ŽIVOT PO ŽIVOTĚ ?

10. srpna 2017 v 21:13 |  život po životě
Smrt, úmrtí, skon, zastavení životních funkcí spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je stav organismu po ukončení života na Zemi, úplná a trvalá ztráta vědomí. Umírání je postupný proces, na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, protože umírání je jedna z fází života. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit.
.
.
"Roky nepřicházejí samy," říká jedna stará kolumbijská moudrost. "Proti věku není léku," říká se u nás po staletí. Je ale zcela přirozené, že stárneme jako rostliny, stromy, zvěř nebo i hvězdy a slunce. Je to jeden z nejpřirozenějších principů existence, života. Většina lidí má ze života radost až do stáří, máme jen jeden - ten současný a každý máme na něj právo. Kdybychom se nenarodili, nemohli bychom procházet ani mystériem smrti. Věčný reinkarnační koloběh.

Smrt je ale taky přirozená součást života, jak říkají amazonští indiáni - "život a smrt jedno jest". Tak to oni cití, protože je to přirozený koloběh, nevzpírají se mu. Dříve lidé umírali doma za přítomnosti celé rodiny, a tak tohle téma nebylo tabu ani pro děti. Ale nemá smysl před tématem smrti uhýbat - patří k našemu životu. Neměli by před ním zavírat oči a uši mladí, a staří už teprve ne. Velký podíl na uhýbání před tématem "smrt" nese současná doba. Dost lidí se pod tlakem kultu mládí stydí za své stáří. Reklamní masáže. To, že stáří přináší nejen vrásky, ale i zkušenosti, u nás už málokoho zajímá. Ty zkušenosti ani duchovní sílu jednotlivce totiž nelze atraktivně ztvárnit na reklamních fotkách. Jen povážlivá menšina lidí vidí ve svých vráskách a symbolických šedinách svoji podstatu a sílu, která je pochopitelně víc duchovní než fyzická. Etnika přírodních národů stáří naopak obdivují, uctívají. Vidí v něm ztělesněnou zkušenost a moudrost naakumulovanou za celý život. A takový moudrý člověk také ví, že kráči k smrti, která je součást jeho života. Tedy něco, co u nás mladý člověk nemůže získat ani na univerzitách.
.
Naše společnost zaměřená na aktivní mládí zapomíná, že existuje nejen stáří, ale i smrt. A toto zapomnění přenesla rychle i na celou společnost a tak se všichni smrti děsíme. A dokonce o ní i neradi mluvíme. Prostě se ji snažíme vytěsnit z našeho života i z našeho podvědomí. A když pak přijde, někteří se snaží se zemřelým rychle rozloučit. Žádné dlouhé řeči, žádné dlouhé obřady, které by měly dokumentovat jejich vděčnost a lásku k němu. Všechny dávné kultury, a i dnešní etnika přírodních národů měly a mají v popisu své kultury velmi dlouhé pohřební obřady. Jsou po iniciaci vůbec nejdůležitější a mnohde se vrací i po několika letech. Jde pak o takzvaný duální pohřeb. Nejdříve se po úmrtí loučí s fyzickou schránkou osoby, aby se po letech loučili s duševní podstatou, duší svého blízkého. To vše však předpokládá, že se smrti nebojí, že jsou na ní připraveni prakticky od narození. Vědí, že smrt je součást života, že se nejedná o něco, co s životem nesouvisí. Naopak my smrt od našich životů oddělujeme, už i proto, že nejsme schopni získat odpověd na základní filosofickou otázku, kam kráčíme. Etnika přírodních národů, třeba amazonští indiáni znají odpověď. Vědí kdo jsou, odkud přicházejí a taky kam kráčí. A proto jsou stále zde, napříč všem problémům kterým musí díky naší civilizaci čelit. Nezanikají, a ví co přichází po smrti které se nebojí.
.
.
A jak je to tedy po smrti ? Na těchto videích můžete najít dost odpovědí, které někdo třeba nedokáže přijmout. Pro mnohé to může být zase zcela naopak.
.

Jak probíhá smrt - a život v Nadzemí


.
Život po smrti - skutečnost o které ještě někteří pochybují
,
.

Život po smrti EXISTUJE! - Stanislav Grof, Raymond Moody

.

Okamžik smrti -dokument

.

.
Článek je možné sdílet s celým odkazem:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya