RODINA - ROD - RODOKMEN

23. února 2015 v 13:46 |  různé, k zamyšlení
Zpráva na internetu s názvem "Z úředních listin ve Francii mají zmizet slova matka a otec", která převzala informaci z britského listu Daily Telegraph. Cituji z jejího úvodu: "Francouzská vláda chystá zákaz slov ,matka´ a .otec´ ve všech úředních dokumentech. S ohledem na plánované uzákonění sňatků osob stejného pohlaví se má v budoucnu zmiňovat pouze termín ,rodiče´."


S pozvolným nástupem diktatury Evropské unie se pokračuje v přetrhávání pout k Předkům. Kdo z vás čtenářů zná svůj rodokmen dále než do druhého pokolení, tj. ke generaci svých prarodičů - babiček a dědů? Málokdo. Ani se o naše Předky nezajímáme. Proč? Nejenže nás, naše rodiče i prarodiče nikdo nevedl k udržování pout se svým Rodem, ale v poslední době sílí tlak na úplné vymazání rodové paměti. Kdo nikam nepatří, lépe se ovládá.
Vezměme to ale od začátku. V naší slovanské tradici je silně zakořeněno rodové pouto, pouto k našim blízkým i vzdáleným Předkům. Dlouhé rodokmeny sahající mnoho pokolení nazpět byly předávány ústní (později i písemnou) formou synům, kteří nesou a předávají genetickou informaci zase svým potomkům. Tato tradice přispívala k síle Slovanů. Z chyb se nová generace poučila, slavné činy se opěvovaly a tradovaly dlouho. Každý člen Rodu, od novorozeněte počínaje a starci konče, měl své místo a plnil-li svoji roli, požíval ochrany celého Rodu. Žena byla součástí Rodu do svatby, potom odcházela do domu svého muže a přijímala jeho rod za svůj. Žena předává dítěti genetickou výbavu pro současné zrození, proto genealogie jejího Rodu je druhořadá oproti genealogii Rodu muže, jehož genetická informace se v nekonečné řadě přenáší přes mužské potomky. Konec Rodu znamená teprve nenarození syna. Rodiny měly mnoho dětí, protože děti zajišťovaly pokračování Rodu. Dospělé děti se rovněž staraly o své stárnoucí rodiče a prarodiče. Ti přebírali roli vychovatelů a učitelů a předávali nejmladším členům Moudrost Rodu. Žrec vybíral s dětí ty, které měly velmi vyspělé Vědomí Ducha, tyto děti se potom dál vzdělávaly pod vedením žreců. Z další skupiny vyspělých chlapců se vychovávali vojáci. Ostatní se učili pracovat pro Rod. Každé dítě bylo navedeno na takovou cestu, aby mohlo splnit svoje životní poslání, pro něž přišlo na Zem. Systém byl velmi vyspělý. Nehrál v něm roli majetek či jiné hmotné zázemí, důležitá byla vyspělost Ducha a životní úděl.
Proto se temná strana tolik bojí naší rodové paměti a všemi svými prostředky se snaží o odříznutí jedince od Rodu. V posledních desetiletích se jí to daří velmi dobře. Status rodiny nemá ve společnosti žádnou prestiž. Děti přetrhávají vztahy s rodiči (tím nemyslím zdravé osamostatnění se v dospělosti), neznají Rod dál než k babičkám a dědům. O úctě mladých ke starším ani nemluvě. Ale i ti dříve narození někdy místo předávání Moudrosti jen peskují, někdy mají tolik práce, že na nějaká moudra nezbývá čas. A když už je čas i Moudrý Předek k dispozici, málokdy mládí naslouchá. Tím ale nemyslím diktaturu starší generace, ale posezení, povídání a zase povídání a ještě povídání. Prostě úžasná setkání. Ta se děla na rodinných sídlech, která přestala téměř existovat, není se kam vracet, není se kde scházet. V panelovém 2 + 1 se těžko sejde celá rodina natož rod. Je moderní tzv. "singl". Na partnerství není čas, natož na děti. Mladí budují kariéru a užívají si života. Zodpovědnost k pokračování rodu vůbec necítí.
Proč to všechno? Proč vynakládají tolik námahy tak rafinovaným způsobem, abychom nakonec ničili sami sebe? Odpověď je nasnadě.
Potřebují tupé stádo otroků, které budou ovládat a ono na ně bude nejenom pracovat, ale živit je i svojí energií. Stádo, které nepřemýšlí, ale strachuje se, co bude zítra, pozítří, popozítří …



Lidé, kteří si nerozumí s rodiči, opovrhují prarodiči, utápí se v alkoholu drogách nebo naopak touze po kariéře a společenském uplatnění či si chtějí jenom života užívat a na rodinné a rodičovské povinnosti mají dost času, tak tito lidé jsou vlastně sami. Nikam nepatří. Obklopeni davem, přesto nikam nepatří. Právě tito lidé jsou snadnou kořistí, snadno se manipulují, protože nemají za sebou oporu v Rodě. Máme zakódovanou touhu někam patřit, být členem komunity, Rodu. Tuto touhu někam patřit někdy mladí uchopí zcela špatně a obohatí o svou maličkost různé party, většinou protispolečenské.
Prožíváme dobu převratných změn, proto jsme se i narodili, abychom splnili svůj úkol pro současný život. Domnívám se, že úkolem nás starších, je opět probudit v našich dětech rodovou paměť a hýčkat zájem o ni. Vést je k zodpovědnosti v rodičovství. Poučit je o telegonii. A mnoho a mnoho dalšího.





Ale co hlavně je naším úkolem, dát vědět našim dětem, že někam patří, že za nimi stojíme, že je respektujeme a milujeme. Ukázat jim tu šňůru Předků, kteří se také potýkali se Životem a jsou nám příkladem.
Začít můžete tím, že vtáhnete celou rodinu do vytváření rodokmene. Možná poznáte i nové členy Rodu, o nichž jste dosud nevěděli a mile je překvapíte. Možná dáte svým dětem ten nejkrásnější dárek. Možná, že se nic nestane, jen budete bohatší o Vědomí Rodu a sounáležitosti s ním. Někdo začít musí. Buďte to právě VY.
Posaďte vnouče babičkám a dědům na klín a nechte se unést vyprávěním do jejich dětství.
Proč je to tak důležité? Jakmile objevíme naše Předky, začne se mezi vámi, vašimi dětmi, vašimi rodiči, prarodiči, praprarodiči atd. vytvářet pouto, pouto Rodu. Začne se probouzet rodová paměť, začnete někam patřit. Přestanete se bát, už nebudete sami. Začnete být silní a mocní.
Z loutek a otroků se stanou bytosti s vlastním Vědomím. A toho se nejvíce temné bytosti bojí. Nad každou bytostí s vlastním Vědomím ztrácí moc.
Proto ten promyšlený a rafinovaný systém odstřižení od Rodu a rodové paměti.
Zvažte, jestli chcete být těmi ovládanými loutkami a otroky, nebo bytostmi svobodnými a zodpovědnýmis vlastním Vědomím Ducha.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya