Strážce svaté harmonie - Léčitelství nebo medicína?
Zabývání se léčením nemocí je staré jako lidstvo samo. Od doby kdy stanul člověk na zemi, nebo od dob co byl Adam s Evou vyhnán z Ráje, provázejí člověka různé neduhy, soužení i smrt. Hledá lék na to, jak se pokusit odvrátit nevyhnutelný konec a odstranit či alespoň zmírnit utrpení lidské bytosti. S nástupem moderní doby jsme svědky zajímavého úkazu. Rozštěpení léčitelství od klasické medicíny. Trápí mě tento nesmyslný spor, který nikomu neprospívá. Kde se ale vzal? A o co tu vlastně jde? Této otázce se zkrátka nelze zkrátka vyhnout, pokud máme sami sebe a svou vlastní práci nějak definovat. V tomto směru je velmi zajímavé se podívat na historii medicíny jako takové. Středověká medicína se od té současné samotným přístupem velmi lišila. Vycházela totiž z přesvědčení, že Adam před vyhnáním z Ráje měl u sebe věčný život tedy i dokonalé zdraví a snažila se proto dopátrat co nejpůvodnějších a nejstarších - tudíž i nejlepších pramenů. Nehledala tedy vývoj ale původní pozapomenutou harmonii. V tom byla velmi podobná šamanismu, ale například i čínské medicíně a ajurvédě. Současné léčitelství je ve své podstatě také takové. Léčitelství alespoň v našich zemích navazuje nejvíce na tradici babek kořenářek, ale i těch jak je známo skončilo na inkvizitorské hranici víc než dost. Spor je tedy mnohem hlubší, než se zdá. Ale jaká je tedy jeho pravá podstata? ![]() . Podstatou tohoto sporu je mentální (tedy pomyslné) rozdělení člověka na duši a tělo. A je v celku jedno, zda věříte, že hříšné tělo má vyšší duši jak učí církev, anebo tělo je jak stroj, který žádnou duši nemá. Tady leží jádro pudla … A pokud se tedy nedokážeme vrátit k původnímu vnímání člověka jako jednoho celku, nepodaří se nám ani utišit tento prastarý spor. A je lhostejno, v kterém táboře stojíte. Nikdo, ani lékař ani léčitel nepochybuje o tom, že v ideálním těle (tedy i člověku) vládne dokonalá rovnováha. Narušení této harmonie má na zdraví člověka neblahý vliv. Jaká mohou být tato narušení? Nejrůznější - špatná strava, kouření, stres, různá emoční traumata a zranění aj., ale také genetika - v léčitelském slovníku lze tuto rozsáhlou oblast označit jako rodovou zátěž. Jde vlastně o špatné návyky a koncepty, vycházející z prastaré rodové zkušenosti, která se zapsala do našich DNA. A teď jde o to, jak celou tu nemocnou nerovnováhu vrátit do zdravého stavu. Tam se samozřejmě už přístupy různí. Nemyslím si však, že existuje na danou nemoc jen jediný správný léčebný postup - i když skalpel bych považovala až jako tu nejzazší možnost léčení. Vždyť australští borgiové umí léčit i zlomeninu písní :). Kýženého stavu rovnováhy můžeme dosáhnout různým způsobem - podáním léků, obklady, bylinami, změnou vnímání, odstraněním emočních zranění, dobrým slovem, láskou, transplantací zkrátka vším, co do člověka vstupuje zvenku, narovnává řád věcí a pomáhá s uzdravením. Ale všech věcí, celého člověka. Nemůžeme se zaměřit jen na jeho jednotlivou část, ať už tělo nebo duši … i když toto rozdělení vnímejte prosím jen jako básnické. Samozřejmě je jasné, že pokud nemoc předchází určitý nezdravý zvyk, ať už ve smyslu zlozvyku nebo komplikovaného nezdravého konceptu, musí dojít zároveň s léčbou i ke změně chování. V tomto směru bych ale rozhodně klasickou medicínu nepodceňovala. Stejně tak jako například třezalka mohou mít i různá farmaka velmi dobrý dopad na způsob života. Kardiakům umožní najít klid a rovnováhu, ženám v přechodu dodají chuť do života, depresivním osobám zvednou náladu. Celou věc jen bohužel značně komplikuje fakt, že pacient nemá nebo odmítá mít ve svých rukou své vyléčení a tak se snadno propadá do závislostí. Tento jev se však nevyhýbá ani léčitelským metodám. Znám řadu lidí, kteří mají závislost a zálibu v neustálém zkoumání vlastních traumat a v jejich neustálém léčení. Takový je bohužel stav celé naší společnosti a s tím klasická medicína, i kdyby stokrát chtěla, mnoho nenadělá. Nemůže si dovolit luxus osobního kontaktu. Doktorů málo, pacientů moc. V tomto směru mají léčitelé přeci jen výhodu. Léčitelský přístup má oproti medicíně ještě dvě podstatné výhody. Vychází z kořenů, které se zrodily v kmenových kulturách, z kořenů, které léčí člověka ne pro lásku k němu, ale protože vnímají jeho nemoc jako nemoc celého kmene. A tedy i svou vlastní. Mohou a dokonce si i musí dovolit osobní přístup, blízkost. A ta má na nemocného vždy pozitivní vliv. To si lékař dovolit povětšinou nemůže. A také nad každým dobrým léčitelem stojí vyšší instance, ať už to nazveme Bůh, příroda či svatá harmonie a ta učí léčitele odpovědnosti a přesnosti. Na lékaře dohlíží jen jeho komora a ta bohužel není vševědoucí. Nechci však rozhodně jen chválit léčitelství, protože ačkoliv klasická medicína si s sebou nese všechny nešvary současné doby, je na ní také mnoho pozitivního. Bohužel je však produktem nás samých, naší pýchy, soutěživosti, ztráty pocitu sounáležitosti, ztráty Boha a vzájemné lidské blízkosti. Přesto její objevy jsou fenomenální a jsou pro zdraví člověka velmi přínosné, postrádají však bohužel celostní přístup. A tak doufám ve změnu celospolečenského klimatu, v urovnání odvěkého sporu, v návrat lidských hodnot, v návrat spolupráce a respektu mezi léčitelstvím a medicínou, mezi dobrým léčitelem a lékařem. Šamanismus byl, je a bude ...
Kdo je to šaman?Šaman je ten, který vidí ve tmě. Ten, který nezapomněl, ten který je dobře vycvičený a umí vstupovat za hranice běžného. Vstupuje do hlubokých zákoutí lidské duše a hledá pomoc pro ty, kteří chtějí mít srdce otevřená. Kteří chtějí naslouchat svému vlastnímu hlasu a touží znovu začít zpívat píseň svého života. Šaman při šamanské léčbě za pomoci bubnu hledá, nachází a léčí nemoc. Svou vlastní silou a silou svých spojenců dokáže přesměrovat tok energie a odstranit překážky, které brání člověku v rozletu. A tam kde nejsou překážky, může síla volně plynout. A tam pak vstupuje štěstí i zdraví. Buben je posvátný rituální nástroj sloužící ke vstupu do změněného stavu vědomí, šamanův kůň, který umožňuje vstupovat do míst, kam by jen těžko bez něj a bez svých spojenců dosáhl. Cílem šamanského bubnování není, tak jak je poslední dobou dosti módní, uvolnění či pobavení, ale práce směřující ke zdraví a růstu šamana a jeho kmene. Šamanská léčbaZ šamanského pohledu je jakékoliv onemocnění chápáno jako projev disharmonie a nerovnováhy. Buď něco člověku chybí nebo přebývá. Šaman pomocí bubnu vstupuje do změněného stavu vědomí a hledá místo, z něhož nemoc pramení a nachází tu pravou léčbu. Jako lovec loví slabé v člověku. Při svých putováních se opírá o pomoc spojenců, svou zkušenost, sílu srdce a nezdolný záměr. Šamanská léčba je trojí:
Zdroj: http://www.pristav69.cz/ |

