou životem s námi, naše děti.
Když se náš vztah dostane do slepé uličky je čas se zamyslet nad tím, proč se to stalo, co je příčinou rozpadu. Bylo by snadné říci, že chyba je na druhé straně, že u mě je vše jak má být, že ten druhý to kazí, nekomunikuje, nespí se mnou, nesdílí náš společný svět. Veškeré pokusy o domluvu s ním končí konfliktem, bitvou, či bolestivým chladem. Bylo by to snadné, ale tak to není.
Není to ten pravý!
Když se vztah hroutí, je dobré si jednoduše přiznat, že jsme si vybrali špatně, že jsme to zkrátka nepoznali. Je dobré si připustit, že se k sobě nehodíme, že si už neumíme navzájem poskytnout to, co je v lásce nejdůležitější, inspiraci. Chyba není na žádné straně, není žádný viník. Za rozpad našeho vztahu může naše špatná volba partnera, a že já i ten druhý jsme správně, jen spolu zkrátka už nemůžeme být. Takovým postojem si ušetříte řadu šrámů a zbytečných bojů o vlastní pravdu, o vlastní duši.
Rozchod je vaše volba, vaše vědomé rozhodnutí. Není tedy potřeba partnera při rozchodu špinit, ale naopak uznat, že dělal, co mohl, ale vám to bylo bohužel málo. Přijmutím odpovědnosti za vlastní volbu rozchodu máte už napůl vyhráno. Omluvou a uznáním, že chápete jeho zklamání nad tím, že nejste ten, za koho vás milně pokládal a že mu nemůžete tedy dát to, co by potřeboval, máte vyhráno úplně. Kde není žalobce, není ani obhájce. Vím, lehce se to píše, ale je velmi těžké to udělat, ale přesto … pokuste se!
Jak to že jsme ho nepoznali?
A proč hned nepoznáme toho "pravého" partnera? Těch důvodů je několik. Předně většina z nás nikdy neviděla ve svém okolí láskyplný vztah. Je velmi smutné, co teď píšu, ale bohužel je to tak. Dobrých partnerských vztahů je velmi poskrovnu a většina těch lepších není založena na lásce ale na toleranci, tedy na přivírání očí nad věcmi, které se mi nelíbí. Nic proti, ale takhle láska nevypadá! Pravé partnerství je spřízněnost v časech dobrých i zlých, sdílení společného prostoru po celý den, po celý čas, na věčnost. Vzájemná interakce, učení se, podpora, inspirace. A protože skoro nikdo z nás takový vztah neviděl, musí si vystačit s těmi předobrazy, které má. A ty jsou obvykle velmi polovičaté.
Nevím jak vy, ale já jsem ve své pubertě dospěla k poznání, že každý jsme na světě sám. A pokud to vnímáme tak, hledáme si partnera, který nás potěší, obveselí v naší samotě, pomůže nám v praktických věcech, ale ne někoho, komu se svobodně odevzdáme. To nás ani ve snu nenapadne, natož abychom to uměli.
Taky nás nikdy nenapadne to, co je v starých šamanských kulturách běžné, že se svým partnerem založíme nový rod. Ne pokračování vašeho nebo partnerova rodu, ale nový rod, postavený na vás dvou. Hledáte si tedy partnera, který bude vyhovovat vašim rodinným kritériím, anebo pokud jste s rodiči na štíru, někoho, kdo vás z rodiny dokáže odvést. Oba tyto důvody jsou však velmi krátkozraké. Nebude trvat tak dlouho, dospějete a takový typ vztahu vám nebude zkrátka stačit a rozpadne se.
Další důvod špatného výběru může být, že ten, který vás před časem okouzlil, umí něco, co byste rádi uměli i vy, že je o krok napřed ve vašich vlastních dovednostech. A vztah pak pochopitelně končí tehdy, když často staršího partnera doženete a on už vám nemá co nabídnout. Anebo zkrátka nejste na trvalý vztah ještě zralí. Ale to máte v podstatě jedno, zkrátka jste se spletli a to je fakt.
Bez konfliktu se rozvod neobejde.
Rozvod či rozchod znamená konflikt. Ale musí to tak být? Jsme "civilizovaní" lidé a mohli bychom se snad rozumně dohodnout? Tak to se vám bohužel povede jen těžko! Při dlouhodobém partnerském soužití dochází k vzájemnému promíchání energií, ke spojení duší. Část vaší duše je u partnera a naopak. A tu musíte při rozchodu získat zpět. Proto ty boje, proto konflikty a války. Jistěže by to šlo jinak, ale zranění, která jste v průběhu vztahu utržili, vám to nedovolí a nedovolí vám to většinou ani vaše touha se potvrdit, přání, aby všichni uznali, že máme pravdu. Ale s takovou se daleko nedostanete!
Dobrá, přišli jste o část duše, utržili zranění, ale partner, s kterým si nerozumíte, vám je už asi nevyléčí. Lízat rány si budete moci až pak, až budete volní. Ale nesmíte zapomenout, že i váš partner přišel o část duše a je na vás, abyste projevili velkorysost a dokázali ho propustit do nového života, podle jeho vlastních pravidel.
Často se v poradně setkáváme s tím, že lidé, když se rozcházejí, chtějí zůstat i nadále dobrými přáteli. Budiž jim to přáno, ale není to optimální řešení. I když je na frontě mír, nedošlo vlastně k žádnému rozchodu. Vzniklo jen jakési volnější partnerství a ne nová svobodná cesta obou zúčastněných. A o tu přeci jde. Protože pokud nezískáte od druhého duši zpět, nebudete moci v budoucnu vytvořit nový opravdový vztah, založit nový rod. A tak je boj nevyhnutelný, ale když je veden strategicky a chytře, nemusí to být nic hrozného.
Štěstí přeje připraveným.
Ať už je to tak nebo tak, váš vztah je u konce, vy víte, že jste si vybrali špatně a že takhle dál nechcete. Pokud jste se opravdu rozhodli, věnujte nejprve čas přípravě, strategii rozchodu. Dobře si vše promyslete a připravte, než půjdete s celou věcí ven. Udělejte plán, jak se budete starat o děti či jak si vypořádáte majetek. Snažte se však být velkorysí a neberte partnerovi právo se zlobit. Uvidíte, že se vám to vyplatí.
Neztrácejte čas!
Při úspěšném rozchodu jde také o rychlost, čím déle se v tom plácáte, tím hůř. Lepší je se dobře připravit a pak celou věc oznámit, než chtít po druhém, aby uznal vaše oprávněné nároky na vlastní svobodu a pomohl vám. To po něm přeci nemůžete chtít! Vy jste se rozhodli, vy se musíte postarat. Je lepší jít do jakéhokoliv provizoria než otálet a setrvávat v hádkách, které vám jen berou síly. Síly, kterou budete potřebovat, abyste se zase postavili na vlastní nohy. Je rozhodně lepší odejít do nějakého provizoria, než třeba rok setrvávat na bitevním poli. Když dokážete být rychlí, pravdiví a velkorysí, garantuji vám, že to bude méně bolet.
Jak pomoci dětem zvládnou rozchod rodičů?
Je dobré si připomenout, co děti od rodičů nejvíce potřebují a co jim vlastně dává pocit bezpečí. To nejsou peníze ani tablet či dovolená u moře, to není ani velký krásně zařízený dětský pokoj, ale je to šťastný, silný a vyrovnaný rodič. Protože jenom ten jim může poskytnout jejich vlastní bezpečí, jistotu přežití. A ještě lepší je rodič, kterého někdo miluje. Děti dobře vědí, možná lépe než my dospělí, jak vypadá láska. A pokud tedy vychováváte své děti ve vztahu, který za moc nestojí, poskytujete jim vzor, že žít bez lásky je v pořádku. Samozřejmě to je vaše právo, ale já myslím, že je to velmi smutné.
Když už jste tedy připraveni se s partnerem rozejít, je dobré to dětem oznámit, až když jste rozhodnutí. Vysvětlit jim to upřímně a pravdivě, ale úměrně jejich věku. Nechtějte po nich, aby vaši volbu schválili, jen jim jí oznamte. Vždyť vy jste rodič a vy tu rozhodujete, to děti dobře chápou. A pokuste se ochránit starší děti od jejich snahy spolupřevzít zodpovědnost za vaše rozhodnutí a nedovolte jim, aby se staly vašimi spojenci v boji za vlastní samostatnost. Je jasné, že když se dva lidé rozcházejí, jen těžko hledají na tom druhém něco dobrého, ale přílišné očerňování partnera má za následek zmatek dětí. Špatně se totiž žije dětem s vědomím, že půlka zděděná po jednom z rodičů v nich je špatná. Spíš než hanit partnera je dobré jim vysvětlit, co od života chcete a proč to ve stávajícím vztahu nemůžete mít. To je myslím fér.
V poslední době je dosti moderní usilovat o střídavou péči, ale z mého pohledu to není šťastná volba. Děti potřebují stabilitu a věčné střídání domova jim moc neprospěje. Jistě je pro děti nejlepší přítomnost obou rodičů, ale nejen jich, také všech prarodičů, strýčků a tetiček. Čím víc lidí se na výchově potomka podílí, tím lépe. Ale domov by měl být jen jeden. Matčina náruč a přes ní proudící síla Země. Pokud je to
tedy možné …

Tak držíme palce!
A kdybychom vám mohli být s mým manželem v naší šamanské poradně Přístav 69 nápomocni, ozvěte se, jsme tu pro vás. Pomůžeme vám udělat si v celé věci jasno, najít odvahu, ale také rozvázat energetická pouta, která vám znemožňují vykročit vstříc novému šťastnému životu.


OŘEŠÁK KRÁLOVSKÝ (Juglans regia)

7. července 2014 v 15:10 zdraví
Zelené listy se sbírají v červnu, zelené ořechy cca od poloviny června, když se dají ještě lehce propíchnout zelené ořechové slupky (před dozráním ořechů) . Zralé plody se sbírají na podzim, to asi každý ví.
Z ořešáku se dá využívat mnohem víc, než jen zralé plody.

ZBAVME SE KYSELOSTI

7. července 2014 v 14:05 | MUDr. Josef Jonáš |  zdraví
Zbavme se kyselosti


Čím víc se strava odklání od přirozenosti, tím více hrozí nastolení rovnováhy v našem organismu. Samozřejmě, že tato rovnováha má dopad na veškeré funkce. Proto se následující řádky dají zevšeobecnit a nejsou výhradně záležitostí plísní. Není rovněž jednoznačné, že by kyselost byla pro všechny nemoci příznačná. Právě plísně se demonstrují "zásaditostí" v tělesných tekutinách, stejně tak nádory, jejichž látková výměna způsobuje zásaditost okolí. Je to ovšem příliš složitá otázka. Podstatné je, že primární je porucha acidobasické rovnováhy, která je v organismu velmi pečlivě hlídána a vyvažována.


OSUD NÁM DÁVÁ MNOHO ZNAMENÍ, JEN MÁLO KDO JE VIDÍ...

1. července 2014 v 17:47 transformace
Osud nám dává mnoho znamení, jen málo kdo je vidí. Někdy to, co hledáme, je blíž, než si myslíme
♥♥♥
Podivuhodné je období, ve kterém žijeme… Období velkých změn v přírodě, ve společnosti a v člověku samotném. Potvrzují to nejenom znalosti a historické artefakty, které nám zanechali Sumerové, Egypťané, Mayové a jiné starověké kultury, ale i dění kolem nás.
..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.