VĚŘÍŠ, ALE NECHODÍŠ DO KOSTELA ? Tak se nad sebou zamysli!

8. září 2014 v 11:27


Nemůžeme ovlivnit všechny věci, které nás v životě potkají. Reakce na ně jsou však pouze v našich rukou..



Řeknete si občas: "..ty, tohle nemůže být náhoda..?" Nebo: "..Bože, tohle prostě…" Věříte v něco víc? Tak jak to, že nechodíte do kostela? Vždyť přece faráři jsou zástupci Boha na této planetě. Běžte si s nimi o tom popovídat. Nebo jen tak promluvit o životě, o dětech nebo o manželství. Naprosto Vám porozumí a poradí co dělat. Sdílejte pak s nimi ve zpovědi své nejniternější myšlenky! Jinak jste zatraceni a skončíte nejspíš v pekle.




Asi každý se občas dostane do situace, kdy přemýšlí o tom, zda existuje Bůh či nikoliv. Chyba! Největší borci v tom mají samozřejmě naprosto jasno a už jenom touto první větou u nich morálně klesnete na nulu. Ok. Tento blog není čtení pro takové borce. Jakmile totiž nechodíte pravidelně do kostela, pochybujete o tom, jestli máte faráři říci ty nejosobnější věci nebo prostě si jen tak pohráváte s myšlenkou, že takto to Bůh přece nechtěl, jste pro zaryté kostelníky ten nejhorší plebs.
Prodej Boha
Církve jednoduše prodávají Boha lidem, kteří v něho skutečně věří. V dnešní době už není možné vyslat boží bojovníky na koních zabrat nová území a ukrást, co se dá. Moderní řešení je přes výběr daní kvůli čemuž dnes hromadně opouští církve půl Německa. Nicméně co má společného Bůh a církev resp. Bůh a církve? Ježíš chtěl ty chrámy plné zlata, majetky, fary, faráře, propracovaný marketing od narození po smrt? Nevím. Když nedáte své dítě pokřtít, jste vy i dítě zatraceno. Když nevodíte dítě do kostela, jste zatraceni. Co o Vás vypovídá, když ho nedovedete k prvnímu svatému přijímání, k biřmování, když nemá svatbu v kostele nebo když Vaše dítě nepokřtí své dítě? Jste neznabozi nebo jen nechcete finančně a morálně podporovat tuto mašinérii fungující 2000 let?
Chceš svatbu v kostele? Zaplať! Chceš pohřeb v kostele? Zaplať! Nemáš svatbu v kostele? Nechodíš do kostela? Tak to určitě nevěříš v Boha. Aneb ukázka uvažování největších kostelních borců a pravděpodobně celé církve. Neplatíš? Nemáš na Boha nárok. Farář má své zaměstnání, své úřední hodiny. Potřebujete něco? Přijďte v úředních hodinách. Jindy Bůh nemá čas! Farářem jsem prostě pouze v úředních hodinách! Přesně tak to funguje v naší vesnici. Toto chování a přístup způsobuje, že si čím dál více lidí uvědomuje, že kostel a Bůh nemají společného vůbec nic. Tato myšlenka je pro zaryté kostelní borce naprosto mimo jejich chápání. Věta, že Bůh je v každém z nás nebo že Bůh nechodí do kostela, ale tam kde v něho lidé opravdu věří, je pro ně kacířská řeč, kterou je potřeba co nejrychleji umlčet. Nejlépe upálit.
Nejstarší firma světa
Je potřeba se učit od těch nejúspěšnějších samozřejmě. Římskokatolická církev prodává něco, co neviděl buď vůbec nikdo, nebo možná někdo. Prodává to lidem, kteří v Boha prostě věří . Marketingový plán je opravdu nejpropracovanější na světě. Narodí se miminko a do měsíce je v tom. Křest. Vůbec o tom samostatně nerozhoduje. Ok. Když začíná chodit do školy, tak mu kostel a rodiče uspořádají nádhernou akci. První Svaté přijímání. Děti jsou logicky neuvěřitelně nadšené. Spolužáci jen tiše závidí ty hory darů, peněz a zákusků. Následně je dítě nuceno chodit každou neděli do kostela, ve škole do náboženství a je donuceno věřit v římskokatolickou podobu Boha. Potom biřmování, pohřby a svatby příbuzných v kostele. Těžko se z takového "intenzivního studia" vlastním rozumem utíká. Vlastní svatba samozřejmě taky v kostele, jinak by to rodiče a příbuzenstvo asi nepřežilo. Vzepřít se rodině a být tak zodpovědný za infarkt babičky nad Vámi visí jak Damoklův meč. Což je podtrhováno větami typu: "Co jsme ti udělali, že nás tolik nenávidíš?"Nebo:"Budeme se muset za tebe pomodlit v kostele.." Skvělá výchozí pozice říci rodině: "..hele já hluboce věřím v Boha, ale prostě to vaše kostelní divadlo nemusím.." Kolik z těch římskokatolicky intezivně vychovaných dětí je schopno to opravdu svým několik let ovlivněným mozkem zvážit a rozhodnout se? V kolika letech?
No nicméně po svatbě přijde dítě a co? No pochopitelně křest. Propracovanější marketing od narození po dospělost by člověk těžko jinde pohledal. Za 2000 let si tato firma opravdu za své sídlo zaslouží svůj vlastní stát. Mít vlastní banku a vlastní poštu. Kanceláře-kostely snad v každé vesnici na této planetě. A že si svůj majetek zuřivě brání! Vždyť kvůli němu museli pár set let všude ve světě asertivně vyjednávat. Vůbec se nedivím jejich urputnému boji za zachování církevních restitucí.
Náboženství dnes
Jsem rád, že má církev desatero a říká lidem, co je správné a co správné není. Bez toho by byl na světě asi podstatně větší nepořádek. Odluka od církve je v našich zeměpisných šířkách děsivá. Zvlášť když člověk vidí zvětšující se počet lidí vyznávající víru jinou, daleko radikálnější. Byl bych rád za hodiny náboženství, kde se děti ve státních školách učí o tom, jak křesťanství vzniklo. Také jak vznikl islám, budhismus, co je to taoismus atd. Společným a rozdílným bodům. Historii a buducnosti. Nerozumím tomu, proč se ve státních školách primárně zviditelňuje římskokatolická církev a prodává dětem svou představu Boha. Placeného Boha. Jako soukromá firma by za to měla platit. Žádná jiná soukromá instituce to zdarma nemá. Asi mají dobrý lobbing. A taky dost velký majetek. Každopádně je to v rámci čím dál více prázdnějších kostelů evidentně kontraproduktivní. Islámisté samozřejmě jásají. Evropan aby zaplakal. Především ten, co věří v Boha.

autor Jiří Stareček




♥ Dopručuji přečíst si pro kontrast čtyřdílný román - jsou to tenké knížečky jejichž autorem je Jan Karon. Pamatuji si bohužel název jen dvou "U nás v Miltfordu" a "Světlo v okně". Vypůjčte si nebo kupte všechny čtyři. Úžasné čtení a lidský přístup kněze ke skupině věřících v městečku Mitford a vůbec o životě v tom kouzelném městečku. - Nejedná se zde o kněze římskokatolické církve. Jeho dicéze byla z větší části odkázaná na sponzory, sám žil velmi skromně a opravdu byl pro lidi oporou, a žil jejich život s nimi.





Články z tohoto blogu je možné šířit vždy s linkem http://poutnicicasem.blog.cz/ jako zdroje, případně i těch, které já uvádím jako zdroj.
S díky ♥ Anička ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya