MÁ "NAHÁ" PRAVDA

19. září 2016 v 9:01 |  sebepoznávání
Stála jsem nahá před dveřmi skříně s rozsvícenými světly a připravovala se. Zhluboka jsem se nadechla a nastavila zrcadla tak, abych se viděla celá. Vědomě jsem pracovala na odstranění svých vnitřních obrazů, kterým jsem o sobě uvěřila. Otevřela jsem oči a velmi pozorně se podívala na své tělo. Mé srdce nadskočilo tou pravdou: Už nejsem mladá žena. Jsem žena, která má za sebou dobrý život. Mé tělo vypovídá o všech letech, během nichž nosilo mou duši celým životem.


Jsem 59letá žena dobrého zdraví a skvělé fyzické kondice. Měřím pět stop a devět palců a vážím 61 kilogramů. Mám velikost 38 u džín i u kalhotek a má prsa zdaleka nekončí někde u pupíku. Ve skutečnosti mají pořád problém se nacpat do podprsenky s velikostí košíčků B. Má stehna už nejsou sametová a v hýždích se mi dělají důlky. Mé paže jsou trochu ochablé a na mé pokožce jsou znaménka a skvrny. Mé břicho už není dokonale pevné -- ale dalo mi syna.
Proč toto kruté prohlížení sebe sama? Bylo načase spočítat všechny škody, které na mně zanechala má kultura i můj vlastní strach, a zahrnout svou duši vřelou láskou. Bylo načase ocenit každé znaménko a každou nedokonalost mého vlastního těla -- těla, které bylo označeno za "příliš vrásčité" mužem, jenž byl uchvácen mou energií i myslí, ale kterému se nelíbila má nahá podstata. Jmenoval se Dave a bylo mu 55 let.
Potkali jsme se na seznamce. Dave byl zajímavý, galantní a oslnivý. Držel mě za ruku a jezdil se mnou na dlouhé projížďky na kole. Řídil dlouhé míle, aby dojel až k mému domu. Dělával jídlo pro nás oba a drbal na hlavě mého šťastného psa. Chtěla jsem a toužila plně poznat tohoto muže. A tak jsme si naplánovali společný víkend. Tehdy začaly být věci zmatené a nevyslovované. Šli jsme spolu do postele - neoblečení a dotýkající se - v plné blízkosti. Líbali jsme se a usnuli jsme v objetí. V průběhu víkendu jsem se pokoušela o hlubší intimní sblížení a pokaždé jsem byla odrazena.
V pondělí večer jsem se přes telefon zeptala tohoto muže, který se mnou sdílel mou postel poslední tři noci, proč jsme se spolu nepomilovali. "Tvoje tělo je moc vrásčité," vykládal bez přestávky. "Poslední roky jsem se stýkal hlavně s mladými ženami. Prostě mě nedokážeš vzrušit. Miluji tvou energii a tvůj smích. Líbí se mi tvoje hlava i tvé srdce. Ale nedokážu se smířit s tvým tělem."
Byla jsem v šoku. Bolest se dostavila až potom. Pomalu a opatrně jsem se ho zeptala, zda mu přišlo zatěžko podívat se na mé tělo. Řekl, že ano. "Takže to znamená, že už vidět mě nahou byl pro tebe problém?" zeptala jsem se. Odpověděl mi, že prostě odvrátil pohled. A když byla světla zhasnuta, předstíral, že mé tělo je mladší - že já jsem mladší. Můj dech se prohloubil, zatímco jsem tuto informaci vstřebávala. Moje tvář byla v jednom ohni, jak jsem se cítila zahanbena a byla v rozpacích při vzpomínkách na svou nahotu, kterou jsem s ním sdílela během uplynulých dní.
Mluvili jsme spolu ještě trochu déle, zatímco má hlava se motala obsahem konverzace. Mluvil o speciálních punčochách a oblečení, které by "zakrylo" mé roky. Bezostyšně mi řekl, že má rád krátké černé šaty a řemínkové boty. Řekl, že moje vlasy nejsou dost dlouhé a rozevláté, jak by si představoval, ale že to je v pořádku, protože vypadám "cool". Cítila jsem se jako panenka Barbie v kyselině, když jsem ho poslouchala. Byl úplně lhostejný vůči svým krutým slovům. Udělal ze mě objekt, který by měl být oblékán a upravován tak, aby uspokojil jeho představy o ženské sexuální dokonalosti.
Vysvětlil mi, že teď, když už vím, co vyžaduje, bychom si mohli v posteli užít skvělý čas. Řekla jsem ne. Nebudu se schovávat před vlastním tělem. Nebudu nosit oblečení, které mé tělo udělá "snesitelnějším". Nebudu se svlékat ve tmě nebo se sprchovat za zavřenými dveřmi koupelny. Nebudu se před ním ani před nikým jiným ponižovat. Mé tělo je nádherné stejně tak jako má mysl a mé srdce.
Když jsem řekla Davovi, že už ho nikdy nechci vidět ani slyšet, byl zmatený a stěžoval si, že dělám z komára velblouda. Fňukal, že z maličkosti v našem vztahu dělám přehnaně velkou věc. Ani jsem se mu nepokoušela popsat zranění a zděšení, kterému mě vystavil. Ve skutečnosti jsem vůči tomuto muži pocítila až hlubokou lítost, když jsem zavěsila. Byl to právě tento hovor, po němž jsem se vydala do ložnice a něžně si svlékla šaty.
Když jsem se podívala do zrcadla - zpříma a statečně - zahrnula jsem každou částečku svého těla láskou, úctou a hlubokou péčí. Toto tělo jsem já. Tato žena nosila mou duši a starala se o mé srdce po všechny ty dny. Každá vráska a nedokonalost je medailí za můj život i darování života. Se slzami v očích jsem se vroucně objala. Vzdala jsem Bohu díky za dar mého těla i mého života. A také jsem poděkovala nešťastnému muži jménem Dave za to, že mi připomněl, jak vzácné to všechno je.
.
*** Robin Korthová
Překlad: Magdalena Techetová
.

zdroj: FB
ZDROJ:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ..jan koňas ..jan koňas | E-mail | Web | 20. září 2016 v 8:37 | Reagovat

..o čem článek vypovídá? o pýše obou, jeden si ženu nějak "namaluje" a pak ji hledá. Ona si zas neuvědomuje, že myšlení a fyzické funkce muže jsou postavené jinak než to mají ženy. Její odmítnutí poznat pohnutky toho muže je stejnou mincí jako jeho neschopnost uznat, že ženské tělo svou "dobu krásy" převádí do její duše=povahy.
Nezralost její "duše" se prozradila tím odmítnutím, možností si vzájemně vysvětlit své "nedostatky".
...přesto je to užitečný článek, díky za něj...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya