Milan Calábek Foto: Adam Kebrt
Říjen 2014
FYTOTERAPIE POD DROBNOHLEDEM
21. října 2014 v 13:39 | Milan Calábek | zdravíDramaturg, režisér, překladatel divadelních her, léčitel, esoterik, cestovatel. Ale nikdy nebyl herec, jak se někteří domnívají. Kolem jeho osoby vůbec kolují nejrůznější zvěsti a legendy. Faktem je, že spolupracoval s prof. Kahudou v Psychoenergetické laboratoři a byl viceprezidentem Filipínského léčitelského kruhu. Jeho jméno je nerozlučně spjato s centrem Mandala a Univerzitou nové doby, kterou založil v roce 1997. Český klub skeptiků Sisyfos ocenil jeho snažení stříbrným Bludným balvanem za rok 2001, a to za vzdělávání budoucích alchymistů, astrologů, hermetiků, psychologů krevních skupin, šamanů, vykladačů aury, karet, snů a dalších zasvěcenců. Takový je ve stručnosti Milan Calábek
FYTOTERAPIE NA MÍRU / I - III
21. října 2014 v 12:56 | Milan Calábek | zdraví
I.
Mohou některé léčivky skutečně lidem škodit?
Žádná bylina a pochopitelně i potravina a minerál nepůsobí na každého stejně. Tradiční čínská medicína, ájurvéda podobně jako antická medicína na rozdíl od většiny současných fytoterapeutů na stejnou nemoc nepředepisovaly stejnou bylinu pro každého člověka, ale nejdříve zkoumaly, k jakému osobnostnímu typu jejich pacient patří. Tento postoj zformuloval už v antice Hippokrates, který říkal, že víc než nemoc jeho pacienta ho zajímá, jaký je osobnostní typ. A teprve po určení jeho typu se pro něho "potraviny (byliny) mohou stát léky".
Navzdory odlišné terminologii potvrzují existenci základních osobnostních typů i nejnovější objevy současných vědců, jako jsou W. D. Kelly, G. Watson nebo v současné době snad nejvíce světově uznávaná kapacita na typologii metabolických procesů William L. Wolcott. Již od třicátých let dvacátého století vědci a výzkumníci začali identifikovat konkrétní způsoby, jakými se od sebe navzájem různí lidé liší na biochemické a metabolické úrovni. Z velké části to podle nich může být způsobeno genetickým dědictvím. Na základě těchto informací, také začali objevovat, že mnoho druhů chronických onemocnění by se mohlo lépe léčit, kdyby lidé v přijímané potravě a výživovém režimu respektovali svou chemii těla a začali rozlišovat vlastní "metabolický typ".
Statisíce biochemických reakcí, které v našem organismu probíhají současně a udržují naše zdraví, řídí totiž jen několik regulačních systémů, které jsou ale vlivem dědičnosti u každého z nás jinak nastaveny. Další rozdíl spočívá v tom, že u někoho je tím hlavním regulačním mechanismem autonomní nervový systém s jeho dvěma větvemi, sympatikem a parasympatikem. U jiného to je zase rychlost buněčné oxidace, tedy jak rychle nebo pomalu se živiny v buňkách mění na energii. Stručně řečeno: rychlé, nebo pomalé spalování.
Velký význam může hrát i tělesná konstituce, zda při embryonálním vývoji měl větší růstový potenciál vnitřní, střední nebo vnější zárodečný list, protože z každého se vyvíjejí jiné části těla. Základní nerovnováha v našem hlavním regulačním systému a její blokace pak způsobuje chronické nemoci od artrózy až po astma, které nemůžeme vyléčit odstraňováním jejich příznaků, ale jedině vyrovnáváním této nerovnováhy a uvolněním jejího zablokování. Zároveň podle této nerovnováhy současná věda rozlišuje čtyři základní metabolické typy, které odpovídají čtyřem hlavním typům antické medicíny: cholerikovi - dominance rychlého spalování, flegmatikovi - s převládající dominancí pomalého spalování, sangvinikovi - dominance sympatiku a melancholikovi - dominance parasympatiku v autonomním nervovém systému.
Co je ale důležité, že na každý tento typ jednotlivé byliny působí úplně jinak. Jak se lze dočíst v knihách takových kapacit, jakými jsou N. Cousins, P. Holmes, D. B. Mowrey, působí tím, že např. buď stimulují, nebo utlumují jednu ze dvou protikladných větví autonomního nervového systému - sympatikus či parasympatikus - nebo na autonomní nervový systém nemají žádný vliv a působí na jiný regulační systém. Například zrychlují nebo zpomalují buněčné spalování. A tak určení hlavního regulačního mechanismu u každého jedince, a tím také jeho základní nerovnováhy v autonomním nervovém systému nebo ve spalování, je v tomto prastarém i navýsost moderním pojetí naprosto rozhodující pro výběr vhodné byliny. Protože například meduňka lékařská zcela určitě uklidňuje, a to tím, že tlumí činnost sympatiku jako většina sedativ, což popisují R. F. Weiss, P. Holmes a další odborníci. Nicméně u jedince s dominancí parasympatiku tím ale ještě víc prohloubí jeho základní nerovnováhu. Parasympatikus kromě zažívání vypíná činnost většiny tělesných orgánů a systémů. Což zejména u žen středního věku s touto dominancí může být dlouhodobě poměrně nebezpečné. Zatímco na někoho jiného s dominancí sympatiku bude z tohoto hlediska meduňka působit pozitivně. A tak se opět dostáváme zpátky ke staré Lucretiově moudrosti: "Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed." A na třetího nepůsobí vůbec.
A v tom je skutečné jádro a podstata zásadní neshody mezi mnou a zastánci protikladného postoje. O tom, který z nich je správný a vede k účinné terapii, by mělo samozřejmě smysl diskutovat. Zda hledat jednu bylinu na určitou nemoc, a tu pak doporučit všem se stejnou nemocí bez ohledu na jejich osobnostní typ, anebo hledat bylinu vhodnou nejen pro určitou potíž, ale zároveň i vyrovnávající základní nerovnováhu v hlavním regulačním systému konkrétního nemocného. Zda léčit nemoci nebo člověka, který má určitou chorobu. Vytržením mých slov o působení zmíněných bylin z tohoto kontextu, ale diskusi neumožňuje.
II.
Tentokrát se autorova pozornost soustředí na velmi známou léčivou bylinu - meduňku lékařskou.
LZE DOPORUČIT PITÍ MEDUŇKY LÉKAŘSKÉ OPRAVDU VŠEM?
Nejdříve připomeňme část z rozhovoru v REGENERACI: "Ve většině směsí se objevuje meduňka, která ale s výjimkou hodně mladých lidí působí zhoubně, zejména na příslušníky středního věku a starší. Používá se obvykle na zklidnění nebo proti kornatění cév, nicméně zhruba u poloviny pacientů naopak kornatění způsobuje. Zejména u žen snižuje činnost štítné žlázy, a tím zároveň zvyšuje množství ,špatného´ cholesterolu, který se pak s vápníkem usazuje v cévách. Kromě toho potlačuje tvorbu pohlavních hormonů, čímž zhoršuje premenstruační syndrom a následně přispívá k osteoporóze."
