VÁNOCE KDYSI....

20. prosince 2016 v 7:40 |  vánoční svátky
.
Kdysi nebyli Vánoce o dárcích, ale spíše o vzájemné soudržnosti rodiny, lásce, porozumění a radosti.
Od rána se topilo v peci a vařil se hrách, čočka, polévky a hospodář tajně zdobil stromeček. S první hvězdou si rodina sedla ke slavnostně prostřenému stolu. Nejprve se společně všichni pomodlili a pak hospodyně odebrala z mísy po lžičce pro každé domácí zvíře. Teprve pak si podle vážnosti nabírali ostatní.
Když zazvonil po večeři zvonek, hospodář přinesl ozdobený stromeček, zpívaly se koledy a pak se věštilo a pouštěly se lodičky.
Vyvrcholením večera byla půlnoční mše.

ČÍM VÍCE DÁRKŮ, TÍM VÍCE RADOSTI ?

Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu ale tak!

DÁREK JE PŘEDEVŠÍM OSOBNÍ POSELSTVÍ

Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká "mám tě rád". A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít.

CENNĚJŠÍ NEŽ UMYTÁ PODLAHA A HUSA V TROUBĚ

A když se o Vánocích jeden druhému dáváme - měli bychom se dávat pěkně, mile, abych tak řekl v pěkném balení, tj. v pohodě a dobré náladě. Neměli bychom se tedy tím předvánočním shonem a uklízením a vařením a pečením dát zaskočit a utahat. Vždyť ono na tom zase tak strašně moc nezáleží, jestli se zrovna něco nepovedlo podle našich představ, jestli jsme něco nestihli. Zkusme to letos. Je to cennější než umytá podlaha a husa v troubě.

DÁREK NAD DÁRKY

Je před námi příležitost dát dětem dárek nad dárky. Totiž jistotu, že máme rádi nejen je, ale že se máme navzájem rádi i my dospělí kolem dokola. A není vůbec od věci, když třeba při štědrovečerní večeři vyhradíme chvíli, kdy všichni společně vzpomínáme na ty, kdo nějak patří do okruhu naší lásky, přízně, sympatií, a když děti v tomto vzpomínání mají své významné slovo. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene.
.
.
NESTYDĚT SE ZA PROJEV LÁSKY

Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Víme, že není prospěšné, když nad naším hněvem "zapadá slunce". To platí sice obecně a každodenně, ale o Vánocích to má svůj zvláštní význam.

DOPORUČENÍ PRO RODIČE

Děti toho velice mnoho dostanou. Naskýtá se tedy nebývalá příležitost, aby také mohly více dávat. Aby samy mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někoho obdarovat a působit radost. Je tu jedinečná příležitost učit děti, jak překonávat své osobní sobectví. Prostě udělat něco dobrého někomu druhému z vděčnosti za to, co jsme sami z lásky a bez zásluhy přijali. Je to příležitost učit děti překonávat nejen sobectví osobní, ale i sobectví rodinné, skupinové, národní - jakékoliv.
.
.
NA CO O VÁNOCÍCH NEZAPOMENOUT ?

Ani při všech těch vánočních starostech a radostech, při světle vánočních svíček a dětských očí, bychom neměli na něco zapomínat: o Vánocích slaví křesťané po celém světě narození Ježíše Krista. Tehdy před dvěma tisíci léty vstoupilo do lidských dějin něco zcela zvláštního, vzácného, jedinečného - jako výzva celému lidstvu. I naše letošní Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté.

Podle knihy Zdeňka Matějčka: "Co, kdy a jak ve výchově dětí"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya