
.
Kdysi nebyli Vánoce o dárcích, ale spíše o vzájemné soudržnosti rodiny, lásce, porozumění a radosti.
Od rána se topilo v peci a vařil se hrách, čočka, polévky a hospodář tajně zdobil stromeček. S první hvězdou si rodina sedla ke slavnostně prostřenému stolu. Nejprve se společně všichni pomodlili a pak hospodyně odebrala z mísy po lžičce pro každé domácí zvíře. Teprve pak si podle vážnosti nabírali ostatní.
Když zazvonil po večeři zvonek, hospodář přinesl ozdobený stromeček, zpívaly se koledy a pak se věštilo a pouštěly se lodičky.
Vyvrcholením večera byla půlnoční mše.
ČÍM VÍCE DÁRKŮ, TÍM VÍCE RADOSTI ?
Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu ale tak!
DÁREK JE PŘEDEVŠÍM OSOBNÍ POSELSTVÍ
Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká "mám tě rád". A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít.
CENNĚJŠÍ NEŽ UMYTÁ PODLAHA A HUSA V TROUBĚ
A když se o Vánocích jeden druhému dáváme - měli bychom se dávat pěkně, mile, abych tak řekl v pěkném balení, tj. v pohodě a dobré náladě. Neměli bychom se tedy tím předvánočním shonem a uklízením a vařením a pečením dát zaskočit a utahat. Vždyť ono na tom zase tak strašně moc nezáleží, jestli se zrovna něco nepovedlo podle našich představ, jestli jsme něco nestihli. Zkusme to letos. Je to cennější než umytá podlaha a husa v troubě.
DÁREK NAD DÁRKY
Je před námi příležitost dát dětem dárek nad dárky. Totiž jistotu, že máme rádi nejen je, ale že se máme navzájem rádi i my dospělí kolem dokola. A není vůbec od věci, když třeba při štědrovečerní večeři vyhradíme chvíli, kdy všichni společně vzpomínáme na ty, kdo nějak patří do okruhu naší lásky, přízně, sympatií, a když děti v tomto vzpomínání mají své významné slovo. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene.
.

.
NESTYDĚT SE ZA PROJEV LÁSKY
Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Víme, že není prospěšné, když nad naším hněvem "zapadá slunce". To platí sice obecně a každodenně, ale o Vánocích to má svůj zvláštní význam.
DOPORUČENÍ PRO RODIČE
Děti toho velice mnoho dostanou. Naskýtá se tedy nebývalá příležitost, aby také mohly více dávat. Aby samy mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někoho obdarovat a působit radost. Je tu jedinečná příležitost učit děti, jak překonávat své osobní sobectví. Prostě udělat něco dobrého někomu druhému z vděčnosti za to, co jsme sami z lásky a bez zásluhy přijali. Je to příležitost učit děti překonávat nejen sobectví osobní, ale i sobectví rodinné, skupinové, národní - jakékoliv.
.

.
NA CO O VÁNOCÍCH NEZAPOMENOUT ?
Ani při všech těch vánočních starostech a radostech, při světle vánočních svíček a dětských očí, bychom neměli na něco zapomínat: o Vánocích slaví křesťané po celém světě narození Ježíše Krista. Tehdy před dvěma tisíci léty vstoupilo do lidských dějin něco zcela zvláštního, vzácného, jedinečného - jako výzva celému lidstvu. I naše letošní Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté.
Podle knihy Zdeňka Matějčka: "Co, kdy a jak ve výchově dětí"
