6 DŮVODŮ, PROČ SI VÁŽIT PROHER?

14. července 2014 v 18:05 |  sebepoznávání
Na první pohled to může někomu připadat směšné a řekne si: Tolik starostí mám a mám být za to vděčný-á? Ale vrátíme-li se ve svých životních vzpomínkách zpět, možná si vzpomeneme co nás kdy v životě poučilo. Jaké to byly "prohry" a co mně naučili ?
TAK NAPŘÍKLAD SE:
1) Začneme se o sebe lépe starat
Všichni jsme jako prosklený mrakodrap. Znáte tónovaná okna, zbarvená třeba dozlatova jako v Hongkongu? Za dne jsou nádherná - třpytí se a lesknou od chvíle, co vyjde slunce. Jenže život není jen samé slunce. Poměrně pravidelně zapadá. I ve tmě ale můžeme udržet půvab té budovy. Dokonce zajistit, že bude ještě nádhernější než ve dne. Víte jak? Když začneme dbát o své vlastní světlo. Vnitřní světlo. A zevnitř ta zlatavá okna mohutně rozzáříme - navzdory noci.
Jak to udělat? Ať se nám v životě děje cokoli, mějme v první řadě rádi sebe. Milovat se neznamená být sobecký a narcista, nebrat ohled na ostatní. Naopak. Znamená to přijmout se jako nejvznešenějšího hosta, který si zaslouží zvláštní péči a respekt. Jestliže se postaráme o sebe, to znamená že budeme na sobě pracovat a vzdělávat se, tehdy budeme i pro druhé mnohem užitečnější.
To je první důvod, proč je prohra prospěšná věc.
2) Začneme znovu objevovat
Prohry přicházejí tehdy, když nejsme na nějakou situaci dostatečně připraveni. A to, upřímně, nejsme nikdy, pokud jde o situaci, kterou jsme nikdy nezažili. A je to dobře. Protože jen situace, kterou jsme nikdy nezažili, nás může něčemu novému naučit, posunout nás kupředu.
Jasně, někdy holt z nezkušenosti vložíme příliš síly do křehké záležitosti. Nebo někdy příliš chvátáme, až to uspěcháme. Nebo jsme po sérii úspěchů až moc suverénní, moc automatičtí, chováme se více jako chladní stroje než citliví lidé. Neúspěchy nás učí znovu si začít vážit i těch nejdrobnějších úspěchů.
V byznysu to bývá nový, i malý zákazník. V soukromí upřímné, i malé objetí člověka, který ve Vás věří, několikasekundový okamžik, na který nikdy nezapomenete.
Neúspěchy nám proto vracejí do života hodnoty a krásu. Když se oklepeme, znovu začínáme snít. Snít a objevovat přestáváme ne proto, že bychom stárli. Stárneme proto, že přestáváme snít a objevovat.
3) Začneme znovu všechno dělat s vášní
Úspěch je špatný učitel. Tváří se jako přítel, přitom nás opájí a zbavuje všech dobrých vlastností. Úspěšní lidé, kterým bohatství spadlo do klína a nikdy nepoznali prohru, jsou ve vztazích nepoužitelní a nesnesitelní nabubřelci. Jejich následný pád často bývá fatální.
Muž, který dvakrát v životě přišel o všechno "I když přijdeme o všechen majetek, můžeme stejně každé ráno vstávat s úsměvem na tváři, protože nepřijdeme o mysl a srdce. Neúspěch je restart. Znovu si oživíme to, co jsme už zapomněli. Cíl, ambici, vášeň. A dříve nebo později se znovu zamilujeme. Ne do osoby, ale do nové cesty." A dodal: "Jak stárneme, zjistíme, že právě tohle je ten ohýnek, který v nás hoří. Ta spalující touha něco dokázat. Že na tom stojí veškeré úspěchy, pocity štěstí. Ten ohýnek se rozdmýchává tak, že bezprostředně po pádu si přirozeně snažíme najít činnosti, které nás vrátí do pohody. Bývají to malé koníčky. Zprvu se zdá, že jsme se zastavili. Zakrněli. Ale je to naopak. Protože naučit se mít rád maličkosti znamená seskládat první základní střípky nového života."
4) Začneme pomáhat ostatním
Všimli jste si, že největší snahu pomoci mají lidé, kteří by pomoc potřebovali sami? Kdykoli jsme na dně, je to totiž nádherný způsob regenerace, očisty, snad i vykoupení. Ať tomu říkáme jakkoli, terapie pomocí je jedna z nejkrásnějších částí života. Protože v té chvíli jen nepřežíváme, ale rozdáváme radost, vášeň, soucit, humor, štědrost i laskavost. Jsme užiteční.
Vyzkoušejte, že když se zasmějete, ostatní se zasmějí také. Stanete se na okamžik přáteli. I když byste se už nikdy neměli vidět. Pomoc je mocná. Kdykoli nemáme sílu přinést někomu štěstí, můžeme alespoň odstranit jeho neštěstí.
Jistěže nelze pomoci všem. Ani to není nutné. Všichni bychom primárně měli začít s osobou, která je nám nejbližší. A tou osobou býváme my sami…
Někdy mívám zlý sen. Že muž, kterého jsem křísil, se probral, ale měl jen jednu minutu času. Honem chce dát všem, kteří jsou pro ně důležití, najevo, že je měl rád. Držím mobil, chci vytáčet jejich čísla, ale on si nemůže vzpomenout. A čas odkapává. Díky podobným snům se mnozí učí chovat, jako by dnešek byl posledním dnem jejich života. Nakonec, nikdy nevíme, jestli opravdu není.
5) Začneme naslouchat bez odsudků
S lidmi, kteří poznali neúspěch, je radost pracovat. Říkám, že jsou selektivní ve svém myšlení. Dokážou to, co málokdo. Jen naslouchat a usmívat se.
Vědí, že být klidný a soucitný je mnohdy lepší, než mít pravdu. Neúspěchy jim daly zkušenost. A zkušenost jim dala moudrost. Přitom moudrost neznamená jen vědět, kdy se postavit a mluvit, ale daleko častěji, kdy se posadit a poslouchat.
Proč je v tom moudrost? Protože uši nás nikdy nepřivádějí do problémů (na rozdíl od úst) a vždy nám poskytují příležitost se naučit něco nového.
6) Dokážeme se zastavit
Proč lidé, kteří zbankrotovali, se dokázali odrazit ode dna a opět zbohatnout? Proč ti, kdo utrpěli největší ztráty, třeba i ve vztazích, jsou nakonec nejlepšími partnery, i když by měli být žlučovití a pomstychtiví?
Jedním z nejkrásnějších principů tohoto světa je střídání. Noc a den. Příliv a odliv. Chyba a růst. Neúspěch a úspěch. Když se sesypeme, zjišťujeme, že se učíme znovu vyhledávat ty tiché chvíle, kde nejsme konfrontováni žádnými problémy, nejsou po nás vyžadována žádná řešení, nemusíme plnit ničí nároky - prostě jen odpočíváme a znovu sbíráme síly. Možná jsme v práci byli v jednom kole, ale mít plný diář ještě neznamenalo být produktivní a šťastný.
A najednou nacházíme čas třeba na knihu. Objevujeme zázrak: není v ní žádná reklama, baterie, kterou bychom museli dobíjet, drahá grafická či zvuková karta, nepotřebujeme ani vysokorychlostní internet. A přitom nám nabízí tolik osvěty a vzdělání.
Někdy si po krachu říkáme, proč jsme takto vlastně nežili dřív?


Nemyslí to s námi ta intuice přece jen dobře? Neměníme se díky prohrám v lepšího člověka? Pamatujte, že ne každý den je dobrý. Ale v každém dni je něco dobrého. Stejně jako v každé události. Dokonce i v porážce.



podle zdroje

Články z tohoto blogu je možné šířit v nezměněné podobě vždy s linkem http://poutnicicasem.blog.cz/ jako zdroje, případně i těch, které já uvádím jako zdroj.

S díky Anička
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya