ADVENTNÍ VĚNEC JE SYMBOLEM VÁNOC

2. prosince 2016 v 12:49 |  vánoční svátky

.
Adventní věnec je v západních křesťanských církvích pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu, doby příprav na Vánoce. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka.
Věnce ze zelených rostlin, stejně jako svíčky, se v Evropě symbolicky používaly už před příchodem křesťanství. Luteráni tento zvyk zavedli v šestnáctém století, ale nebyl to ještě současný adventní věnec. Tradice adventního věnce byla založena až v 19. století v Hamburku německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem (1808-1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 proto vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na něž nalepil 19 malých červených svíček pro všední dny a 4 bílé svíce pro neděle. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.

Podobný vývoj prodělal i vánoční stromek zdobený svíčkami, který se objevuje v Německu v 16. století, ale popularitu a rozmach zažívá až v 19. století.

Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů, měnící se počet svící se víceméně ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých létech dvacátého století se už uchytil i v německých katolických sborech.[1] Dnes se již objevuje i v některých rodinách pravoslavného vyznání žijících na Západě.

Klasický adventní věnec visí ze stropu na čtyřech mašlích. Ozdoby visí ze spodní části.
.
.
Za předchůdce adventního věnce bývá považován rakouský Paradeisl. Konstrukce ozdoby byla tvořena z jedlových větví nebo zimostrázu. Konstrukci spojovala jablka, které tvořily čtyři vrcholy konstrukce. V každém jablku byla umístěna svíčka na místě stopky, která byla vyříznuta. Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím.
.

Formy adventního věnce

Adventní věnce se liší v tradičních barvách i v počtu svíček. Tato pravidla jsou velice úzce spojena s použitím a smyslem věnce, a proto jsou do značné míry rozhodující. Dále se technické provedení může lišit umístěním buď na stůl, nebo zavěšením na stuhy pod strop. Jako adventní věnce (bez svíček) jsou označovány i věnce vyvěšované na dveře nebo na zeď v období adventu.

Modrá barva je v některých zemích (USA, Velká Británie) populární alternativou fialových a červených adventních svíček a ozdob. Její častější používání v období adventu a u adventních svíček je přisuzováno protestantským církvím, zejména lutheránským církví a anglikánským církvím. V tomto liturgickém období je fialové (modré) barvě připisována symbolika pokání, ztišení a čekání (na příchod Krista).
.
Jiné varianty adventního věnce zahrnují pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol duchovní čistoty a Vánoc, často také jako Neposkvrněné Panny Marie, nebo symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako "Kristova svíčka". Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je pravděpodobně nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví ve Velké Británii. Protože adventní barvou je barva fialová používají se ve správné variantě svíčky a stuhy fialové.
Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Tato symbolika ustupuje pro neznalost křesťanství s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům.
Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnec dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.
"…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce……

Odlišné tradice

V katolické části Irska je tradicí adventní věnec s pěti svíčkami ve třech barvách. Tři svíčky fialové, růžová a bílá svíčka. Na prvních dvou adventních nedělích je zapálena fialová svíčka, z nichž každá představuje reflexi a pokání. Na třetí neděli pro Iry světlo růžové svíce symbolizuje očekávání svátku. Poslední fialová svíčka oslavuje příchod Vánoc a rozsvítí se na čtvrtou neděli adventní. Pátá svíčka (bílá) je uprostřed adventního věnce a rozžíná se na Štědrý večer. Tato svíčka se nazývá svíce Krista a představuje život Ježíše Krista, který má přijít na svět.

Dokonce i protestantské Norsko má zvláštní tradici ve výběru svíček. Jsou to tradice Norské církve luteránské. Adventní věnec má čtyři fialové svíčky. Ve Švédsku je první svíčka již tradičně bílá, další tři jsou fialové. Bílá znamená barvu ráje.
.
Adventní věnec je ozdobou i dnešní domácnosti a díky svým čtyřem svíčkám také ukazuje čas zbývající do Štědrého dne. Letos připadla první adventní neděle na poslední listopadovou neděli, příští rok to bude jinak. V tento den bychom také měli zapálit první svíčku na našem věnci, a následující tři neděle zbývající svíčky.
Je tradicí, že na adventním věnci svíčky jsou vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček.

První adventní neděli bychom měli zapálit první svíčku.
První adventní neděli bychom měli zapálit první svíčku.
.
Adventní věnec může mít mnoho podob. Ne vždy musí být z větví jehličnanu a ne vždy musí ležet na stole. Také jeho barevnost a zdobnost je zcela ponechána na náladě, fantazii a vkusu. I když tradiční barvou zůstává červená a zelená. Červená má být vzpomínkou na Kristovu krev a spolu se zelenou má symbolizovat život.
Jak vypadal asi vůbec první adventní věnec? Bylo to prý dřevěné kolo od vozu. Protestantský misionář Johann Wichern provozoval v Hamburku školu pro chudé děti, které ho zahrnovaly dotazy, kdy už konečně budou Vánoce. Proto prý vzal v roce 1839 dřevěné kolo, které ozdobil větvičkami a umístil na něj devatenáct malých červených svíček a čtyři velké bílé. Velké se zapalovaly o adventních nedělích a malé ve zbývajících dnech. Několik let poté se stal adventní věnec symbolem Vánoc.
Adventní věnce mohou být různé. Záleží jen na vkusu, náladě, inspiraci.
.
Někdo dá přednost klasice. Věnec z jehličnatých větviček v základních barvách červené a zelené. A fantazii se - jak můžete vidět, meze nekladou.
.
.
.
.
.
.
Na závěr lze říci, že v jednoduchosti je krása.
.
.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya