PŘEDVÁNOČNÍ ČAS - 4. prosince, svátek Svaté Barbory

5. prosince 2014 v 9:15 |  vánoční svátky

.
Křehké kvítky barborek měly zaručit budoucí rok plný lásky, dokonce s výhledem na svatbu. Přesto občas své majitelce dokázaly řádně zkomplikovat život. A to v případě, když zůstaly zelené.
K věštění se používaly zejména snítky třešní. Tento strom zaujímá v křesťanství důležité místo, protože prý symbolizuje panenskou čistotu. Ale aby se jeho plody dostaly k člověku, prý zařídila naše hříšná pramáti Eva, která je tajně odnesla z ráje..
Věštecké vlastnosti připisované voňavým haluzkám však nejspíš pocházejí z kultovních obřadů keltských druidů, kteří se o budoucnosti chodili radit se stromy i keři.

  • Pokud se při jejím řezání myslelo na někoho, komu člověk nevěří, a větvička pak ve vodě uschla, usvědčila tím prý lháře.
  • Podle doby, kdy poupata na haluzce rozpukla, v náchodském kraji tipovali, zda v příštím roce přijde léto brzy, nebo se opozdí.
  • Barborky ale nepocházely jen z třešňových stromů. Stejný název mělo i speciální pečivo, které v den sv. Barbory dostávaly děti. Peklo se z kynutého těsta ve tvaru dlouhé lopatky a ta se pak ještě ozdobila drobnými preclíčky a hvězdičkami.
Jak ho slavili v minulosti?
  • Lidé měli dříve více zvyků než máme teď (asi protože neměli televizi a internet). Tak například na svatou Barboru chodili mladé ženy večer po ulicích, navštěvovali lidi. Byly oblečené celé v bílém. Na obličeji měly bílou masku. Nosily s sebou košíky a v nich malé dárky pro děti - nějaké ovoce nebo něco sladkého. Říkalo se jim barborky. V některých vesnicích v jižních Čechách nebo na jižní Moravě chodí tyhle barborky i dnes.
  • Děti dostávaly malý dárek na Barborku. Odpoledne pověsili na okno ponožku a pak se chodily dívat, jestli už je plná, jestli už Barborka přišla. Večer jsme v té ponožce našli většinou nějaké ovoce (jablko, mandarinky nebo pomeranče), ořechy nebo čokoládové bonbony.
  • V předvánočním čase lidé zkoušeli předvídat budoucnost pomocí bílé magie. Například na svatou Barboru řezali větvičky stromů, které pak dali do vázy. Když řezali ty větvičky, mysleli na nějakou otázku a na Vánoce dostali od větvičky odpověď. Když měla větvička na Vánoce květy nebo listy, znamenalo to ano (nebo něco pozitivního). Například když na Vánoce kvetla větvička třešně, znamenalo to, že bude v domě svatba. Když měla na Vánoce zelené listy větvička břízy, znamenalo to, že lidi v tom domě budou zdraví. A když na Vánoce kvetla větvička zlatého deště, znamenalo to, že lidi v tom domě budou bohatí.
  • Hodně lidí dává tyhle větvičky, kterým se taky říká barborky, do vázy a doufají, že na Vánoce budou mít květy nebo listy (že rozkvetou a zazelenají se).
  • Svatá Barbora je patronka horníků, proto je v Kutné Hoře katedrála svaté Barbory.
Barborky

Tento svátek je spojen i se zvykem - řezání " Barborčiných větviček - neboli barborek." I dnes jsou " barborky " typickou předvánoční výzdobou domovů.
Podle tradice to mohou být snítky z jakýchkoliv stromů a keřů, které ve váze mohou rozkvést. Větvička může být - z třešně, višně, jabloně, meruňky, broskvoně, trnky, dřínu, kaštanu, vrby nebo i ze " zlatého deště."

Pokud větvičku uříznete později nebo v době velkých mrazů, ponořte ji nejdříve asi na deset minut do odražené vody a teprve potom dejte do vázy s vodou.
Větévku seřízneme ostrým nožem nebo její konec lehce rozklepeme kladívkem, dáme se do vázy s vodou a postavíme do chladnější místnosti. Vodu nevyměňujeme, pouze každý den doléváme vlažnou vodu. Dvanáct až pět dní před kvetením přeneseme vázu do teplé místnosti, kde poupata rychle vykvetou.
Podle tradice přinášela rozkvetlá větvička do domu štěstí. I když na pověry třeba nevěříte, rozkvetlé " barborky " na štědrovečerním stole určitě potěší.


Barborky v domácí magii

Již tradičně dodržujeme prastarý obyčej lidové Barborky, jenž původně toto jméno nenesl. 4 prosince nožem namočeným v pálence nařežeme větvičky z višní, či třešní klidně i z planých. Ty pak vložíme do vázy s vodou, do které všichni z domácnosti předtím namočili své ruce.
Jde o kouzlo, jenž má přilákat Slunce, aby našlo zase cestu k návratu - slunowratový obyčej. Taková barborka je v den zimního SlunoWratu ať už vykvete či ne ozdobena bílou mašlí a je nesena obřadně se vší úctou celým domem, chlévy, aby požehnala všemu živému a přivábila svým půvabem Slunce. Nakonec se vrací na stůl, na kterém proběhne Slunowratová večerní hostina.
V pozdějších dobách se význam tohoto zvyku posunul a přijal křesťanské prvky. Dostal jméno Barborka po křesťanské světici ze 3. století jenž jako panna uvěřila křesťanské zvěsti a její otec ji za to sťal mečem. V tomto příběhu nalezneme analogii s tradicí mnohem starší, jenž v panenských rozkvetlých větvičkách třešní uprostřed největší temnoty a chladu nachází naději na příchod Slunce - stejně tak jako křesťané tuto naději vkládají v Narození spasitele na Štědrý den.





Články lze šířit nekomerčním způsobem s tímto aktivním odkazem

Zdroj: vlastní +
http://czech-extra.blog.cz/
http://www.novinky.cz/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya