ŽÁDNÁ SNAHA NENÍ MARNÁ

13. března 2016 v 15:23 | Jan Menděl |  transformace

♥ Moc ráda čtu články, moudrá zamyšlení Jana Menděla
.
JEHO CITACE: "Snažím se žít v tomhle světě, nezbláznit se a najít cestu k Pravdě.A někdy mám chuť o tom všem něco napsat."
.
Pohlazení po duši přeji i tobě, kdo jeho zamyšlení čteš ♥

Foto, ilustrace: Profimedia
.
Mnohokrát v životě se nám zdá, že o něco velmi usilujeme, snažíme se, obětujeme se a nakonec se vůbec nic nestane, jako by veškerou naši snahu pohltila černá díra. Jsme vyčerpaní a máme v sobě nepříjemný pocit naprosté zbytečnosti. Někdy dokonce z takové zkušenosti vyvodíme závěr, že je dlouhodobě zbytečné se o cokoliv snažit, a propadneme zahořklému flegmatismu. Pokud se naše snaha okamžitě někde neprojeví, bereme to tak, že se už nikdy neprojeví, a přestaneme se snažit. Žijeme v době, kdy se očekávají velké výkony a ještě rychlejší výsledky, a tak podléháme klamu, že co není hned, nemá smysl. Přitom však úplně zapomínáme na to, nebo jsme se nad tím nikdy ani nezamysleli, že naše snaha je energie, a energie se nikdy neztrácí!
Karmická banka nevede pouze účty dobrých a špatných skutků, nýbrž má i speciální sekci upřímné snahy. Proč upřímné? No protože veškerá neupřímná, zištná nebo vypočítaná snaha už v sobě nosí zárodek sebedestrukce, a všechno, co se jí dosáhne, je již předem určeno k rozpadu. Jestliže však někdo vyvíjí upřímnou snahu a vkládá ji do něčeho, čemu věří, tato snaha se mu zapisuje na jeho karmický účet. Člověku se může zdát, že jeho konání nepřináší takové výsledky, jaké by si přál, ale vzhledem k tomu, že jedná upřímně a nezištně, nevadí mu to, a pokud mu jeho činnost přináší radost, dělá ji dál. Potom je jenom otázkou času, než mu karmická banka začne zasílat úroky jeho snahy, nebo ho dokonce jednorázově vyplatí.
V jednom středně velkém městě žil mladý chlapec, který miloval přírodu. Každou svou ušetřenou korunu investoval do knih o ní. Ve svém volném čase chodíval za město, procházel se lesy a loukami, zkoumal stromy, květiny a zvířata a kochal se jejich klidem a krásou. Na svých procházkách však neustále nacházel odpadky, a tak se rozhodl, že je začne sbírat. Pokaždé vyrážel z domova s velkou taškou, kterou mnohokrát během svého putování celou naplnil. Nikdo nevěděl o jeho práci, nikdo ho nepověřil, ani neplatil. Jen duchové lesa, květin, stromů a potůčků byli tichými a vděčnými svědky jeho konání. Jak šel čas, z chlapce se stal muž a našel si ženu. Vzali se a přestěhovali se z města na vesnici, kde si koupili malý dům blízko lesa. Těšili se, až spolu založí rodinu, jenže netušili, že žena má zvláštní nemoc, jež jí brání mít děti. Duchové přírody to věděli, viděli tmavý blok v těle ženy a rozhodli se jí pomoct. Obrátili své prosby k nebi o svolení. A z nebe se snesl zlatý déšť a nebe svolilo. A tak přicházeli elfové každou noc do domečku u lesa a vlévali léčivou sílu ze stromů a bylin do lůna ženy, zatímco ona spala. A než měsíc dorostl a ubyl, byla žena zdravá. O devět měsíců později zavítala do domečku u lesa křiklavá radost...
Upřímná snaha se vždycky vyplatí. Bohužel se však nacházíme v době, ve které jsou pojmy jako smysluplnost a zbytečnost silně zatíženy ekonomickými a politickými zájmy. Navíc si lidé neuvědomují nebo neuznávají zákony karmy, a tak každý dělá jenom to, z čeho už dopředu kouká nějaký zisk, nějaká výhoda, nějaký benefit. A tak se zdá, že má smysl lézt do zadku těm, co jsou právě u koryta, být viděn s těmi, co jsou právě na výsluní, a říkat těm, kteří nás platí, přesně to, co chtějí slyšet - zatímco jít do lesa sbírat odpadky, pomoct zadarmo někomu, kdo má hluboko do kapsy, a být vlídný na ty, co už jsou bezvýznamní, se jeví jako zbytečné. Ovšem právě jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že karmické zákony jsou přesné a neuplatitelné, a že je moc dobře známe z pohádek, kde vždy nakonec vítězí dobro, které však do chvíle svého úspěchu musí překonávat různé překážky, zatímco zlu se dlouho zdánlivě beztrestně daří, tedy až na ten konec!
Pokud tě něco naplňuje a činí šťastným, dělej to, i když z toho nic (=žádný zisk) nemáš. Buď upřímný a poctivý a dopracuješ se k trvalému úspěchu. Říkej pravdu, i když všichni kolem tebe lžou, a ona tě časem vynese na výsluní. Buď čestný, i kdybys měl kvůli tomu být za hlupáka, a buď vždy sám sebou, i kdyby ti kvůli tomu hrozilo, že neuspěješ. A když to jde, dělej to, co tě baví, a rozdávej druhým radost. Pokud ti na něčem záleží, vlož do toho svou energii a píli.
I kdybys mnoho let vkládal "zbytečně" veškerou svou snahu do určitého projektu a on se bez výsledků rozpadl, vložená energie se neztratí! Jednou někde a někdy ti spadne zpátky do klína formou velkého štěstí, šťastné náhody, doteku štěstěny. I kdyby ses mnoho let k někomu choval hezky, pomáhal mu a staral se o něj a nakonec se zdálo, že to všechno bylo k ničemu, věz, že všechno upřímně vydané se k tobě navrátí mnohokrát znásobeno. I kdyby ses v sedmdesáti rozhodl naučit se malovat, jdi do toho a nenech se odradit. Všechna práce, kterou uděláš, se ti uloží, a až se příště narodíš, budeš mít k malování menší či větší nadání. Pak bude jen na tobě, jestli ho dál budeš rozvíjet nebo se rozhodneš pro něco jiného.
Máš v sobě mnoho energie a máš svobodnou vůli. Směruj svou energii tam, kam je ti libo, a nestarej se o výsledky, ty se totiž podle zákonů energie a karmy vždycky nakonec dostaví!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya