Příběh síly, která nezvítězí. Všichni silní neustále prohrávají. Britové za kolonialismu. Nacisté. Sověti po válce. Američané po berlínské zdi. Pokaždé vyjdou s nepořízenou. A znovu to zkoušejí. Cítit se silnější, povolanější a přitom používat triky. Asi aby nám zrcadlili naší neochotu hrát zcela čistě. A náš vlastní sklon klamat sami sebe. Mohli by být spokojení a skvěle si žít. A oni se namísto toho roztahují po planetě jako švábi. A čekají na svůj konec. Který vždycky přijde.

Už to tu jednou bylo: Írán
Spojené státy hecovaly okolo roku 2006 na plný plyn válku proti Íránu. Noviny byly plné Íránu. Nebezpečí z Íránu. Jaderné zbraně v Íránu. Ahmadinedžád byl tehdy stejným metafyzickým zlem jakým je nyní Vladimir Vladimirovič. Na třetího největšího exportéra ropy na planetě bylo už roku 1995 uvaleno embargo na mezinárodní obchodování. Druhému největšímu dodavateli zemního plynu na planetě bylo hned po 11. září podsouváno, že podporuje Al-Kaidu, prokazatelně založenou a financovanou právě Američany. V roce 2007 vyšlo najevo, že Spojené státy financují proti Íránu partyzánskou válku. Zohýbané výroky prezidenta Ahmadinedžáda se z něj snažily dělat antisemitu. Írán se západní agresi pravděpodobně skutečně snažil odvrátit pořízením jaderných zbraní, jelikož v současném světě jenom ony mohou stát ochránit před napadením. Dosáhl tím však pravého opaku: pravě vývoj jaderných technologií se stal Západu tím nejvhodnějším důvodem, jak před svojí veřejností ospravedlnit útok na surovinovou velmoc.
Sedm zemí, během pěti let
Podzim 2006 měl být datem útoku na tuto středoasijskou zemi. K přepadení Íránu nakonec nedošlo, podle jedněch informací se Ahmadinedžádova vláda domluvila s Rockefellery na spolupráci. Podle jiných informací byl Ahmadinedžád od počátku tichým spolupracovníkem Západu, který měl tvořit napětí a napomoci velké válce, ve které by byl Izrael obětován a přemístěn úplně jinam. Co je pravda je těžké rozmotat. Zájmů a her je mnoho. Vidíme však dnešek: Írán a Spojené státy společně operují proti islamistům. Kteří ještě donedávna operovali v Sýrii, štědře placeni Západem a Saudy, cvičeni Mossadem, řízeni z členské země NATO, Turecka. To, že se válka proti Iránu nerozeběhla, bylo pro mnohé z nás velkou úlevou. Mezitím generál Wesley Clark, známý jako velitel operace v Jugoslavii, poskytl rozhovor reportérce Amy Goodman, ve kterém generál popisuje plán svých nadřízených, že po Afghanistánu a Iráku má být napadena a zničena i Sýrie, Libye, Libanon, Somálsko a Súdán. Popisuje jak se dozvěděl, co si o tom sám myslí, nejde o podvrh, Wesley Clark byl prezidentský kandidát za demokraty, žádný outsider tedy.
Libyi Západ již úspešně rozmlátil. A nikdy ji nespraví. Útok na Sýrii se měl odehrát loni v létě na základě zcela neprůkazných analýz syrských YouTube nahrávek. Sýrie se však ubránila díky ruskému namořnictvu, které se v místě zamýšleného útoku tvrdohlavě pletlo v cestě. V té chvíli však Západ pochopil, že musí změnit strategii. Že nikdy nedobude nikoho, dokud se budou Rusové stavět do cesty. Počty vojsk a techniky zatím poskytují Západ takovou převahu, že dokud Rusko nedokončí svůj plán na přezbrojení armády, zůstává relativně nechráněné.
Hazard s evropskými obyvateli
Západ se rozhodl pro velmi hazardní hru, protože Rusové deklarovali veřejně a jednoznačně svoje odhodláni použít své jaderné zbraně v případě napadení ze strany Západu. Straším? Nestraším. Tak to prostě je. A tyto nepříjemné pravdy náš tisk nenapíše. Protože pak byste mohli svoji naivní podporu válce odvolat. Jinými slovy, Západ se přestal ohlížet na bezpečí ci početní stavy svého vlastního obyvatelstva. To, že se Západ stal tak dalece cynický, jsme se domnívali, že platí pouze ve vztahu k obyvatelům Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Ale že jsou Spojené státy s Velkou Británii ochotné obětovat i evropské obyvatelstvo, to je novinkou. Dosud byli bombardováni pouze obyvatelé Předního Východu a Severní Afriky. Jako Evropanům nám to bylo srdečně jedno, z našeho krev netekla. A na Jugoslávii před patnácti lety jsme zapomněli. Od letošního roku jsou však opět bombardováni obyvatelé Evropy, je-li celá Ukrajina Evropou. Zatím se to mnoha Evropanům zdá být také jedno, ale mnozí se probouzejí z dosavadního snu o naší nevinnosti.
Devastace jako vítězství
Novinkou je také to, ze Západu nejde v jeho válkách o vítězství, ale že i pouhá devastace a rozvrat jsou pro Západ zadostiučiněním, jak dokazují případy Sýrie, Libye, Iráku a Afghanistánu. Mimochodem, žádná z těchto čtyř zničených zemí nesouvisela ani s 11. zářím, ani s terorismem, ani s ohrožením Evropy nebo Spojených statů. Obnova kterékoliv z těchto zemí bude trvat desítky let a volné finanční prostředky ci morálni síly pro jejich obnovu nemá v této chvíli na planetě nikdo. Možná si vzpomente, že toto byla operační filozofie Lva Trotského. "Čím hůře pro obyvatele, tím lépe pro revoluci." Který ji pravděpodobně načerpal během svého foundraisingového pobytu ve Spojených státech během roku 1917.
Válka se naplánuje a pak se vyvoří důvod
Novinkou však není, že je Západ schopen své války připravit a realizovat v úctyhodně krátké době. Válka proti Afghanistánu, mimochodem na pokyn energetických korporací, musela být připravena dlouho před 11. zářím, a řízenou demolicí tří budov Světového hospodářského centra byly pouze vytvořeny záminky pro invazi. Konsorcium společností ExxonMobil, Texaco, Unocal, BP Amoco, Shell, a Enron, investovalo minimálně 35 miliard dolarů do ropných a plynových polí v Kazachstánu. Ale protože by je transport ropy a plynu přes Rusko vycházel draho, musely vést energovody přes Afghanistán. Naftaři podpláceli mocně Taliban, aby byl s tímto plánem svolný. Enron postavil v Dabholu o Bomabaje největší investici do Indie všech dob, elektrárnu na zkapalněný plyn. Který měl pokrýt pětinu indické spotřeby elektřiny. Až na to, že protože se dodávky plynu opozdily, elektrárna vyráběla elektřinu z ropy a byla tak o 700 procent dražší, než byly dosavadní ceny elektřiny v Indii. Bylo nutné najít levný zdroj zemního plynu. Jinými slovy, ovládnout Afghanistán pro zprůchodnění plynovodu z nalezišť Kazachstánu. To jen na okraj, aby ctěný čtenář viděl, jak války skutečně vznikají. A v současných operacích na Ukrajině a v chystané válce proti Rusku to není vůbec jinak.
Potřeba spektakulární záminky
Doba přeci jen pokročila, už nežijeme v šedesátých letech, kdy k vyhlášení války Vietnamu stačila zpráva o potopení dělového člunu Maddox v Tonkinskem zalivu. Člun nebyl ani napaden, natož potopen. Dokonce palba směřovala naopak jednosměrně na vietnamské čluny. Prostě účelový výmysl. Wikipedie příznačně dodnes tvrdí, že Maddox byl potopen, ukazuje i fotku z osudného boje, ač NSA v roce 2005 odtajnila skutečnou verzi příběhu. Ve dvacátém prvém stoleti je zapotřebí vymýšlet záminky mnohem spektakulárnější a pro všechny viditelné. Navést dopravní letadla na mrakodrapy ci dopravní letadlo sestřelit. Avšak světová veřejnost je pseudoteroristickými událostmi již poněkud otupena. Stejně jako příběhy o zbraních hromadného ničení po jejich znovuvyprávění v Iráku, Íránu a Sýrii (vše mezi lety 2003 a 2013) na veřejnost příliš nezabírají. Rusové, kteří pro vojenskou konfrontaci se Zapadem nejsou vojensky ani ekonomicky připraveni, se nenechávají vyprovokovat. Dokonce ani když ukrajinská vojska odpalují směrem na ruské pohraničí balistické rakety, které na straně ruských radarových systémů mohou spouštět raketovou odvetu. NATO potvrdilo, Deutsche Welle odvysílala, divili se tomu i redaktoři CNN.
Ukrajinské autorství sestřelu dokázáno
Zatím to vypadá, jako že jediné, co k válce schází je záminka. Takže se nechejme překvapit, zda Západ nevymyslí nějakou bizarní story. Abychom věříli, kdo jsou hodní a kdo zlí chlapci. Malajský boeing po měsíci už nikoho nezajímá, média dala po měsíci řevu o Putinově raketě ruce pryč. A přitom se na veřejnost konečně dostal důkaz o původci neštěstí. Poměrně logický důkaz, se kterým nenadělá nikdo nic. Boeing byl sestřelen ukrajinským pilotem. Nejspíš kromě toho i raketou země-vzduch, ale prostor pod pilotní kabinou byl prokazatelně rozstřílen 30 mm rychlopalným kanónem. Což u letové výšky boeingu v 10 kilometrech připadá v úvahu jedině skrze stíhací letadlo. Rebelové jsou tak jako možní pachatelé zcela mimo hru. Ukrajinský Suchoj Su-25, na který upozorňoval letištní dispečer José Carlos Sanchéz, stejně jako záznamy ruských radarů, tímto kanonem vybaven je. Očitá svědectví o dalším vojenském letadle přítomném na místě nehody, odvysílala 25. června i BBC. Reportáž byla poté z archivu BBC smazána, ale objevila se na youtube. Závěr expertní skupiny vynesl na veřejnost člen týmu, bývalý německý kapitán Lufthansy, Peter Haisenko. Později se objevilo stejné svědectví od mluvčího expertní skupiny OSCE pro Ukrajinu, Michaela Bociurkiwa, který mluví na tomto záznamu v šesté minutě, že "letadlo muselo být vystaveno velmi silné palbě kulometu." Avšak i když se dokáže, že bylo všechno jinak, než jak politici a média papouškují, válečná a mediální mašinérie jede naplno dál. Všechno ostatní už je totiž pripraveno. Ke spuštění velkého divadla totiž skutečně už chybí jenom dostatečně důvod pro veřejnost. Ukrajinští představitelé i představitelé britské armády prozatím operují se záměrem navrátit Krym Ukrajině. Důvod je to však z hlediska veřejnosti slabý, na Krymu proběhlo referendum. A dokud není k dispozici důvod jiný, silnější, divadlo se konat nemůže. Jinými slovy, šance že se válce vyhneme zatím trvá.
Západ chystá válku
Nikdo z nás to nechce říci nahlas, ale náš kontinent se připravuje na válku. Je to viditelné, a předstírat, že se to neděje, aby to nedopadlo, se mi příčí. Naše státy chystají potichu válku a nás občany nechtějí vyplašit. Postavit nás pak před hotovou věc je mnohem jednodušíí. Počítají s tím, že nestihneme protestovat a pak už se nezmůžeme vůbec na nic. Vybrané oddíly NATO se přemisťují k polsko-ruské hranici. V polském Štětíně má brzo vzniknout nové velení NATO tzv. mnohonárodnostních jednotek Severo-východ. Americké tanky jsou přemisťovány do Norska. V Čechách má v září proběhnout letecké manévry NATO. A s načasováním, ktere se nejeví jaké náhodné, se schvaluje novela zákona o branné povinnosti. Přehled o počtu manévru, které USA konají v Evropě se můžete přesvědčit zde. Veškeré manévry však se sebou nesou možnost přiblížení personálu a techniky. V Polsku jsou dokončovány stavby lazaretů a rozšiřovány kapacity nemocničních lůžek. V členskych zemích Západní i Střední Evropy je veřejnost vtloukáno do hlavy, že Rusko má expanzivní chutě a prezident Putin, že je novým Hitlerem, jak se "diplomaticky" vyjádřila Hillary Clintonová, donedávna ministryně zahraničí Spojených států. EU zcela vážně navrhuje potlačování protestů vojenskou silou. Obama podepsal dekret schvalující zadržení každého s příznaky onemocnění dýchacích cest, tedy s podezřením na nákazu Ebolou. Evropa se chystá na válku, na kterou nemá ani lidi, ani prostředky, ani z ní nemůže nic získat. Dělá tak podle všeho pouze ve vleku iniciativy Spojených států, které na rozdíl od nás o svém byznis plánu pro Ukrajinu má zcela jasno. Pro pořádek, jde skutečně a především o plyn.
Diplomacie nám dává šanci
Ukrajina, Polsko, Slovensko a Pobaltské republiky se stávají nárazníkovym pásmem. Proto tyto země v poslední době tlumí rétoriku kde mohou, aby ožehavou situaci, kterou si nepřály, diplomaticky zmírnily. V širším ohledu do nárazníkového pásma spadá i Maďarsko, Česká republika a Německo. Němci tuto okolnost poněkud pochopili a společně s Francouzi se pokoušeji s Ruskem a Ukrajinou dohodnout urovnání sporů. Buďme jim za to vděční. Nakolik to není jen manévr na získání času. Kostky jsou však již vrženy. Termínem zahájení vojenskych operací může být podle dosavadních zpráv již přelom září a října letošního roku. Máme časový prostor na to, situaci změnit. Není třeba protestovat nebo proti něčemu bojovat. Situaci můžeme změnit čistě jejím pochopením. A svojí neochotou podílet se na vojenských operacích, nakolik jsme podle narychlo schvalované novely branného zákona všichni muži mezi 18 a 60 rokem příslušníky aktivní zálohy. Celý plán může selhat na to, že v plánované operaci nebude, kdo by bojoval. Pravidelné jednotky podle všeho nestačí. A civilisté se nebudou chtít na bojích podílet. Američané během války ve Vietnamu reagovali na povolávací rozkazy, buď že uposlechli, že utekli do Kanady, anebo že se nechali zavřít.
Existuji i jiné scénáře
Ještě ale není pozdě. Může se seběhnout mnohé. Je více scénářů, které mohou nastat. Spojené státy se obávají, že Německu by se líbilo připojit se do aliance BRICS, sdružující zatím Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. Vyloučení petrodolaru ze světových obchodů může mít rychlé konsekvence. Ve hře je i možnost zatčení George Bushe a jeho spolupracovníků, v Evrope Tonyho Blaira a na Blizkém Vychodě Benjamina Netanjahu, vzhledem k verdiktu Komise pro válečné zločiny v Kuala Lumpur, která tyto politiky během soudu v jejich nepřítomnosti uznala vinnými z válečných zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu. Jakože Izrael se v současné době hodně snaží získat ochranu před obviněními ze svých zločinů u Spojených států. Elity Japonska, Číny a Korey mezitím společně přemýšlejí o tom, jak největší armádu světa po přepokládaném kolapsu ekonomiky Spojených statů zapojit do kontrolované služby planetárni bezpečnosti, pod asijskou taktovkou. Aby nedošlo ke stejné situaci, jaká nastala po obsazení Iráku Američany, kdy desetitisíce propuštěných příslušníku baasistické armády ze dne na den prešly do civilu ale i do neviditelného odboje. Říká Benjamin Fulford, kterého asijské zájmové skupiny používají jako svého mluvčího pro západní svět. Obrovské finanční prostředky, které jsou v současnosti nesmyslně investovány do bezpečnostních a silových struktur by mohly být s odstraněním amerického nebezpečí použity k rozvinutí mechanismů, které by dovolily překonat hlad a otřesnou bídu na mnoha místech planety. A lidstvo posunout k jeho nové kapitole.
P.S: Kdo se raději díváte, než čtete, s politologem Danielem Solisem jsme na toto téma mluvili v Debatním klubu.
Zdroj: http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/? Článek vyšel 22. 8. 2014, ale je stále aktuální

tak jako všude , něco je pravda , něco ne ....