Renomovaný vědecký časopis U.S. Pharmacist z 13. září 2002 přinesl článek, ve kterém profesor Campbellovy univerzity v New Yorku Antoine Al-Achi doporučuje meduňku pro její inhibiční účinky na zvýšenou činnost štítné žlázy. Dále se zde píše mimo jiné i o tom, jak působení meduňky snižuje činnost štítné žlázy: "Zatím neurčené komponenty meduňky mají schopnost vázat hormon stimulující činnost štítné žlázy, THS (vylučovaný hypofýzou - pozn. aut.), obsazují jeho buněčné receptory (ve štítné žláze - pozn. aut.) a nedovolí mu stejně jako imunoglobulinu (IgG) do nich vstoupit, a tím je aktivovat." Bartram´s Encyclopedia of Herbal Medicine (Robinson, London, 1998, str. 48), která je považována za jednu z nejlepších encyklopedií léčivých bylin, rovněž uvádí, že působení meduňky "na prvním místě snižuje činnost štítné žlázy", a doporučuje ji jako desítky dalších autorů při hyperthyroidismu (zvýšené činnosti štítné žlázy).Nejdříve připomeňme část z rozhovoru v REGENERACI: "Ve většině směsí se objevuje meduňka, která ale s výjimkou hodně mladých lidí působí zhoubně, zejména na příslušníky středního věku a starší. Používá se obvykle na zklidnění nebo proti kornatění cév, nicméně zhruba u poloviny pacientů naopak kornatění způsobuje. Zejména u žen snižuje činnost štítné žlázy, a tím zároveň zvyšuje množství ,špatného´ cholesterolu, který se pak s vápníkem usazuje v cévách. Kromě toho potlačuje tvorbu pohlavních hormonů, čímž zhoršuje premenstruační syndrom a následně přispívá k osteoporóze."
Renomovaný vědecký časopis U.S. Pharmacist z 13. září 2002 přinesl článek, ve kterém profesor Campbellovy univerzity v New Yorku Antoine Al-Achi doporučuje meduňku pro její inhibiční účinky na zvýšenou činnost štítné žlázy. Dále se zde píše mimo jiné i o tom, jak působení meduňky snižuje činnost štítné žlázy: "Zatím neurčené komponenty meduňky mají schopnost vázat hormon stimulující činnost štítné žlázy, THS (vylučovaný hypofýzou - pozn. aut.), obsazují jeho buněčné receptory (ve štítné žláze - pozn. aut.) a nedovolí mu stejně jako imunoglobulinu (IgG) do nich vstoupit, a tím je aktivovat." Bartram´s Encyclopedia of Herbal Medicine (Robinson, London, 1998, str. 48), která je považována za jednu z nejlepších encyklopedií léčivých bylin, rovněž uvádí, že působení meduňky "na prvním místě snižuje činnost štítné žlázy", a doporučuje ji jako desítky dalších autorů při hyperthyroidismu (zvýšené činnosti štítné žlázy).
Dokonce i na internetu v Herbalpedii se každý může dočíst: "Celá řada studií dokládá, že meduňka potlačuje hormon stimulující štítnou žlázu (THS), a tak působí proti Basedově nemoci způsobené zvýšenou činností štítné žlázy." Ředitelka Akupunkturního institutu Univerzity v Bridgeportu v USA, Jennifer Brettová, rovněž na internetu upozorňuje: "Někteří lidé se sníženou činností štítné žlázy mohou zjistit, že meduňka jejich stav zhoršuje, jestliže ji berou i jen několik dní za sebou."
Nechci už dále zahlcovat článek citáty ze zahraničních studií a dovolím si upozornit na snadno dostupnou literaturu v češtině: M. Castelman Velká kniha léčivých rostlin (Columbus, Praha, 2004, strana 351): "Protože meduňka ovlivňuje činnost thyrodiálního stimulačního hormonu, mohla by vyvolat potíže spojené s nedostatečně aktivní štítnou žlázou (hypothyroidismus). I když nebyly podobné zprávy v lékařské literatuře dosud publikovány (tato kniha vyšla ve Spojených státech už v roce 1991 - pozn. aut.). Lidé s hypothyroidismem by se měli nejprve poradit s lékařem (který až na vzácné výjimky o tom nebude nic vědět - pozn. aut.), než začnou meduňku léčebně užívat." V další knize dostupné v češtině s názvem Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin od Ernesta Smalla (Volvox Globator, Praha, 2006) se můžeme na straně 501 dočíst: "Jak bylo uvedeno už v úvodu, meduňka negativně ovlivňuje působení hormonu thyreotropinu v těle (THS - hormon vylučovaný adenohypofýzou)."
U velké části žen se slovanskými geny, na rozdíl například od žen německých, dominuje činnost parasympatiku. Tato nerovnováha v autonomním nervovém systému je fyziologickým základem jejich ženskosti v mládí, ale mezi 35. až 40. rokem má vliv na postupné snižování činnosti štítné žlázy i pohlavních žláz. Tyto ženy proto potřebují pro dosažení rovnováhy v autonomním nervovém systému, a tím i dobrého zdraví, zvyšovat činnost sympatiku. Tu ale meduňka jako poměrně silné sedativum prokazatelně snižuje. U nás tento názor zastává např. MUDr. RNDr. Petr Nohel, CSc.
To ovšem neznamená, že by všem těmto ženám hrozil hypothyroidismus nebo že by byly nemocné. Ale nejsou ani úplně zdravé, protože ve zmiňovaném věkovém rozmezí jejich štítná žláza "zleniví". Vzniká takzvaný hraniční stav, který - jak uvádí prezidentka American Academy of Biologicaly Identical Hormon Therapy Steven F. Hotzeová ve své knize Hormones, Health and Happiness (Warner Wellness, 2002, strana 63) - "u většiny amerických žen není správně diagnostikován". Ve Spojených státech jde zhruba o 25 procent obyvatel (20 procent žen a pět procent mužů). U žen, u kterých nedominuje autonomní nervový systém, ale pomalé spalování (což je opět velký počet žen se slovanskými geny) "bez odpovídajícího množství hormonů štítné žlázy T3 a T4, jejichž tvorbu svým působením na hypofýzu meduňka snižuje, nedochází k dostatečnému spalování živin v buňkách, jež se tak ještě víc zpomaluje". Podobná tvrzení najedeme i v článcích profesora Al-Achiho.
Tyto živiny se mění na tuk, který se ukládá v těle. A tak žena začne přibývat na váze a zároveň je čím dál unavenější. Nedostatečné spalování glukózy ovlivní i činnost mozku, její myšlení se stává zamlženým, špatně se soustřeďuje. Zároveň začíná uvadat a předčasně stárne, což potvrzuje i Steven F. Hotzeová. Ženy ve středním věku, které něco podobného zažívají, by se proto měly vystříhat i jen občasného pití meduňky.
Snížení činnosti štítné žlázy, ke kterému může meduňka vydatně přispět, má pak za následek i zvýšení hladiny"špatného" cholesterolu (LDL) i lipoproteinů a snížení "dobrého" cholesterolu (HDL), což vede ke kornatění cév (M. Murray, J. Pizzorno ad.). V české verzi Rostlinné medicíny Reader´s Digest Výběr (Praha, 2003) se pak na straně 130 můžeme dočíst, že "je lépe ji (meduňku) neužívat dlouhodobě, má totiž antigonádotropní účinek, potlačuje aktivitu pohlavních žláz". A to by měly ženy v perimenopauzálním věku rozhodně vědět. Snížení činnosti štítné žlázy a tvorby pohlavních hormonů totiž může následně vést ve vyšším věku i k osteoporóze.
Tolik o působení meduňky lékařské na různé metabolické typy jejích uživatelů. Příště se ze stejného úhlu pohledu podíváme i na další známé léčivky: ostropestřec mariánský a cesmínu paraguayskou.
III.
"Ještě větší pozor si musíme dávat na ostropestřec mariánský. Pokud žena objeví sebemenší bulku v prsu, trápí ji vysoký tlak nebo muž má problémy s potencí, pak by se této léčivce měli vyhýbat, neboť stimuluje tvorbu prolaktinu."
Ostropestřec mariánský,který se anglicky nazývá milk thistle neboli mléčný bodlák, byl v lidovém léčitelství používán snad odnepaměti jako první pomoc pro kojící matky, které neměly dostatek mléka , jak uvádí M. T. Murray na straně 244 v The Healing Power of Herbs (N. Y., 1995). Dosud je považován za nejlepší prostředek v tomto směru, což zase potvrzuje Bartram´s Encyclopedia of Herbal Medicine na straně 295. Tuto tvorbu mléka ostropestřec vyvolává tím, že zvětšuje produkci prolaktinu, a tak při dlouhodobém užívání zvyšuje jeho hladinu i u nekojících žen nebo i u mužů. Z obavy, aby nevznikla "hyperprolaktinémie, se proto nedoporučuje ani pro kojící matky", jak se opět můžeme dočíst i v knize Rostlinná medicína Reader´s Digest Výběr.
Podle Pharmindex brevíře (2007) vede zvýšená hladina prolaktinu k poruchám menstruačního cyklu, neplodnosti a onemocnění prsu. Podle Základní a aplikované farmakologie (D. Lincová a kol.) prolaktin tlumí tvorbu pohlavních hormonů, což je jedním z hlavních důvodů, proč během kojení nedochází k ovulaci. Zvýšená tvorba prolaktinu se u žen může projevit mlékotokem, amenoreou (vynechání menstruace), neplodností a u mužů impotencí. "Přisuzují se mu tumorogenní (nádorové) účinky na mléčnou žlázu a zároveň potlačuje činnost hypothalamu. O rizikových účincích ostropestřce se můžeme dočíst i na webových stránkách Medical Center na univerzitě v Marylandu: "…nejsou poměrně časté, ale mohou se projevovat jako bolesti žaludku, žaludeční nevolnost, zvracení, průjem, vyrážka nebo jiné kožní reakce, bolest kloubů, impotence (následkem zvýšené tvorby prolaktinu - pozn. aut.) a anafylaxe (život ohrožující alergická reakce, která způsobuje stažení hrdla, zkrácení dechu a případně i ztrátu vědomí)".
A teď už poslední citát z Medical Center: "Stejně tak čaj maté (cesmína paraguayská), který zejména u žen v menopauzálním věku téměř zaručeně odvápňuje kosti." Pokud jde o cesmínu paraguayskou, nikdo nepochybuje, že Jihoameričané jsou geneticky naprogramovaní jinak než my. Díky svým indiánským předkům jsou na ni adaptovaní tak jako například Arabové na kávu. Nicméně kdybychom přijali argumentaci popírající možnou škodlivost některých bylin pro různé metabolické typy uživatelů, pak bychom mohli doporučovat někomu s dominancí sympatiku anebo s rychlým spalováním pít pět nebo šest káv denně s tím, že Arabové jí přece vypíjí ještě víc.
O vlivu kofeinu na odvápnění kostí byla i u nás publikována celá řada studií. A jestliže například šálek černého čaje obsahuje podle knihy Healing Power of Rainforest Herbs, (L. Taylorová, N. Y., 2003) 10 až 60 mg kofeinu, šálek maté okolo 100 mg. Kombinace kofeinu, theobrominu a theophyllinu v maté, jak dál uvádí tato autorka, umocňuje působení kofeinu, zvyšuje diuretické působení, a tím i vylučování vápníku.
O tom, že maté není tak nevinný nápoj, jak se někdy tvrdí, svědčí i informace, kterou přineslo letošní osmé číslo magazínu 100+1 ze soudobého výzkumu o vlivu jídla na vznik rakoviny. O rakovině slinivky se zde píše: "Každý rok přibývá ve světě 460 000 nových případů. Nejrizikovějšími faktory pro její vznik jsou alkohol, horké nápoje a tabák. Příkladem je maté, nápoj, který se pije často doslova vřelý v zemích Latinské Ameriky…" V této informaci ale uniká podstata karcinogenního působení maté: proč je v Brazílii, Uruguayi nebo Paraguayi kvůli jeho pití (na rozdíl od konzumace kávy) tak rozšířená rakovina slinivky? Není to jen tím, že se maté pije horké, ale především kvůli vysokému obsahu taninu (okolo 14 %), který je neškodný v menším množství například ve víně. Varem se ale v maté stává karcinogenním, což je odborníkům zejména v Uruguayi známé už poměrně dlouho.
Koncem osmdesátých let byla zdokumentována doslova epidemie rakoviny jícnu způsobené pitím maté (De Stefani et al.: Černý tabák, víno, maté a rakovina jícnu, Rev. Epidemiol. Sante. Publique 1988; 36 (6) str. 389-394. Nebo Castellsaque, X., et al.: Vliv pití maté, horkých nápojů a jídla na vznik rakoviny jícnu v Jižní Americe, Int. J. Cancer 2000; 88 (4): str. 658-664). A podobně v Jižní Americe byl zdokumentován i vliv dlouhodobého působení maté na vznik rakoviny močového měchýře a ledvin. Nebudu už zatěžovat dalšími odkazy na studie zejména uruguayského badatele De Stefaniho, který se na karcinogenní účinky dlouhodobého pití maté specializoval. Samozřejmě že tyto čistě odborné studie neměly na většinu pologramotného obyvatelstva v Paraguayi prakticky žádný vliv...
Z mého hlediska každá silná léčivka bude někomu pomáhat a jinému zas škodit. A meduňka bezesporu silnou léčivkou je. Možná není náhodou, že to, co v mytickém jazyce antiky meduňka poeticky symbolizuje, tedy věčnou obnovu, v současném jazyce vyjadřuje slovo regenerace. A oba časopisy s těmito názvy se také věčné obnově a regeneraci plně věnují. I když k tématu často přistupují odlišně. A tak je to také správné. Protože nikdo z nás neví přece všechno.
KLAMNÁ POVAHA ZPRAVODAJSTVÍ
19. října 2014 v 14:47 | různé, k zamyšleníEckhart Tolle: Klamná povaha zpravodajství
Civilizace jiných světů jsou k nám blíže než si myslíme.
17. října 2014 v 11:06 | transformacePAVEL ROŠKO - VÍTEJTE NA VESMÍRNÉ LODI
Krásné téma, nenechte si ujít a udělejte si čas:
AKTUÁLNÍ NÁZOR ČESKÉ HOMEOPATICKÉ PRAKTIKOVÁNÍ ALTERNATIVNÍHO LÉČENÍ NELÉKAŘI
15. října 2014 v 12:06 | zdravíTaky jsem četla dost neověřených článků na toto téma - tak takhle je to doopravdy:
ROZPOUŠTĚNÍ RODINNÉ KARMY
9. října 2014 v 19:36 | vývoj vědomí
ilustrační obrázek :Rodinný strom na Českém Šternberku.jpg / zdroj Wikipedie
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY VAKCÍNY PROTI RAKOVUNĚ DĚLOŽNÍHO ČÍPKU JSOU VÁŽNÉ
4. října 2014 v 16:11 | zdraví"Představitelé zdravotnického establishmentu i poslanci neznají nebo vědomě přehlížejí skutečnost," říká prof. Anna Strunecká o záměru hradit stále ještě nedostatečně vyzkoušené vakcíny.
Politici navrhují, aby rodiče dívek ve věku 13 až 14 let nemuseli platit za vakcínu, která by je měla ochránit před viry, jež vyvolávají rakovinu děložního čípku. Fyzioložka prof. RNDr. Anna Strunecká DrSc., upozorňuje, že vakcínu Gardasil, na evropském trhu dostupnou pod názvem Silgard, považují američtí experti za nejnebezpečnější vakcínu, kterou se dnes očkuje. Totéž platí o vakcíně Cervarix.
Paní profesorko, jak se liší vakcíny Silgard a Cervarix?
Gardasil/Silgard obsahuje neinfekční virové částice čtyř hlavních typů lidského papiloma viru (HPV). Dva z nich mohou být původci zhoubných nádorů děložního čípku, druhé dva způsobují bradavice na pohlavním ústrojí, takzvaná kondylomata. Cervarix obsahuje pouze dva typy HPV, nechrání tedy před vznikem kondylomat. Obě vakcíny obsahují značné množství hliníku, který může také vyvolávat různé nežádoucí účinky.
Uvádí se, že existuje dalších sto dvacet kmenů HPV. Jak tedy mohou tyto vakcíny dostatečně ochránit dívky před rakovinou?
V tom je právě problém. Oponenti této vakcinace připomínají, že při potlačení účinků některých virů se jiné se stejnými patologickými důsledky stávají agresivnější a že i očkované ženy do tří let onemocněly jinými typy nádorů děložního čípku. Ostatně, v příbalových letácích všech těchto vakcín se píše, že očkování nechrání před všemi typy rakoviny děložního čípku a nechrání všechny očkované. V současné době není ani známá doba trvání ochrany po očkování. Navíc nikdo dosud jednoznačně neprokázal, že HPV je určujícím faktorem pro vývoj karcinomu, protože většina žen je sice nakažená, avšak zároveň nemá rakovinu děložního čípku.
O vedlejších účincích vakcín se nehovoří?
Neurologové nalezli 69 případů výskytu Guillainova-Barrého syndromu (GBS) po očkování Gardasilem v letech 2006 až 2009. To je velice těžké onemocnění, které postihuje periferní nervy a projevuje se omezením až ztrátou pohyblivosti, necitlivostí v nohách, změnami ve smyslovém vnímání a celkovou slabostí. Počátek tohoto onemocnění nastává šest týdnů po očkování. Jeho původcem je hliník z vakcín, který je i "tvůrcem" amyotrofní laterální sklerózy (ALS), dalšího vážného onemocnění, objevujícího se u očkovaných dívek.
V USA je populární internetový program pro oznamování vedlejších účinků vakcín (VAERS). Lékaři nemají povinnost podávat do tohoto systému hlášení, a tak se odhaduje, že tam svoje potíže uvede pouze asi deset procent postižených pacientů. Jako další nežádoucí účinky Gardasilu vedle GBS a ALS jsou hlášeny tromboembólie, autoimunitní poruchy, záněty slinivky břišní, anafylaktický šok, zánět míchy, poruchy hybnosti a dokonce úmrtí. Další poukazují na ztrátu vědomí, paralýzu, křeče, otoky, bolesti na hrudi, problémy s dechem, nepravidelnosti srdeční činnosti, selhání ledvin, vyrážky, narušení menstruačního cyklu či trvalé zvracení. Celkem se na seznamu VAERS objevuje 21 292 případů vedlejších účinků vakcíny Gardasil. Do začátku letošního roku zemřelo v USA po očkování 93 dívek, jeden chlapec a tři kojenci, jejichž kojící matky byly očkovány Gardasilem.
Jaký je ale skutečný výskyt vedlejších účinků?
Dr. David Kessler, bývalý ředitel FDA (Food and Drug Administration) řekl: "Hlásí se pouhé jedno procento vedlejších účinků." FDA přiznává, že devadesát procent lékařů vedlejší účinky vakcín raději nehlásí. Tajná zpráva Connaught Laboratories, amerického výrobce vakcín, uvádí, že skutečný počet příhod nežádoucích účinků je padesátkrát vyšší než je počet hlášení ve vládním VAERSu. Veřejnost se o nich ale nedozví. Moji kolegové z USA, kteří se zabývají problematikou očkování, odhadují, že postižených dívek a žen po očkování Gardasilem jsou miliony.
Lze tak obrovskému číslu vůbec věřit?
Když v Americe dávají rodiče svoje dítě očkovat, zaplatí požadovaný poplatek za vakcínu svému lékaři. Část těchto peněz jde do fondu pro kompenzaci v případě poškození dítěte v důsledku očkování. Jen v letech 2006 až 2009 byla vyplacena více než miliarda dolarů pro tisíce poškozených a za stovky úmrtí po očkování. Jsou tedy opravdu vakcíny zcela bezpečné a jejich vedlejší účinky minimální?
Velmi výmluvná je zkušenost z postlicenčního testu účinků vakcíny Gardasil v Indii, který sponzorovali výrobci - Merck a GlaxoSmithKline. Protože šest očkovaných děvčat ve věku 10 až 14 let zemřelo a objevilo se 120 různých vážných zdravotních potíží od bolestí hlavy, poškození žaludku, epilepsie a poruch menstruačního cyklu, rozhodla se vláda Indie pokračování klinických testů s Gardasilem v jejich zemi zakázat. Faktem tak zůstává, že studie účinků těchto vakcín u dívek mladších než 16 let nebyla dosud nikde provedená.
Jako nový tah farmaceutických firem se objevilo doporučení očkovat Gardasilem chlapce školního věku. Dokonce i lékaři v České republice jim nabízejí očkování na ochranu té části těla, kterou nemají! Jak toto doporučení vysvětlují?
Chlapci by prý mohli onemocnět rakovinou hrdla po orálním styku s dívkou, která je infikována HPV. Vakcína má také sloužit jako ochrana před genitálními bradavicemi u chlapců a mužů ve věku 9 až 26 let. Muži prý vakcínu dobře snášejí. Jako vedlejší účinky jsou uváděny pouze mdloby, horečky, nevolnosti a bolesti hlavy.
Názorným a smutným příkladem je však příběh sourozenců z Floridy, který se objevil v tisku na konci roku 2010. Když měla jít patnáctiletá Daniela na druhou injekci Gardasilu, rozhodli se rodiče, že dají očkovat i jejího bratra, sedmnáctiletého Chada. Oba sourozenci byli naprosto zdraví studenti střední školy. Daniela dostala tři týdny po očkování velký epileptický záchvat. Lékaři se nejdříve domnívali, že dívka se předávkovala nějakou drogou. Protože si při pádu poranila obličej, obviňovali otce, že dívku bil. Později se objevil záchvat i u syna. Ačkoliv vyděšená matka upozorňovala lékaře, že to může být reakce na vakcinaci Gardasilem, ti nechtěli uvěřit, že chlapec toto očkování, určené přece pro dívky, dostal. Bohužel, Chadovi se záchvaty opakují a lékaři mu diagnostikovali epilepsii. Kromě toho trpí bolestmi ramen, průjmem a zažívacími potížemi. Zatímco Daniela se jakž takž uzdravila, ze zdravého Chada se stala troska.
Co místo očkování?
Bohužel Česká republika patří k zemím s vysokým výskytem karcinomu děložního hrdla. Internetové zdroje uvádějí 20 až 22 žen na sto tisíc žen. Významnou prevencí je tzv. Pap screening - histologické vyšetřování stěrů z děložního hrdla, které by měly pravidelně absolvovat ženy ve věku 25 až 60 let. Při včasném zachycení změn je možné rozvoji nemoci zabránit malým chirurgickým zákrokem.
Takže neočkovat?
Přes proklamované preventivní účinky Gardasilu/Silgardu a Cervarixu jsou nežádoucí účinky tak vážné, že by se neměly přehlížet ani zatajovat, byť se oficiálně interpretují minimálně. Každá matka, která se rozhoduje o očkování své dcery (nebo syna) s úmyslem ochránit jejich zdraví, by měla být informována o možných komplikacích. Velmi důležitý je i poznatek, že po očkování Gardasilem dochází často k mdlobám a k poranění různých částí těla po pádu, ke zlomeninám a modřinám. Proto se doporučuje sledovat očkované osoby nejméně 15 minut (raději déle) bezprostředně po očkování.
Je smutné, že představitelé a mluvčí zdravotnického establishmentu i naši poslanci tyto skutečnosti neznají nebo je vědomě přehlížejí a svým doporučením vystavují generaci dívek i chlapců působení stále ještě nedostatečně vyzkoušených vakcín.
A moje osobní doporučení? Pokud milujete svoje děti, naučte je včas bezpečnému sexu a hygieně, veďte dívky k pravidelným prohlídkám u gynekologa, ale nedávejte je očkovat ani Silgardem ani Cervarixem.
