S lehkostí básníka vysvětluje Milan Calábek onu iluzornost vnímání skutečnosti, zažívanou přes slova, pojmy a představy. Kdykoliv prožívám neklid, nelibost, konflikt, vztek, zoufalství, stres a depresi, neprožívám skutečnost, ale myšlení o skutečnosti, založené na konfliktu, protikladech, které myšlení o skutečnosti umožňují. Když myslím dávám víru jednomu z protikladů, jakoby byl skutečný a druhý popírám.
