VELIKONOČNÍ ZVYKY u nás

23. března 2016 v 10:26 |  velikonoce
Velikonoční svátky - jako i jině jsou nasyceny pověrami a jsou do dnešních dnů svátky, ve kterých se držíme starých pohanských rituálů a pořád nás to baví.
Velikonocům předcházel šestinedělní půst, který začal hned po Masopustu. Na masopustní zábavě ponocný odtroubil půlnoc a všemu veselí byl konec. Všechny následující neděle nesly jména:

1. Pučálka
V názvu je skryt čas pučení a rašení. Pojídalo se jídlo s názvem "pučálka" - jídlo z naklíčeného hrachu. Této neděli se někde říkalo i Černá, podle barvy šatů a šátků, které se nosily na znamení postního smutku.
.
.
2. Pražná neděle
Jméno pochází od tradičního pokrmu, který se právě o této neděli konzumoval a říkalo se mu pražmo. Jeho základem byla napučená a opražená zrna obilí.
.
.
3. Kýchavná neděle
Byla ve znamení prosby za odvrácení všech nemocí. Říkalo se jí i Sazometná, protože se právě o této neděli dělal předvelikonoční úklid a vymetala se kamna.
.
4. Družebná neděle
Byl to den, kdy chodili družbové zvát na svatbu. Pekly se koláče zvané družbance a lidé se poprvé trochu veselili a scházeli se na kus řeči.
.
5. Smrtná neděle
Čtrnáct dnů před Velikonocemi se slaví jeden z nejstarších rituálů, vynášení smrti. Pálení nebo házení Smrtky (Moreny) do řeky symbolizuje lidské oběti. Po kruté a dlouhé zimě vždy někdo ze starších zemřel, bylo potřeba symbolicky skoncovat se zimou. Smrtka se vyráběla z "mrtvých" materiálů, tj. vymlácené slámy, prázdných šnečích ulit, vaječných skořápek a starých šatů v bílé barvě, protože bílá je barvou smrti. Se Smrtkou se obešla celá vesnice, čímž se vyhnala z každého stavení. Po vhození do vody se před ní utíkalo - kdo byl poslední, měl příští rok zemřít...
Opakem vynášení smrti bylo Líto (Májíček). Byl to zelený stromek, jako symbol života. Větvičky byly ověšeny barevnými vejci (hlavně těmi červenými), pestrými stužkami, papírovými holubičkami a panenkami, které představovaly plodnost. Líto nosily se zpěvem mladé dívky, panny. Nosívaly i pomlázky, aby vyšlehaly chlapce.Od nich dostávaly syrová a nebarvená vejce.



6. Květná neděle
Připomíná slavný vjezd Krista do Jeruzaléma a mystérium posledních dnů jeho pozemského života s vrcholem závěrečných dnů (Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty), která končí slavností vzkříšení a následnými hody). Pohanský rituál v tento den představují zelené ratolesti (nejčastěji kočičky), s nimiž se chodilo do kostela pro posvěcení. Svázané posvěcené ratolesti postavil hospodář doprostřed světnice, na Velký pátek se pruty rozvázaly a čarovalo se s nimi. Malé větvičky se zastrkaly za svaté obrázky, velké za trám, aby do domu neuhodil hrom a největší proutek se zapíchl do pole, aby vyrostla hojná a vysoká úroda.
.
PAŠIJOVÝ TÝDEN
Na Škaredou středu podle Písma udal Jidáš za třicet stříbrných Krista. Lidé se na sebe neměli škaredit, mít dobrou náladu. Kdo se celý den usmíval, ten si pojistil domácí pohodu na celý příští rok.
Na Zelený čtvrtekse připomíná Poslední večeře Páně při níž se Ježíš loučil s apoštoly a označil Jidáše za zrádce. Na důkaz smutku se utichly všechny kostelní zvony a odlétly do Říma. Až do Bílé soboty chlapci chodili s klapačkami (řehtačkami). Hluk podle magie odpuzuje zlé síly, proto je potřeba rámusit a obcházet vesnice. U kapličky se lidé modlili otčenáš a do kříže strkali papírky s přáníčky. V tento den se pekly jidáše - hojně ocukrované a pokapané medem, které mají podobu krouceného provazu, na kterém se jidáš oběsil. Kdo pojedl jidáše, byl celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou.
.
.
Hospodyně si pořizovaly na jarmarku nový hrnek, se kterým zašly do kostela pro svěcenou vodu a po západu slunce vykropily celý dům. Ta měla zahnat všechny zloduchy a nepřejícné duše hodně daleko od domu a z domu odešli všichni nezvaní hosté, hmyz a myši.
Velký pátek byl dnem Kristova ukřižování. V našich zemích se držel velký a přísný půst a podle bible se děly mimořádné věci. Rozpoutaly se živly, otvírala se země a hroby. Země vydávala všechny své poklady.
Bílá Sobota byla posledním postním dnem. Jeden z hlavních obřadů byl křest. V souladu s tradicí se v kostele nově zažehl oheň a zapálila se svíce symbolizující vzkříšení Krista. Hospodyně chodily pro nový oheň do kostela a ohořelá polínka z posvěceného ohně pak dávaly za trám u domu jako ochranu proti požáru a ve tvaru kříže na pole, aby dobře rodilo. Slavit se začalo večer, když na nebe vyšla první hvězda. Smutek vystřídal pocit radosti, znovu se z kostelů rozezněly zvony, sloužila se mše a chodila velká procesí se zpěvy. Než se lidé začali radovat, uklidili důkladně své domy, napekli požehnané mazance, vykoupali se a slavnostně hodobožově se oblékli. Tradice velela mít na sobě něco nového.
Pranostiky pro Bílou sobotu říkají: "Prší-li na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu"
.
.
Hod Boží velikonoční byl ze všech dnů nejméně významný. Byl obětován jen slavení a pojídání velikonočních dobrot. Dopoledne šli lidé na bohoslužbu, v poledne si poprvé dali masitý oběd a hlavičku s kopřivami - velikonoční nádivku. Lidé se navštěvovali a děvčata malovala vajíčka.
Při hostině si se svými blízkými rozdělte a snězte jedno vejce, aby rodina držela pohromadě - pranostika navíc tvrdí: "Kdo na Velikonoce nesní ani jedno vajíčko, smutný bude brzičko". Tímto dnem končí liturgické Velikonoce.
.
.
Velikonoční pondělí je dnem lidového veselí. Z čerstvých vrbových proutků kluci pletli pomlázky a chodili na koledu. Pomlázka symbolizuje pomlazení. Zelený proutek je plný síly, která se šlehnutím přenáší na osoby. Děvčata za takové pomlazení platila kraslicemi (malovanými vejci). Kraslice symbolizuje slovní význam krásný, tzn. ve staročeštině červený.
Velikonoční pondělí je tedy spojeno především s pomlázkou pletenou z vrbového proutí, které je symbolem životní energie a probouzejícího se života. Pomlázky mají v českých zemích dlouhou tradici, první zmínky o nich se datují již od 14. století. Šlehnutí pomlázkou zajišťuje, že dívce nebude po celý rok chybět zdraví, elán, píle a radost; vdaným ženám vyšlehání vyhání zlý jazyk. Hospodáři pro zdraví šlehali i dobytek či stromky.
A co říkají pranostiky?
"Jasné počasí o Velikonocích - nastane léto o letnicích";
"Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají".
.
Velikonoční zvyky pokračovaly až do další neděle, které se říkalo neděle Provodná :Hody, hody do Provody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za to snese jiný."


podle zdrojů, doplněno vlastní
*
můžete kopírovat pokud uvedete tento link: http://poutnicicasem.blog.cz/1603/velikonocni-zvyky-u-nas
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya