7 PODOB LÁSKY A 7 ČAKER

21. května 2017 v 18:51 |  vývoj vědomí
Chci Vám nabídnout jiný pohled na vztahy a na to, jak o nejvíc uspokojit toho/ tu/ ty, které milujeme. Současně si můžete udělat malý test, jak na tom jste Vy sami.
Existuje 7 podob lásky v závislosti na tom, která čakra miluje.Někteří věří tomu, že láska je jen to, co umí 4. čakra.
Naopak jiní vidí lásku ve všem.Když se naučíme rozeznávat 7 podob lásky (ve skutečnosti je jich samozřejmě podstatně víc), uvidíme lásku nebo potenciální lásku skutečně téměř ve všem..

.
Příklad lásky 1. čakry:

Já ji miluji, ona studuje, takže samozřejmě platím nájem, jídlo a vše ostatní. Pracuju i proto, aby ona a později naše děti měly vše, co potřebují.
Příklad nezdravé lásky 1. čakry:
Dej si ještě jeden knedlík, i když už nechceš (protože můj emocionální program mi říká, že když se nepřecpeš, hrozí Ti smrt hlady).
Co nejvíc potěší toho, kdo má nepořešenou 1. čakru (jednař): Když se postarám o jeho materiální potřeby dokonce i tam, kde se objektivně nic neděje a mám představu, že už by si to jako dospělý měl pořešit sám.
Kdo má kompletně vyřešenou 1. čakru, je v bezpečí i tam, kde pro jiné lidi existuje nebezpečí. Svým klidem a mírem projde v bezpečí i bojovou linií a dokonce může jen svou přítomností zastavit nebezpečnou situaci. (Prosím nezaměňujte za pocit falešného bezpečí způsobený nepravdivým pozitivním myšlením).
Když chybí láska 1. čakry
Úkolem 1. čakry je přinášet člověku bezpečí. Kdo má nepořešenou 1. čakru, necítí se v bezpečí. Kdo má nepořešenou lásku 1. čakry (dále jen jednař), může umět milovat, ale dříve nebo později jeho partner procítí, že lásce jednaře něco chybí. Neumí dát bezpečí sobě ani druhému. Když je jednařem žena, bude nacházet partnery, kteří dle ní neumí dát bezpečí. Dokud si neuvědomí, že skutečným problémem je, že ona bezpečí neumí přijmout, bude se motat v bludném kruhu.
Zkušenosti z konstelací na toto téma ukazují, že jednař používá jako svůj orgán bezpečí (čímž by měla být 1. čakra) nějakého člověka, nejčastěji rodiče, s kterým má neuzdravený vztah. Např. žena, postavila zástupce za 1. čakru. Najednou bylo zřetelné, že to není orgán bezpečí, ale člověk. Když se mu podívala do očí, uviděla svého tátu, kterého se bojí. Klientka touží se k němu přiblížit, ale současně se ho nesmírně bojí. Vědomá část klientky jde k tátovi a současně její jiná část se od táty o to víc odtahuje. Když toto vidíme, je jasné, že taková žena se nemůže cítit v bezpečí. Odmítá svůj orgán bezpečí.
Nebudeme se divit, že člověku, který odmítá dýchat (=používat svůj orgán dýchání), chybí kyslík. Stejně tak se nemůžeme divit, když chybí bezpečí člověku, jehož podvědomí se bojí používat svůj orgán bezpečí. Řešením není hromadit majetek, stavět bezpečnostní ploty, pojišťovat se nebo si najmout bodyguarda. Všechna tato řešení jsou dočasně dobrá (na zvládnutí akutní krize), ale když je používáme dlouhodobě bez skutečného řešení, musí nakonec selhat.
Naopak když se podíváme, koho vidíme, když se díváme na svůj orgán bezpečí, máme šanci si s ním napravit vztah a pak uvidět skutečnou 1. čakru a pak ji začít používat. I nadále má smysl používat vnější bezpečnostní opatření, ale ta teď nebudou muset být tak silná a budou o to lépe fungovat. A když nebude možnost je použít, bude velká šance, že budete v bezpečí i bez vnějších bezpečnostních opatření, protože budou fungovat ta skutečně důležitá - totiž ta vnitřní.
Až když si člověk pořeší 1. čakru, až tehdy může začít milovat láskou 1. čakry. Kdo tímto procesem projde, najednou cítí daleko víc bezpečí v životě i v lásce. Umí se lépe postavit za své zájmy a pokud má neuzdravenou 3. čakru, může se za ně stavět až příliš. Ale i to je veliký pokrok. Abychom nakonec mohli přesáhnout své ego, musíme ho nejdříve dobře vystavět. Kdo začne odmítat své ego dřív, než ho vůbec postavil, nedokáže se postavit za sebe nebo/ ani za své blízké. Kdo má pořešenou lásku 1. čakry, umí svou přítomností dávat láskyplné bezpečí a pokud to ještě partner neumí, může ho to pomalu začít učit. Obzvlášť důležité je přijmout, že láska 1. čakry je stejně důležitá jako láska kterékoliv jiné čakry včetně lásky 4. čakry (to je ta láska, o které zejména ženy mají tendenci přemýšlet jako o jediné možné lásce). Zatímco ženina láska obvykle začíná jako láska 4. čakry, mužova láska tam obvykle končí.
Když miluji někoho láskou 2. čakry, chci mu působit slast a blaho: Dej si ještě jeden knedlíček, když Ti tak moc chutná (i když na mě už nezbyde). Láska 2. čakry není omezená na sexuální vztahy, ale lidé s nepořešenou druhou čarou (dvojaři) jsou často schopni zažít blaho jen při sexu a mnozí nikde. Kdo má kompletně vyřešenou 2. čakru, zažívá blaho téměř v každé situaci. A také ho druhým přináší jen svou přítomností.
Když někoho miluji láskou 3. čakry, posiluji jeho osobnost, jeho autonomii, jeho schopnost řídit svůj život sám za sebe. (Čím uzrálejší je 4. a vyšší čakry, tím je to laskavějším a příjemnějším způsobem). Naopak ten, kdo má nepořešenou 3. čakru (trojař), potřebuje ovládat a dominovat i tam, kde to není vhodné. Nebo se naopak podřizuje i tam, kde by měl být šéfem. Muž s pořešenou 3. čakrou umí ženu zkrotit (speciální výraz pro schopnost muže uzdravit v ženě to, co ji dělá nešťastnou) a udělat ji šťastnou. Umí nést zodpovědnost nejen za sebe, ale i za větší celek a také se umí podřídit tam, kde je třeba. A také umí odmítnout nést zodpovědnost za to, co mu nepřísluší.
Žena se zdravou 3. čakrou nepotřebuje ovládat svět, je schopna "se rozpustit" v tom pravém muži a díky tomu má pak plný přístup k mocné ženské slabosti. Díky tomu její děti mají skutečnou mámu, ne jen osobu ženského pohlaví, která se stará o domácnost a "taky o děti.
Muž i žena s pořešenou 3. čakrou jsou schopni se sklonit před tím, co je větší a postarat se o to, co je menší. Takže jejich děti dostanou vzor, možnost se proti nim prosadit a vyrůst do dospělosti a současně mají plnou oporu, tam, kde je potřeba.
Když někoho miluji láskou 4. čakry, prostě ho miluji. Bezpodmínečně. Sám se někdy divím, jak je možné, že miluju člověka, i když má takovéhle chyby. (Chyby registruje moje mysl, ale nad srdcem má pramalou moc).
Když je přítomna jen láska 4. čakry, prostě jen miluji. Abych se o toho druhého staral, musí být přítomny i jiné druhy lásky (nejčastěji i neuzdravená láska 1. čakry a nebo uzdravená láska 3. čakry.) Abych se s ním chtěl milovat nebo mu působit potěšení, musí být přítomna láska 2. čakry. Samotná láska 4. čakry "jen" miluje. Nic dalšího nedělá.
Kdo má nepořešenou 4. čakru (čtyrař), neumí "jen tak" mít rád. Pro lásku musí mít důvod. Ale protože skutečná láska je na racionálních důvodech nezávislá, ve skutečnosti takový člověk neumí milovat (láskou 4. čakry). Kdyby si to připustil, byly by jeho děti v bezpečí. Ale protože si to takový člověk obvykle nepřipouští, jeho děti se naučí, že si musí lásku zasloužit.
Ale protože lásku (4. čakry) si nelze zasloužit, jsou tyto děti odsouzeny k celoživotnímu utrpení, dokud nepochopí, že kde nic není, ani čert nebere. Jakmile pak přestanou vyžadovat lásku od těch, kteří ji nejsou schopni (zatím) dát, mohou si o to víc užít, že dostali třeba zajištění (lásku 1. čakry) nebo že se rodiče snažili, aby se jim dobře dařilo (skromnější verze lásky 2. čakry) nebo že je rodiče učili, jak mít moc (neuzdravená verze lásky 3. čakry). Kde není přítomna láska 4. čakry (bezpodmínečná), je obvykle přítomná alespoň podmínečná láska. Můžeme poděkovat i za ni, protože i když se to zdá málo, jsou lidé, kteří nedostali ani tu.
A podmínečná láska má jednu výhodu: Lidé, kteří vyrostli na převážně podmínečné lásce, často pak v životě hodně dokážou. To lidé, kteří mají dostatek bezpodmínečné lásky nemusí. Takoví lidé také mohou dosáhnout úspěchu, ale stane se jim to spíše mimochodem. (ale mají větší radost a uspokojení v životě i bez úspěchu). Zatímco lidé odkojení JEN podmínečnou láskou, dokážou udělat téměř cokoliv, aby podmínky splnily a díky tomu je jejich život zvnějšku často daleko zářivější, úspěšnější a bohatší. Řešením je poděkovat za to dobré a to, co chybí (to jediné skutečně důležité - proto tolik úspěšných lidí je tak moc nešťastných), získat jinde. I když se to zdá nemožné, lásku můžeme dostat i jinde, než od rodičů nebo od partnerů.
Kdo má kompletně pořešenou lásku 4. čakry, miluje každého, koho potká. Nemusí souhlasit s jeho chováním, ale cítí k němu lásku. A když má pořešenou i 3. čakru, umí třeba i velmi razantně zakročit proti zlu působícímu chování a současně "pachatele" nakrmit bezpodmínečnou láskou natolik, že potřeba působit, zlo vymizí. Tak byl uzdraven třeba Jean Valjean v Bídnících.
Když někoho miluji láskou 5. čakry, skutečně ho slyším. Jsem schopen mu plně porozumět. Všimněte si prosím, že láska 5. čakry bezprostředně vychází z lásky 4. čakry. Čím více někoho miluji, tím víc mu rozumím. Čím víc jsem schopen přijmout sama sebe i se svými chybami, tím snadněji porozumím a vcítím se do druhých, i když dělají chyby. Vcítit se do druhého neznamená schvalovat jeho činy. Spíše to znamená, že chápu, proč to dělá.
Láska 4. čakry miluje i toho, kdo vraždí. Neschvaluje čin, ale miluje i pachatele.
Láska 5. čakry dokáže porozumět, proč to dělá, ale neschvaluje to.
Láska 6. čakry je možná schopna najít způsob, jak ho zastavit. Ale moc bych na to nespoléhal. Jen s pomocí 3. čakry můžeme takového člověka zastavit. Proto se dobrým lidem stávají zlé věci.
Protože milovat (láskou 4. čakry) nestačí. Aby se svět zlepšil, musíme být schopni použít i svou sílu a moc a zastavit zlo. Musíme být schopni se postavit tomu, co nám ubližuje a ukončit to. A k tomu musíme mít vybudovanou zdravou sebeúctu, zdravé já (čím víc bojujeme proti egu, tím víc znemožňujeme vytvoření zdravého já), musíme uzdravit (nikoliv zničit) své ego a musíme si uvědomit, že máme právo se postavit za sebe a za ty, kdo potřebují, abychom se za ně postavili. Kdo má nepořešenou 5. čakru (pětař), neumí obvykle ani komunikovat a rozhodně se neumí vcítit.
Láska 6. čakry souvisí s úctou a schopností vidět "to, co není vidět očima".
Láska 7. čakry, když je plně vyvinutá, miluje vše, co existuje.
Láska mysli propočítává, kalkuluje, hledá nejlepší řešení, bere v úvahu jen sebe. Většina z nás bude mít problém to vůbec nazvat láskou. Láska těla jen je. Tělo miluje i toho, kdo si to nezaslouží (dle mysli), tělo má vlastní "inteligenci", výrazně souvisí se sexualitou, tělo miluje to, co mu prospívá (jako prvok jde instinktivně za potravou, stejně tělo jde instinktivně za teplem, láskou, jídlem a potěšením). Láska duše se neptá, co mi daný člověk přinese. Spíše se ptá: Jakou lekci se s ním mohu naučit?
.
.
Čakry jako orgány
Každá čakra představuje ve skutečnosti orgán.
  • 1. čakra je orgánem bezpečí. Kdo nemá uzdravenou 1. čakru, nemůže se cítit v bezpečí, ať pro to on nebo kdokoliv jiný udělá cokoliv.
  • 2. čakra je orgánem blaha.
  • 3. čakra orgánem moci (mocné síly a mocné slabosti) a hierarchie a zdravého sebeprosazení se.
  • 4. čakra vytváří bezpodmínečnou lásku.
  • 5. čakra je orgánem porozumění.
  • 6. čakra je orgánem intuice a vcítění se a možná také úcty.
  • 7. čakra nás spojuje se vším.
Takže čakry máte zdravé, když se cítíte a hlavně i jste v bezpečí, ať se děje cokoliv, cítíte při tom neustále blaho, jste stále ve své moci a skoro pořád cítíte bezpodmínečnou lásku. Rozumíte a dokážete se vcítit do všeho a do všech a jste se všemi a se vším propojeni. Z tohoto popisu je dost zřejmé, že ti nejzdravější z nás jsou občas "nachlazení zdravím". A ti ostatní se odlišují jen mírou nemocnosti. To se samozřejmě týká i mě, jediný rozdíl je, že jsem měl to štěstí, že jsem objevil zdá se poměrně rychlou metodu, jak se postupně uzdravovat.
Zatímco tělo a mysl hledají bezpečí a příjemno (i když každé jinak), duše hledá růst a pokrok. Hlava, kdyby mohla, by se násilníkovi vyhnula, tělo se od něj instinktivně odklání, ale duše nám nedovolí odejít, dokud se nenaučíme lekci, kterou nám má "náš" násilník dát. Proto jsou vztahy tak často tak moc komplikované. Dokud tomu neporozumíme, budeme se v tom plácat a topit. Jakmile pochopíme. co je třeba udělat, aby "nezdravý" vztah mohl skončit, máme šanci. Přestaneme utíkat, zvládneme lekci a prostě v klidu odejdeme. Pro jiné lidi pak může být nadějí i to, že se můžeme naučit, jak se stát přitažlivými pro vztah a pro druhé lidi. Schopnost mít vztah je naučitelná, jen musíme překročit to, co nám v tom doposud bránilo. Čím víc jsem v souladu sám se sebou, tím víc lidí přitahuji. A najednou si můžu vybírat, komu dovolím do svého života vstoupit, místo toho, abych zoufale hledal kohokoliv, kdo se mnou aspoň chvíli bude.
Jak je možné, že někoho milujeme a přitom naše vášeň k němu upadá? Jak to, že se mnoho mužů po čtyřicítce zblázní a jde za jinou, často mladší ženou? Proč vůbec mají muži milenky a ženy milence? Proč někdy nedokážeme milovat jen jedinou ženu/jediného muže? Proč tak často končí zamilovanost nebo láska nenávistí? Odpovědí je, že i ti nejzdravější z nás se jen z veliké dálky blíží skutečné lásce. K tomu, aby vztah fungoval, nestačí zamilovanost.
Dokonce s výjimkou posledních sta let se prakticky všechny kultury shodly na tom, že láska (4. čakry) je to nejméně podstatné pro úspěch vztahu. Zkuste si na chvilku představit jen jako hypotézu, že zamilovanost je způsobem, jak nás duše upozorňuje: Hele s tímhle člověkem se můžeš naučit svou lekci. Pak najednou dává smysl, proč se láska (spíš zamilovanost) po určité době často mění v nenávist. Proto to, co se nám na tom druhém nejvíce líbilo, najednou nejvíce nesnášíme. Protože prvotní zamilovanost nám řekla: Tady tohle se nauč. A když se to nenaučíme v rozumné době a když nechápeme, co se děje, přesně to, co nás do vztahu přivedlo, nás z něj odvede.
Obvykle to funguje tak, že jeden partner umí něco, co ten druhý neumí a naopak. Když se jeden od druhého učí, vztah rozkvétá (i když se třeba jako partneři rozejdou, vztah lidský je stále lepší a lepší). A pak najednou zjistíme, že spolu můžeme být a mít se rádi a nemusíme být a přesto se mít rádi. Zatímco nepořešení úkolů se projeví jako nenávistný nebo jinak bolestný rozchod nebo další spolužití (někdy úkolem je naučit se odejít a až když odejdu, až potom můžu skutečně přijít).
Bohužel často to je opačně, než to vidí naše společnost. Např. když si muž najde milenku, za rozchod je obviněn muž nebo milenka nebo oba. A přitom tím, kdo nesplnil svůj úkol, je manželka. On možná taky, ale prvotní chyba (nikoliv vina!) je u toho, kdo neumí vyzařovat, aby byl přitažlivý. Stejně tak pachatel podle lidských měřítek, je podle měřítek úkolu často jen tím, kdo dává úkol. Dokud na úrovni duše budeme chránit oběti, ubližujeme jim. Naopak na úrovni společnosti je samozřejmě třeba potrestat toho, kdo přesáhl mez. Ale proto naše soudnictví nevede k polepšení pachatelů, protože aby se svět uzdravil, první na řadě jsou oběti. Když nebude ani jedna oběť, nemůže být pachatel. Když nebude ani jeden pachatel, oběť si nějakého vytvoří. Toto je samozřejmě myšlenka, která při nesprávném pochopení může přinést velmi mnoho zla. Ale když pochopíme, že kdo se nechá šikanovat, musí se naučit se vzepřít (sám jsem byl šikanován), najednou máme šanci řešit problém, kde je a ne tam, kde je až v druhé řadě. Samozřejmě je třeba potrestat toho, kdo šikanuje, ale neměla by to být odplata, mělo by to být spíše láskyplné daní hranic.
Vztah se skutečně může rozvinout až tehdy, když se oběť přestane vyhýbat své síle. Když všechny pachatele omezíme, je to pro dobro pachatelů, ale obětem tím nepomůžeme. (Pod pojmem oběť a pachatel zde nemám na mysli zločiny, ale zlé nebo nedobré činy). Když se oběť naučí použít svou sílu proti láskyplnému pachateli, je to to nejlepší, co se může stát. Když oběť chráníme před vším, oběti nepomůžeme a protože Vesmír je větší, než my, přijdou horší pachatelé.
Vztah je tím lepší, čím více lásek je v něm přítomno alespoň v částečně uzdravené podobě. Láska skutečně hory přenáší, bohužel ty hory spíše přenáší 3. čakra, než 4. Takže ten, kdo miluje jen láskou 4. čakry a jiná láska u něj není přítomna, ten "jen miluje". Není to málo, ale pro vztah a rodinu je to neuvěřitelně málo.

.

autor: MUDr. Martin Daniel
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jatobeu jatobeu | 20. července 2017 v 6:57 | Reagovat

ach ANO." Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy,neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce." Charles Dickens. A k tomu ten velký BOJ s egregorem podmínečné lásky.Naštěstí máme svobodu VOLBY,dokud žijeme na této planetě. Přinejmenším ti,co si to uvědomují. Děkuji Poutníkovi za tento článek

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya