close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

PAMÁTKA ZESNULÝCH, DUŠIČKY - čas symbolického prolínání světa živých a mrtvých

1. listopadu 2016 v 19:42 |  některé i nadčasové informace které nemusí vždy rezonovat s vaším poznáním a vnímáním současnosti
Na den 1.listopadu připadá svátek Všech svatých a den nato, 2.listopadu v římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Protestanti tento den označují jako Památka zesnulých. Tento pojem vešel i do kalendáře veskrze ateistického. V české verzi říkáme Dušičky. .
Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. Všichni přicházeli, stejně jako dnes na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, upravili hroby, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých pomáhala dušičkám očistit od jejich hříchů. V tento den se na hřbitovech zastavují i ti, kteří mají k bohu daleko...............................

.1. listopad je zasvěcen památce všech svatých, tedy i těm, kteří se neslaví jednotlivě. Svátek je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. V knize Život svatých od Viléma Auera stojí, že papež Řehoř III. dal roku 631 v Římě v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých. Nařídil, aby na den 1. listopadu byla slavena slavnost všech svatých a aby věřící na konci církevního roku si na všechny zavzpomínali. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Když však císař Ludvík Zbožný roku 836 vydal rozkaz, aby se tento svátek slavil i v Německu a ve Francii, byla nakonec tato slavnost zasvěcena celé církvi.
.
Dnes se hodně hovoří o keltských základech křesťanských svátků u nás. Podle některých zpráv Keltové (nebo jejich předkové) opravdu již před třemi tisíci lety uctívali poslední říjnovou noc a v první listopadový den boha mrtvých Anwinna. Věřili, že se mrtví na počátku listopadu nakrátko vracejí mezi živé. Aby duchové nebloudili na cestě zpět do říše mrtvých, svítili jim na cestu lampičkami vydlabanými z kořenové zeleniny. Sami se před záhrobními silami chránili převleky a pomalovanými tvářemi. Tradice může být odvozena ze svátku Samhain, který se slavil v den keltského nového roku, v den, kdy podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Ovšem většina dávných pohanských kmenů (tedy i Keltové) podobný svátek slavila. Lidé uctívali své předky odedávna. Při stěhování si dokonce vozili sebou pozůstatky svých předků a komunikovali s nimi. V den jejich svátku zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc..
.
...................

U nás se druhý listopadový den oslavuje jako Památka zesnulých nebo také Památka všech zemřelých, či Dušičky a je významným svátkem. Mimochodem ke slovu duše: ještě ve staročeštině mohlo znamenat dech i duši; a tzv záduší pak bylo jmění určené na modlitby za duše zemřelých. Naši předkové (Keltové, Indoevropané) měli o duši dvě představy. Odlišovali duši stínovou a dechovou.

Období Dušiček je příležitost k tomu, aby se lidé zastavili a zamysleli se nad vším, co se smrtí souvisí. Dušičky by neměly být jen o povinnosti dojít na hřbitov, rozsvítit svíčku a ozdobit hrob. Měli bychom se zastavit a přemýšlet, v rodinách mluvit o těch posledních věcech. Třeba také o tom, jak by si člověk přál aby se s ním lidé po úmrtí rozloučili,
kde a jak by chtěl být pohřben. Také by to měl být večer, kdy lidé hovoří o svých předcích, rodinných tradicích.
.
Zavzpomínání na ty, kteří nás předešli. Uvědomění si, že nás každého může smrt zastihnout kdykoliv, a jak jsme na ni připraveni - jak duchovně, tak prakticky."
.
Kult zemřelých hrál odjakživa v lidském společenství významnou roli, nejen obřad pohřbu, ale i místo uložení. Zakořeněná víra, že duše nezaniká zároveň s tělem a za určitých okolností se může navracet, se odrazila v nejrůznějších obřadech k uctění ducha zemřelých. Pohanské národy konaly zádušní slavnosti, zvykem bylo obětovat na hrobech pokrmy a nápoje k usmíření zemřelých a temných čarovných sil. Také zapalování ohňů sloužilo v neposlední řadě k odehnání nečistých sil. Bylo tomu tak u Keltů i u Slovanů.
*
Kdo vlastně zavinil, že se u nás tak málo věří v reinkarnaci, ve znovuzrození, a kdo vlastně popřel její existencí? Představte si, že sama katolická církev. Bylo to tak:

Původně byla reinkarnace nedílnou součástí a významnou složkou křesťanského výkladu a podstatnou součástí křesťanské víry. Také Ježíš Nazaretský učil o znovuzrození a mnoho církevních učitelů pohlíželo na znovuzrození jako na něco samozřejmého. Tohle je dokázáno v mnoha spisech a mnoho spisovatelů a vědců došlo k závěru, že znovuzrození je prakřesťanská nauka. Např. velice známí církevní učitelé Origines nebo Rufinus, kteří žili ve druhém až třetím století našeho letopočtu učili reinkarnaci s velkým přesvedčením; měli k dispozici ještě původní rukopisy bible v řeckém a hebrejském jazyce.
Otázkou tedy zůstává, jak a kdy a především proč došlo k odstranění pravdy o znovuvtělování z křestanské bible?
Byzantský císař Justinián, který žil v 5. až 6. stol. n.l. se považoval za nejvyššího pána církve a sám sebe ustanovil papežem. Byl nenasytný a chtěl ovládnout každého jedince, chtěl ovládnout celý svět! Teď, v tomto životě, se mu budou zodpovídat poslušně všichni lidé, všechny národy! Proto v roce 543 svolal koncil v Cařihradu a rozhodl, že odstraní z bible prvky reinkarnace. Od té doby byla popírána praexistence duše a její znovuvtělování do lidských těl a nikdo nemohl víru v reinkarnaci dále hlásat, protože by byl tvrdě potrestán. A oslabujícímu vlivu církve se to dokonale hodilo!
Tak takhle byla odstraněna důležitá součást bible, ale poslední dobou se myšlenka znovuvtělování duší stále silněji vrací. Tento prostý fakt vyplývá překvapivě i z materialistického pohledu na svět, že ve vesmíru nic nezaniká a jen se přeměňuje. A právě i to u mnohých lidí podporuje myšlenku a víru v reinkarnaci. Pro zajímavost - o opakování lidských životů byli přesvědčeni z historie například: Pythagoras, Platon, Vergilius, Goethe, Schiller nebo Voltaire....
.
Modlitba a zapálení svíčky
.
.
.
♥ Modlitba za zemřelé patří k nejstarší tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Zapálení svíčky je symbolickým aktem vztaženým k vzpomínce a věčnému životu.
.
Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.
.
Modlitba pomáhá nejen živým

♥ Věříme-li, že modlitba pomáhá živým lidem, proč bychom se neměli modlit i za mrtvé?
.
♥ Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být tedy marná..
.
"Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá..." (podle sv. Cyrila Jeruzalémského *315 + 386)
.
♥ "V určité fázi svého křesťanského života jsem měl pocit, že se za zemřelé již modlit nemůžeme. Ale během let jsem dospěl k jinému názoru... Zdá se, že jako žijící máme určitou zodpovědnost za ty, kteří zemřeli. Mnozí umírali plni svého sobectví, zášti a nevyřešených pozemských bitev. Nejspíš tedy nějak zůstávají svázáni se zemí. Můžeme však žádat odpuštění jejich hříchů a pochybení. (Kenneth McAll)
.
Mychal Judge OFM (1933-2001) - Kaplan newyorských hasičů, jenž zahynul
při teroristickém útoku 11.9.2001:

"Jsem si jist, že až mě lis smrti rozmáčkne jako olivu, dozvím se v tom okamžiku odpověď na všechny nezodpovězené otázky života. Miluji smrt, protože mi znovu daruje život. Miluji smrt, protože věřím ve vzkříšení a život věčný".Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekal před školou, aby mne vzal na procházku po loukách lemujících břehy řeky Pád."
.
Modlitba za svou smrt

Carlo Carretto (1910-1988), Malý Bratr Ježíšův, italský katolický spisovatel a mystik:

V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás sestry jako malé chlapce učily modlitbu za milost šťastné smrti. Byla to pro nás tehdy divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného". Ale léta přešla a sestry tu už nejsou...Že jednou zemřu, to je nejjistější skutečnost v životě. Kde a kdy to bude - to ví jen Bůh:
.
..........................Bože, nevím den ani hodinu
..........................kdy mne zavoláš, dopřej mi ale,
..........................abych dobrým životem,
..........................milující Tebe, sebe a druhé,
..........................byl v té chvíli připraven
..........................vstoupit do Tvé šťastné náruče..
.

.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ošuliak karel ošuliak karel | E-mail | 2. listopadu 2016 v 14:38 | Reagovat

hk moc děkujeme úžasné informace

2 poutnicicasem poutnicicasem | 2. listopadu 2016 v 16:33 | Reagovat

[1]:těší mě ☼

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
..................................................

Od počátku až do konce, musel poutník projít po úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce
i údolím smrti.

Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček kvůli usnadnění cesty, které
vedly do záhuby.