O KONSPIRAČNÍCH TEORIÍCH - fungování Systému a transformaci vědomí . - Kdo ovládá svět / Díl 6.

20. srpna 2014 v 15:07 |  transformace



Díl 6. - Kdo ovládá svět

V dalším díle seriálu o konspiračních teoriích, fungování Systému a transformaci vědomí se zaměřujeme na fungování tajných řádů a některé důležité informace, které uchovávají a které se od oficiálního výkladu historie výrazně liší…
Tomáš Keltner pracoval v tajné službě, kde získal nejvyšší prověrku NBÚ a NATO, jako bodyguard českých ministrů a coby člen elitní jednotky SOG prošel zeměmi s válečnými konflikty.
Ve vyšších patrech systému si ale postupně uvědomil, že věci fungují jinak, než si myslel, demokracie a lidská práva jsou jen prázdnými pojmy, jež neodpovídají realitě, a vše je "připravený a naplánovaný". Začal rovněž pracovat se svými emocemi a věnovat se práci s vědomím a jeho probouzením. Výsledkem byla kniha Transformace vědomí, jíž se bez reklamy prodalo na české poměry výjimečných 10 000 kusů, a následný druhý díl. Dnes přednáší a radí lidem, jak na to.
V našem seriálu o transformaci vědomí, který spolu připravujeme, jsme se rozhodli jít do hloubky a dotýkat se i věcí, o kterých jste zatím pravděpodobně nikde neslyšeli v souvislostech, maximálně sem tam nějaký střípek. V jednom z předchozích dílů jsme například naznačili, že oficiální historie se od té skutečné dosti liší. A že existují tajné řády, které o ní vědí mnohem víc než běžní smrtelníci. Například svobodní zednáři. I proto jsme si tentokrát k našemu povídání pozvali významnou posilu - Pavla Z., zednáře, rosekruciána, který dosáhl vysokého stupně zasvěcení a který se rozhodl vyjít s některými zásadními a pro mnohé zřejmě i šokujícími poznatky na světlo.
I když jsem dělal již desítky rozhovorů s mnoha inteligentními a ve svých profesích proslulými lidmi, nikdo mě nezaskočil tak jako právě Pavel. Jeho zvykem není chodit kolem horké kaše, neváhá vám vyčíst, že se špatně ptáte, a kolem sebe vyzařuje takovou zvláštní sílu osobnosti, že jsem si občas připadal jako tápající školák, který zapomněl tahák. V příštím čísle přineseme čtenářům Vědomí Pavlův příběh, v němž odkryjeme jeho identitu i důvody, proč se rozhodl "mluvit".

Milan Vidlák: Jak jste se dostal ke svobodným zednářům?
Pavel: V 90. letech jsem začal objevovat svět. Vyrazil z Československa na zkušenou. Mimo jiné jsem byl i nájemný dělník v Rakousku. Německy jsem v té době uměl jenom guten Tag. Učil jsem se, zkoušel různé možnosti, díval se kolem sebe. Až jsem se přes jednu milou holku dostal k elektrotechnické fabrice, kde jsem začal od piky ve skladu. Časem jsem se vypracoval na obchodního zástupce a procestoval celou Evropu. Dařilo se mi, tak jsem se v tom zhlédl. Byznys pro mě byl církev. Jak jen to šlo, osamostatnil jsem se a šel vlastní cestou. Měl jsem štěstí a potkal několik výborných učitelů napříč Evropou, jeden byl Rakušan, jeden Němec a také Ital a Švýcar. Ti mě učili byznys, ale zároveň i to, co je za ním. Až jsem byl během té cesty oslovený dalšími lidmi a dostal jsem různé nabídky, mezi nimi i nabídky členství v různých mystických řádech.
Tam se člověk asi nedostane tak, jako by se hlásil do skautu…
Pavel: Dnes už ano. (směje se) Před několika stovkami let to bylo jinak. Z některých řádů se staly rybníky, jiné vznikají jak na běžícím páse. Je mnoho rádoby řádů, do kterých je možné zaplatit si vstupné. Mnohé z nich se honosí velkými jmény. Všeobecně je již možné přihlásit se samostatně i do starobylých řádů, je však příjemnější být pozván. Přesto je třeba si uvědomit, že jakékoliv společenství jen ukazuje cestu, nic víc.
Když se člověk dostane třeba v byznyse na určitou úroveň, je přirozené, že ho někdo osloví?
Pavel: Dnes je taková zvláštní doba. Je spousta lidí, kteří hledají, ale pro ně je důležité to hledání. Hledání je baví a budou hledat do konce života, i když mají pravdu před očima. Pokud ale někdo pořád hledá a hledá, tak se dostane znovu do hledání, dokud si neuvědomí, že má přestat hledat. A vy pořád hledáte! Víte, posledních sto, sto dvacet let je doba velmi otevřená. Tím, jak skončila z mého pohledu doba temna, hodně se to otevřelo. Jenže lidi jsou z toho víc zmatení, než aby něco věděli. Řády a spolky na to začaly reagovat tak, že nabíraly víc lidí, protože samy nerozuměly tomu, co se děje. Řeknu vám velké tajemství: v oněch spolcích je obrovská spousta lidí, kteří, stejně jako vy, nerozumí tomu, proč tam doopravdy jsou.
A proč tam jsou?
Pavel: Mnozí samozřejmě proto, že chtějí dosahovat duchovních výšin, nebo třeba uspokojit své ego. Mnozí proto, že opravdu hledají pravdu, a mnozí proto, že chtějí někam patřit. Osobní záměry nejsou důležité, důležité je pochopit průřez tisíciletím. Nedívat se jen na současnost. Život není jen pár desítek let. Není důležité, proč je nějaký jedinec v nějakém řádu. U mnoha lidí bylo a je důležité, aby tam byli pouze proto, že mají schopnost vzít nějakou informaci a tu předat dál. Jiný účel neměli. Stejné je to i dnes - jsou tam lidé, kteří mají pouze předat informace dál. Jaká je jejich osobní motivace, není podstatné.
Můžete být konkrétnější?
Pavel: Já vám řeknu nebo ukážu nějakou informaci, vy sice budete informaci vědět, ale nebudete vnímat její podstatu. Ale předáte ji svému synovi. On vyroste, uvědomí si podstatu té informace, a i když změní svůj život, třeba založí řád, (směje se) není to tak podstatné jako to, že předá dál nezměněnou informaci jinému člověku. A ten tomu třeba taky nebude rozumět, nebude vnímat podstatu té informace, stejně jako dalších padesát nebo tisíc členů. Až to za tři sta, čtyři sta let doputuje k někomu, kdo má uši a oči, aby informaci slyšel a vnímal.
To je způsob…
Tomáš Keltner:
To je spíš důvod než způsob existence toho řádu - aby uchovával nějakou informaci skrze nosiče, jakési flešky, které si s tím nevědí rady…
Pavel: Mnoho z nich si samozřejmě myslí, že si s tím ví rady. A když pochopíte tohle, pochopíte i fungování církve. Například katolická církev by měla být nositelem ducha. Všichni si myslíme, že by to tak mělo být. A teď si představte, že je to pravda. Nedělám si legraci. Církve jsou opravdu nositelem této informace. Akorát je v církvích spousta lidí, kteří jsou jen nosiči a nevědí to. Vždyť se podívejte na mnohé kněze. Chodí do školy, v té škole se naučí, jak má mluvit, co má mluvit, jak má vystupovat, jakým způsobem má nebo nemá zvednout ruku, jak se dělá ten rituál, jak jiný rituál, to všechno se tam naučí. V žádném případě mu však škola nezaručí, že se stane osvíceným služebníkem božím. Zároveň to však nevylučuje, že některý kněz prošel osobním zasvěcením na základě uvědomění si podstaty informací, koneckonců v historii je jich celá řada. Osobně neznám osvíceného člověka, který by se "to" naučil. Zasvěcení se nejde naučit. A tak je to stejné všude. Já jsem prošel mnoha rituály a opravdu jsem si myslel, že jsem zasvěcený. Myslet si, že jsem dosáhl zasvěcení, a být zasvěcený není totéž.
Můžete ještě říct, jak jste se tam dostal a jak to probíhalo?
Pavel: Už byste se měl začít ptát lépe! Prostě jsem se dostal do společnosti, kde jsem o některých lidech věděl, že jsou v těchto řádech. Ale nijak zvlášť jsem na tom nelpěl. Říkám vám však, že není podstatné, jak jsem se tam dostal nebo jak přijetí probíhalo.
Snažil jste se mezi ně dostat nebo od nich čerpat nějaké informace? Nebo jste čekal, až vás přizvou?
Pavel: Rozumím otázce, rozumím tomu, jak popisovat průběh nějaké situace. Uvědomte si prosím, že jak se tam člověk dostane nebo nedostane - jestli vás někdo vyzve, nebo budete bouchat na vrata -, není vůbec důležité. Praktické hledisko, které zajímá lidi, je přesně ta otázka, kterou říkáte: "cos přesně udělal?", "jaký byl ten postup?". Na takové otázky vždy přijde nedůležitá odpověď. Přece zajímat se o to, jak vypadá červená barva, je blbost. Všichni vědí, jak vypadá červená barva, stejně jako všichni vědí, jak se dostat do zednářství. Stačí se podívat na internet. Tam je všechno. Dokonce i rituály byly popsány. Lidi mohou velice snadno najít informace, na internetu, v knihovně, v muzeu, ale stejně je jim to k ničemu. Protože se snaží najít prázdnou sklenici.
Co je tedy důležité?
Pavel: Každý člověk! Jedno takové pořekadlo říká, že každá jedna kapka dělá moře. A takhle je to i u lidí - dokud se budou bát něčeho, co neznají, tak to moře bude kalné. Dokud se budou zajímat o to, co je naučili ve školách - nikdo neví, kdo to začal, ale všichni se učí, že se mají dívat na hmotu a ne za hmotu -, tak nikdy nic neuvidí. Pokud budou skandalizovat, že zednáři nebo bratři růžového kříže jsou ti, co ovládají celý svět, tak nic nepochopili. Samozřejmě, mezi zednáři jsou velice vlivní lidé. Nejde ale vůbec o to, že by někdo byl v nějakém uskupení. Je potřeba konečně pochopit, že je důležitý každý jeden člověk.
Jak taková setkání vypadala?
Pavel: Když se budete ptát takto, tak se nikam nedostaneme. Řeknu vám, jak probíhají rituály a jak se to organizuje. Každý, kdo například dělá firmu, ji nějak organizuje. A tohle má úplně stejné zásady. To, co musíte pochopit, je, že ta pravá hodnota nebo nehodnota není v tom, co se tam dělá nebo nedělá. Není to v tom, jestli někdo něco organizuje nebo o čem se tam baví nebo nebaví. Zednáři sami o sobě budou říkat, že se tam nebaví o politice, a je to pravda. Že se tam nebaví o ničem světském, a je to pravda. Nic takového v zednářství není. Ani na nejnižších stupních, ani na těch nejvyšších. Vůbec nejde o to, že si vedle sebe sednou dva lidi a jeden z nich je prezident nějaké země a druhý taxikář. Když budou pracovat ve stejné lóži, tak pracují jako bratři, jsou si rovni. Užijí si ten čas, to poznání, setkají se, pozdraví se. Král tam bude sedět s chuďasem. Co vám to řekne? Víte, proč všichni tvrdí, že tady tomu vládnou rosekruciáni? Protože žádný z těch, co to tvrdí, pravého rosekruciána neviděl. A když vám řeknu, že Tomáš je rosekrucián…
Tomáš: To jsme se ale domluvili, že říkat nebudete. (směje se)
Co vám dalo, že jste tam byl?
Pavel: Co vám dalo, že jste byl ve škole? Co vám dalo, že jste žil doteď? Každý den, každá minuta, každá vteřina vám něco dá. Je jenom na vás, co si z toho vezmete. Moje cesta byla tato, vaše je jiná. Mně to dalo poznání, co není pravda. Dalo mi to, že teď píšu knížky. I díky tomuto rozhovoru jsem se odhodlal napsat jedno krásné téma. Říkám tomu Mystérium zrození a je o tom, že do dnešního dne se většina z nás dívala špatně. Třeba na bibli, kde je ukryto mnoho pravdy. Snažím se vám celou dobu naznačit, že pokud chcete napsat pro lidi něco opravdu hodnotného, tak nepište o tom, jaké probíhají ceremoniály v nějaké tajné organizaci. To, co je přínosné, je odhalit cestu k pravdě.
Tomáš: Také si myslím, že obecné informace o zednářství jsou dnes mrtvé. Ti lidé, kteří se o něco zajímají, už to vědí, a pro ty, které nezajímá nic, je to taky zbytečné.
Pavel: A ti, co se toho bojí, se toho bát chtějí.
Tomáš: To zajímavé, co bychom se mohli od Pavla dozvědět, není taková ta formální stránka, jak to vypadá, když někam poprvé přijdeš a co se tam stane. A jak tě zasvětí. To může být taky zajímavé, ale přijde mi, že to ani není povrch, to je takovej smrádek nad ním.
Jaké informace uchovávají tajné řády?
Pavel: Jak jsem řekl, všechny "tajné" společnosti přenášejí informace. To neznamená, že lidé, kteří tam byli, těm informacím rozuměli. Ale zároveň to neznamená, že tam nebyli lidi, kteří jim rozuměli. Některé ty informace jsou staré řekněme 30 000 let. Pro čtenáře bude zajímavá informace, že neexistuje žádná lóže rosekruciánů, o kterých se leccos povídá. Jsou to výmysly. A pokud někdo tvrdí, že patří do lóže rosekruciánů, tak si hraje na vojáky nebo je jen členem fanklubu v nějakém sdružení. Fyzické lóže bratrů růžového kříže ve skutečnosti neexistují, a to garantuju.
Jde o informace o historii lidí, která je jiná než ta oficiální?
Pavel: Největší úspěch Systému je to, že nám vnutil myšlenku, že je všechno skryté. To je jenom mlha, jenom představa. A právě proto to nevidíme, protože jsme uvěřili, že je to skryté.
Nicméně snaha Systému není, abychom důležité informace aktivně používali…
Pavel: Jeho snaha je, aby ty informace slyšel ten, kdo je slyšet má. Můžu to být já, můžete to být vy nebo některý ze čtenářů. To, co je mezi tím, co jsme vytvořili my lidé, to je pseudosystém. Je víc systémů, není jenom jeden. Osobně mám trošku jiné pohledy než Tomáš, co se týče toho ovládání lidí, ale veskrze s ním souzním. On o tom umí krásně vykládat.
V čem se váš pohled liší?
Pavel: Tomáš umí mluvit s lidmi a dokáže se jim přizpůsobit. Já většinou když mluvím, tak nepřipravené lidi šokuji.
Tomáš: Zednáři jsou jenom židovská sekta. Pojďme k tomu, co je důležité.
Pavel: Ale nejsou, tak to není. To není celá pravda.
Jaká je pravda?
Pavel: Na to nejde odpovědět. Důležité je, že ani v církvi, ani u Židů, ani u zednářů, ani v dalších řádech většina lidí nevěděla a dodneška neví, o co jde. To je důležité si uvědomit. Všude najdeme nevědomé a všude najdeme lidi, co ví. Těch druhých je relativně málo.
Tomáš ve všem vidí židovské sekty, ale o rosekruciánech mi dosud neřekl.
Tomáš: (směje se) Za vším stojí Židi. Jsou to nejchytřejší lidi na planetě, mají nejlepší informace. Kdo první ví, ten první jedná… To je stará vojenská moudrost.
Děláte rozdíl mezi lóžemi, které o sobě tvrdí, že jsou rosekruciány, a lidmi, kteří jimi skutečně jsou?
Pavel: Přesně tak. Tohle je důležité a to dosud nikde nevyšlo. Všichni se bojí rosekruciánů, ale nikdo neví, kdo to vlastně je. Rosekruciáni rozhodně nejsou z 15. nebo 17. století. Jestliže některé informace jsou ukládané 30 000 let, tak mnohé z nich drželi a vytvářeli právě rosekruciáni. A je možné říct, že bratři růžového kříže opravdu zčásti ovládají tento svět, ale ne tak, jak si většina lidí představuje.
Jak?
Pavel: V zednářství existuje jeden stupeň, který se zabývá růží a křížem, a ve své podstatě hodně těch mystických symbolů, dějů a situací opravdu obsahuje to, co cesta rosekruciána obnáší. Ale pořád to neznamená, že lidi, kteří projdou tímto zasvěcením, se stanou bratry růžového kříže.
OK! V zednářství je jeden stupeň, který otevírá práci se symbolikou růžového kříže, tedy o tomto stupni by se dalo říct, že je rosekruciánskou lóží. Ale pokud se budeme bavit o tom, že je někde skupina lidí, která říká, že jsou rytíři nebo bratři růže a kříže nebo "my jsme rosekruciáni", tak na to, aby do něčeho takového vstupovali, ať si lidé dají velkého majzla.
To je jenom obláček, odraz, zrcadlo. Pokud si uvědomíte, jak je v Genesis napsáno, že Bůh stvořil nebe. A že stvořil dvě nebe - na jedné straně i na druhé. Nebo že strom života je taky tak, (ukazuje rukama protilehlé stromy) dvě koruny a jedny kořeny. Pak byste možná mohl pochopit, že není možné, aby nějaký had svedl člověka a pak se z něj stal symbol uzdravení. Se stromem je to stejné jako s tím, že existuje nějaká lóže bratrů růžového kříže. Je to jen odraz toho, co je fakt. A vy jste se mě do teď ptal na ty odrazy.
Já chci, aby nám lidi rozuměli a nezačali jsme příliš zhurta… Musíme nejprve nějak začít.
Pavel: Sami u sebe.
Tomáš: Milan to myslí dobře, vy jste se, Pavle, pustil příliš daleko, a to může budit strach v lidech.
Pavel: Lidi nemusí mít strach, že někdo bude ovládat svět, ten už je ovládanej. S tím ať se smíří. Svět už je ovládaný a je ovládaný tisíce let. Kdo to ovládá, proč to ovládá nebo jak to ovládá, je jedna otázka. Ale ta nejdůležitější otázka je, proč to neovládají lidi. Někteří lidé nadávají na to, že tamhle Franta se ujal vlády. Vždycky byl nějaký Franta, který si kolem sebe poskládal pár hňupů, kteří mu pomohli a tamhle někoho zmasakrovali, získali pole, a pak si začal myslet, že je král.
Kdo je nad Frantou? A co ti rosekruciáni?
Pavel: Pro pochopení. Lóže neexistují, protože není nikdo, kdo by do těch lóží mohl zasvěcovat. Jednoduše neexistuje takový člověk.
Tomáš: To je zásadní, to musíme říct. S tím totiž souvisí základní klam.
Pavel: To je velmi důležitá informace. Jestliže je někdo rosekruciánem, tak není zasvěcený člověkem. On rosekruciánem prostě je. To je rozdíl. Prošel určitým vývojem, a ten vývoj jde skrze něj. Základní předpoklad je, že musí umřít a musí si toho být vědom. Druhý předpoklad - musí se znovu narodit. A když už se narodí, logicky musí projít zrozením. A když projdete zrozením, tak se dostanete do určitých cyklů. Z toho vznikla spousta a spousta rituálů, zasvěcení, směrů a já nevím čeho všeho. Ve zkratce je to sedm obchodů. Ale to není až tak důležité.
Tomáš: Popisuju to v knize Transformace vědomí 2 jako příchod skrze Otce.
Co je důležité?
Pavel: Důležité je, že ten člověk to ví. A dokonce ví, kdo je dál.
Minule jsme se s Tomášem bavili o různých skupinách duší různého původu, které jsou inkarnovány tady na Zemi. Zajímalo by mě například, co vědí zednáři o Ježíšovi?
Pavel: Osobně si myslím, že Ježíš byl z dnešního pohledu rosekrucián. Když ne on, tak kdo jiný? Víte, rosekrucián je ten, který umřel. To, co jsem neřekl, a proto se jmenujou rosekruciáni, je, že umřel na kříži. Význam a důležitost kříže výborně vysvětluje Tomáš ve své knize Transformace vědomí - tajemství kříže.
Dokud to lidi nepochopí, nic nevidí. Ten člověk musí umřít a musí umřít na kříži. Jak víme, Ježíš umřel na kříži. Musí se po té smrti zrodit z panny, a to je ono mystérium zrození. Z Panny se může zrodit pouze skrze Ducha. Čili ten, který je zrozený z Ducha svatého, jak říkají křesťané - umřel na kříži, zrodil se z Panny, což je ta růže -, tak je rosekrucián. Samozřejmě že jsou ještě další okolnosti. Člověk musí projít křtem a je dál zasvěcován až do nějaké dejme tomu mystické svatby, kde se setká duše s Duchem, což je zase záležitost většiny náboženství a spirituálních směrů.
Tomáš: Teď jsme ale přešli z rybníku do ponorky, tohle tam zatím nemůžeme dát.
Pavel: Tohle je jedna z pravd, kterou právě musíme dát ven. A jakým způsobem to uděláme, je otázka. Jinými slovy jsem vám řekl, že Marie nebyla pannou.
Tomáš: Tudy bych teď nešel, to až v dalších dílech.
Takže Ježíšův příběh se dost liší od oficiální katolické doktríny…
Pavel: To víte sám, že se skutečnost liší. Existuje snad ještě někdo, kdo si myslí, že to je tak, jak se říká? Katolická církev je ale naprosto v pořádku. Buddhismus je taky naprosto v pořádku. Jakákoliv jiná církev taky. Důležité je uvědomit si, co říká Tomáš, že pokud se narodíte někde, kde je tisíce let nějaká církev, tak je pro vás zajímavé, abyste se díval tou cestou. Samozřejmě že se můžete zabývat i cestou indiánů a Eskymáků, ale nedokážete do toho nikdy proniknout, protože informace, které obsahuje vaše tělo, tam nikdy nebyly. Vy jste se narodil tady, z této hlíny. DNA a RNA je řetězec, a ten není spojený s tím, že jste se narodil 5. května a hvězdy byly postaveny tak a tak, ale ten řetězec se táhne miliony let, do supernovy, a už odtamtud dostával informace. Když půjdu do svého vlastního těla, vlastních buněk, tak zjistím, že v tom hmatatelném se dostanu do nějakých obrovských vesmírů, které jsou od sebe vzdálené tisíce světelných let, a to jsem se dostal jen do jedné buňky. Mezi tím je spousta informací a ty mě nějakým způsobem ovlivňují. Skrze fyzické tělo můžu dostávat informace. A pak je další tělo. My tomu říkáme duše. A v ní jsou další informace a zase nejsou včerejší. A ve finále je Duch. Ale abyste se dostal k Duchu, musíte dát dohromady ty dvě součásti.
V našem seriálu jsme s Tomášem například zmiňovali, že měl Ježíš dvojče, Jakuba, a taky manželku Marii Magdalenu, děti…
Pavel: Vždyť je to logické - on byl rabínem. To je historický fakt. Pokud byl rabínem, tak by to v té době nebylo možné, aniž by měl manželku. Ale to byl Ježíš, to nebyl Kristus. Historická postava Ježíše a nesmrtelného Krista není totéž. Příběh Ježíše je takový, že ho porodila Marie, ta Marie s někým souložila, někdo ji musel oplodnit, narodil se člověk. On o sobě i říkal, že je syn člověka. Marie nebyla panna, to dá rozum, a měla i jiné děti. Ona nebyla manželka Josefa, ale nejspíš jeho bratra, který umřel, a Josef si ji vzal do opatrovnictví. Až potom došlo k tomu, že Ježíš umřel a narodil se z Panny, a to už je mysterijní smrt. To mění celý charakter toho celého.
Ta historie ale není skrytá, je napsaná a všichni ji mají před očima. Jen to nechtějí vidět. Je zajímavé, jak ty programy fungují. Někdo někde napíše nějaký program: Dívej se jen tímto směrem. A lidi potom koukají jen tím jedním směrem. To tajemství není v tom, že by něco bylo zahaleného, ale v tom, že se všichni dívají jinam.
Většina to nechce vidět, nebo nemůže?
Pavel: Většina je tak manipulována, aby to neviděla. A ani o tom neví. Já jsem například 45 let hledal, a i když jsem byl "papírově" zasvěcený, tak jsem o tom lautr nic nevěděl. Ta naše zednářská setkání měla nádech jakýchsi prožitkových pobytů, bylo to fajn, ale rozhodně to nemělo v tu dobu žádný velký účinek směrem k trvalému osvobození. Nemůžu ale říct, jestli to mělo nebo nemělo spojitost s tím, co jsem později prožil, a neovlivnilo to celý ten vývoj, protože součást mojí cesty to jednoznačně je.
Hodně lidí už ví, že jsou ty věci jinak a že nás někdo ovládá, nejsme svobodní. Ale co s tím?
Pavel: Lidi jsou manipulováni a ovládáni, protože se dívají jinam. Ale musí si konečně uvědomit, že tu největší moc mají oni sami. Ta moc se jmenuje rozhodnutí. Samozřejmě že jsou mocnější entity. Ale ne v tomto. Rozhodnutí je na každém jednom člověku. A pokud on se rozhodne, tak s tím nikdo, ale nikdo nic neudělá. Každý může být svobodný. Čili pokud se budeme bavit o tom, že mě někdo ovládá, tak mám dvě možnosti - můžu tomu uvěřit, a nemusím. Buď tomu radši věřit nebudu, protože se toho bojím…
…anebo si to přiznám a budu se snažit zjistit, kdo a co to je a kdo a co jsem já?
Pavel: V tom momentě jsem se rozhodl. A začnu hledat. Ale odpovědi možná budu hledat v nějaké knížce. Ta mi může pomoct, ale je to jen berlička na cestě, nic víc. Když jsem přemýšlel nad tímhle rozhovorem, jak to tady povedeme, tak jsem si říkal - půjdeme do parku. Protože bych vám chtěl ukázat jednu věc. Ale popíšu vám ji, bude to vypadat stejně. Kdybychom šli v parku a já vám o sobě řekl, že jsem svobodný zednář, rosekrucián, maltézský rytíř nebo třeba rytíř svatého Lazara, takže byste to ode mě věděl. A teď bychom procházeli mezi lidmi a ti by se absolutně nezastavovali nad tím, kdo jsem, vůbec by to nevěděli. A doma se třeba zrovna takových lidí, jako jsem já, bojí. Lidi by možná viděli, že tam jdeme my dva, vy oblečený do tmavého, já do světlého. Ale to je tak jediné, co by viděli - neuvidí do mě, neuvidí do vás. A v tom je celý ten zádrhel. Dokud se totiž lidi budou dívat na něco hmotného, tak nic neuvidí a nikdy tomu neporozumí.
Tomáš: To je ta rozumová cesta, no… a ta nefunguje, protože - to má Pavel pravdu - zůstává vždycky na povrchu. Pravda je, že ty věci nepřicházejí zvnějšku, ale zevnitř.
Pavel: Pořád hledáme nějakou větývku, nějaký směr a nějaký klíček, místo abychom hledali, kde jsme se ztratili. Zednáři vycházejí z jedné legendy o Hiramovi. Hiram je historická postava, velmi stará, velekněz v Egyptě. A on byl třídokonalý, tříveliký. A to je krásný příklad. Samo zednářství vychází z toho, že byly tři stupně dokonalosti. A najednou má zednářství 33 stupňů. To je rozdíl během pár tisíc let. A tak je to se všemi informacemi. Důležité je umět vypnout rozum. Ale pozor: Máte například učení, které říká, že je třeba zbavit se rozumu. A já říkám, že když to někdo řekne, mohl by pokračovat: zbavte se prstů, zbavte se hlav, zbavte se všeho.
Tomáš: Jistě to je nesmysl, stejný, jako když se nás snaží zmást některá východní učení tím, že říkají, že je třeba zbavit se ega. To nejde. Je naší součástí, je třeba ho osvobodit. Stejně jako náš rozum.
Rozum je nástroj
Pavel: Přesně tak, musíme se ho pouze naučit používat a ovládat. Jenom taková pitomá věta, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, neznamená, že Bůh stvořil člověka. A to je právě to - Mojžíš to říkal v obrazech, on to ani jinak říkat nemohl, Bůh mu to přikázal. Já vůbec nepochybuju o tom, že se Mojžíš potkal s Bohem, on byl zasvěcenec, měl přesné informace a instrukce, co má dělat. Bylo to třeba popsat těm lidem, kteří nebyli na jeho úrovni - způsobem, aby to nějak vůbec dokázali uchopit. Bůh nestvořil člověka, on stvořil život. Tím, jak se rozepnul. A život mohl vzniknout jen tím, že vznikl prostor, lépe řečeno ohraničení prostoru. A v tomto ohraničeném prostoru vznikl pohyb a tím i čas. Život je pohyb. Uvědomte si - neprázdná prázdnota vybuchla. Vytvořila vnímatelný prostor. Dnes to astronomové popisují jako Velký třesk.
Když udělal takzvaný Bůh tohle, zrodil ženu. Nestvořil ji, protože se už zrodila z toho života. A zase to nebyla žena tak, jak ji známe. Ale byla to žena-Bohyně. Byla to Eva - živá, životem obdařená. Mojžíš to lidem popsal a oni to potom samozřejmě popletli a vzali Evu jako jméno.
Lidé samozřejmě nevznikli z opice, to je úplný nesmysl, a i vědci to dávno vědí. Adam, lépe řečeno Adam Kadmon je hermafrodit, kdybychom to vzali z této stránky. O pohlaví však vůbec nejde. Jde o to, že jsou dva principy, dnes je máme pojmenované jako mužský a ženský. Bůh ze sebe zrodil jen ten ženský princip, který následně zhmotnil. A to byla první Bohyně, Eva. A on jako Duch - udělal ze sebe jemnohmotnou bytost - do ní vstoupil a zplodil Syna. A to je již jiný Adam. Adam syn zrozený z Panny. O tom mluvil Mojžíš. Ale Adam syn pořád není člověk, jak jej známe. Je to Bůh, který velmi ovlivňuje tento svět. A jestli někdo vládne světu, tak je to on. Ale ne tak, že to tady řídí a říká: Bude to takhle.
My musíme pochopit tu svobodnou vůli, moc rozhodnutí. A my to celou dobu stále dokola nechápeme.

Otázka ovšem je, co čtenáři ve vašem časopise hledají. Pravdu, nebo legendu?






Články z tohoto blogu je možné šířit vždy s linkem http://poutnicicasem.blog.cz/ jako zdroje, případně i těch, které já uvádím jako zdroj.
S díky ♥ Anička ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya