Kapitola, která nebyla zveřejněna v první knize ze série Zvonící cedry Ruska

18. dubna 2015 v 8:34 |  návrat k přírodě a zkušenostem našich předků
V roce 2010 Vladimír Megre dopsal kapitolu k prvnímu dílu ze série Zvonící cedry Ruska, která však prozatím nebyla zveřejněna v knize. Ruští čtenáři si ji mohli přečíst na webových stránkách www.anastasia.ru. Teď tuto možnost máte i vy.





Hvězdná žena
(Vladimír Megre, Anastasia)



Během jedné noci mého pobytu u Anastasie jsem byl svědkem toho, jak komunikuje s hvězdami. Večer před tím mi Anastasia řekla:
"Vladimíre, nadcházející noc je pro mě důležitá. Nebudu moci spát vedle tebe. Ale neměj starosti, mohu pozvat vlčici a ta bude hlídat vchod do zemljanky během tvého spánku."
Nechtěl jsem spát v zemljance sám. Byla volně přístupná, kterékoliv zvíře by mohlo do ní vejít a napadnout spícího člověka. Možná by mi neublížilo, ale pocit neklidu a strachu by mi neumožnil usnout. Proto jsem se zeptal:
"Anastasie, a kde budeš ty?"
"Budu ve vodě na jezeře, Vladimíre."
"Budeš se tedy koupat. Copak to nutně musí být právě dnes?"
"Ano, Vladimíre. Podobná noc je jednou za rok a já ji nesmím vynechat."
Nechtěl jsem se vyptávat, proč potřebuje být na jezeře právě dnes v noci. Více mě zajímala otázka vlastního bezpečí. A tak jsem jí nabídl:
"Také půjdu s tebou k jezeru. Posedím na břehu, dokud se budeš koupat."
"Dobře, Vladimíre. Jen se oblékni co nejtepleji a vezmeme suchou trávu, abys mohl na ní případně spát."

Tak jsme také udělali. Když se setmělo, lehl jsem si na suchou trávu a začal pozorovat, co se odehrávalo. Noc byla teplá a tichá. Nešuměly koruny stromů, nebylo slyšet ani cvrkání v trávě, ani šramot nočních obyvatel tajgy. Na jasném nebi neobvykle zářivě svítilo množství hvězd.
Anastasia stála na břehu jezera a mlčky se dívala na jeho hladinu, v níž se jako v zrcadle odrážely velké a malé hvězdy. Pak si svlékla šaty a vešla do vody. Nějakou dobu v ní stála po kolena, pak přidřepla a dlaněmi rukou ji hladila. Najednou se ponořila do hvězdného nebe, jež se odráželo ve vodě. Ponořila se opatrně, aby nerozbouřila vodu. Potom se vynořila a pomalu začala plavat dokola. Anastasia postupně zmenšovala průměr kruhů, dokud se neoctla přesně uprostřed jezera. Pak se převrátila na záda, rozhodila ruce a zůstala ležet tváří k nebi. Jak se hvězdy odrážely na hladině jezera, měl jsem pocit, že Anastasia leží uprostřed prostoru zaplněného nebeskými tělesy a je součástí této hvězdné rodiny. Voda v jezeře pulzovala měkkým, sotva viditelným barevným světlem. Hvězdné jezero a celý okolní prostor působil kouzelně a já jsem usnul, aniž bych na něco myslel.
Vzbudil jsem se za úsvitu, kdy už voda neodrážela hvězdy. Anastasia seděla poblíž mě ve svých pletených šatičkách, objala svá kolena a položila na ně hlavu. Seděla tiše bez hnutí. I když bylo časné ráno, již jsem nedokázal spát. Chtěl jsem vědět, proč absolvovala tak podivnou noční proceduru. Přisunul jsem se k Anastasii, z nějakého důvodu jsem pohladil její ruku a řekl:
"Nezlob se prosím na mě kvůli tomu, co řeknu."
"Mluv, Vladimíre, nerozzlobím se."
"Dnešní noc na jezeře byla moc krásná. Nikdy jsem nic podobného neviděl a nic tak příjemného necítil. Měl jsem pocit, že toto jezero není v sibiřské tajze, ale uprostřed vesmíru. Jenomže jsi neměla být ve vodě tak dlouho. Teď by ses měla šetřit. Myslím si, že by ses neměla věnovat podobným procedurám. Vždyť voda již není na koupání, mohla bys nastydnout nebo si přivodit nějaký další problém. Přece čekáš dítě a měla bys být opatrná. Navíc v této proceduře nevidím žádný smysl."
"V tom, co jsem udělala, Vladimíre, je velký smysl."
"Jaký?"
"Vodou z tohoto jezera mě omyla máma, když jsem se objevila na světě. Voda je celkově velmi, velmi významná, je přítomna ve všem živém, co existuje ve vesmíru. Voda života obsahuje informace o stvoření života ve vesmíru. Obsahuje také myšlenky a city kdykoli vyprodukované člověkem. Dokáže cítit a reagovat na lidské emoce."
"Možná že je to pravda, Anastasie, já nevím, proč se ale musíš koupat v nočním jezeře? Nač to potřebuješ?"
"Chci, Vladimíre, poznat, jak žili lidé od prvopočátku až do dnešního dne. Chci určit, kdy a v jakých okamžicích byli nejvíc šťastní. Co jim přinášelo pocit největšího štěstí. Pak chci o tom povědět dnešním lidem, aby byli šťastní, aby byly šťastné naše děti."
"Copak je možné poznat chování lidí, kteří žili před mnoha věky?"
"Je to možné, Vladimíre. Narozený člověk postupně roste a nabírá podobu svých rodičů. Zároveň se však podobá prvnímu člověku. Má stejnou krev a hluboko ve své paměti uchovává veškeré informace počínaje stvořením. Jenomže na ně nemyslí. Ale když se člověk vynasnaží, dokáže si na ně vzpomenout."
"Připusťme že ano, avšak tyto vzpomínky budou jen o předcích konkrétního člověka."
knihy Megre
"Samozřejmě, Vladimíre, samozřejmě že budou jen o předcích konkrétního člověka. A paměť v mých buňkách mi ukazuje obrázky ze života mých dávných prarodičů, jenom mých."
Anastasia vyskočila, běžela k jezeru a opatrně se dotkla vody, pak se otočila ke mně a pokračovala:
"Voda však ví o minulosti celého lidstva, uchovává všechno a o všem, co se kdykoliv odehrálo ve vesmíru. A pomáhá mi to vidět. Když jsem ve vodě uprostřed jezera a přemýšlím, myslí společně se mnou a hledá potřebné obrazy, dokonce skenuje všechno, co se odehrává na všech planetách, jelikož je přítomna všude. V jezeře se odrážejí hvězdy, odrážejí se také v mých očích, v tom okamžiku splýváme v jedno. Veškeré informace vesmíru jsou dostupné člověku, neboť se v tomto okamžiku cítí být jeho částečkou. Vesmír se raduje, když člověk vnímá sebe jako jeho částečku, a je připraven mu sloužit, vtělit do reality to, na co člověk pomyslel."
Poslouchal jsem, s jak klidnou jistotou mluví Anastasia o vesmíru, hvězdách, o vodě, a říkal jsem si: ,Žije si v tajze mladá kráska, bez jakýchkoliv každodenních problémů, jak je to v našem přetechnizovaném světě. Možná proto jsou její myšlenky a představy o světě tak neobvyklé. Vykládá je s takovou jistotou, že je mi trapné mluvit o svých pochybnostech.' Nahlas jsem řekl:
"Analyzuješ život lidstva jako nějaký vědec, badatel. Jak velký časový úsek jsi dokázala prohlédnout?"
"Zatím úplně malinký, pouze devět tisíciletí."
"Tvé málo je velmi mnoho. A k jakým závěrům jsi dospěla?"
"O svých závěrech ti povím později, nebo jednoduše ukážu viděné obrazy. Ty a ostatní lidé uděláte závěry sami."
"Lidé to samozřejmě dokáží, pokud uvěří tvým slovům. Například mluvíš neobvykle o vodě, ale kde jsou důkazy toho, že voda může uchovávat informace a navíc reagovat na lidské emoce?"
"Myslím si, že důkazy mají vaši současní vědci."
"Nic jsem o tom neslyšel. Chováme se k vodě jednoduše, je pro člověka částí okolní přírody."
"Ano, je živou částí, o které málokdo přemýšlí jako o živé substanci. Chceš po mně důkazy, nehledě na to, že tvé tělo z velké části tvoří voda.
Mohla bych povědět, Vladimíre, jak kterýkoliv člověk může pocítit velké možnosti živé vody."
"Tak vyprávěj."
"Ten, kdo chce na sobě pocítit léčivé vlastnosti vody, by měl především najít pramen, jehož voda pro něj bude nejchutnější. Přivézt tu vodu domů, rozlít do nádob a zmrazit. Každý večer si dát na stůl potřebné množství vody v pěkném džbánu, nejlépe na kousek zelené látky. Před spaním je nutno říct vodě hezká slova nebo jen laskavě na ni pomyslet. V místnosti by nemělo být příliš teplo, ve vodě by měl zůstávat kousek ledu. Pokud by roztál, je třeba do vody přidat další, který se uchovává v mrazu. Je dobré přidávat kousek ledu i do teplé vody a horkého čaje, který piješ. Když led bude tát, je třeba myslet na vodu s láskou, můžeme k ní promlouvat příjemnými slovy, jako k živé bytosti. Je dobré přidat do přemražené vody kapku cedrového oleje. Není důležité, do jakého množství se tato kapička dostane. Její informace se roznese po celém objemu vody a tato informace je velmi významná. Před spaním lze nádobu s vodou pohladit a vydechnout na vodu vzduch ze sebe. Následující den po probuzení pozdravit vodu. Je třeba ji pít pomalu, menšími loky. Ještě je možné touto vodou omývat obličej.
Pokud máš ve svém těle nějaké nemoci, voda je začne léčit a rozhodně vyléčí. Výsledek pocítíš již po uplynutí tří dnů. Pokud tuto vodu budeš užívat devadesát devět dní, dokonce vážné nemoci opustí tvé tělo a uvidíš, jak se pokožka na tvé tváři výrazně zlepší.
Pokud chceš, aby tvé tělo omládlo a mysl začala pracovat s větší rychlostí, kromě vody používej lok cedrového oleje ráno, v poledne a večer. Ještě květový med a pyl v tom množství, které je pro tebe příjemné. Ale nemíchej je s vodou.
Když takto budeš postupovat po dobu třiceti dnů, začne tvá mysl pracovat s větší rychlostí a tělo omládne."
"Vše, co jsi řekla, Anastasie, si zaslouží pozornost, protože to mohou prověřit jak vědci, tak i obyčejní lidé. Ale odkud to všechno víš? Od svých předků?"
"Od vody," pronesla Anastasia a zasmála se. Začala se točit a z něčeho se radovat, pak se zastavila a s vážným výrazem dodala: "A také od hvězd."

Překlad: Nakladatelství Zvonící cedry
Ilustrace: V. Bušmanov
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya