ŠAMANISMUS BYL, JE, A BUDE

2. června 2016 v 10:14 |  návrat k přírodě a zkušenostem našich předků

Strážce svaté harmonie - Léčitelství nebo medicína?

Zabývání se léčením nemocí je staré jako lidstvo samo. Od doby kdy stanul člověk na zemi, nebo od dob co byl Adam s Evou vyhnán z Ráje, provázejí člověka různé neduhy, soužení i smrt. Hledá lék na to, jak se pokusit odvrátit nevyhnutelný konec a odstranit či alespoň zmírnit utrpení lidské bytosti.
S nástupem moderní doby jsme svědky zajímavého úkazu. Rozštěpení léčitelství od klasické medicíny. Trápí mě tento nesmyslný spor, který nikomu neprospívá. Kde se ale vzal? A o co tu vlastně jde? Této otázce se zkrátka nelze zkrátka vyhnout, pokud máme sami sebe a svou vlastní práci nějak definovat.
V tomto směru je velmi zajímavé se podívat na historii medicíny jako takové. Středověká medicína se od té současné samotným přístupem velmi lišila. Vycházela totiž z přesvědčení, že Adam před vyhnáním z Ráje měl u sebe věčný život tedy i dokonalé zdraví a snažila se proto dopátrat co nejpůvodnějších a nejstarších - tudíž i nejlepších pramenů. Nehledala tedy vývoj ale původní pozapomenutou harmonii. V tom byla velmi podobná šamanismu, ale například i čínské medicíně a ajurvédě. Současné léčitelství je ve své podstatě také takové. Léčitelství alespoň v našich zemích navazuje nejvíce na tradici babek kořenářek, ale i těch jak je známo skončilo na inkvizitorské hranici víc než dost. Spor je tedy mnohem hlubší, než se zdá. Ale jaká je tedy jeho pravá podstata?

.
Podstatou tohoto sporu je mentální (tedy pomyslné) rozdělení člověka na duši a tělo. A je v celku jedno, zda věříte, že hříšné tělo má vyšší duši jak učí církev, anebo tělo je jak stroj, který žádnou duši nemá. Tady leží jádro pudla … A pokud se tedy nedokážeme vrátit k původnímu vnímání člověka jako jednoho celku, nepodaří se nám ani utišit tento prastarý spor. A je lhostejno, v kterém táboře stojíte.
Nikdo, ani lékař ani léčitel nepochybuje o tom, že v ideálním těle (tedy i člověku) vládne dokonalá rovnováha. Narušení této harmonie má na zdraví člověka neblahý vliv. Jaká mohou být tato narušení? Nejrůznější - špatná strava, kouření, stres, různá emoční traumata a zranění aj., ale také genetika - v léčitelském slovníku lze tuto rozsáhlou oblast označit jako rodovou zátěž. Jde vlastně o špatné návyky a koncepty, vycházející z prastaré rodové zkušenosti, která se zapsala do našich DNA.
A teď jde o to, jak celou tu nemocnou nerovnováhu vrátit do zdravého stavu. Tam se samozřejmě už přístupy různí. Nemyslím si však, že existuje na danou nemoc jen jediný správný léčebný postup - i když skalpel bych považovala až jako tu nejzazší možnost léčení. Vždyť australští borgiové umí léčit i zlomeninu písní :). Kýženého stavu rovnováhy můžeme dosáhnout různým způsobem - podáním léků, obklady, bylinami, změnou vnímání, odstraněním emočních zranění, dobrým slovem, láskou, transplantací zkrátka vším, co do člověka vstupuje zvenku, narovnává řád věcí a pomáhá s uzdravením. Ale všech věcí, celého člověka. Nemůžeme se zaměřit jen na jeho jednotlivou část, ať už tělo nebo duši … i když toto rozdělení vnímejte prosím jen jako básnické. Samozřejmě je jasné, že pokud nemoc předchází určitý nezdravý zvyk, ať už ve smyslu zlozvyku nebo komplikovaného nezdravého konceptu, musí dojít zároveň s léčbou i ke změně chování. V tomto směru bych ale rozhodně klasickou medicínu nepodceňovala. Stejně tak jako například třezalka mohou mít i různá farmaka velmi dobrý dopad na způsob života. Kardiakům umožní najít klid a rovnováhu, ženám v přechodu dodají chuť do života, depresivním osobám zvednou náladu. Celou věc jen bohužel značně komplikuje fakt, že pacient nemá nebo odmítá mít ve svých rukou své vyléčení a tak se snadno propadá do závislostí. Tento jev se však nevyhýbá ani léčitelským metodám. Znám řadu lidí, kteří mají závislost a zálibu v neustálém zkoumání vlastních traumat a v jejich neustálém léčení. Takový je bohužel stav celé naší společnosti a s tím klasická medicína, i kdyby stokrát chtěla, mnoho nenadělá. Nemůže si dovolit luxus osobního kontaktu. Doktorů málo, pacientů moc. V tomto směru mají léčitelé přeci jen výhodu.
Léčitelský přístup má oproti medicíně ještě dvě podstatné výhody. Vychází z kořenů, které se zrodily v kmenových kulturách, z kořenů, které léčí člověka ne pro lásku k němu, ale protože vnímají jeho nemoc jako nemoc celého kmene. A tedy i svou vlastní. Mohou a dokonce si i musí dovolit osobní přístup, blízkost. A ta má na nemocného vždy pozitivní vliv. To si lékař dovolit povětšinou nemůže. A také nad každým dobrým léčitelem stojí vyšší instance, ať už to nazveme Bůh, příroda či svatá harmonie a ta učí léčitele odpovědnosti a přesnosti. Na lékaře dohlíží jen jeho komora a ta bohužel není vševědoucí. Nechci však rozhodně jen chválit léčitelství, protože ačkoliv klasická medicína si s sebou nese všechny nešvary současné doby, je na ní také mnoho pozitivního. Bohužel je však produktem nás samých, naší pýchy, soutěživosti, ztráty pocitu sounáležitosti, ztráty Boha a vzájemné lidské blízkosti. Přesto její objevy jsou fenomenální a jsou pro zdraví člověka velmi přínosné, postrádají však bohužel celostní přístup. A tak doufám ve změnu celospolečenského klimatu, v urovnání odvěkého sporu, v návrat lidských hodnot, v návrat spolupráce a respektu mezi léčitelstvím a medicínou, mezi dobrým léčitelem a lékařem.
Šamanismus byl, je a bude ...
Trocha historie
Šamanismus není náboženství, nýbrž určitá forma náboženské zkušenosti, která je postavena na šamanských technikách, které způsobují změněný stav vědomí, chcete-li, extáze. Nejstarší stopy šamanismu jsou z doby vzdálené 40.000 let. Dochovaly se jeskyní kresby šamanů i nálezy šamanských hrobů, které se vyskytují prakticky po celém světě a je překvapivé, že toto původní "náboženství" lovců má ve všech svých místních variantách velmi podobné rysy. Shodné znaky najdeme i u šamanských kultur, které přetrvaly až dodnes. A pokud se "moderní" člověk začne technikami šamanů zabývat, sám Duch ho dovede také do stejných končin. Jediný rozdíl je v tom, že šaman z původních kmenových kultur, rozvíjel techniky, které byly zcela praktické a sloužily potřebám jeho kmene a v dnešní době je to trochu složitější…
V šamanismu neexistují žádné doktríny, nikde na světě se nestaví šamanské chrámy, nejsou svaté knihy, na které by se dalo odvolávat. Šamanský svět je prostý a je postaven na osobní zkušenosti šamanů se světem za zraky, a přesto, nebo právě proto, existují v různých oblastech světa nesnadno vysvětlitelné podobnosti. A tak pokud šaman slyší bubnovat šamana ze vzdáleného koutu světa, ví zcela přesně, co jeho buben vypráví.
Společné znaky šamanů jsou: schopnost komunikace s duchy, umění opustit tělo, vydat se do jiných světů a mít vize, komunikace s ochranným či pomocným duchem, léčení nemocí a šamanova schopnost věštění.

Kdo je to šaman?

Šaman je ten, který vidí ve tmě. Ten, který nezapomněl, ten který je dobře vycvičený a umí vstupovat za hranice běžného. Vstupuje do hlubokých zákoutí lidské duše a hledá pomoc pro ty, kteří chtějí mít srdce otevřená. Kteří chtějí naslouchat svému vlastnímu hlasu a touží znovu začít zpívat píseň svého života. Šaman při šamanské léčbě za pomoci bubnu hledá, nachází a léčí nemoc. Svou vlastní silou a silou svých spojenců dokáže přesměrovat tok energie a odstranit překážky, které brání člověku v rozletu. A tam kde nejsou překážky, může síla volně plynout. A tam pak vstupuje štěstí i zdraví.
Buben je posvátný rituální nástroj sloužící ke vstupu do změněného stavu vědomí, šamanův kůň, který umožňuje vstupovat do míst, kam by jen těžko bez něj a bez svých spojenců dosáhl. Cílem šamanského bubnování není, tak jak je poslední dobou dosti módní, uvolnění či pobavení, ale práce směřující ke zdraví a růstu šamana a jeho kmene.

Šamanská léčba

Z šamanského pohledu je jakékoliv onemocnění chápáno jako projev disharmonie a nerovnováhy. Buď něco člověku chybí nebo přebývá. Šaman pomocí bubnu vstupuje do změněného stavu vědomí a hledá místo, z něhož nemoc pramení a nachází tu pravou léčbu. Jako lovec loví slabé v člověku. Při svých putováních se opírá o pomoc spojenců, svou zkušenost, sílu srdce a nezdolný záměr.
Šamanská léčba je trojí:
  • Návrat ztracené části duše
  • Extrakční léčba
  • Převod duše do světa mrtvých


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya