VÁNOČKA?

21. prosince 2016 v 21:24 |  vánoční svátky

.
Vánočka je druh sladkého pečiva z kynutého těsta, který se v Česku a Slovensku těší velké oblibě. Jí se nejen o Vánocích, ale i jako sváteční jídlo o víkendech či jiných významných dnech. Často se vánočka konzumuje v kombinaci s máslem, medem, marmeládou, džemem či povidly, nebo lámaná a namáčená v kávě, meltě, mléce atd.
Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti.
Správně se plete z devíti pramenů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři prameny představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva prameny se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.
Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. V minulosti byla pojmenována jako "húska" nebo "calta" a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními, které se liší v závislosti na místní tradici. Můžeme se tak setkal s pletenicí, pletankou, žemlí, štědrovicí, štědrovečernicí, štrickou, štruclou či ceplíkem.

.

Historie

Předchůdcem dnešní vánočky je tzv. calta - staročeské moučné pečivo, které mělo podobu nepleteného bochníku a na českém území se peklo už ve 14. století. Vzhled calty se s ubíhajícími věky postupně změnil v pečivo pletené z několika pramenů, tedy v dnešní vánočku. První písemné zmínky o ní pocházejí z 16. století.
Pečení vánočky bylo zpočátku výsadou příslušníků pekařského cechu, který mezi ostatními odjakživa zastával vysoké postavení. Každé štědrovečerní dopoledne se na Pražský hrad vydalo šest bíle oděných pekařských tovaryšů, kteří v rukou nesli dlouhé ohoblované prkno a na něm velikou vánočku s rozinkami a sypanou madlemi. Ta měla přijít na stůl nejvyššímu královskému purkrabímu. Hloučky Pražanů čekaly na poselstvo pražského pekařského cechu již před Karlovým mostem a některé roky se sešlo tolik lidí, že pekaře musela obklopit městská stráž, aby vůbec vánočku donesli na Hrad bez úhony. Zlomená, či jinak poničená vánočka znamenala pro cech obrovskou ostudu.
.
.
Od 18. století si vánočky začali lidé péct sami doma. Recept se dědil z generace na generaci a krajově se lišil. Samotné pečení této sváteční pochoutky bylo rituálem - hospodyně se oblékla do bílé zástěry, uvázala bílý šátek a mlčky zadělala těsto. Při jeho kynutí pak měla vyskakovat do výšky, aby se nezdrclo. Do těsta se mohla také zapracovat mince a ten, kdo ji ve svém kousku našel, měl být celý příští rok zdráv a bohatý. Pokud se vánočka připálila nebo při pečení praskla, bylo to pro domácnost špatné znamení.
Na Štědrý den upekla hospodyně jednu vánočku pro každého člena rodiny a také jednu větší, zdobenou rozinkami a mandlemi. Ta přišla na štědrovečerní tabuli a nakrojit ji mohl jedině hospodář. Po krajíčku z ní dostal každý člen domácnosti, včetně dobytka, neboť se věřilo, že mu to přinese zdraví a ochranu před zlými silami. Někde se kousek vánočky hodil do studny, aby bylo napřesrok hodně vody, jinde se kousek vhodil do domácího krbu. Co se nesnědlo při večeři, nechávalo se na stole pro duše zemřelých, které se toho dne prý vracejí na zem. Kousky vánočky se také dávaly koledníkům na sv. Štěpána.
.
Nejstarší vánoční tradice
Pečení vánočky patří k nejstarším z českých vánočních zvyklostí. Její předchůdkyně calta, vlastně nepletená vánočka, se na Vánoce pekla už ve 14. století. O dvě století později už měla tvar, který známe dnes. Výroba vánočky byla dlouho výsadou pekařského cechu, doma ji lidé pekli až v 18. století.
Hospodyně pekla obvykle tolik vánoček, kolik měla rodina členů, a pak ještě jednu, největší, na štědrovečerní stůl. První upečenou vánočku podle tradice dostal hospodář, aby byla v novém roce dobrá úroda. A byl to opět hospodář, kdo v závěru štědrovečerní večeře nakrojil největší vánočku a podělil jí celou rodinu. Často z ní dostal krajíček i dobytek, aby na něj nemohly zlé síly a nemoci.

Magie a symbolika
Sladká vánočka vznikla coby vylepšená varianta klasického chleba, který na vánočním stole také nesměl chybět. Kynuté pečivo mělo výsadní postavení, protože proces nabývání těsta na objemu symbolizoval nárůst štěstí a hojnosti.

Vánočka má blízko k figurkám z těsta, které se o Vánocích pro štěstí rozvěšovaly po domě a hospodářství. Sama je také figurkou - tvarem má připomínat děťátko zavinuté v peřince, na oslavu nového života a plodnosti.

Symbolický význam mají i jednotlivé prameny vánočky. Čtyři spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch. Prostřední cop ze tří pramenů spojuje rozum, vůli a cit. Ve vrchním, nejtenčím pletenci se snoubí vědění a láska.
.
.
Jak na ni vyzrát?
Příprava vánočky není jednoduchá. Při přípravě těsta se musí dbát na kvalitu kvasnic, dobře prosít mouku a v neposlední řadě použít suroviny, které do vánočky tradičně patří. Tedy máslo, nikoliv margarín, a také sádlo, nutné pro dokonalou vláčnost.
Obtížné je vypracovat těsto, aby bylo hladké, spojité a nelepilo se na mísu. I v průběhu kynutí, pletení a pečení vánočky pak přichází mnoho momentů, kdy stačí malá chyba a dílo se nepovede. Ženy v dřívějších dobách proti takovým hrozbám podnikaly zajímavá opatření.
Aby se vánočka zdařila, nesměla hospodyně po celou dobu přípravy promluvit. Také nikdo neměl mluvit na ni. Při zadělávání těsta musela mít na sobě bílou zástěru a na hlavě šátek. Během kynutí pak vyskakovala do výšky, aby těsto dobře vyběhlo. Však také nešlo o málo: nepovedená vánočka znamenala nezdar v příštím roce.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya