ČESKÝ NÁROD - Duchovní národní budoucnost

5. května 2018 v 17:46 |  Kde domov můj ?
Ze spisů Boženy Cibulkové
.
...................
.
Národ s tak vysokým až výlučným posláním, jako je položení oběti za národy jiné, nemůže se zastavit u jednoho cíle, když život lidstva je cesta nekonečná, na níž není poslední, a proto uzavřený horizont života. Veden anděly od svého zrodu horami překážek a velkým polem trnů, posilován Kristem tiše a skrytě v něm přítomným jako spolutrpící a spolukonající statečné činy uprostřed útisků ze všech stran, inspirován Jeho moudrostí, která ví, proč, kdy a kam jít za nutným prožitkem bolesti i pro silný pocit vítězství nad zlem - došel k vytouženému cíli vzdálenému jeho očím, jeho srdci dlouhá staletí.

Cíl však zdánlivě velký roste jakoby byl živý. Stává se vyšším a vyšším, vyrůstají z něho nové vrcholy ideálů národních, všelidských i univerzálních. Žádají nová a ještě silnější vzepětí duše, intenzivnější lidské a duchovní úsilí, ještě obětavěji a pokorněji konané dílo národu určené k vydání nejen pro lid svůj a celé dnes Československem nazývané vlasti, ale všem národům a jejich velkým i malým společenstvím vyhraněného folkloru a charakteru.
Budoucnost, do níž národ dneškem vchází lehčím pohybem a krokem než kdy jindy vstupoval do relativně příznivých situací, ptá se hned na prahu:
.
Co přinášíš, český národe, do mých cest - co mi kladeš do kolébky, do vínku? Jsi nadán vzácnou, nevšední a velmi silnou duchovní vlohou. S tebou se v tvém duchovním poslání spojuje Kristus.
Tebe inspiruje Boží moudrost a v duši mluví láska. Co učiníš pro budoucnost, aby byla realizací Božskou?
Jak budeš myslet, mluvit i jednat, aby univerzální mír byl životem národů, od tebe začal jako dítě od svých rodičů? -
Kristus odpovídá za národ s Ním spojený v utrpení poroby zlem i ve vítězství nad ním:
Já, národ český, duchovní České království, přijal jsem od Boha a v sobě nosím, a svým životem, činností, službou a prací projevuji duchovní misi: Božské obrody života - Božské osvěty života -Božské služby životu, který je dnes i zítra, který je věčnou budoucností . . .
- V národním poslání nazvaném duchovní misí obětní za národy - byla tiše, přetiše působící a před očima lidí skryta jim neviditelná, avšak největší a mocí Boží vše konající mise Krista pro Zemi, její stvoření i vesmír. Jen proto, že je skutečností silně projevenou v přelomu století, že její činnost je soustředěna do Českého království pojmu duchovního i reálného území, že jejím zemským i kosmickým středem je Praha, kdysi mýtický, dnes však zcela poznatelný práh Božího království - nastal zázračný akt přeměny národního osudu. První krok do života lásky a míru . . .
Jen pravice Krista podaná lidu k povstání z všestranné pokleslosti, ke zpevnění kroku a posunu vpřed - jen silné impulzy a inspirace nejvyšší Moudrosti vedoucí bezpečně všechny národní činitele v aktu a do aktu přeměn úskalím, o něž bylo možno ztroskotat, i přímým nebezpečím úkladů o život - i neviditelná přítomnost vysokých andělských duchů národně vůdčích, ochranných i pomocných, jimž byly Kristem svěřeny silové i programové nitky a z nich vytvořené sítě organizací národních akcí, a oni je kladli do rukou lidských pracovníků i s kódy jejich účelů a iniciativ pro vedení a realizace záměrů - dotekem Boží lásky oživená, aktivizovaná citovost národní mentality - zrodila vlny nadšení, touhu hlubokou, pevnou a nepřekonatelnou po sblížení všech se všemi, po životě v řádu soužití, který lze nazvat duchovní demokracií - uskutečňuje se vstup Království českého do Království Božího.
Jeho práh, na nějž ho milost Boží pozvedla, je půda pevná a posvátná. Na ní již lze konat i rozvíjet další i vyšší roviny jeho poslání: nést sladké i těžké břímě duchovní mise pro národy i celý svět: misi obrody, osvěty i služby životu všech . . .
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Od počátku až do konce, musel poutník projít po
úzké cestě i když někdy vedla přes skály a dokonce i údolím smrti.
Přesto se dala vždy, byl-li poutník pozorný, rozpoznat od všech odboček
kvůli usnadnění cesty, které vždy vedly do záhubyJohn Bunya